Recenze (711)
Divoké historky (2014)
Je mi líto, některé povídky určitě nejsou na pět hvězd, ale už jen za Dr. Bombičku (argentinská obdoba D-Fense) jednoduše musím. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy v kině tolik slzela smíchy.
Whiplash (2014)
Jak už jsem několikrát uváděla, pro filmy o "mužské zažranosti" do čehokoli mám slabost. V případě Milese Tellera určitě muselo jít o hereckou posedlost reálnou, pro jeho pot a krev netřeba maskérů. Samozřejmě výborná muzika a grandiózně despotický cholerik J.K. Simmons. Jeden z nejlepších filmů loňského roku a povinná "četba" každého počínajícího jazzmana.
Král Lear (2003) (divadelní záznam)
Shakespearova klasika + precizní Jan Tříska = má naprostá spokojenost. Zaujal mne i výkon Adriana Jastrabana.
Porco Rosso (1992)
Nejdospělejší Mijazakiho anime. S velkou nadsázkou bych se dal charakterizovat i jako anime noir.
Laputa: Nebeský zámek (1986)
Vedle uhrančivého Howla moje nejoblíbenější návštěva do světa nezměrné fantasie mistra Mijazakiho. Napínavé, citlivé, melancholické, uhrančivé..... V případě mé osoby však Howl's moving castle své prvenství uhájil.
Ghost Dog - Cesta samuraje (1999)
Jak je Jarmuschovým dobrým zvykem, jde o velmi neobvyklý snímek. Základem je sice klasický námět o nájemném vrahovi a pomstě - ovšem beze známky plytkosti, obalený zajímavými myšlenkami i poetikou. Nepřicházím na nic, co bych mu vytkla: kamera, střih, sympatická malá čtenářka, mihnutí Garyho Farmera z Mrtvého muže, nejlepší přátele (kteří si rozumí a zároveň nerozumí jedinému slovu). Snesla jsem i hip hop, neb jiný hudební styl nepřicházel v úvahu. ... I po druhém shlédnutí mi výkon Foresta Whitakera vzal dech
Mrtvý muž (1995)
Věřím, že ten, kdo nebyl odrazen úvodní jízdou ohnivým ořem napříč jednotlivými americkými vegetačními pásy směrem ku západu (nebo si ji naopak užil jako já), bude z tohoto netradičního, poeticky laděného, hlasem Youngovy kytary podbarveného "westernu" nadšen.
Vetřelec (1979)
Ridley Scott dokázal, že kdybych si z jeho tvorby měla vybrat mezi sci-fi a výborným historickým eposem, vyhraje to sci-fi. A to je v mém případě opravdu zázrak. Navíc se postaral o scénu, bez níž by byla spousta komedií ochuzena o nejeden parodický moment.
Bude to nahlas! (2008)
Tento "dokument" má v podstatě smysl pouze pro milovníka el. kytary, v menší míře pak pro fanouška některého ze tří přítomných prvotřídních hudebníků. Jsem vším, takže slovy Jimmyho Page "prostě jsem si to užila, toť vše"... 5 hvězd.
Nejistá sezóna (1987)
Vtipně zobrazená absurdita doby nedávno minulé.