Brinkley

Po 15 minutách trapných klišé (kupříkladu najít milenku v přítelově posteli v momentě, kdy postavu potřebujeme uvolnit pro tréning, stejně tak zrovinka drzé děti nejstarší dcery u večeře, atd.) jsem si zlořečila, že jsem se nenechala odradit obligátním bílo-růžovým plakátem (kam se poděla naše pověstná kvalita nejen z 60. let). Většinu snímku jsem neviděla, pročež nemohu vyloučit, že se jeho kvalita v průběhu rapidně nezvedla. Pokud mi tedy někdo z přítomných napíše, že se ti dva pejskaři nakonec nedali dohromady, sním svůj vlastní klobouk a dám Ženám v běhu druhou šanci.

Povinnost vůči synovi ze strany mé, rovněž ze strany J.J. Abramse splněna. Pro jednou jsem si dopřála hromadu popkultury, popkornu, nostalgie a pohledu na vytuněný světelný meč Kylo Rena. Snaha Disney o další zakoupenou dojnou krávu vyšla, avšak výsledný produkt mohl dopadnout mnohem hůř.... aneb slovy mé ratolesti "hodně času na akci, málo času na kecy; ještěže už tam nemohli frknout Amidalu".

Jaksi se nemohu vyhnout srovnání s Divokými včelami (uznávám, můj problém), a Díra u Hanušovic se oproti nim z mého pohledu bohužel rozprostírá o třídu níže. Chybělo mi více vtipných (zapamatovatelnějších) dialogů, některé scény mi přišly zbytečně dlouhé. Určitě si ale chci duo Vilhelmová-Krobotová pod režisérskou taktovkou pana Krobota shlédnout jednou, přes noc popřemýšlím a svůj komentář dopiluji.

Je mi líto, některé povídky určitě nejsou na pět hvězd, ale už jen za Dr. Bombičku (argentinská obdoba D-Fense) jednoduše musím. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy v kině tolik slzela smíchy.

Po katastrofálních Letadlech, nuceně protrpěných včera, zase něco příjemného i pro rodiče (hlavní cílová skupina nadšená pětihvězdičkově). Za mě slabší 4 hvězdy, výsledný dojem vyrovnává hlas Ivana Trojana). Rozhodně mě bavila samotná postava Pana Peabodyho, jeho monology, myšlenkové pochody a vůbec samotný námět. Zkousnout jsem musela pitvořícího se Leonarda (například jeho podoba á la Futurama mě bavila mnohem víc) nebo Marii A., nepravděpodobný přerod malého holčičího monstra v prima kámošku a "dojemný" proslov na téma "my všichni jsme pes".

O co je Nicole Kidman talentovanější, o to byla ikonická Grace Kelly krásnější. To je asi tak všechno, co jsem si z filmu odnesla. Tim Roth patrně neumí zahrát špatně nic a na espritu mu neubrala ani postava "tichého" knížete. Přítomnost Franka Langelly mě potěšila z nostalgie a letmé mihnutí Mila Ventimiglia ocenily prozměnu moje oči...... Že jde o povrchní hodnocení? Vždyť jde taky o povrchní film (přestože se tváří smrtelně vážně). Všechno je vzhledné, kostýmy, krajina, psychologií jednotlivých postav si nejsem tak jistá. Nechce se mi kupříkladu věřit, že se Grace tak vášnivě "zažrala" do studia historie knížectví a dvorního protokolu až cca 6-7 let po svatbě (nebo by jí tolik let nevadilo, že ji lid jako kněžnu nepřijímá a zburcovala by ji až francouzská hrozba ekonomické blokády). O ženě, jež před svatbou prohlásila, "že se knížete naučí milovat", jsem si vytvořila jiný obrázek, než který mi byl naservírován. Neznám skutečný projev kněžny na Výročním plese Červeného kříže, ale doufám, že míra patosu byla alespoň o trošinku menší.

Stejně tak, jako zbožňuji Tima Burtona pro onu melancholii v jeho filmech (ať zkrytou či zcela zjevnou), začínám mít v případě Wese Andersona slabost pro jeho rázovité figurky a Billa Murrayho v nejrůznější podobě . "Až vyjde měsíc" mě sice dějem i nápaditostí upoutal mnohem více, ovšem Grandhotel Budapešť má pro změnu vybroušené hrany až do prvotřídního groteskového drahokamu. A to jsem měla za to, že tento žánr již patří mezi vyhynulou odrůdu....

Pro moji osobu veliké překvapení. První půlhodinka se sice poněkud táhla (úvodní zobrazení ovčího famfrfálu a lidsko-dračí idylky na Blpu šlo možná vyřídit o něco rychleji), ovšem následujících tolik reálných emocí na poli vztahů, či hledání svého místa v životě (a to i díky bezchybně vyladěné mimice postav), to bych v animáku vskutku nečekala. Při větší míře fantasie a využití volných asociací si i dospělý divák může během těch 105 minut najít střípky z vlastního reálného života. Suma sumárum; děti si užijí spíš akci, rodiče emoce.... a všichni odchází spokojeni. DreamWorks.... bravo.

Ptám se České Televize....... proboha PROČ???? Proč se snažit přesně (leč bez efektu) odvyprávět scénu za scénou a bez sebemenší invence okopírovat něco, co tak geniálně vytvořili jiní? Pan Kopta Šéfa herecky neustál, takže zatímco Gervaisova postava má hloubku, její česká obdoba je pouhým výsměchem. Další epizodou si už nehodlám kazit náladu; subjektivní odpad.

Za sebe hodnotím pouze třemi hvězdami... a to i přes skutečnost, že sdílím domácnost s malým legomaniakem, který by mě za toto hodnocení patrně uvrhl do klatby a díky němuž po večerech lituji Malou mořskou vílu, jež s každým krokem pociťuje bodnutí nože; potvrzuji, že menší legokostička dokáže ve správném úhlu vyvolat podobný efekt. Jinak jde o klasickou variaci na téma, že i obyčejný průměrák se dokáže (nečekaně?) vybičovat k činu a dosáhnout velkých věcí, ba dokonce ochránit svůj svět před "kráglem". Průměrné, leč obsahující i zdařilé popkulturní vtípky (například snadná vizuální zaměnitelnost Brumbála s Gandalfem), za zmínku stojí leda tak závěrečná pointa. Pokud jste ovšem rodičem nezletilého člena Lego klubu (nebo Legu stále holdujete), navyšte hodnocení až k samotné horní hranici.