Zuzanka.R

„V jiných částech světa mladí lidé odcházejí z domova a vydávají se do širých dálek hledat lepší budoucnost. Na jejich pouti je pohánějí sny o vítězství nad zlem, o nalezení velké lásky či naděje že snadno přijdou k bohatství.“ Tady v St.Cloud’s nevystupují lidé z vlaku s lehkým srdcem neboť již před tím museli učinit jedno obtížné rozhodnutí osvojit si dítě nebo se ho zbavit - jediný důvod proč jsem přicházejí je totiž sirotčinec.“ Pravidla moštárny považuji za nejlépe zvládnutou adaptaci románu Johna Irvinga a to nejen z toho důvodu, že scénář napsal samotný Irving. Tím hlavním důvodem je atmosféra filmu, která je hodně podobná knižní předloze. Převést celý více jak 600 stránkový román na filmové plátno je téměř nemožné. Irving se proto soustředil linii kolem vztahu mezi doktorem Larchem a Homerem Wellsem. Ale zůstala jména, hlavní zápletka, místo děje a ona poetika celé knihy. Úplně vyškrtl jednu z hlavních postav, vzpurnou chovankyni sirotčince Melony, kterou jsem ve filmu nejvíc postrádala. To, jak John Irving popsal v románu Homera Wellse (hlavně jeho snahu být užitečným) dostal nějakým neuvěřitelným způsobem Lasse Hallström na plátno. John Irving byl za svou práci oceněn Oscarem za nejlepší adaptovaný scénář. Oscara dostal i Michael Caine za ztvárnění doktora Wilbura Larche. Podle mého názoru si Oscara zaslouží i Tobey Maguire, který pro mě bude vždy víc Homer Wells než Spider Man.

Film s opravdu neuvěřitelnou a děsivou atmosférou, která jen tak nezmizí. Kamarád, který mi film před pár lety pustil, mě oslovuje "něžná" a "čarokrásná" a občas se přeptá jestli si dám věneček nebo rakvičku :-)