movie

movie

marion cobretti

okres Pardubice

LinkedIn: movie

335 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
    • 24.5.2020  11:50

    Jeden z řady filmů, který se těší "kultovnímu" statusu, protože se mu dostalo remixu a elevaci v tarantinově KILL BILL sérii. Kdyby k tomu nedošlo, zůstal by LADY SNOWBLOOD na poličce s řadou průměrných japonských filmů se samurajskou revenge tématikou. Ženská hrdinka je v tomto žánru sice příjemným osvěžením, ale to je tak zhruba všechno. Over the top krvavost akčních scén (pro kterou je LS často zmiňován) je v tomhle žánru celkem běžná, ale např. prakticky jakákoliv epizoda ze série ZATOICHI či LONE WOLF AND THE CUB trpí mnohem důkladnější choreografií a emotivní zátěží. Příjemná žánrová jednohubka, kterou bych nedoporučil započít diváckou odyseu po stepích samurajských snímků.

    • 24.5.2020  11:33

    75% Solidní průnik mezi hollywoodským přístupem k akčnímu filmu, asijskou tělesnou akcí (RAID a nekonečný příval těl k likvidaci je evidentní inspirací) a videoherním stylem (rychlé a soustředěné střílečky a lá COUNTER STRIKE). Mě tenhle poměr vyhovuje. Záporná sekce v podobě indické drogové mafie je fajn osvěžení a jsem rád, že inspirace asijskou školou se tu odráží spíš v rychlé fyzické akci a ne v přehroceném ultra násilí, které je pro mě často over the top. Chris Hemsworth je tu hodně za spiritual ninju, ale celkem brzo si mě získal, i když tenhle postpunk účes mu úplně neštimuje.

    • 23.5.2020  19:23

    Dokument o mexickém gay lucha libre Cassandrovi. Film evidentně vznikl za hodně diy podmínek, je nasnímám v 4:3 a často není zcela user friendly. Ovšem je to kvalitní výpověď člověka, který si svoji orientaci musel prosadit v machistických podmínkách, kde běžně pro queer není místo (byť se Cassandro zmiňuje, že být mezi ostatními zápasníky ho přirozeně vždycky přitahovalo a vzrušovalo). A i když je dokument hodně lo-fi, je jednou za čas přínosné si oživit vědomí, že solidní dokument lze udělat bez velkých budgetů jen s kamerou a audio rekordérem.

    • 21.4.2020  15:47
    Zrádci (TV seriál) (2020)
    ****

    70% Pro nekoho odvazne, pro jineho manyra, ja bych rad Zradce videl v cistsim provedeni. Ostrouchova nebudu komentovat. CT by jinak neskodil kosatejsi herecky ansambl 40+ (nic proti samotnym hercum), ale kdyz si date par serialu z jejich produkce tak zacnete mit pocit propojeneho universa, akorat je jednou z fizla hajzl a naopak.

    • 14.4.2020  14:20

    Sly, který tady začíná vypadat, jakoby ho někdo protlačil mlínkem na maso a pak ho narval do střívka, si zde plní svoje divoké gore fest fantazie. Tohle je určitě nejbrutálnější varianta na SÁM DOMA, jakou jsem zatím měl možnost vidět. Mohl bych si sice stěžovat, že je tu Rambo vyrtžen ze svého přirozeného prostředí a že Rambo bez rákosí a džungle není Rambo, ale já jeho kovbosjkou variantu pokorně příjmu. Největší medvědí služba fanservisu tak je (stejně jako u předchozího dílu z roku 2008) absolutní ignorance hlavního hudebního tématu Jerryho Goldsmithe. A přátelé - za dva roky: další díl už je na cestě. Nemohu říct, že mě to zcela naplňuje, ale myslím, že ještě pár let vydržím sledovat kam Stallone kráčí, protože je to docela divná pěšina.

    • 27.3.2020  11:26
    Kursk (2018)
    ***

    Od Vinterberga bych čekal větší procedurál, míň patosu a západní limonády, takhle to mohl natočit asi úplně každý. Mad props za Colina Firtha.

    • 19.3.2020  12:10
    Vlastníci (2019)
    ****

    Pro mě určitě nejintenzivnější česká věc od UCHO. Se škatulkou konverzační horror nelze nesouhlasit.

    • 19.3.2020  12:05

    50% Líbil sem mi Altrichterův debut SCHMITKE, zejména pro svou psychedelickou zacyklenost a děj izolovaný na sudetském maloměstě. N.T. ake spíš působí potřebou vyhovět divácké zakázce po hrdinech z lidu, kteří pro facku, hospodské moudro a nějakého "čuráka" nejdou příliš daleko. Celé dílo sálá značnou neautentičností (ostatně ho napsal lev solónu Jaroslav Rudiš o jehož příslušnosti či zkušenosti s nižší třídou z jižáku lze minimálně pochybovačně debatovat) a hlavní postava Vandama (u níž lze alespoň částečně pochopit zdroj frustrace) je bohužel neskutečně jednorozměrná mudrlanstká krabice, ostatní postavy si vystačí s jednoslovnou charakterizací a totální prázdnotou. Paradoxně Vandam je asi jediným dobrým důvodem ke shlednutí filmu a musím alespoň trochu obdivovat Čermákovu jadrnou flow s jakou absolutně bezemotivně trousí procesí "čuráků" a "píč". Nicméně třeba jeho televizní postava Rapla mi příjde v nečem svojší a košatější. Altrichter se do budoucna bude doufám věnovat vlastní tvorbě.

    • 10.3.2020  13:38
    Insomnie (1997)
    ****

    Unikátní suchá atmosféra s otiskem morální povadlosti v dokonálém podání Stellana Skarsgarda.

    • 10.3.2020  13:34
    Farö-dokument 1979 (TV film) (1979)
    ****

    Bergmanův dokumentaristický návrat na ostov Fårö, který byl jeho částečnýn domovem, ale i lokací pro film PERSONA. První díl dokumentu z roku 1969 jsem neviděl, ale Bergman ho hned v úvodu rekapituluje a vyznění je značně pesimistické. Ostrov trápí nedostatek práce i trend madých lidí, kteří ostov houfně opouštějí a odcházejí do větších měst. O deset let později ke svému překvapení Bergman zjišťuje, že mnoho mladých lidí své rozhodnutí odjet změnilo a v dospělosti našlo zalíbení v životě na klidném a nepříliš zalidněném ostrově (43 tis lidí tehdy, skoro 55 tis dnes). Bergman se hodně zaměřuje na ostrovní profese, zde značně hospodářsky a zemědělsky orientované a dává dostatek prostoru k osobní výpovědi. Jindy ale naopak naservíruje suchý bezeslovný profil postaršího dřevaře, který ráno pokácí vzrostlý smrk, sám ho naloží na traktor, na pile rozřeže na prkna a večer si pak o samotě na kamnech osmaží rybu s kaší a omáčkou. Vzhledem k tomu, že Bergman dokumentuje ostov praktický celý rok, je škoda, že se absolutně nevěnuje žádným folklórním aspektům, ale tak už je i s jeho hranými filmy: osobnost člověka v popředí.

    • 7.3.2020  22:53
    Vinterveien (1993)
    ****

    Nevyhnutelnost stáří v obrazově velice působivém krátkometrážním debutu od režiséra, který později natočil původní norskou INSOMNII. Synovec navštíví svého strýce, který přes útrapy staří farmaří na odlehlé samotě a nehodlá na svém životě už nic měnit. Silné a na studentský film s velice dobrým instrumentálním soundtrackem. https://www.criterionchannel.com/insomnia/videos/near-winter

    • 25.2.2020  19:32
    Betonová džungle (studentský film) (2019)
    *

    Zpracování horší Pat a Mat a skutečně špatný soundtrack, ze kterého se mi rolovaly nehty na prstech.

    • 25.2.2020  19:29
    Dcera (studentský film) (2019)
    ****

    Bezpochyb technicky skvěle udělaná věc, příběhově hodně silná, ale ve své emotivní výpovědi možná tlačí až příliš (fakt PŘÍLIŠ) na pilu.

    • 19.2.2020  12:54

    Druhá série je dramaturgicky až děsive rozkolísaná záležitost, které buď měla mít 6 dílů anebo alespoň 10. Prvních pět epizod je neskutečně napumpovaných, ve zbylých čtyřech se pak materiál na jeden díl roztahuje ad absurdum a nakonec vyšumí do ztracena. Je tu několik osobnostních dějových linií, které v druhé půlce začnou pomalu mizet, nebo vjedou do slepé uličky, případně se zde nárazově vytrácí důležité postavy atd. Řemeslně pořád slušně udělaná show, ale zároveň docela nečekaná nuda.

    • 19.2.2020  12:37
    Číslo 37 (2017)
    ****

    70% Slušná variace na OKNO DO DVORA zasazené do reality (?) jihoafrické spodní třídy. Pro mě určitě netradiční věc, byť mám výhrady k občas přepálené logice chování hlavní postavy, ale budiž. Řemeslně slušné a dobře to pracuje s omezeným rozpočtem, který je znát, ale neškodí.

    • 30.1.2020  11:14
    Score (1974)
    ***

    V jugoslávii natočený softcore, výrazný pro svou komediálně laděnou režii (která odlehčuje zhruba 40 minut dlouhé čekání na finální klimax), psychedelic / funky / smooth soundtrack a hlavně řadou homosexuálních scén, které údajně nebyly v 70's softcore filmech standardem (nemohu potvrdit, nemám nakoukáno).

    • 8.1.2020  10:49

    Docela mě překvapilo, že se KILLING AMERICAN STYLE (KAS) nikdy nedostalo do české 90s videodistribuce společně s dalším dílem Amira Shervana. Kazeta s titulem ZABÍJENÍ PO AMERICKU by určitě zbořila kdejakou videopůjčovnu. Shervan se tentokrát vydává na pole home invasion snímků. Partička kolem Roberta Z'Dara se po útěku z vězeňského transportu ukryje v domě rodiny Harolda Diamonda (geniální chlapík, který mě značně uchvátil v TRAINED TO KILL) a čeká na předávku ukradených peněz. Samozřejmě netuší, že Diamond je pořádný kolík, takže máme zaděláno na porci jalové akce, střílení a hlavně nekonečných bitek, neboť podstatnou část ochotnického castu Shervanových filmů tvoří různí mma fighters, playbové z barů, pornoherci a případně zaměstnanci ochranek apod. Tenhle film má o něco rafinovanější režii než Shervanův kultovní SAMURAI COP, měl jsem dokonce tu čest ho vidět na nějakém Blu Ray transferu a překvapilo mě i několik relativně promyšlených kamerových záběrů, která bych v Shervanove filmu nečekal (to se týká i střihové skladby filmu, která je zde míň zmatená než obvykle). Jedna z předností KAS je docela okázalá móda, kdokoliv dělal kostýmy tak tu extrémně protěžoval tzv. Plísňový denim, který tu nosí skoro každý, tedy kromě Diamonda, ten se zase obléká ve stylu “kolotočár”. Na Z'Dara je radost pohledět - upnuté plísnáče a k tomu triko s výstřihem, co končí těsně nad pupkem, člověk by mu i odpustil ten masivní obličej, co se v běžném video formátu 4:3 ani nevejde do záběru. Jinak Shervan si v KAS ozkoušel i talošský trik s hvězdou nižší svítivosti, obsadil sem Jima Browna, který sice září v úvodních titulcích, ale tušíte správně: pronese pár vět od pracovního stolu a řekne několikrát “sonawabič” a tím to hasne. Nechybí ani Shervanem protěžovaná erotika (přesně podle hesla 80/90's béčkové videoprodukce “uber erotiku a příjdeš o 70% distribučních kanálů”), která tu je o něco ostřejší než v SC, dokonce dojde na jednu slizkou scénu znásilnění. Ta má tedy celkem překvapivou dohru když oběť znásilnění střelí útočníka brokovnící do rozkroku. Tak aspoň jedna pozitivní emancipační zpráva od Amira Shervana, šovinistického milovníka bouchaček, rvaček, vzrušujících automobilových honiček a odhalených ňader.

    • 7.1.2020  11:34

    Jelikož mám pocit, že většina místních snímek viděla čistě v japonštině, tak zde jen pro úplnost objasním zápletku tohoto díla. Sonny Chiba zde hraje reportéra s přezdívkou Wolf. Wolf je jediný přeživší masakru, kdy byla vymýcena celá jeho vesnice a on je posledním člověkem, který se během 15. lunárního dne těší nelidským silám a stává se neporazitelným (ono tedy, kdy Chiba porazitelný je?). Zaplete se do případu, ve kterém animální smrtí (prakticky bych to nazval samoroztržením) začínají umírat členové gangu, resp. kapely The Mod. Wolf zjistí, že tahle kapela hromadně znásilnila mladou nadějnou zpěvačku, nakazila ji syfilisem a ona následně propadla drogám a zároveň se jí rozpadl nadějný vztah se synem mocného magnáta. Wolf dívku vystopuje ve strip baru, kde se místo svlékání věnuje dráždění publika svým zpěvem. Zde mi mírně uniklo proč tomu tak je, nicméně za smrtí všech členů The Mob stojí právě ona - má jakousi nadpřirozenou vlastnost, kdy dokáže soustředit vztek a zášť na konkrétní osobu a takto ji i zlikvidovat výše popsanou smrtí. Následně se do případu zaplétá mafie s baziliónem pohunků a následuje naprosto zběsilá akce, která se vlastně táhne celým filmem. WOLFGUY je dílo zcela ve stylu 70s Sonny Chiba filmů, čili furiózní akce, které né vždy předchází smysl, zde doplněná o prvky prog / funk soundtracku (jak je u Chibových filmů, resp. filmům studia Toei zvykem, např. STREET FIGHTER série) a docela slušného množství gore, které Filipnic celkem správně přirovnává k Fulciovskému stylu. Ano, určitě se jedná o jeden z divnějších filmů ve filmografii Sonnyho Ch., které by nemělo milovníkům tohoto bijce uniknout.

    • 7.1.2020  11:12

    Amir Shervan a jeden z jeho nejkultovnějších amerických videozářezů, jehož video obal evokuje, že by se mohlo jednat o dílo ve stylu MANIAC COP, případně PSYCHO COP, ovšem nenechte se zmást - je to klasická full on action a žádná useknutá hlava ani uniforma ve filmu není. SAMURAI COP nemá ke zmatenosti a dramaturgické mimóznosti kultovního THE ROOM příliš daleko a v mnoha žebříčcích stojí tyhle filmy bok po boku, oba je natočil tvůrce s evidetním zápalem a láskou filmu tak silnou, že do doslova stříká z každého záběru. Shervan je očividný "doer", i když jeho snaha nemá úplně pevné základy (tady hlavně scénář, mentální návaznost a nějaká smysluplnost režijního vedení). Charaktery, motivace a tělnatost postav je tu průsvitná jak dobře vymlácené okno. Shervan se soustředí jen na okoukané konkrétní prvky, které mají maximálně hloubku kaluže po jarním deštíku (jejda, to je ale množství přirovnání): namátkou třeba klasický uřvaný policejní šéf, kterému se v okrsku kupí mrtvoly a kterého známe z každé policejní buddy movie. Anebo podivná fascinace japonskou mafií a jejich kodexem, byť s informovaností založenou na prvním odstavci z wikipedie ("Kód mlčení!"). My ovšem dobře víme, že Shervan se řídí zcela jiným kodexem, tzv. BBG - boobs, blood and guns. Dámského poprsí je tu snad až zbytečně moc, Policajt Samurai by měl sice řešit neúprosné řádění gangu Katana, ale většinu filmů řeší jen to, jak se dostat někomu pod sukni, což často vyústí do aktu, který se dá popsat asi zhruba jako první milování panického důchodce. Krve tu je taky fůra, tedy pokud vám stačí, že po zásahu kulkou se na oběti rozplácne červená paintballová kulička a bouchaček tu mají všichni plné kufry. Ale kdy se policajt Joe Marshall (jediná role Matta Hannona) konečně prokáže jako ten SAMURAI COP? To je otázka, kterou samozřejmě Shervan zodpoví až v úplném konci svého staminutového spektáklu a divák si může úlevně oddychnout: "tak to, tyvole, fakt byl Samurai Cop, já už sem si myslel, že tu katanu do ruky nevezme." Co je tedy na filmu tak dobré, že si zaslouží 4 kvalitní direct-to-video brakové hvězdičky: samozřejmě všechny negativa vyjmenováná + ROBERT Z'DAR TADY MÁ PLNOVOUS A NIKDY NEVYPADAL LÍP (https://www.worstmoviesevermade.com/wp-content/media/2014/01/samurai-cop-12.jpg).

    • 5.1.2020  20:26

    Hořká jízda (nebo spíš procházka) městem o údělu přátelství, které ne vždy fungovalo oboustranně. Elaine May natočila poctu improvizačnímu stylu raných Cassavetesových filmů a rovnou si do hlavní role povolala mistra samotného. Ten tu v tandemu s Peterem Falkem drtí hard v roli paranoidního kriminálnička, kterého jedné noci schvátí zaludeční vředy i strach ze smrti. Falka jsem si tu v ne-columbovské roli zamiloval.

    • 18.12.2019  12:16

    Pětidílná série JINGI NAKI TATAKAI vypráví příběh japonské Yakuzy a její transformace po druhé světové válce. Středobodem celé série je pak počínání postavy Shozo Hirona, který je sice dost ambivalentní postava, ale je zároveň jediná převážně kladná, tedy taková, se kterou může divák v záplavě desítek a desítek postav nějak souznít. Hirona hraje charismatický bizon Bunta Sugawara a právě na jeho účasti celý snímek stojí. Pasáže, kdy je Hirono mimo hru (např. spoustu let prosedí v kriminále a v druhém a pátém díle ho skutečně moc není) jedou jen na půl plynu. Ve své komplexnosti a chaotičnosti, která sama o sobě ovšem vychází z divokého světa Yakuzy, kdy mezi sebou na jednom území zápolí řada rodin a neustále proti sobě komplotují, je tahle série místy relativně nedivácký zážitek, neboť hodně dynamický děj, navíc doprovázený vypravěčem, vás bude zasvěcovat do nových a nových postav a situací v takovém tempu, že i celkem pozorný divák se může rychle ztratit. Proto bych doporučil si buď dát tuhle sérii celou anebo vůbec, protože až třeba někdy ve třetím díle jsem se začal orientovat v postávách a pavučině vztahů a jak píše Orin, někteří herci se sem po smrti vracejí v rolích jiných postav, což nějaké přehlednosti přiliš nepřidá. Vzhledem ke svižnosti každého dílu (cca. 100 minut) a snaze režiséra Fukusaky snímek ke konci vygradovat do celkem silného finále (např. třetí díl, kdy Hirono v ruce rozdrtí žhnoucí kost svého mrtvého poskoka, která vypadla z rozbité kremační urny) to není příliš náročné. Kromě vynikajícho Sugawary do hry v druhém díle vstoupí berserkující Sonny Chiba, jehož výkon patří myslím mezi jedny z nejvýraznějších a jeho smrt je velice slastná. Zajímavým prvkem celé série je pak násilí a relativně realistický styl, jakým je zde podáváno. Bojovníci yakuzy mají zbraní pomálu, když už dojde na přestřelku, velice často vyústí v chaotický masakr, kdy se zbraně zasekávají, střílí nepřesně, kulky létají všude kolem, je ne na hlavní cíl a častěji zemře útočník. Postavy, které mají vraždit před, po anebo v průběhu vraždy propadnou nervovému zhroucení, případně se hrůzou pomočí či pozvrací při rekapitulaci svých činů, čili násilí zde není tak chladnokrevné, jak ho známe z amerických žánrovek, každopádně ho tu je hodně, vč. násilí na ženách, které jsou zde buď prezentovány jako šedá eminence vyšších členů Yakuzy anebo v roli "služek" a nic mezi tím není. Nějaké vykreslení osobních vztahů mimo Yakuzu by sérii dodalo pevnější páteř, nejblíže se k tomu dostala miniepizoda mladého Yakuzy a jeho matky, která ho sama přivede do Hironovy organizace, aby ho na konci třetího dílu pohřbila. / Pátý díl mě z celé série bavil nejméně, ale jako netradiční vhled do historie takto spletité organizace to mohu jen doporučit. Mj. vynikající soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=B_wGB3-K06k

    • 9.12.2019  15:09

    Asi nejintimnější dokumentární profil jaký se dal o tomhle nadšeném srdcaři a true filmaři natočit. Don Dohler točil filmy, které byly postižené filmařským zanícením a bez všech pochybností mohu napsat, že např. ALIEN FACTOR a NIGHTBEAST patří mezi to nejlepší a nejskutečnější co jsem kdy viděl. Dohler v realizaci svých filmů spolupracoval se svoji rodinou a úzkým kruhem přátel a nadšenců a je příznačné, že i tenhle dokument se veze spíš po Dohlerovi osobní linii, namísto aby vyplňoval obsah běžnou nerdskou trivií. Nejsilnější je asi ve svém strohém závěru. Don Dohler je dva měsíce po své druhé svatbě svatbě diagnostikován s rakovinou plic a mozku. Dohlerův úzký spolupracovník Joe Ripple k němu přijede na návštěvu, Don mu předává beta kazety s mastry jeho starých filmů, pak Joe začně Donovi vyprávět svoji vizi traileru na pokračování VAMPIRE SISTERS II. Don si ji s úsměvem vyslechne a oba si věnují tichý výmluvný pohled. Konec. Celé ke shlédnutí na Troma kanálu: https://www.youtube.com/watch?v=QGTruM1Uv0M

    • 4.12.2019  11:50
    Le Mans '66 (2019)
    ***

    James Mangold patří mezi moje oblíbení režiséry už jen proto jak dobře se pohybuje žánrovými vodami a pravidelně zkouší od všeho něco. Závodnická limonáda LE MANS 66 ovšem určitě nepůjde do moji mangoldovské topky (které vévodí COP LAND a 3:10 TO YUMA) minimálně protože je to naprosto standardizovaná a nepřesahová záležitost, zjevně natočená (kvalitním) servopohonem. Když v úvodu filmu (a později to ještě zopakuje ke konci) postava Carrolla Shelbyho medituje nad stavy jezdce, které se dostavují při jízdě vozu nad 7000 otáček, doufal jsem, že Mangold něco z onoho transcedentálního stavu, který prožívá jezdec na dlouhé rovince v Le Mans, přiblíží i divákovi. Místo toho se spíš soustředí na rozvíjení dost předvídatelné dramatické linky a všechno tu tak nějak funguje na první dobrou, ale chybí jakýsi emotivní nebo visuální vrchol, který se nedostaví ani ve scéně smrtící havárie Kena Milese, která tu působí dost mimoděk. V kostce je LE MANS 66 film, kde jsem hned se závěrečnými titulky začal přemítat nad tím, zdali si z něj budu za týden pamatovat alespoň jednu scénu. Pokud chcete vidět skutečně solidní a věcný snímek k tématu Le Mans, tak i po 50 letech je stále vítězem arthousová klasika Lee H. Katzina LE MANS se Stevem McQueenem.

    • 4.12.2019  11:28

    Film, který svojí náladou působí jako offspin TWIN PEAKS. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby se tímhle Lynch s Frostem inspirovali (podobně jako u filmu THE WRAITH), režisér Tim Hunter později natočil i několik epizod Twin Peaks. RIVER'S EDGE je suchá a nihilistická výpověď o tom, jak se skupina středoškoláků vyrovnává s tím, že jejich kamarád zabil svoji holku a pohodil ji u řeky. Kromě robustního obsazení by měl tenhle film zaujmout i tím, že nevykresluje životy dospívajících lidí běžnou 80's komediální / sexuálně-vztahovou optikou, ale nastavuje zrcadlo celkem hořkému životu na americkém maloměstě v preinternet éře, kde byly klíčové indicie metal, tráva, falešná občanka, pivo, auto a kdo je měl všechny byl král.

    • 13.11.2019  13:23

    Fassbinder chtěl údajně natočit poctu americkému filmu noir, působí to ovšem spíše jako nechtěně vtipná žánrová karikatura.

    • 13.11.2019  13:21
    Detektiv (1985)
    *

    Čundrkántry show s Jean Lucem aneb Další případ pozdního Godardovského vampirismu, rozuměj díla, kterému pokud nevěnujete svoji krev a čas, jakoby ani neexistovalo (a já vás varuji - nepíděte se po něm a zdejší 4+* hodnocení zcela ingnorujte). Docela by mě zajímalo, jaké "..pozůstatky staré klasické žánrové školy...." v něm našel zdejší uživatel LiVentura. Já naštěstí žádné. Místo toho tu je zcela přefouknutá absence děje, zmatené postavy, lepivá nuda a nucená nahota aneb každá herečka co se zde mihne ukáže alespoň jednou prsa.

    • 13.11.2019  13:07
    The Split (1968)
    ****

    Zapadlá kultovka s echt obsazením, soundtrackem Quincyho Jonese a premisou, kterou později zrecykloval Soderbergh v LUCKY LOGAN. Podle knihy hardboiled krimi mastera D.E. Westlakea (PAYBACK resp. POINT BLANK, THE OUTFIT atd.).

    • 6.11.2019  09:14

    Od režiséra ODNIKUD jsem čekal chladnou a odosobněnou studii Fritze Honky, dostal jsem hodně tělnatou a barvitou podívanou, která se většinu filmu pohybuje na hraně. Mírně debilní Honka zde přešlapuje po ostří zvířecího šílence a tragikomické postavičky s jejímž nádechem jsou zde vykreslevány jeho alkoholové "peripetie", takže spíše než k aktuální formě true crime filmů má ZLATÁ RUKAVICE blíž k snímkům jako CARNE nebo DELIKATESY. Byť bych film nedoporučil slabším povahám a já sám nebudu další shlédnutí vyhledávat, nedá se filmu upřít potenciál budoucí kultovky a Fatih Akin zaslouží ocenit za perfektní tvůrčí výkon. Každá postava tu má svoje místo žije, dýchá a žádný jeden štamgast ze Zlaté Rukavice tu není navíc. Takhle zdatně dirigovanou věc jsem už hodně dlouho neviděl, nicméně jsem taky dlouho neviděl nic takhle nechutného a po projekci jsem měl akutní potřebu umýt si alespoň zuby. (A mad props Jonasi Dasslerovi, jít do téhle role v 23 letech chtělo odvahu).

    • 4.11.2019  13:09
    Policajt (1972)
    ****

    Tak suchý, až to škrábe. Všechny Melvillovy režijní trademarky se tu sešly v jednom, emoce jsou stažené na absolutní minimum, úvodní sekvence nezapomenutelná (naopak nahrazení scén jízdy vlaku za nasnímání jedoucího modýlku bych rád zapoměl). Delon tu funguje na hranici totální strohosti. Tohle není film, kterým bych nakoukávání melvillovy filmografie začínal, ale spíš příznačně skončil.

    • 2.10.2019  12:17

    Prvních dvacet minut je hodně silných a velice slibných, co následuje poté je bohužel přehlídka tvůrčí nestřídmosti, kde je každý záběr zhruba pětkrát delší než by měl být. A to píši jako fanoušek filmařské meditace a vyprázdněného narativu. Zde se bohužel nepodařilo dosáhnout hloubky ani transu. Mám trošku pocit, jestli snímek nevznikl na základě filmařského grantu s danou stopáží 100 minut, protože po úvodní kapitole je ono protahování značně samoúčelné a ve finále dojde i ná různé psychedelické video exprese. Škoda. Rád bych dal víc, obzvlášť režisérovi, který chodí v tričku kapely Earth, ale hořká pachuť z utahaných 100 minut je až příliš silná. Možná někdy dojde na režisérský sestřih (75 minut by HAGAZUSSA se svým minimem děje snesla). Co se čarodějnického tématu týče, nelze než znovu odkázat k THE WITCH. (Abych to jen netýral, výprava, kamera a hudba je super, ale nestačí).

<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63