Sejong

Film nebo spíše dokument na mě zapůsobil. Na začátku byli lidé v sále veselí a bavili se, ale po skončení se už nikdo nesmál a jen mlčky odcházeli. I to o něčem svědčí. V dokumentu mě nejvíce překvapily dvě věci. Poprvé jsem slyšel hlas Kim Čong-una. V naprosté většině případů není jeho hlas ve zprávách slyšet. A druhé, větší překvapení, byly propašované záběry ze Severní Koreje. Ne severokorejská propagandistická televize, ale záběry, které potají natočili lidé a kde je vidět středověk. Bez přiklášky, bez propagandy. Záběry, které natočili nějací chudáci Severokorejci pod hrozbou smrti (nebo horšího osudu) na propašované mobily. Jen ty samotné záběry stály za to. Příběh dokumentu se zabývá hlavně dvěma rodinami, které se snaží uprchnout ze Severní Koreje. Cesta je pro ně zdrcující, jak fyzicky, tak psychicky. Hned ze začátku si člověk uvědomí, že ač jsou to jedni z nejchudších lidí na světě, všichni se na nich chtějí nějak přiživit. Ať se jedná o severokorejské pohlaváry, pašeráky, čínskou policii nebo o převaděče v Laosu či Vietnamu. Všichni na těch nejchudších lidech světa chtějí vydělat. Mají hodnotu jen proto, že lze vydělat peníze na lítosti lidí, kteří se jim snaží pomoci. Cesta z jejich domoviny je složitá, ale stejně tak složitá je jejich cesta do nového domova a světa, který je pro ně úplně cizí. Nechybí tak záběry údivu nad naprosto běžnými věcmi. Během promítání se objevilo i pár "komických" scén, kdy se sál zasmál. Smích však vydržel maximálně jednu vteřinu, než si lidé uvědomili hrůznou realitu, a že to není skeč, nadsázka, ironie nebo metafora, ale skutečnost. Nad vším visí tíživá atmosféra, že i když se někomu podaří utéct fyzicky, podaří se mu utéct psychicky?

Pro mě to splnilo to, co jsem očekával a kvůli čemu jsem na ten film šel - mluvilo se korejsky. Nic víc jsem o filmu nevěděl. Nevěděl jsem ani jakého je žánru. Prostě a jednoduše: vyrobeno v Koreji a mluví se korejsky - jdu se podívat. Už nějaký čas sleduji program místního kina, jestli se tam vůbec někdy objeví něco z Asie. Samozřejmě, že ne. Dnes jsem byl v Brně a náhodou mě napadlo: "Nehraje se tady něco jiného?" Samozřejmě, že ano! Takže padlo okamžité rozhodnutí a šel jsem na Minulé Životy naprosto bez spoilerů. Ani trailer jsem neviděl. Splnilo to mé očekávání a tak 85% filmu se opravdu mluví korejsky. A hezky pomalu, takže šlo i místy rozumět. Nicméně film neposloužil jen jako výukový materiál. Měl i něco navíc. Něco, co z něj dělá zajímavé dílo. Musím říct, že romantické filmy nesleduji a vůbec je nevyhledávám. Ale když už jsem byl na slepo v kině, tak jsem dával pozor. Na filmu oceňuji pomalejší tempo, které je naprosto klíčové. Tím, že je tempo pomalejší, to nutí člověka přemýšlet na tím, co právě vidí. Film tak není jen čistá konzumace, ale je to i o představivosti diváka. Připodobnil bych to k rozdílu mezi filmy a knihami. Ve filmech je divákovi vše explicitně ukázáno a řečeno. U čtení knih si každy tvoří vlastní představu a obrázek. A tak paradoxně můžete ke knihám cítit větší vztah než k filmům, protože jste si při čtení příběhu spoustů věci sami vymysleli a ty jsou jen vaše. Tento film je tak blíže ke knihám, ale opačným způsobem. Knihy postrádají obraz, který si čtenář dotváří. Tady obraz je, ale často si dotváříte dialog. Režisérka filmu to ví, a tak nechává prostor k zamyšlení a máte čas si jednotlivé scény promyslet. A dotvořit dialog mezi postavami. Ve filmu bylo pár komických momentů, ale byla to spíše výjimka. Zbytek filmu je vážný. Neoznačil bych jej ani jako dramatický ani jako romantický film. Film spíše nutil přemýšlet na tím, jestli to, jak jsme se v minulosti rozhodli, bylo opravdu určeno tím, co jsme ve vnitru ducha skutečně chtěli nebo tím, co bylo nejsnazší a k čemu nás okolnosti navedli. Obsahuje i pár zajímavých myšlenek. Jak moc určuje váš rodný jazyk a kultura to, kým jste? Není nově naučený jazyk a nově přijatá kultura jen tenká slupka, která chabě zakrývá jádro našeho pravého já?

Můj překlad (alternativní). Seriál se dá volně stáhnout na oficiálních stránkách SBS tady. Tento seriál je... zajímavý. Všem záporákům bych nejraději nafackoval. A postupem času počet facek navyšoval. Množství postav, které si facky zaslouží rovněž narůstá. Záporáci jsou tady všeho druhu. Od chamtivých úředníků, žárlivých konkubín, pomstychtivých služek, přes slizké eunuchy, kruté členy královské rodiny, zlomyslné dvorní paní, ctižádostivé zmetky, zrádce až po kladné postavy, které se jimi nechají oblbnout - ty si zaslouží dvojnásobnou nakládačku. Seriál postupně graduje a to hned dvakrát. Při obou kulminacích je to dramatické až až. Objevuje se spousta scén, na které se špatně dívá. Ne proto, že jsou špatně natočeny nebo vymyšleny, jen jsou prostě zrůdné a ohavné, kvůli historické době a zasazení. Seriál poodhaluje život eunuchů na královském dvoře. Eunuchové hrají velkou roli a jsou představeni jako lidé. Ne jako ty postavy někde vzadu. Ale i když eunuchové prostupují vše, o nich tento příběh není. Jsou to stále jen sluhové a stíny svých pánů. Tím, že jsou však všude, dokážou spoustu věcí ovlivnit. Život není krutý jen pro ně, ale skoro pro každou postavu. V tomto seriálu se více než jinde ukazuje skutečnost, že pokud jste zmetci, žijete si dobře a s poctivostí nejdřív pojdeš. Celkově je to však velmi dobrý seriál. Je víc realistický než novodobější počiny a pokud jde o drama, tak jde do morku kostí. Příběh se odehrává v Čosonu po roce 1457. Během seriálu se vystřídá snad šest králů a vy sledujete, jakým způsobem hráli eunuši roli v jejich zvolení, jejich vládě i jejich konci. Příběh však není o politice jako takové, ale o lidském charakteru, neveselé realitě skutečnosti a o tom, že když se páchá zlo, vyžaduje to jak ty, co to zlo páchají, tak ty, kteří jim to umožní. Herecky musím vyzdvihnout Jeon Kwang Ryul - vrchního eunucha - ten hraje snad vždy dobře a to má komplikovanou postavu. Jeon In Hwa - hrála největší megeru, ale hrála ji tak dobře, že ji nemůžu než pochválit. Málokdy se stává, že k postavě cítíte takový odpor, ale musíte obdivovat herecký výkon. Kim Soo Mi - jako by ani nehrála, ale svou postavu žila a samozřejmě starého eunucha, který byl nejvíc odporný. Abych to shrnul. Herecky, scénáristicky, výpravou, příběhem, realističností, kostýmy a kulisami je to výborné. Hudba je kromě dvou nebo tří písní spíše průměrná. Celkově je to nezapomenutelné. Doporučuji všem, kteří znají seriál Dae Jang Geum, při kterém bylo vidět, jak tvrdý režim mají dvorní paní. Tady je to při pohledu na eunuchy. K seriálu jsem vytvořil titulky a nikdy v životě jsem tolikrát nepoužil slova jako je eunuch, kastrace a další. Nemyslete si, že je to jen o tom. Tato krutost tam je, ale v porovnání s hlavním motivem ohavnosti je to jen nepostřehnutelná podčást. A jaký je hlavní motiv ohavnosti? Ten je mnohem komplikovanější a budete si jej muset zjistit sami, když se na seriál podíváte. Život je jen dlouhý sen ve dne.

Moje titulky Tak, toto je poslední dílo režiséra Lee Byeong Hoona. Další seriál už nenatočil. Seriál je pěkný, objevují se staří známí herci i z doby Hodžuna a Sangdo. Prostředí je pěkné i kostými a herecké výkony. Příběh obsahuje místy hodně linek. Ne všechny se však rozuzlí. Je to škoda. Vypadá to, že se asi televize rozhodla, že to musí ukončit. Takže je znát trošičku uspěchaný konec. Opět to pokrývá jinou část korejských dějin. Za nejlepší prvek tohoto seriálu považuji vztah krále a královny vdovy. I když jsou to vedlejší postavy, jejich příběh je možná nejpoutavější. Historicky spadá do období hned po Daejanggeum. Stojí za zhlednutí. Kdybych měl vymyslet český název seriálu, byl by to "Vězeňská květina".

Můj překlad. Další seriál od mého oblíbeného režiséra. Tento se opět zabývá jinou částí korejských dějin (časově i zaměřením) a opět ja na co se dívat. Příběh je zajímavý, herci dobří, barevnost, kostými a stavby zase ukázkové. Hudba mne, kromě jedné/dvou skladeb tentokrát moc neoslovila. První díl/dva byl celkem zmatečný, ale pak se to ustálilo. V seriálu je pár velmi silných momentů, které mě zvedly ze židle a budu si je pamatovat asi napořád. Svou realističností je místy (oproti Daejanggeum či Hodžunovi) mírně na hraně, ale ne zcela. Seriál byl místy komický, zvláště interakce princezny Sukhwi, paní Kwak a důstojníka Maha. Nebo i šlamastyky Kajony a Úči. Doporučuji se na seriály tohoto režiséra dívat v chronologickém pořadí, občas na sebe poukazují. Příběh Baek Kwanghjona stojí za shlédnutí.

Můj překlad Tomuto seriálu od Byeong-hoon Lee jsem se vyhýbal. Bylo k tomu několik důvodů. Prvním důvodem bylo to, že se seriál odehrává v jiném historickém období, než na které jsem zvyklý (příběh začíná v roce 554). Dalším důvodem bylo to, že jsem si nebyl jistý, jestli se mi bude líbit zápletka. Třetí důvod byl ten, že byl seriál v produkci SBS a ne v obvyklé MBC. A nakonec, anglické titulky, které lze sehnat, mají strašnou kvalitu. Po nějaké době jsem se odhodlal seriál shlédnout. Prvních pár dílů jsem nebyl moc přesvědčen, ale pak mě seriál vzal. Je dramatický a napínavý. Historické období nevadí, dělá to seriál zajímavější. O příběhu jsem měl mylnou představu a byl stejně propletený a obsažný jako jiné režisérovy snímky. Jiná produkce se na snímku nepodepsala (všiml jsem si jen pár chyb, kdy se kamera podívala tam, kam neměla). A špatné titulky jsem zkousl a co víc, vytvořil vlastní překlad. Opravil jsem nelogické věty, přidal chybějící místa a snad řádově zvýšil kvalitu. Doporučuji se na seriál dívat v originále (pokud umíte Korejsky) nebo s mými českými titulkami raději než s anglickými. Teď k samotnému seriálu. Příběh je realistický, historický, zajímavý, napínavý a točí se kolem skupiny lidí z Taehaksa. Taehaksa je něco jako škola, jejiž úkolem je vynalézat a zkoumat. Divák se tak seznámí s dávnými vynálezy a postupy, což beru jako velké plus. Seriál tak neukazuje jen příběh, ale i kousek tehdejšího života. Příběh je místy drsnější než v jiných režisérových seriálech (třeba v Daejanggeum nebo Yi Sanu), ale není jednoduše předvídatelný. Herecké výkony jsou uvěřitelné a v seriálu vystupuje stejná skladba herců, jako třeba v Sangdo, Hodžunovi, Daejanggeum a pod. Postavy jsou různorodé, zajímavé a hluboké. Divák chápe jejich motivy, pohnutky a touhy. Postav je místy tolik, že se v tom může člověk začít ztrácet. Zvláště, když se do příběhu začne míchat Taehaksa, Bekdže, Šila, Goguryu a Soo dohromady. Při sledování jsem se vždy na hodinu přemístil do minulosti a prožíval s postavami jejich příběh. Interiéry a exteriéry jsou opět oku lahodící. Kostými jsou barevné a honosné a museli stát mnoho peněz. Například jeden princeznin háv stál v roce 2005 5,2 milionů Wonů. Což je asi 100 tisíc českých korun za jeden kostým! Za zmínku stojí hudba, která obsahuje několik poutavých melodií, které si budu pamatovat už napořád. Například hlavní píseň. Hlavní píseň je silně inspirována skutečnou, 1500 starou písní. Když jsem to zjistil, tak mě to dostalo, protože jsem nečekal tak velký cit pro detail. Scénáristi se opět vyřádili a žádný z 55 dílů nebyl nudný, ba naopak. Rozuzlení nebo zauzlení příběhu se mi nedařilo dobře předvídat. Seriál obsahuje dramatické scény, scény naplněné pocity, humorné scény, smutné scény, sceny na zamyšlení a scény, kdy se člověk něco dozví. Budu si pamatovat příběh Sathegirua, Čanga, princezny Sunhwa, Ujongy, doktora Munasua, Mekdosua, Eundžiny, Manamodžiny, Bumroa a Bu Josona. Seriál se tak řadí mezi režisérovy skovsky jako je Daejanggeum a Yi San. Seriál je k dispozici zdarma na oficiální stránkách SBS, odkud je možné jej stáhnout: link.

Můj překlad Tak tento řežisér opět nezklamal. Vytvořil další seriál a opět z jiného prostředí korejských dějin. Tentokrát se jedná o svět obchodu. Stejně jako v jeho jiných seriálech, i tady hrají podobní herci, ale v jiných rolích. Herecké výkony, hudba, příběh, kostýmy, ... vše je na úrovni. V tomto seriálu člověk nahlédne i do historické Číny, kterou postavy navštěvují poměrně často. Líbila se mi ukázka různých historických řemesel v průběhu seriálu, které se vázaly k příběhu. Seriál obsahuje pár scén a myšlenek, které si budu dlouho pamatovat. Pokud jste ještě nic od tohoto režiséra neviděli, pak asi začněte s Daejanggeum nebo Hodžunem. K seriálu jsem vytvořil české titulky.

Můj Překlad Tento seriál mi připadá jako režisérův Magnum Opus. Viděl jsem jej po seriálech Daejanggeum, DongYi a Heo Joon. Vystupují v něm snad všichni herci, kteří jsou v těch ostatních seriálech. Seriál je velmi dlouhý, ale pořád je na co se dívat. Objevují se v něm témata, která jsem jinde neviděl. Zápletky tak zamotané a lstivé, že bych antagonistům nejraději nafackoval. Člověk si nemůže být ničím jist. A jelikož je příběh realistický a postavený na historických základech, je vážný a v částech velmi smutný. Napínavé části vás nutí sledovat další a další díly až do hluboké noci. Žádné Deus ex machina se nekoná a postavy jsou semleté skutečností. Herecké výkony jsou výborné a uvěřitelné. Uvědomil jsem si, jak dobrý herec je Soon-jae Lee. Seriál se mi líbil natolik, že jsem k němu vytvořil český překlad (to je podruhé, co se mi to stalo) a je to znovu ten stejný režisér.

Můj překlad Jedná se o 3. korejský seriál, co jsem viděl a musím říct, že je velmi, velmi dobrý. Příběh, prostředí, režie, herecké výkony, napětí, emoce, hudba, kostýmy, historické reálie - vše je na stejném vrcholu jako v seriálu Daejanggeum. Po pár dílech od toho člověk nemůže odtrhnout oči. Děj má spád. Seriál popisuje život veleznámého korejského doktora Hodžuna. V mnohém je příběh inspirativní. A postavu Hodžuna a jeho činy si asi budu pamatovat napořád. Oceňuji, že vedlejší postavy mají hodně prostoru a jejich příběh je také velmi zajímavý. Nevzpomínám si, že by byl nějaký díl nudný. Mnohokrát jsem si říkal: chudáci lidi, chudák Dahí, chudák Jedžina. Nechybělo i mnoho komických scén s Oghunem a Ilsuem a hubatou Hamanteg. Seriál je však vážný a v mnoha scénách smutný. Seriál se mi líbil natolik, že jsem k němu vytvořil český překlad, což jsem udělal vůbec poprvé. Dohledával jsem si čínskou poezii, názvy lékařských bylin, historické korejské míry a historické události. Také jsem si sestavil videa všech 64 dílů z úlomků, co jsem našel na po čertech ďáblech (bez log a hardsubs). Seriál se velmi těžce shání a v době, kdy jsem jej viděl, nebyl nikde k sehnání.

Daejanggeum je první korejský seriál, který jsem viděl. Je to i první korejské dílo, které jsem viděl. Ale i tak se z něj stal můj nejoblíbenější serial všech dob. Proč? Dostal jsem se k němu úplnou náhodou. Věděl jsem, že k dané tématice mám nulový vztah. Realistický historický korejský seriál, který se odehrává v kuchyni? Jak se mi to může líbit, když mi to nic neříká? Když jsem se dostal k českým titulkům a videu, nějakou dobu mi ležel na disku. Po nějaké době jsem si jej pustil a zažil kulturní šok a divokou příběhovou jízdu. Nejprve jsem viděl 1 díl denně, ale později to bylo i 5 dílů zasebou. Kostými, hudba, příběh!, scénář, režie, herecké výkony, historické a kulturní reálie, vše je na samotném vrcholu. Nebývale mě to obohatilo. Přimělo mě to začít se učit korejsky a vytvořit český překlad dvou dalších seriálů od stejného režiséra, které jsou stejně dobré.