Lumpy

Ještě před gala zahájil festival film I hory mohou odejít - a na pódiu ho představili a po filmu odpovídali na otázky režisér Zhangke Jia a jeho manželka a stálice jeho filmů Tao Zhao. Ten chlap snad nikdy nezklame, zajímavý filmy s výbornou atmosférou.

Začal Raindance Film Festival. Režisér Erik Shirai přivezl film o výrobě saké, který hravě zamete s týpkem od suši, a to i tím, že jsem z něj dostal hlad (stačí pár záběrů, přeci jen, je to film o saké, že...). A nezahnala ho ani ochutnávka saké (výborné), jak jinak, přímo od hlavních hrdinů (http://www.tedorigawa.com/) tohoto magického počinu s výbornou kamerou a hudbou, slušným zobrazením a popisem procesu výroby, jen ty scény ze soukromí pracovníků trochu váznou.

Trošku se zpožděním (událo se v květnu). Vanessa Mae za 5 liber, neber to. Sál z půlky prázdný, to je prostě Londýn. Když pak s přítelem odešla do víru velkoměsta, na ulici si ji nikdo nevšiml, taky bych ji nepoznal. Těšil jsem se strašně, ale přišla mi taková... No, posuďte sami - https://www.youtube.com/watch?v=4olBa5xGi2A

Zašel jsem si do kina na Vetřelce a Vetřelce. Kino beznadějně narvaný, i když ať už jeden, druhý nebo oba filmy opakují pravidelně. Když to jeden srovná s Prometheem... po něm ne po 30ti letech ale již po 30ti dnech neštěkne ani pes. O zbylých dvou vetřelcích ani nemluvě (já se k fandům trojky neřadím). Tak teď ještě někdy oba terminátory.

Letos (téměř) kompletně bez filmů z Japonska, Koreje či Číny, místo toho nabízí Kambodžu, Vietnam, Indonésii či Mongolsko. Po mnoha letech práce na dokumentech o Rudých Khmérech a silně ovlivněna osudy vlastní rodiny a ztrátou otce, natočila režisérka Kulikar Sotho celovečerní snímek The Last Reel - pro sebe a svou matku, na památku herců, filmových tvůrců a stovek filmů, které zničil Pol Potův režim. A pro současnou generaci, protože ta, co hrůzy 70. let zažila, se snaží zapomenout a nemluví o tom.

A po Vánocích a Silvestru vždy přichází Japan Foundation Touring Film Programme. A letos opět větší. Zahájil ho už v pátek 30/1 režisér Shinobu Yaguchi a jeho Wood Job! Pohodový snímek, pár vtipných scén, jako vždy. Režisér se v UK nenudí, stráví tu zhruba týden, z toho má jeden den volno, jinak doprovází film do všech luhů a hájů Británie.

Ne, nemyslím ten film, to jen režisér televizních reklam Akira Nagai přijel představit svůj první film - Judge! Praštěná komedie, která má skvělý náběh a pak už jen klesá k cíli. A věčná škoda, že víc prostoru nedostal Etsushi Toyokawa - neskutečně COOL. Ňa - ňa ňa - ňá! Když říká, že je to kočka, tak je to kočka.

Další snímek byl zajímavější. Vemte zkušený tým filmařů (zde workshop vedl režisér Hitoshi Ohne), dejte šanci bandě studentů herectví (zde s vyjímkou etablované dosud spíše divadelní herečky Yūmi Gotō, která na poslední chvíli nahradila debutantku, co odřekla) a o pár tisíc dolarů méně a čtyři natáčecí dny později, máte film. A kdyby netrval 2 hodiny 20, ale jen hoďku a půl, tak i velmi dobrý. Taková dekadentnější v lecčems drsnější podoba Parade. A světe div se, je to černá komedie, u které se Japonci údajně náramně baví (upřímně?) a mně tuhne krev v žilách. Sodoma Gomora. Na snímku zleva Sadaharu Matsushita, Yuki Ueda a Yūmi Gotō.

Už skončil... Letos se zaměřil na Filipíny, což jsem si s klidným svědomím nechal ujít, ale nabídl i několik koukatelných japonských a korejských filmů. Bez Ki-duk Kima by se snad žádný "asijský" festival neobešel, respektive jeho filmu, letos jím byl Moebius (taková směska, výběr z předchozích snímků). Režisér přijet nemohl, poslal zdravici, ale na promítání dorazil mladý herec Young-ju Seo. Překvapil naprostou neznalostí myšlenky filmu, souvislostí. Tak jsme se aspoň dozvěděli, že rodiče mu řekli tak akorát: Dobrá práce, muselo to být náročné... No, sledovat jejich syna v tomhle filmu asi taky ;-)

A zde po filmu (velmi slušném). Nemá rád sex ve filmu (proto v jeho filmech žádné sexuální scény nejsou), násilí mu ale očividně nevadí. S psaním scénářů začal již na střední, jeho cílem však údajně vždy byla řežie. Momentálně chystá film z období okupace Japonci, ale k New World se již brzy vrátí. Od začátku šlo koncepčně o kmotrovskou ságu přesahující několik desetiletí. Šlo jen o to, jestli první film bude úspěšný.

Pro rok 2014 si Korejské kulturní centrum v Londýně připravilo Rok čtyř filmových "profesionálů" (scénář, kamera...). Jako první se představil scénárista, a dnes už i režisér, Hoon-jung Park. Postupně se promítaly všechny jeho filmy, ke kterým napsal scénář (4), dva i sám režíroval. U příležitosti promítání jeho posledního snímku New World, zavítal Hoon-jung Park do Londýna. Zde v diskuzi před promítáním.

Ještě jednou Pan Asia filmový festival a The Tale of Iya. Po filmu přišel na otázky odpovědět režisér. Představil se slovy: "Jmenuji se Tetsuichirō Tsuta, jsem režisér tohohle filmu, a ne žádný studentík střední školy". No, řekl bych, že s objednáním si piva má asi občas problémy... Pochází z okolí Iya na Šikoku, kde se inspiroval pozorováním místních a změnami, kterými oblast prošla. Film natočil tak dlouhý, jak ho chtěl mít, i když ho přemlouval štáb, producenti (nakonec si ho musel produkovat sám a platil si i marketing) a poté i festivaly. Neustoupil, nesestříhal. Sice mu odřeklo několik herců, ale chtěl mít Rinu Takedu, a přemluvil ji, a chtěl mít Naomi Kawase, a přemluvil i tu. Jeho tajným přáním bylo natočit hraný film na motivy animovaných ekologicky laděných snímků Studia Ghibli.

Režisér Sang-il Lee zavítal do Londýna na filmový festival Pan Asia představit svůj nejnovější film Unforgiven - remake stejnojmenného Eastwoodova filmu z roku 1992, zasazený do japonského prostředí krátce po pádu šógunátu. Moc toho nenapovídal, sebevědomě však prohlásil, že Eastwood film viděl a vyjádřil se o něm pochvalně - řekl: "OK". Ano, ok to je...

A celá trojice - režisér Keiichi Hara, režisér Hitoshi Ohne a herec Mirai Moriyama - se sešla ještě jednou, v Japonské nadaci, kde povyprávěli o svých začátcích a filmu obecně, pouštěly se klipy.

Po Love Strikes! následovaly otázky a odpovědi. To, že diváci vytáhnou vše od mobilů po zrcadlovky, je klasika, ale čím dál častěji vrací stejnou mincí i hosté. Ohne i Moriyama se spolu sešli již u stejnojmenného seriálu, který filmu předcházel.  Film se stal v Japonsku hitem.

Love Strikes! je film hudební a částečně i taneční. To pro Moriyamu nebyl problém, jelikož jako pětiletý začínal právě s tancem. Ostatně, do Londýna nemusel až z Japonska, ale z Izraele, kde na rok účinkuje v tanečním souboru.

Festival v Londýně dávno skončil, ale putuje nyní po Británii. Dalším, kdo zavítal do Británie, byl režisér Hitoshi Ohne, jenž představil svůj film Love Strikes!. Hlavní hvězdou nejen tohoto večera ale celého festivalu byl však herec Mirai Moriyama. V rámci festivalu se promítaly dva "jeho" filmy, a to již zmíněný Love Strikes! a také The Drudgery Train.

Další ročník, letos 11 filmů a téma: Mládí. Zahájil ho režisér Keiichi Hara a jeho snímek Colorful.

Skvělý večer ve výborné atmosféře, vše tentokrát klaplo na jedničku. Jung-woo Ha odpovídal vtipně, zajímavě, jen jakékoliv otázky na politiku (film The Terror Live) či sociální témata (korejský film obecně) zahrál rychle do autu. Po loňském Roce dvanácti režisérů a letošním Roce čtyř herců - copak Korejské kulturní centrum chystá pro příští rok?

Promítal se hodně dobrý snímek The Terror Live. Přestože byl Jung-woo Ha viditelně zmožen z časového posunu a nejraději by si ustlal rovnou na pódiu, po skončení filmu odpovídal více než hodinu na otázky.

Jako poslední ze čtyř herců, v rámci cyklu pořádaného Korejským kulturním centrem v Londýně, na skok do Anglie zavítal Jung-woo Ha.