Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (201)

plakát

Krajina č. 2 (2008) 

Fifer má ve všem pravdu. Nesmyslného násilí a sexu je v Krajině až až, místy to moc nedává smysl, na reflexi slovinské historie si film spíš hraje a povchrně nám předhazuje různá podivně propojená torza slovinské historie (zvláštní, že Jasna má chatu ZROVNA vedle hrobů o nichž se celý film mluví, zvláštní, že ony dokumenty úzce souvisí s programem, který běží v TV kdykoliv ji některá z postav zapne...). Tedy - chápu, že se jedná o nadsázku, o symbolické chápání snímku, nicméně vše je - půjčím si slovíčko od Fifera - polopatické. A tady se naše názory začínají rozcházet - už poměrně brzy jsem akceptoval teatrálnost a hloupost celého kousku no a...a pak jsem se parádně bavil. Veselé porno, amorální floutek, hrající/nehrající detektiv Boris a samozřejmě série brutálních, zbytečných vražd. Ale podíváná je to parádní (a i když Möderndorfer téma nezpracoval úplně na jedničku (ehm) a ať si je jeho jeho morální apel a uvažování nad současným přístupem k reflexi minulosti jak chce povrchní, vše je čitelné a za zamyšlení stojí).

plakát

Projekt Frankenstein (2010) 

Snímek se vyznačuje výborně zvládnutou formální stránkou - delší záběry bez střihu, depresivní obrazy omšelých částí Budapešti (hřbitov, budova, do níž je situována většina děje, sníh...), či uvěřitelné herecké výkony (např. charismatický režisér Kornél Mundruczó, který ve filmu hraje také režiséra (snad je ve skutečném životě míň nasranej), potěšující vedlejší role známého maďarského herce Miklóse Székelyho, či ústřední postava mladíka hraná Rudolfem Frecskou - z něj ta životní nechuť přímo čišela). Po strhujícím úvodu ("pohodové" telefonáty v autě, scéna s vánočním stromkem, konkurs (!! - asi nejlepší pasáž z celého filmu - nemilosrdný Mundruczó ponižuje "herce" před sebou a s naprostou samozřejmostí jim zadává intimní úkoly), náhlá smrt ) jsem se cítil příjemně natěšený. Jaké však bylo mé zklamání, když film zanedlouho sklouzl k poměrně plytkému rodinnému příběhu. Ano, je mi jasné, že se jedná jen o kostru a to hlavní oč kráčí že je atmosféra, zobrazení zla, nechuti k životu... Ale to by musel být Projekt Frankenstein udělán lépe. Hraje na city, postavy efektně hynou jako mouchy (dívka - polonahá, otec - působivý "krvavý střik", matka - krev vytékající z hlavy na bělostném sněhu) a je pravdou, že není nikdy jasné, co bude zrovna následovat. Problém je v tom, že Mundruczó se nás snaží svým formalismem, vánoční depresí, nesmyslným až náhodným násilím donutit hrát s ním jeho hru na zoufalství. Narozdíl od svého krajana Bély Tarra, který vytváří obdobné snímky (Prokletí, Satanské tango) však ve své snaze selhává - možná je to přílišnou rozmělněností a banálností děje, možná příliš kýčovitým formalismem, buď jak buď, dle mého soudu "to" na začátku měl, ale po patnácti minutách "to" ztratil. A pak už se jenom vezete a nudíte se. Nicméně nápad dobrý a myslím, že na nějaký další režisérův kousek se určitě rád podívám.

plakát

Vinyan (2008) 

Po určitém váhání nakonec za pět - možná jako protiváhu k značnému podhodnocení. Vinyan zaujme od první minuty neuvěřitelně zneklidňujícími záběry vodní hladiny a chladnými obřími titulky. První část je "slabší", protože film graduje velmi pozvolna a co se týče neshod mezi těmi Thajci - dalo by se říct, že film rozmělňují, ale (!) právě ony komplikace při cestě, nedůvěra v domorodce a jejich financování ze strany ústřední dvojice, to vše přispívá k logičnosti celku. Proto se musí vystřídat průvodci, proto se s nimi Manžel musí neustále handrkovat o peníze. "Atraktivní" lokalita barmské džungle je sice jednoduchým způsobem, jak vybudovat napjatou atmosféru, ale je to způsob efektivní. Voda, stromy, chatrče (!), déšť - to vše ve filmu "hraje", stejně jako herci. Když už jsme u herců - Sewell mě ze začátku celkem vadil, ale postupem času jsem si na něj zvykl a Béartová byla výborná od začátku do konce. K Vinyanu je potřeba přistupovat obezřetně, bez diváckých očekávání - potom nemůžete být zklamáni - film má totiž velmi specifickou, zneklidňující atmosféru, která diváka provází po celou dobu, ke konci se jen promění v reálný pocit ohrožení (a snímek tím samozřejmě vyvrcholí). Srovnání s Trierovým ANTIKRISTEM je více než na místě - trauma ze ztráty dítěte, manželský pár, žena přicházející o rozum. Ač hodnotím stejně, musím podotknout, že Trier je někde o hodně, o hodně výš, než Welz - ať co se budování atmosféry týče, obrazové složky, vykreslení postav, zkrátka mezi těmito dvěma je vítěz jasný. Ale Vinyanovi to stejně na kvalitě nijak neubírá - protože žánrově (jestli to tak vůbec lze říct) se od Antikrista přeci jen liší. Vinyan je film křehký, subtilní, stavějící na jednoduchém ději a zvucích džungle. Není tak nervydrásající, ale já odcházel od obrazovky značně vyklepán. A pro tohle NĚCO, pro tu nezachytitelnou atmosféru (která ovšem mohla, stejně jako ostatně celý film, být ještě o něco lepší) a zvláštní, netypické mrazení v zádech doporučuji Vinyan všem k shlédnutí.

plakát

Počátek (2010) 

Pěkně vymyšleno, jen co je pravda. Proplétající se sny, nejednoznačný hrdina, bohatá akční složka... Film ubíhá rychle, kouká se na něj dobře, ale... Ne všechno vám logicky zapadne, zato výbuchů a krásných žen uvidíte až až. Hlavní hrdinové místy disponují silou a rychlostí superhrdinů a aby vás to nenudilo, každý sen se odehrává v jiné exotické lokaci - přes pláž u japonského chrámu, zasněženou horskou chatu (skoro připomínající nějakou misi z počítačové hry), po drahý hotel. Je to vtahující, Nolanovsky svižné a zamotané, jen...to prostě není tak světoborné. Nolanův Matrix v trochu povrchnějším kabátku nicméně neurazí a nepochybně je koukatelný i navícekrát.

plakát

Dobrodružství prince Achmeda (1926) 

Do prdele, no do prdele...!!! Tomu říkám FILM! Uchvacující, nádherné, strhující od začátku do konce. Magické, krásné, poetické, dobrodružné, napínavé, fantaskní, staré jako kráva. I úplně němé by to nejspíš bylo na plný počet... Připočtěte neskutečné Icon Orchestra a máte zážitek, na který se nezapomíná. Jsem moc rád, že jsem téhle projekce mohl být součástí.

plakát

Satanské tango (1994) 

Kdoví, třeba je možné zhlédnout takový film od začátku do konce a beze zbytku si jej užít. Ale asi tomu úplně nevěřím. Byl to nevšední záźitek, ano. Něco jsem si z něj odnesl, mám hodně na co vzpomínat, film je skutečně mimořádné Dílo. Ale plné hodnocení? Za souboj se spánkem a nudou? _________________ Když nad tím tak přemýšlím, nejde přece o zábavnost/dívatelnost, ale o kvalitu celku, to, že je film téměř nesnesitelně nudný, ještě neznamená, že není perfektní, protože jeho preciznost spočívá právě v tom utrpení, které sledováním vyvolává. A nemyslím jen utrpení ve smyslu utápění se v depresi, ale zkrátka nudu. Takže vlastně za pět a klobouk dolů.

plakát

Kvílení (2010) 

Nakonec mírné zklamání. Ono je samozřejmě těžké zfilmovat báseň, protože se de facto jedná o spojení dvou protikladů. Zcela konkrétního filmového média a nekonkrétní poezie (na což autoři koneckonců upozorňují v soudním procesu, když porovnávají prózu a poezii). Krokem kupředu je použití animace, která se mě osobně líbila asi více, než většině komentujících uživatelů, nicméně představoval bych si jí spíše ručně kreslenou, chcete-li ponurou, šedivou - určitá "videohernost" z toho cítit byla. Soudní "fraškaproces" je podle mého největší problém filmu - je nám sice avizováno, že film se seskládá z originálních zápisů a výpovědí, ale nevěřím, že proces vypadal skutećně takhle. Od začátku se jednalo o konfilkt vypatlaného žalobce, který pokládal stále stejné otázky, jen mírně variované a na ně dostával obdobně stejné odpovědi. Ano, vulgárnost může být forma uměleckého vyjádření. Ne, poezie se nedá do důsledku vysvětlit._____ Známé figury beatnické generace se ve filmu sice mihnou, ale jsou vykresleny víceméně ploše (ano, o ně ve skutečnosti nešlo, ale přece jen...). Co (respektive kdo) mě potěšilo byl samotný Allen Ginsberg aka James Franco. Je zajímavé, jak každá velká postava historie si s sebou táhne svůj stín, který se nutně nemusí vůbec shodovat s realitou - krásně jsem si v "Kvílení" rozšířil povědomí o charakteru a vůbec celkovém osudu Ginsbergově a vnímám ho teď zase v jiném světle. Sečtu-li informativní hodnotu, báseň samu, z které mrazí v zádech (snímek je skutečně hlavně o Kvílení-básni a její formě, jejím obsahu) a ač povrchně vykreslený, stále zajímavý střet konformismu x nonkonformismu, vychází mi pořád krásný filmeček. Mohl ale být lepší - více bouřlivý, hlubší, nejednostranně pojatý... Nu, co naplat...

plakát

Outsider (2005) 

Jako dobrý, no. Ale po "Albínovi jménem Noi", jsem od Káriho čekal přece jenom něco víc. Absurdní severská tragikomedie plná podivných figurek - přes prodavačku pečiva požívající halucinogeny, či dyslektika jezdícího na kradený benzín, jenž si přenáší v petce, až po plnoštíhlého pomatence, toužícího po dráze fotbalového trenéra. Posledně zmiňovaný je kupříkladu zvláštní tím, že (ač dobře zahraný) je jedním z faktorů, mršících film - jeho postava je až příliš nereálná, nemluvě o tom, že ke konci filmu jej zcela opouštíme a necháváme jeho příběh nedokončený. Revoltující mladík - sympaťák, krásná dívka (jejíž půvab úžasně vygraduje při jediné barevné scéně), příjemné vtipy - teoreticky ideální mix. A taky že se na to moc pěkně kouká. Nicméně příběh nemá pevnou kostru, ke konci se jeho směřovaní zcela nepochopitelně změní a vy místo na snímek o revoltě koukáte na snímek o cestě k dospělosti. Slabší 4.________ Jak tak pročítám ostatní komentáře, došlo mi, že jsem zcela zapomněl na GENIÁLNÍ postavu soudce - nic se o jeho motivacích vlastně nedozvíme, ale je nám (mě) tak strašně blízký, jeho utrpení a životní zoufalství tak zřetelné... I přesto, že má výbornou práci, manželku, dítě, peníze, není se svým životem spokojen (zkrátka ideální oběť pro Jigsawa) a ani po sérii menších či větších eskapád (krádež, vykašlání se na důležitou pracovní schůzku...) se nic nezmění. Jak by taky mohlo?