Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (3)

plakát

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství (2022) 

Úvodem bych rád pogratuloval tvůrcům filmu k tomu, že se jim povedlo přivést na svět stroj času, který mě úspěšně přenesl zpět do roku 2019 a dokonale mi připomněl, jaké to je jako skalní fanoušek opouštět kino v rozpoložení, které je kombinací zklamání, vzteku, smutku a beznaděje. V roce 2019 mi tento emoční koktejl namíchalo Star Wars: Vzestup Skywalkera, nyní jsou to Fantastická zvířata. Ta naštěstí, co se týče příběhové linie, stojí vzhledem k Harrymu Potterovi vcelku samostatně, přesto mi ale trhá srdce, pokud se s kouzelnickým světem zachází tak nedůstojným způsobem, jako jsme toho svědky v Brumbálových tajemstvích. Už tento název je sám o sobě zvláštní, protože si nevybavuju žádné tajemství, které by film odhalil. Snad jedině TO „tajemství“, které fanoušci znají už přibližně 15 let, a dále možná jednu nebo dvě věty o Brumbálově sestře Arianě. Pokud by název filmu snad měl referovat o Credencovi (což nepředpokládám), tak budiž, byl nám odhalen jeho původ, ale na rozdíl od prvních dvou dílu série, které se točily převážně okolo této permanentně deprimované postavy, je její význam ve třetím pokračování překvapivě takřka zanedbatelný, takže pojmenovat po ní celý díl by mi rovněž nedávalo smysl. Pokud bychom se zaměřili na děj, celý film se točí okolo Grindelwaldovy snahy zmanipulovat volby do jakési celosvětové kouzelnické politické organizace. Vůbec nechápu, jak mohlo Rowlingovou napadnout, že by takto fádní a ryze mudlovská záležitost mohla být nosným tématem filmu z Wizarding World univerza. Grindelwald přeci má být jeden z nejobávanějších černokněžníků všech dob a principiálně je pro mě docela obtížné přijmout myšlenku, že aby dosáhl této své pověsti, musí nejdříve vyhrát jakési volby. Směšné. Kromě toho film podle mě obsahoval ne úplně málo nelogičností. Zároveň musím říct, že postava Brumbála v roli jakéhosi „el Profesora“ à la Casa de papel mi taky úplně nesedla. Abych zmínil i něco pozitivního, viděli jsme i některé pěkné scény, včetně docela povedených kouzelnických soubojů. Kromě toho je však celý tento film naprosto zbytečný a doufám, že v následujících pokračováních se dočkáme především důstojnější dějové linie. V souhrnu je film průměrný a za jiných okolností bych jej s relativně čistým svědomím ohodnotil třemi hvězdami. Jelikož ale cítím potřebu vyjádřit své zklamání v kontextu ostatních filmů Světa Harryho Pottera, uděluji pouze hvězdy dvě.

plakát

Klub rváčů (1999) 

Dvěma hvězdami hodnotím převážně díky hereckým výkonům, které byly dle mého názoru velmi dobré. Přesto však nemohou zahojit ostatní bolístka, kterými tento film trpí. Na mysli mám především chabý scénář. Ten je samozřejmě z velké části předurčen svou knižní předlohou, kterou jsem nečetl, a nemohu tedy hodnotit, zda dějovou průměrnost svésti spíše na scénáristu, či spisovatele. Nejvíce ze všeho mě trápí, že se film až přespříliš dlouze věnuje jakési podivné sektě tvořené spodinou společnosti, duševně nezdravými nebo životem zklamanými jedinci, jejichž morálně pochybné hodnoty a činy snímek glorifikuje, což ve mě při sledování vyvolávalo odpor. Myslím, že by bylo mnohem zajímavější, pokud by býval byl věnován větší prostor vnitřnímu souboji obou osobností hlavního protagonisty nebo tomu, jak celou sektu odhalit spravedlnosti v situaci, kdy její členové číhají například i v řadách policie. Z mého pohledu tento potenciál nebyl využit a nevznikl snímek, který by stálo za to zhlédnout i podruhé.

plakát

Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga (2020) 

Tvůrci tohoto filmu měli pravděpodobně ambici dosáhnout stejné úrovně absurdity, jakou k hanbě celé Evropy disponuje Eurovize samotná. Naštěstí nebyli zcela úspěšní, ačkoliv v jistých aspektech byl film své nevkusné předloze nebezpečně blízko. První polovina filmu ubíhala pomalu a sílu pokračovat až do konce mi dodávalo pouze vědomí, že budu za svou trpělivost ve finále odměněn písní "Husavik – My Home Town", která je střípkem kvalitního umění v jinak mírně podprůměrné mozaice, kterou tento film vytváří. Závěr filmu byl nicméně vcelku povedený a spolu s několika vtipnými momenty a skutečností, že středobodem snímku je můj milovaný Island, odvrátil hrozící ostudu v podobě jednohvězdičkového hodnocení a získal ode mě pro film s odřenýma ušima i hvězdu druhou.