Trajektt

Člověk se občas rád vrátí do svého dětství a s radostí si zavzpomíná na své volné chvilky, kdy četl bláznivé dobrodružství malého Mikuláše a jeho bandy nesčetných dětských charakterů, kde jsou všechny možné druhy individuí včetně tlusťochů, šprťáků, vytahováků, zabržděných jedinců a taktéž si připomene jména, která už dávno zapomněl včetně Kryšpína, Celestýna, Vendelína, Albína a mnoha dalších výrostků a malých rebelů se kterými prožíval jejich dobrodružství. Také bych málem zapomněl na holčičky, které měly své roztomilé charakterové vady, včetně zákeřné a záškodnické Lojzičky a stále udivené Marie Hedviky. Tento animovaný snímek není jen připomenutí Mikulášových patálií, které prožíval se svými malými soudruhy a soudružkami, ale je to také příběh jejich tvůrců, kteří je stvořili a posléze ilustrovaly. Ano, je to tak, tento příběh je nenásilnou formou propojený s životopisy tvůrců, kteří nejsou tak známí jako jejich američtí kolegové z americkýho sajrajtu, kde se Vám to jenom hemží oboupohlavními superhrdiny ze stáje Marvelu a DC. Nebudu se rozepisovat o ilustrátorovi Sempém, ale soustředím se na tvůrce předlohy, který se jmenoval René Goscinny a kterého zná celý svět a to hlavně díky jeho postavičkám Asterixe a Obelixe a také z příběhů Luckyho Luka. Tento frajer se neodmyslitelně zapsal do dějin evropského komiksového světa a jeho příběhy doslova hltali děti po celém světě. V době, kdy jsme v socialistickém Československu znali maximálně tak ten Čtyřlístek a ABC a kdy jsme prožívali dobrodružství se žlutým nejapným psem Barbánkem a kdy jsme seděli u televize a čučeli jsme na trhlého lovce Pampaliniho a kdy jsme stáli fronty v pražské Jungmance na francouzský komiksový časopis PIF, kterému stejně nikdo nerozumněl, protože byl ve francouzšině, tak už byl náš komiksový Mástr René Goscinny bohužel mrtvý. Ano, je to tak, tento velikán se dožil pouhých padesáti jedna let, což je škoda, protože těch příběhů mohlo být daleko víc, protože když se dívám na jeho dílo, tak musím podotknout, že do jeho smrti byl plodný asi jako průměrná cigoška v jejich nejlepších letech. Na scénáři tohoto snímku spolupracovala dcera již zmiňovaného Reného, kterou pojmenoval Anne Goscinny a která se potatila a která se taktéž živí jako spisovatelka. A i když je to dělané tak, aby se to líbilo všem generacím, tak si myslím, že je tam pro dnešní mládež málo akce a není tam připomínka žádných bukvic ani barevných nesmyslů na které jsme si zvykli v dnešní době přepisovačů pohádek a komiksů, kdy Sněhurka je černá jako Kunta Kinte v jeho nejlepších otrockých létech. Nechci nic říkat těmto Hollywoodským hnidopichům, ale z bílé soli přece neuděláš černý pepř, to zkoušejte na voli, protože na to Vám neskočí ani vepř. Naštěstí Frantíci mají ještě nějakou tu národní hrdost a z Mikuláše neudělali přiteplenýho Asiata a Marie Hedvika byla taky OK. Takže tady je ještě vše v pořádku a já byl nadmíru spokojen a proto dávám zasloužených 100%.

BACHA SPOILER: Předem mého názorového komentu předem upozorňuji zejména budoucí diváky této filmové události, aby si tento můj komentář četli až po zhlédnutí tohoto skotského masakru motorovou pilou, jinak by mohli utrpět víceméně nějakou tu blamáž v podobě nechtěných spoilerů a vyzrazení pointy a tudíž by na mně byli důvodně naštváni a psali by mi to do mé pošty, což není mým cílem. Tento film začíná zcela idylicky a my se seznamujeme s dvojicí nudných městských blbečků, kteří mají skoro vše, co se od konzumních kaledonských potomků očekává. Mají kde bydlet, mají, co jíst, mají se kde bavit, mají s čím jezdit a mají s kým obcovat a to nemyslím ty nafintěné ovečky, které se prohánějí po nádherné Skotské vysočině, kterou místní horalové přezdívají Highlands a ve které si to možná proplouvá ta legendární mystická obluda z jezera Loch Ness. Ale to je jiný příběh. Tento příběh začíná nápadem dvou kamarádů ze střední, že by si mohli zastřílet na nevinné osazenstvo místních tajemných a dechberoucích lesů a tak se rozhodnou na doporučení jet na výlet do skotské divočiny s plnou zbrojí. Už od této chvíle jsem ztratil zbytek sympatií k hlavním hrdinům, protože jako veřejný zastánce práv zvířat a všeho, co dýchá jsem byl pobouřen a doufal jsem, že se jim něco špatného přihodí. Tito městští kamarádi se ubytují v malém městečku a jdou se opít do místní putyky. Zmrskají se jak zákon káže a to tak, že by jim záviděl nejeden dlouhodobý abonent trávící svá nejlepší léta v protialkoholické léčebně a druhý den nastoupí do nemalého Jeepa a jedou tradá do lesa, naštěstí nikoho cestou nesrazí a tak může začít jejich lesní dobrodružství plné veselých historek z Krakonošovi zahrádky. Když jsem viděl ty krásné lesy, tak jsem měl chuť jít do lesa na houby a tak jsem si dal, alespoň nějaký ten popcorn s houbovou příchuťí, abych se lépe vžil do lesního dobrodružství plného zabíjení nevinné zvěře a zavánějící lesní genocidou. To se naštěstí nestalo a místo zabití nějakého toho divočáka či nevinného kolouška s pohledem disneyovského Bambiho, jsem se začal nečekaně bavit, protože tyhle dva opilí zhýralci mířili na již zmiňovaného Bambiho, ale co tomu náhoda nechtěla, zničehonic se jim v hledí objevil živočišný druh z rodu Homo Sapiens a já jsem se začal ohromně bavit a doslova popadat za břicho a říkal jsem si, že karma je zdarma a že to mají za to, že jezdí ožralí autem a také za to, že ožralí střílejí lesní zvěř i když se to z minuty na minutu změnilo a oni si řekli to bájné slovo „A Ejhle člověk". To, co následovalo po této nešťastné události nebudu rozpitvávat, ale jenom podotknu, že těch lesních umrlců bylo nakonec o trochu více a následné zkratkovité jednání hlavních hrdinů mně možná pobavilo více než nejapné blbnutí herce Jima Carreyho v jeho bláznivých filmech. Hutná atmosféra a následné pokračování této skoro až hororové sondy mně dost bavilo i když to místy bylo trochu zdlouhavé a místní kolorit buranských hrdlořezů, kteří nejdou pro ránu daleko a kteří se drží hesla oko za oko  a zub za zub mně dokázali držet v napětí až do úplného konce a nezbývá mi nic jiného než tento rodinný snímek doporučit všem milovníkům rodinné pohody a nejlépe si ho pustit jako takovou oddechovku nejlépe po nedělním obědě. Ono se to pak lépe usíná. Za překrásnou krajinu, kvalitní herecké výkony a celkem originální a hlavně napínavý příběh musím dát zasloužených 70%.

Předem mé recenze musím podotknout, že jsem tuto televizní seriálovou záležitost odkládal, tak dlouho, co to jen šlo a to hlavně z důvodu, že mě tento filmový žánr neláká a nějak nefascinuje a radši vyhledávám jiné žánry, které jsou pro mně zajímavější a napínavější. Ale jelikož jsem viděl skoro všechny seriály v Top 20 zdejší databáze, tak jsem zatnul zuby a pustil jsem se do toho. Musím přiznat, že mně to chytlo hned od první chvíle a skoro na měsíc jsem se zabydlel ve svém Zimohradu, kde jsem sledoval tuto napínavou seriálovou událost, která trvá bezmála necelých sedmdesát hodin. Dokonce jsem pochytil i místní žargon a když jsem si chodil na nákup ze svého Zimohradu pro zásoby do místní sámošky, tak jsem kolemjdoucí  tituloval různými přízvisky z tohoto díla anebo jsem jedné slečně řekl, jakože co to má za šedý lupus na ksichtě a jestli se to dá léčit. Reakce mně nezajímala a rychle jsem utíkal zpět do svého Zimohradu, abych pokračoval v rozkoukané podívané této napínavé skoro pohádky. No, ona je to taková skoro pohádka, s tím rozdílem, že se tam tak trochu víc šuká, vydírá, vraždí, mučí, zotročuje a celkově té krve a spermatu je tam o trochu víc než by průměrné dítě bylo schopno unést a zpracovat, tak aby to té dětské dušičce neublížilo. I když, co se týče barevnosti, výpravy, dobrodružství, různých reálných i fiktivních postav je toto vrcholem fantasy příběhů, které občas připomínají již zmiňované pohádky, ale občas se zde můžeme setkat i s hororovými, ale i romantickými motivy. Tolik pletichaření, zákeřností, závisti, nenávisti a dalších bezvadných vlastností lidského charakterového spektra by dohromady nevymysleli ani Rumburak s Xénií dohromady. Měl jsem asi tu výhodu, že jsem tento seriál viděl celý v kuse a néé v rozmezí těch osmi let, protože si myslím, že lidem, kteří to viděli v tak dlouhém časovém horizontu unikla řada podstatných miniaturních věcí, které pak vzápětí hodnotili negativně a to hlavně v osmé sérii, která bohužel skončila na této databázi v modrých barvách. I když se to někomu líbilo a někomu néé, což je každého věc a já nikomu nevnucuji svůj subjektivní názor, který nemusí být ten správný, tak i přesto musím podotknout, že já jsem s průběhem líčených událostí a taktéž s koncem byl velice spokojen a dokonce jsem na konci uronil nějakou tu dračí slzu. Dále musím vyzdvihnout perfektně vybraný casting skoro všech postav, ať už těch pozitivních či negativních, včetně mého oblíbeného šukajícího a věčně nalitého trpaslíka v podání amerického herce Petera Dinklage. Jeho IQ bylo vysoce nadprůměrné a to někdy až do té míry, že dokázal přemýšlet a vymýšlet někdy až dva, tři kroky dopředu. Kromě draků, mrtvých lidí, obrů a dalších paskvilů typické pro fantazijní světy jsme se zde setkali s mnoha kmeny a klany z říše lidí a mohli jsme postupně sledovat jejich obyčeje a zvyky, které nám tvůrci ukázali. O obsahu tohoto veledíla psát asi ani nebudu, protože bych se v tom asi pěkně zamotal. Na to jsou jiní experti na této databázi, kteří to komentují a u některých jejich názorových výlevů mi zůstává rozum stát a to hlavně z důvodu jejich hrubě nepochopeného sledovaného materiálu, že mám občas pocit, že jsem se asi díval na úplně jinej seriál. A to je asi vše, co bych napsal do svého krátkého a stručného komentu, kterej naštěstí nikdo nečte, protože je tak dlouhej a proto ho píšu tak dlouhej, aby ho nikdo nečetl a zároveň zdravím všechny minulé a budoucí diváky televizního skvostu a zároveň vydávám povel DRAKÁRIS a proto musím dát zasloužených 99,9 FM %.