Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Drama
  • Akční

Poslední recenze (150)

plakát

Zázraky z nebe (2016) 

Ono je celkem jedno, jestli se tento příběh stal přesně tak jak byl zfilmován nebo ne. Protože si myslím, že odsuzovat něco v co nevěřím je výsada hlupáků a těch kolem nás žije habaděj. Ono, když na něco nadávám a jsem chytrej jak rádio, tak bych o tom měl aspoň něco vědět. A jelikož většina zdejší populace jsou ateisté a to většinou jen z přesvědčení, že je to moderní. Ale většinou je to kvůli tomu, že ty dané svaté knihy ani nečetli. Já jsem četl i Bibli, tzn. Starý i Nový zákon, pak svatou knihu Islámu tzv. Korán a pak mnoho knih, které byly napsány o Siddharthovi Gautámovi, který byl zakladatelem tzv. buddhismu. Ono nejde ani tak ke kterému náboženství nebo víře se přidáte nebo nepřidáte. Ono jde v první řadě o to, aby se lidé chovali tak, jak se v těch knihách píše. A to je skoro vždy stejné ve všech těchto knihách. A proto jsem také ateista, protože neupřednostňuji žádné z těchto náboženství, ale snažím se chovat, co nejlépe, aby se to slučovalo s takzvaným přírodním kodexem. To je jako nadávat na Hitlera nebo komunismus a neznat  základní knihy jejich ideologie. Já jsem četl i Mein Kampf a taktéž dvě základní knihy tzv. komunismu a to jsou „Komunistický manifest" a „Kapitál" od Karla Marxe a toho druhýho šamšuly. Ono jde o to, že když jste přečetli aspoň tyto knihy, tak vám něco uvízlo v paměti a samozřejmě poznáte, když někdo něco pomlouvá a haní, aniž by o tom cokoliv věděl nebo přečetl. Taktéž poznáte, že ten dotyčnej člověk o tom neví zhola nic, tudíž jeho komentáře jsou zcela bezpředmětné, což jsem se přesvědčil při čtení zdejších komentářů na tento film, kde se mnozí kryploidi ztrapňují svými nejapnými komentáři o problematice o které vůbec nic nevědí. Na tento film se krásně kouká, jelikož v něm vidíme mírně řečeno pohádkový motiv a herci jsou vcelku důvěryhodní, že jim prostě musíte držet palce. Snímek se ani tak moc nezabývá náboženským tématem jako spíš rozkladem rodinné idylky z důvodu smrtelné nemoci. Lokace tohoto snímku byla vybrána opět podle mého gusta. Tentokrát jsme se podívali do amerického Texasu, kde na venkově žije místní komunita spořádaných buranů, kteří chodí pravidelně do kostela a plní si své vidlácké povinnosti. V této komunitě žije bezstarostná pětičlenná rodinka, které se jednoho dne obrátí život naruby kvůli nevyléčitelné nemoci jedné ze tří dcer. A dál už psát nebudu, abych nespoileroval, ale doporučuji všem budoucím divákům, aby se na tento film dívali bez náboženských předsudků a brali ho jako pohádku na dobrou noc. Za zázraky, které se na světě dějí dávám 80%.

plakát

Synové Norska (2011) 

Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%.

plakát

Úkryt (2011) 

Tak jsem si před nedávnou dobou chtěl stáhnout kriminální drama s Jodie Foster s názvem Úkryt a místo toho jsem si čirou náhodou stáhnul film se stejným názvem, ale úplně jiným obsahem a hereckým obsazením. Tak jsem si sednul před moje domácí kino, připravil jsem si popcorn, coca-colu a další nezbytné ingredience, které potřebujete ke sledování filmů. Konečně jsem si pustil tento film a vidím, že místo filmu s Jodie Foster tam hraje Michael Shannon a že jsem si asi stáhnul jinej film. Představení jsem vypnul a DVD jsem uložil na nějakou dobu do šuplíku. Pak jsem si stáhnul ten pravej film s Jodie Foster a byl jsem celkem zklamán. Oni totiž existují čtyři filmy s tímto názvem a pravděpodobnost, že si stáhnete úplně jinej film je poměrně vysoká, hlavně pro takový trumbery jako jsem já. Včera jsem si prohrabával šuplík kvůli hledání ztracených diplomů z pionýrských táborů, abych si připomněl jakej jsem býval štramák a narazil jsem jsem na toto DVD, které jsem se rozhodl zkouknout. Nečetl jsem si ani obsah, ani recenze na tento počin a nechal film volně běžet, jak zákon káže. Vidíme v něm příběh celkem šťastné rodinky, která se skládá z matky, otce, psa a jejich malé hluchoněmé dcerky. Všechno probíhá v pohodě až do doby kdy otec této rodiny začne vídávat ve snech živé představy děsivých událostí připomínající apokalypsu. Takže z původně rodinného filmu jsme se přesunuli k psychologickému dramatu s hororovými prvky, kdy tento otec rodu, kterej se začne chovat jako vidláckej paranoidní magor a začne si na zahradě budovat protibouřkový bunkr, aby ochránil svou rodinu. Nikdo v jeho okolí ho nechápe a mají ho za blázna, což by se dalo pochopit, jelikož těm buranům kouká zpoza uší seno a piliny. Ale hlavní hrdina si jede ve svým a nehledí na své okolí a na to kdo si co myslí. Až po jednom excesu si uvědomí, že by se mohl mýlit a začíná o své představě pochybovat, že dokonce navštíví psychiatra. Ve snímku se prolínají dva dějové proudy a to zaprvé opravdová realita a za druhé to jsou jeho snové představy při kterých mi občas můj kyblík s popcornem začal bezdůvodně poskakovat tak, že jsem pak zbytek popcornu musel sbírat z podlahy. Jak to skončí psát nebudu, ale z původního nulového napětí a bezstarostné pohody místních buranů až po srdcervoucí houstnoucí atmosféru, která by se dala na konci tohoto snímku krájet a také za skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů souhlasím s místním hodnocením 75%.

Poslední hodnocení (16 621)

Syn temnoty (2019)

22.06.2021

Zázraky z nebe (2016)

22.06.2021

Solaris (2002)

22.06.2021

Sunshine (2007)

21.06.2021

Úkryt (2011)

21.06.2021

Simpsonovi - Krycí jméno D.Ě.D.A. (2021) (epizoda) (S32E21)

21.06.2021

Okja (2017)

20.06.2021

Kronika (2012)

20.06.2021

Dokonalý smysl (2011)

19.06.2021

Reklama

Poslední deníček (194)

ČEKÁNÍ NA 101 BOD !!!

Jednoho krásného rána se probudím, otevřu svůj notebook, přihlásím se na svůj profil na ČSFD a co tam nevidím, 101 bod mi naskočil na mém profilu a já si ihned 101 krát zívnu, udělám 101 kliků, 101 dřepů, pak si 101 krát otřu zpocené čelo a pustím si na mé věži moje oblíbené cédéčko s názvem „101"od mé oblíbené kapely Depeche Mode. Do toho si jako kulisu pustím na videu animovaný film 101 dalmatinů a jdu si oddechnout na záchod, kde přesně 101 sekund tlačím, co se dá. Pak se odeberu do koupelny, kde si 101 krát opláchnu můj znavený ksicht a poté si namočím vlasy, které si posléze 101 krát pročísnu mým hřebenem. Abych dokonal svou hygienu jaksepatří, tak vytáhnu svůj dlouho nepoužívaný kartáček na zuby a 101 krát přejedu po těch zbylých zubech, co mi v tý shnilý držce nějakým zázrakem zůstaly. Vylezu z koupelny, obléknu se, otevřu okno a z plna hrdla zařvu z okna 101. Pak si otevřu ledničku a vyndám si housky po kterých 101 krát rozetřu zežloutlé máslo a posléze ty housky sním svými 101 zdlouhavými žvejkavými pohyby úst. Pak se 101 krát podrbu na různých partiích mého stárnoucího těla a přesunu se do kuchyně, kde umyju 101 kousků nádobí, které už v dřezu hnije minimálně 101 dní. Pak na sebe 101 krát mrknu v zrcadle a hybaj do předsíně, kde si obuju boty, které jsem koupil ve výprodeji za 101 korun ještě v České republice. Až si boty obuju, tak je pro jistotu ještě 101 krát přejedu leštidlem na okna. a hurá ven mezi tu lidskou pakáž. Vždyť vlastně dneska oslavuju svůj 101 bod na ČSFD. Svou oslavu začnu hned, jak vykročím ze dveří mého newyorského bytu v 101 patře, který jsem si pronajal na 101 dní, kde trávím svou 101 denní dovolenou Zazvoním na 101 dveří u kterých vím, že v nich bydlí starší lidé, takže budou doma. Když otevřou dveře, tak na plný pecky zařvu 101 a všichni 101 krát zakroutí hlavou a 101 krát znechuceně bouchnou dveřmi. Když vyjdu ven, vydám se směrem na 101 Avenue. Než tam dorazím, tak ještě stihnu po cestě plivnout na 101 bezdomovců, skopnout 101 odpadkových košů, pochcat 101 rohů, vypláznout jazyk na 101 dětí, přejít 101 přechodů, obejít park 101 krát, abych k v něm mohl natrhat 101 růží, které posléze rozdám 101 prodavačkám, které pracují ve 101 květinářství, aby opět 101 krát nevěřícně kroutily hlavou. Za celou dobu mé cesty na 101 Avenue bedlivě počítám obchody s potravinami a až jich bude 101, tak do toho 101 vstoupím, abych si posléze mohl koupit 101 žvejkaček, které si narvu všechny do své nevymáchané huby a začnu 101 krát žvejkat. Až dožvejkám po 101 žvejkanci, tak si ještě udělám 101 krát bublinu a pak už konečně můžu těch 101 rozžvejkanáých žvejk vyplivnout. Cestou potkám a oslovím101 šerednejch postav rádoby ženského pohlaví, kterejm to z očí do očí 101 krát řeknu, jak se na nich ta matka příroda vyřádila a vzápětí je plácnu 101 krát po prdeli, což si v těch 101 okamžicích ihned 101 krát uvědomím, že jsem to fakt 101 krát neměl dělat, jelikož se milé dámy 101 krát urazí a 101 krát mi vlepí takových 101 facek, že po tomto tyjátru vypadám jako rajče prolisovaný do rajčatovýho protlaku. Po tomto extempore si najdu 101 lavičku na které si 101 sekund odpočinu, abych mohl pokračovat v oslavě mého 101 bodu a pokračuju v cestě na 101 Avenue, kde cestou oslovím 101 náhodných chodců, kterých se 101 krát zeptám, jestli nemají nějaký drobný, třeba 101 dolarů. Oni mi 101 krát řeknou, že nemají a tak je vesele pošlu 101 krát do prdele. Konečně dorazím na 101 Avenue, kde vidím projíždět autobus číslo 101. Když dorazím před dům číslo 101 na 101 Avenue vejdu dovnitř a vyjedu do 101. patra tohoto mrakodrapu a nechám kolem sebe projít 101 lidí, kterým 101 krát řeknu česky „Dobrý den, dobrý den, bába letí komínem". Oni na mě 101 krát čuměj jako bych spad z višně a já se na ně 101 krát lišácky usměju svými krásnými čerstvě vyčištěnými zuby. Pak si stoupnu před hodiny, které jsou přes celou stěnu a nechám vteřinovou ručičku 101 krát projet. Pak se 101 krát protáhnu a jdu křepčit o dům dál. Začnu tím, že sjedu 101 pater výtahem dolů a vynořím se zpět na 101 Avenue před domem číslo 101. Venku už je tma a je čas začít se bavit. tak si pečlivě odpočítám 101 nočních klubů a radostně zahučím do toho 101. Na baru si dám drink a mrknu na 101 místních spoře oděných koček. pak vylezu na zvýšený taneční parket na kterém se kroutí divoké ženy u tyče nahoře bez a tak si taky 101 krát zakroutím zadkem a pak na celý kolo zařvu„101 kurev na 101 pasáků". Reakce na sebe nenechá dlouho čekat a aniž bych si něco uvědomil, tak se na mně vrhnou dvě opice se zlatými řetězy na krku a vytáhnou mě před noční klub, kde mě začnou mydlit hlava nehlava. Tak nasednu do 101 taxíka, kterej projede a říkám řidiči 101 krát, že je tuplovanej blbec. On mi naštěstí nerozumí, protože mu to říkám česky, ale pak mu to začnu říkat anglicky„A ejhle, ani to nedořeknu potřetí a už jsem zase na ulici a tentokráte přistanu v bahnité louži. Stopování taxíka už jsem vzdal, jelikož by mě stejně žádný nevzal kvúli mému špinavému zevnějšku a rozmrdané chůzi. Už jsem chtěl být ve svém pronajatém bytě na 101 poschodí, kde si užívám svou 101 denní dovolenou v tomto americkém velkoměstě. Konečně jsem po 101 minutách dorazil před můj barák a zjistím, že nejede výtah. A tak musím těch 101 pater vyšlapat po svých. Tak otevřu dveře a 101 krát začnu bouchat hlavou o zeď. Vejdu do obýváku a na uklidněnou si pustím svou oblíbenou kazetu s názvem „101". Poté se podívám do počítače na stránky ČSFD, kde mám svůj profil a vidím tam u něj napsáno stále těch sladkých 101 bodů. Naštěstí je vše jen fikce, protože vím, že 101 bodů mít nikdy nebudu, ale chtěl jsem vyzkoušet, jestli dokážu napsat kratší článek ve kterém se objevuje číslo 101 celkem 101 krát. A kdyby mi někdo náhodou nevěřil, tak si může bejt jistej, že jsem to nejmíň 101 krát počítal, že se zde objevuje číslo 101 celkem 101 krát. A pro mně by byla veliká čest, kdyby si tento článek přečetlo aspoň těch 101 čtenářů, to bych se pak cítil jako jelen 101nácterák. DODATEK: Další ráno jsem se probudil, všechno mě bolelo a tak otevřu svůj notebook, najedu na můj profil na ČSFD a zírám na to číslo, co svítí vedle mého profilu. Už tam není 101 bodů, ale zase těch zatracenejch 100 bodů. Takže zase budu muset čekat na 101 bod a pak si všechno sjedu celý znova.

ČEKÁNÍ NA 101 BOD !!!

Reklama

Reklama