DonPedro

Pastva pro oči, utrpení pro uši. Na animaci je znát, že vznikla zpracováním filmového záznamu – na takovou dynamiku a přirozenost pohybu žádným klasickým postupem jen tak nedosáhnete. A kdyby Linklater svoje ovečky netlačil do filozofie a nechal je plácat třeba o počasí, baseballu nebo ženských, nemusel by divák ztrácet pozornost hledáním duchaplné jehly v kupách slovního sena.

Vrcholné číslo šupáckého přístupu k nekonečným sériím: když nevíš jak dál, nacpi tam všechno co se osvědčilo jinde – třeba Blair Witch kameru, motorovou pilu nebo kung-fu. Škoda, že scénáristé nenechali Michaela trochu se proběhnout kukuřičným polem, asi si to schovali do devátého dílu.

V souboji o nejtupější rodinný klan se Rusko a Irsko dočkalo spravedlivé remízy s mimořádně vysokým skóre – ale scénárista by rozhodně nebyl bez šance. Osamělá mstitelka, která se všechno potřebné pro svoji pomstu naučila na vysoké škole – to je opravdu unikát. A i kdyby šlo jen o chybný překlad, v celé té bídě působí docela přirozeně.

Bekmambetov to tady za ty filtry a nervózní střih pěkně schytal, ale pro mě je král – teprve všechen ten humbuk s formou uplácal z hloupoučké báchorky prvotřídní škvár, na který se nezapomíná.

Pasuje Belmondo Naceriho na svého nástupce ? I u nás vydaný Simenonův román se prvního filmového zpracování dočkal v roce 1963, Belmondo si v něm zahrál mladšího z ústřední dvojice - a nijak se netajil svými výhradami k Melvilleovým zásahům do předlohy. Proto nebylo až takové překvapení, že v roce 2001 vstoupil o kus dál po proudu do stejné řeky, roli bezohledného mládí předal Nacerimu a sám si střihl zkušené stáří. Samotný snímek stojí za pozornost i kvůli tomu, že jde o první Belmondovo angažmá v televizním projektu od Tří mušketýrů z roku 1959 – a vzhledem k jeho zdravotním potížím může klidně jít i o film poslední. V tom případě zakončil svoji kariéru docela symbolicky a nade vší pochybnost důstojně.

Robocop : Prime directives je čtyřdílná minisérie (Temná spravedlnost/Dark Justice – Zhroucení systému/Meltdown – Zmrtvýchvstání/Ressurection - Trosky a plameny/ Crash & Burn) a komentáře naznačují, že každý hodnotí jiný díl – i když se vzácně vyrovnaným výsledkem. Komplet zřejmě viděl málokdo, protože každý masochismus má svoje hranice a 375 minut je hodně vysoko položená laťka. Vlastní "primární direktiva" mi brání hodnotit něco, co jsem neviděl od první do poslední minuty, takže na místí skládku další odpad nepřihazuji. Pokud by ale předchozí kousky byly ze stejného těsta jako závěrečný (Crash & Burn), pak bych neváhal ani minutu.

Milý deníčku. Dneska jsem narazil na pěkně zákeřný kousek. Po prvním nástřelu jsem měl nutkavý pocit, že mi muselo něco zásadního uniknout. Tak jsem si dal repete, doplnil pár dílků skládačky a hořce zaplakal. Strávil jsem tři hodiny s filmem, který na mě coby diváka zvysoka kašle – těch šest nebo sedm vtipů na pozadí je hodně slabá náplast. Dobře mi tak, zítra si pustím Armageddon.

Výkup životních pojistek za hotové je riskantní job – zvlášť když se prodávajícím líbí víc na zemi, než šest stop pod ní. Vyrovnání účtů je jen napůl proměněná šance na černou, cynickou a neetickou komedii. Problémy s tempem se dají u adaptace divadelní hry čekat, odškodnění ve formě nabušených dialogů se nekoná.

Nominace na Oskara za píseň Somewhere Out There ? Vždyť je stejně nemožná jako zbytek hudebního doprovodu, bezradný příběh a většina postav. I na film o myších trochu moc upištěný Americký ocásek mi tedy nesedl

Poskládat dobrou polovinu filmu ze scén, které postupně i na přeskáčku vykrádají Vetřelce a navrch ještě Predátora – tomu říkám umění. A když říkám vykrádají, tak nemyslím nějakou parafrázi, ale pěkně natvrdo přetočený útržek storyboardu. "Inspirované" scény vypadají o sto procent lépe než ubohý zbytek – za ty je první hvězda. A ta druhá je v podstatě za drzost.