DonPedro

Docela působivý horor, i když příběh slouží jen jako věšák na jednotlivé tvrdší scény a spoustu otázek nechává viset ve vzduchu. Některé Argentovy finty možná trochu ztratily na síle, přesto žádná z nich nepůsobí směšně.

Suicide is painless. Lehký, až rozmarný film – přesto, že se odehrává před i za branami psychiatrické léčebny, hrdiny jsou lidé se sebedestruktivními sklony a temné proudy občas prosáknou i na povrch. Jen Stephen Rea zaslouží politovat – na něho už dobře napsaná postava nezbyla.

Autoři se notně opřeli o Godardovo "all you need to make a movie is a girl and a gun" - Kendra Torgan jako Maria je kříženec Leona s Terminátorem a kdo má rád holky s bouchačkou, ten si asi užije, i když Nallurimu větší přestřelky zrovna dvakrát nejdou. Naštěstí neschází pár čerstvých nápadů, z nichž asi nejzábavnější je kurs italsko-anglické konverzace využitý na pozadí jednoho z masakrů i k závěrečné pointě. Levný, cynický a občas docela chutný kousek.

Neumdlévající odborový předák + chátrající, ale bojovní horníci se statečnými ženami po boku + hamižní uhlobaroni + prachbídné životní podmínky = sociálně-odborářské drama klasického střihu. Tahle konfekce na Hunterové občas plandá a Skarsgårda trochu škrtí, ale jednoho překvapení jsem se přece jen dočkal - podobný příběh bych čekal v trochu jiné době nebo na jiném místě, než byla sedmdesátá léta v Americe.

Původní podezření, že zasazení příběhu do prostředí festivalu v Cannes má zatraktivnit nějakou scénáristickou ubohost, se rozplynulo jako pára nad hrncem. Kriminální zápletka má hlavu i patu, valná většina vtípků je skutečně zábavná - a navíc mám slabost pro náměty, ve kterých filmaři střílejí do vlastních řad.

Tiiiše jen tiiiše !!! (fortissimo) Na rozdíl od Schůzky s Venuší neohřála Suflérka můj chladný vztah k opeře ani o stupeň, přesto si zaslouží dostat šanci. Hege Schøyen v hlavní roli je velesympatická a k dobru věci je hodně cítit i ženská ruka podepsaná pod filmem – napsat mužskou postavu tak, aby se chovala zcela přirozeně a zároveň jako naprostý idiot bez špetky empatie, to chce bolestné zkušenosti z druhé strany barikády.

Sir Anthony Hopkins se potřeboval trochu protáhnout. Nenapadá mě jiný důvod, proč se herecká legenda ztrapňuje ve filmu, kterému svou účastí víc škodí než pomáhá. Přes drobné výhrady k ostatním zúčastněným je to totiž právě on, kdo úspěšně sabotuje nejméně dvě strany akčně-komediálního čtyřúhelníku hrdina – padouch – hlášky - akce.

Přiměřeně nabušená, nadstandardně vtipná, trikově hrozná bondovka, která je tak nacpaná odkazy, že jsem chvílemi váhal, jestli ten nepovedený bluescreen není náhodou taky citace. Přiznávám bez mučení, že mi jednotlivé kousky s Brosnanem poněkud splývají, ale tenhle je alespoň dobře zarámovaný – surfařskou scénu na začátku a dárek pro Moneypenny v závěru beru všemi deseti.

Rozpustit už tak docela řídké Švandrlíkovy předlohy do jedenáctidílného seriálu, byl nápad za milion (ostrejch). Nekonečným opakováním skoro stejných situací se humor rozředil do homeopatické hustoty, postavy vykastrované na jednu dokola omílanou vlastnost výsledku nepřidají a herci jsou bez šance cokoli zachránit. Zvlášť Radek Holub si zadělal na problém – pro toho, kdo vydržel do konce, bude asi každá jeho další role nasáklá Kefalínem. A nejsmutnější na tom všem je, jak Herz v rozhovorech naznačuje, že s negativními reakcemi vlastně počítal, protože komunistům se Černí baroni prostě líbit nemůžou :-(

Finn Taylor honil hodně zajíců – a všechny chytil. Past na rosomáka je docela milá love story s dobře natočenými napínáky, teritoriálním háčkem na intelektuály a bezvadnou Robin Tunney v roli, která se hraje sama.