Tom10000

   Pokud se seriál má vyvíjet přirozeným tempem, abych ho poté považoval za oslňující, musí splňovat jisté podmínky. Především se neustále zlepšovat, ačkoliv se třeba první série nezdá příliš dokonalá. Jenomže Čas Čarodějnic se vydal odvážnou, riskantní cestou: všechno vložil do prvních třech čtyřech dílů (a ještě šestého, nejlepšího) a poté jaksi"vypnul" a nechal se vést setrvačností.

   Bohužel, zrovna se nacházel na cestě do kopce, tudíž zpomalil dosti rychle. Pokud zase nezabere, a neřekoná vrchol, (tedy polovina až konec druhé série) hrozí mu zastavení a opětovný návrat na zem. Což nechce nikdo. Tedy zkráceně řečeno: první série mi připadá jako jakýsi nepochopitelný úmysl scénáristů vymáčknout z tenkého sešitu více, než se k němu hodí. Dostali deset stránek nápadů, a nyní je touží rozepsat do osmdesáti stran děje. Holý nesmysl.

   Kvůli této skutečnosti se dočkáváme mnoha minut objímání, desítek zdánlivě úžasně provedených romantických scén, kdy jim zkrátka nedokáži tak docela uvěřit, pakliže se nespojí s dojemnou či naopak dramatickou situací, a pouze parodují samy sebe, a poté, konečně, několika vteřin napětí, kdy se dozvíme, že Peter Nox je pouze ustrašený blázen, a Gerber nedokáže ani s jeho pomocí dosáhnout kýženého výsledku: zničit rod Clairmontů.

   Ne, nekritizuji všech osm dílů. Zpočátku se mi líbila linka, kdy se Diana dozvídá něco málo o Matthewově minulosti, a to pozoruhodnou formou vyprávění. Dokonce mi vyhovovala večeře s jeho matkou, kdy se paní Clairmontová chovala jako správná žena z dávných časů. A též mi vyhovovala role Juliet i Satu. Dostat Dianu do úzkých dokáží obě dvě. Jenomže nyní se situace dost zkomplikovala. A já vlastně ani nevím, jestli mám hádat, jak se napraví.

   Přesun v čase se nezdařil. Ostatně, už jen ukázka jednoho z nich mi připadala dosti nesmyslná. Nemohli se setkat se svými já, když je vlastně nahradili. Opravdu mají tvůrci za to, že tato teorie o cestování minulostí uchvátí? Ne. Prostě ne. Diana se dostala do šestnáctého století, Matthew zůstal v jednadvacátém, napospas Kongregaci. Jestli se setká mladá čarodějka s "minulým" upírem, jenž pro ni představuje vše... to by šlo. Ale znova se s ním seznamovat, to už by znamenalo potopení druhé série do hodně velkých hlubin.

   Pořád je tu šance na záchranu. Ale musí se jí využít. Zatraceně, seriál má veliký potenciál, a já jsem s to zapomenout na nezdary a znova se začít bavit. jenomže nyní trpím. Diana zůstává jediným světlým bodem v naprosté tmě. Gerber je stále ještě slabý záporák. Z Matthewa se vypařilo kouzlo, jímž mne předtím ohromoval. A ostatní? Satu se ukázala jen na chvíli, poté zase zmizela. Juliett rovnou pohřbili, takový talent! A další mi prostě připadají jako jakási mast na zaplácání děr, jichž celé toto dílo začíná býti plné.

   Závěrem? Na druhou sérii se podívám. Nepíši po takové době, protože se mi nechce znovu vidět hlavní hrdiny. Ale protože se nejedná o nic, kvůli čemu bych musel věnovat každý večer. Nedostává se mi napětí jako u Shannary, The Originals a dalších skvělých výtvorů. Snad se to změní, ale zatím pouze smutně přihlížím, jak se z Času Čarodějnic stává další nudný seriál. Diana, jedna jediná stále dobrá postava, v šestém díle, když ji Satu, další tehdy dobrá postava, lákala k Temnotě, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ač se mi chtělo zachovat atmosféru Zaklínače a jeho úžasného zpracování (i přes poslední sérii) co nejdéle, alespoň malinko sem přeci jen přetáhnu něco málo z nového seriálu, jež sleduji. Prozatím nesahá mistrvskému dílu s Ciri, Geraltem a Yennefer ani po paty, svým kouzelným zpracováním už ale nyní patří mezi TOP seriály.

   Příběh začíná v momentu, kdy Diana Bishopová, historička zabývající se zejména alchymií, otevře v knihovně v Oxfordu, kam se nedávno přestěhovala, Asmoleův rukopis 782. Ten pro všechny nadpřirozené bytosti představuje staletí ztracenou knihu ukrývající vznik jejich života, tedy nesmírně důležitý svazek. Sama Diana dost možná díky své nesmírně silné magii, již ale potlačuje, mohla onen svazek ootevřít jako jediná. Ihned se na ni proto valí pohroma za pohromou.

   Jako čarodějka by ji měla logicky předat svému druhu, tomu ale velí Nox, muž, toužící po vyhlazení všech ostatních druhů, tedy upírů i démonů. S tím mladá blondýna nesouhlasí. Už dříve se její knihy dožadoval i jistý Matthew Chairmont, upír žijící přes 1500 let. Odmítla ho, nyní ale pro něj představuje, po mnohém vyhrožování ze strany stárnoucího muže, jedinou oporu.

   Z ní se brzy stává zalíbení, potom přátelství, a nakonec láska hraničící až s posedlostí. Když společně prchají před sílícími hrozbami na hrad jeho matky, vše se prozrazuje. Upírnesmí milovat čarodějnici, ani naopak, jak praví tisíciletá dohoda zajišťující mezi dříve znesvářenými druhy alespoň mírné, ale fungující příměří. Nikdo ji doposud neporušil, nikdo si neodvážil podstoupit toto riziko. Až Matthew Clairmont.

   I on ale nakonec podléhá výhružkám, ačkoliv tím riskuje přinejmenším ponížení ze strany ostatních a dost možná i ztrátu Diany. Oba dva se moc milují, oba dva se teprve poznávají, ale už bez sebe nemohou existovat. Tedy, alespoň čarodějka bez upíra. Ví, že ji má též rád, jako ona jeho, a jen nechce riskovat. Jenomže v době, kdy cítí silnou potřebu s ním být, kdy je ještě moc naivní a cítí, že s ním je nejšťastnější, srdci neporučí (...). Zoufalá nešťastná čarodějka viz. foto (vlastní tvorba)...

   Nechtělo se mi podívat se na poslední díl 3.série Zaklínače, jelikož jsem v hloubi duše věděl, kam bude směřovat. Kéž by neexistoval, kéž by mi nemusel, znovu, ukázat hloupost scénáristů, neschopných vypořádat se s jednoduchým problémem: dát Ciri do vínku Ohnivou magii, aby jí podlehla, a aby se stala Zlou? Dodat seriál šťávu skrz ní, abychom mohli ve čtvrté sérii sledovat, kterak se Geralt spojí s Yennefer a pokusí se ji vysvobodit?

   Můhla by se přidat k Emhyrovi, proč ne. Mohla by bojovat po jeho boku, spalovat svými prsty nepřátele, a užívat si Temnoty. A, třeba, nakonec, i zničit vše, co jí bylo milé, tedy naději svých přátel. Aby poté znovu povstali, zkusili zaútočit, a třeba, i s nějakou psychickou obětí/újmou, ji přsvědčili, že Temnota není vše. Nevadilo by mi, kdyby se i Yennefer krátce přidala na její stranu. Ji by mihla vytáhnout z propasti Geraltova láska.

   Copak není možné, díky pár mým slovům, znovu přilákat diváky, říci jim, že touto zmíněnou cestou se seriál bude ubírat ve čtvrté sérii, a dodat jim alespoň malou naději na zlepšení pdmínek? Asi ne, a asi zůstane má teorie pod přikrývkounevědomí a opovržení. Ostatně, já sám začínám dosti pochybovat, jestli neexistuje na světě nějaká Věc, či prostě cokoliv, která plete tvůrcům dobrých děl hlavy, aby ji nakonec úplně zkazili.

   Mohu v sobě držet jen trochu víry. Mohli jsme vidět, kterak se Ciri stále vypořádává s touhou použít Ohnivou magii, že se jí nestačila zbavit. Že se možná skamarádila s Potkany, na tom mi až tak moc nesejde. Nikdo nedokáže zkrotti takto silné touhy, ani pár bojvníčků. Pokud se ale Ciri vydá samotářskou cestou, což, snad, učiní, může nakonec znovu propadnout šílenství, a kdesi daleko podlehnout Zlu. Bylo by, snad, zajímavé sledovat, jak se stává nejmocnější bytostí světa. Či ne?

   Je tu ještě poslední věc, na níž se nedá sice tak snadno přijít, ale která by, dost možná, mohla nakonec má přání skutečně splnit. V posledním okamžiku, kdy Ciri pronáší větu "pro vás Falka", můžeme vidět, kterak zavírá oči, z nichž poté vyteče slzy. Mohla tímto způsobem podlehnout Zlu? Zvláště poté,co zabila muže? Bylo by to skutečně zajímavé zjištění, pro mne velmi potěšující. Ciri, na dlouho dobu naposledy, možná už Temná, možná ne, viz. foto (vlastní tvorba)...

   To, na co jsem čekal už od počátku sledování Zaklínače, a užil si strašně málo ve Shannaře, se skoro vyplnilo. Ciri se málem zcela odevzdala svůdné Zlé Ohnivé magii, jež s ní dosti zamávala. A i když ji později v zoufalství odmítla, dostala se na místo, kde se s ní nebudou jen tak mazat jako tak činili Geralt s Yennefer. Přímo ke svému otci, do Nilfgardu.

   A co je hlavní, zatímco Letopisy rodu Shannara daly Eretrii prostor čítající jen jednu polovinu dílu, navíc úplně posledního před koncem celého seriálu, zde si nejenom můžeme stoprocentně užít další (ač za dva roky). Ona čtvrtá série ji má představovat jako tu nejhlavnější postavu ze všech. Jistě, i Zaklínač dostává pěkně zabrat, na rozdíl od již zmíněného, skoro deset let starého vyvrcholení příběhu o Elfech a Démonech, ale nemá o sedmdesát procent nižší sledovanost než dříve.

 Tedy, modleme se za skončení stávek v Americe a přejděme už na hlavní moment celého dílu. Když Ciri dopadla na poušť, uvědomil jsem sidvě skutečnosti: musí se z ní dostat pryč, než zemře žízní, a zároveň nebude mít jednoduchou cestu ven. Při procházce pláží a nespočtem nástrach napadla mne další skutečnost: zřejmě si ji Mololit zkouší, zdali je vhodná pro držení jeho magie. A jestli ano, kam se přikloní, tedy, na jakou stranu.

   Jednorožec zřejmě představoval jakési pojetí Světla, jež v ní dřímalo, s rostoucím zoufalstvím a strachem o život ale stále menší a menší. Ve chvíli, kdy bojovala s příšerou, se jí (nestvůře) jednorožec postavil na odpor, bohužel prohrál. A to, opět ze subjektivního pohledu, kvůli její závislosti na přátelích, bez nichž si úplně neví rady. Kůň umíral, a na řadu se dostala ona záhadná dívka z minulosti.

   Ta zase představovala jakousi Temnotu, dřímající hluboko v jejím (Ciřiném) nitru. Využila slabosti nezkušené blondýny, a nalákala ji k záchraně jejího jediného přítele, jež s ní cestoval de facto celou pouští. V návalu hněvu, zoufalství a zlosti, nechala se Cirilla zlákat všemi řečmi o své vlastní slabosti, a možnosti stát se lepší. A to díky Ohnivé magii. Když ji okusila, dal se na její tváři spatřit náznak radosti. Ano, Temnota se jí líbila. A to především, když ji strčila dávná "Démonka" do ohně.

   Kdyby ji lákala skrze pomstu svým nepřátelům, a nikoli i odmítnutí vlastní rodiny, možná by už Cirrila z Cintry, pokoušená čarodějka, neváhala ani chvíli a zcela se Temnotě vydala. Takto pouze vykonala hřích, jenž sice sám o sobě nic moc neznamená, ale přesto ji může stále svádět na scestí. Zejména, když se dostane do ruky svému otci, císaři Nilfgardu, který si, zcela určitě, přeje, aby se stala Zlou mrchou.

   Má Geralt, ležící na smrtelné posteli, a nebo Yennefer, nacházející se mimo dosah čerstvých zpráv, sama se potýkající s nepříliš příjemnou situací okolo vyhnaných čarodějů a čarodějek, odhodlání, a především čas zabývat se svojí "dcerou"? Geralt se možná probere, ale jak dlouho vydrží? A především, přijde včas,než se Ciri znovu vydá na pospas svůdné Ohnivé magii? Kdo ví. Ciri, v podstatě odevzdaná Temnotě, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Dvoustý padesátý příspěvek. Válka mezi Nilfgardem/Redanií a čaroději právě začala. Nejprve jsme sice měli možnost v pátém díle třetí série vidět bál, na němž se Yennefer pokoušela na poslední možnou chvíli sjednotit své kolegy a koleganě pod jeden prapor, a to skrz zábavu, jež měla zahrnovat jakousi předehru ke Sněmu. Jenže na něj nedošlo. Svým způsobem stejně nemělo příliš cenu určit hlavního zrádce v Bratrstvu.

   Geralt s černovlasou čarodějkou sice předvedli úžasnou komedii, hlavní pachatel ale zůstal, naneštěstí, dost dlouho skrytý. Není jim totiž Stregobor, ten Půlelfky sice unášel, ale nekolaboroval s nepřítelem. Naopak, zcela nenápadný Vilgefortz, zdánlivě nestranný čaroděj, a přítel Tissaii, posečkal, dokud nepřijedou vojáci z Redanie, vedené sluhou Nilfgardského krále a Francescou, vůdkyní Elfů, a poté zmizel v nedohlednu, hledaje svůj cíl.

   Tím jest Ciri, jež sice stihla utéct prvotnímu nebezpečí, ale pouze, aby se poté dostala do spousty dalších. Setkala se s Yennefer, ale hned čelila popálenému muži s ohnivou magií. Zabil ho Geralt, dobře, ale hned následuje ten, kdo ji unesl. Ten se před ní vzdal, ale poté Ciri prchá pryč, jen aby se vystavila Vilgefortzovi, který si ji chce podrobit. Nakonec mladá blondýna všemu odolala, aby si pro sebe získala moc magického Monolitu, majícího až příliš mocnou sílu. Jestli se s ní naučí, a hlavně, jestli ji přežila, to zatím nevíme.

   Yennefer možná zachránila Tissaiu z příliš velkého pokušení všechny své nepřátele zabít, a tím i obětovat svůj život, brzy ale mohla pouze sledovat, jak se její domov, vlivem Ciri, rozpadá. A Geralt? Ten sice zabil Riensena, ohnivého muže, ale v boji s Vilgefortzem téměř padl. Od smrti ho dělilo jen utopení, naštěstí mu k životu dopomohla jeho a Ciriina kamarádka, Yennefeřina spolužačka s rezavými vlasy.

   Hlavní postavou, předpokládám, bude nyní Ciri a její souboj s magií, jíž celou věčnost potlačovala, aby se nyní vystavila ještě větší, ještě svůdnější, a dost možná i Temnější. Odolá? Kdo ví. Stále před ní stojí nezodpovězené otázky. Nemáme tušení, jestli se nestane Zlou, ale o tom rozhodnou zbylé dva díly. Ciri v pokušení viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: K třetímu a čtvrtému dílu třetí série se toho opravdu nedá mnoho říci. Kdybych mohl porovnat druhou a třetí sérii, nejenom ze strany vtipných a romantických scén, ale i vzhledem k "nevměšování" moderních trendů, musel bych skutečně velmi popřemýšlet, zdali se jedná pouze o poloviční úbytek kvlity, či i větší. Doopravdy, kam se vypařil onen elán?

   Ve třetím díle máme šanci vidět velmi vtipně provedenou scénu, kdy se blízký pobočník Redanského krále úspěšně pokusil o jeho zmanipulovaní skrze jeho mrtvou manželku. Že ji sám zabil, není divu. Též sledujeme opětovný vzestup blízkého spojence Nilfgardského krále, od odpadlíka k luxusu. Každá z těchto chvil přidávala seriálu trochu k dobru.

   Poté ale nastává naprostý zvrat a zlom, jasně jednoduše spatřitelný v odporně hnusném zavlečení Ciri do chrámu čarodějek. Jistě, zkoušku nervů a hlavně trpělivosti si musí mladá dívka vytrpět, aby se naučila ovládat svoji nekonečnou moc, jenže tímto způsobem? Nechat rozhádat dvě nejlepší postavy celého díla, Yennefer a Ciri? Černovlastá čarodějka opět ukázala, že v sobě stále umí vyvolat povahu rovnou té nejkrutější mrše. Bezbranná blondýna na sebe nechala plivat, dokud se opravdu nenaštvala.

   A ač je scénáristé a tvůrci seriálu ve čtvrtém díle znovu spojily dohromady, já, jakožto divák, je sice budu mít obě pořád rád, ale k oněm "vynálezcům" předchozího dílu začnu mít ještě větší zášť. Nehledě na opakování momentu, kdy Ciri prchá před přízraky. Jistě, vědět o nich pár dalších podrobností, třeba jejich zhmotnění, mi pomůže opět vnímat sílící napětí. Nebylo už ho ale dost? Plést Yennefer hlavu Geraltem mi nevadí (tedy, trochu ano, ale ne moc). Dát je k sobě dohromady mne fakticky těší.

   Ale dávat k sobě Marigolda a toho úchylného podlézače ulízlého "poradce" krále Redanie? Omezit chvíle, kdy si Yennefer a Geralt vyjadřují lásku, to nejdůležitější na seriálu, pro dlouhou sexy scénu obou teploušů? Ne, tyto praktiky Netflixu, jež prolezly snad všemi novodobými seriály, opravdu nesnesu. Šidit na obou hlavních hrdinech (z hlediska romantiky) mi připadá nanejvýš odporné. A nepomůže tomu ani jejich slušivé obléknutí.

   Co vlastně zdánlivě řešíme? Problém zrad a prolhanosti. Blížící se válku. Ciriinu nezkrotnou moc. A, ač už jen trochu, lásku mezi Geraltem a Yennefer. Co ale skutečně řešíme? Hloupý vztahový kruh Marigolda. Nějaké pitomé zpěváčky na lodi. Tisícátou příšeru. Povídačky a hry, jež Barta naplňují radostí, ale Ciri odvádí od hlavních potíží. Elfy a cintránského krále, kteří už mohli být odbití během deseti minut, ale jsou roztažení coby vedlejší kapitola do poloviny série. A především, Yennefeřino politikaření, jež k ní vůbec nesedí.

   Ne, nechci ji nějak urážet. I žena se musí prosadit, aby dokázala svoji sílu. Kde ale máme záběry, kdy se Ciri učí magii, Geralt a ona řeší vztahové problémy, zkrátka navázání na druhou sérii? Tato třetí úplně odbočuje, není snad ani součástí onoho úžasného seriálu. S ní jde vše do kopru, bohužel. Teď už pohlížím na pokračování, vydané za pár dní, s jistým odstupem. Mám od něj čekat znovuoživení pokaženého počátku, či snad něco ještě strašnějšího? Alespoň jeden pohled na oba hlavní hrdiny se nám ukázal, ač krátký, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ač se zatím třetí série teprve rozjíždí, už nyní mne první dva díly třetí série lehce znepokojují. Ne, děj se mi zdá zcela v pořádku, spíše jeho zpracování poněkud kazí mé naděje na zcela dokonalý seriál, jehož moc upoutávat diváka pevně do gauče se kousek po kousku vytrácí. Jak jinak, sláva jest pomíjivá, a následuje jí drtivý pád.

   Zatím si ale zachovávám vůči tomuto dílu velmi velký respekt. Nemám vztek ani na jednu z hlavníchpostav. Yennefer si i po déle než roce od skončení druhé série zachovává až okouzlující krásu (jak jinak, je přeci čarodějkou). Její znovu se navrátivší moc mne velmi těší, alespoň jeden ze snů se mi konečně splnil. Ciri se už přestala chovat dětinsky, nyní spíše reptá kvůli své vlastní moci, kterou stále není s to ovládat.

   A Geralt? Ten nikdy nezklame. Neodpustil Yennefer její hřích, což mi v současné chvíli nevadí. Není přece žádného důvodu okamžitě se ke své životní lásce vrátit aopět s ní sdílet lože. Stačí jen tu a tam oba hlavní hrdiny přitáhnout k sobě a trochu mezi nimi zažehnout vášeň. Zaklínač se následně vydá na vlastí cestu, a bruneta s princeznou též. Je již zcela jasné, že se k sobě vrátí. Doba odloučení trvala velmi dlouho, v podstatě více než sedm dílů.

   Velmi mne však provokuje jakási nepopsatelná chuť scénáristů neuvěřitelně nás nasycovat naprosto nevýznamnými dějovými odklony, ať už k dříve velmi krásné a mladé černošské čarodějce, jejíž jméno mne pro její malou roli neuvízlo v paměti, případně k plešatému starému chlapovi (se jménem mám problém taktéž), jehož vzrušuje bičováním zajímavá, ale povahou pro mne nesnesitelná mrcha. Poslední kapkou zdají se mi schůzky Marigolda s bratrem císaře Nilfgardu. Opravdu, tyto části mne nezajímají.

   Tyto části kazí celý můj dojem ze třetí řady. Má smysl je vůbec sledovat? Možná ano, možná ne. Dost pravděpodobně vyplňují minuty, u nichž už scénáristé ztrácejí dech. Dost možná se dějová linka, dle zpráv publikovaných na internetu dosti se držící předlohy, přeci jen ve filmové podobě divákovi jako mne zkrátka nehodí. Abych byl naprosto upřímný, pobavily mne (a zaujaly) jen tři následující věci: Yennefeřino psaní Geraltovi, jejich vzájemná vášeň (napůl) Ciřina moc (napůl) a nakonec i "druhá Ciri", o níž se další věci dozvíme příští díl.

   Pokud to ale takto se seriálem půjde dál, tedy z kopce, a pozitivní momenty skončí utopené pod tlakem zoufalé snahy o vnucování vedlejších postav, začnu mít obavy o jeho budoucnost. Jistě, čtvrtá řada je jistá, avšak Geralta tam má hrát někdo jiný. Představitelka Yennefer vyjádřila obavy, a já též. Zatím sleduji jen úpadek. Ten se může s další sezónou zhoršit. A kdo ví, třeba už na pátou řadu ani nedojde...

   Abych ale neměl jen negativní pohled: To, že Yennefer ukázala Ciri svoji minulost, mi sice nepřipadalo až tak poutavé, její návrat na místo, kde vyrůstala, ale ano. Jistě, vidět znovu její zohyzděnou tvár mi moc krásné nepřipadalo, její současná vážnost, přátelství s Ciri, a především její krása, myslím, už nikdy nikoho neodradí, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Poslední díl 2.série nás tak trochu mohl vyvést z míry. Nikdo by totiž nečekal, jak moc se náhle Yennefer dokázala změnit ze zlé mrchy na dobrou a vychovanou holku, velmi věrnou svým bývalým spojencům. Inu, aby se znovu dostala ke Geraltovi, jehož, tak trochu ze záhadných důvodů, znovu začala velmi vášnivě milovat, musela se začít snažit. Jenomže se tak trochu přestřelila. Geralt, její vysněná láska, naopak začal okatě předstírat až neuvěřitelný nezájem. Ve své snaze ochránit Ciri ji dokonce málem zabil. A to si ještě pár dílů zpět mohl třít slzy u očí.

   Ciri zde začíná zaujímat hlavní roli. To jest fakt nevyvratitelný, nepopiratelný. Namísto Zaklínače a Čarodějky, jež přišla o svoji moc, a jejich románku začínáme čím dál tím častěji na očích spatřovat bývalou Cintránskou princeznu. Zejména v tomto díle, kde se nechala nedobrovolně uvěznit Démonkou, a kde čelila svým největším přáním, znovu se vidět se svojí již zesnulou rodinou.

   Tedy skoro, ale o skutečnosti, že její otec stále žije, a navíc má v rukou coby císař Nilfgardu mnoho moci, nikdo moc zatím neví, a není tedy třeba se o ní zatím příliš zmiňovat. Ciri se tedy možná nakonec projevila jako slabá postava, stále věřící v zázraky, a tedy nevhodná pro roli Zaklínačky, v níž by o své emoce přišla, a mohla tedy dosti ztratit ze své podstaty. Yennefer však překvapila, když se odhodlala vzít na sebe starosti s Démonkou.

   Nebýt ale zase princezny, kdoví, jako dlouho by byla bruneta schopná odolávat nátlaku ze strany Démonky. Moc asi ne, a to bychom poté měli možná čest bojovat s ještě větším nepřítelem. Přeci jen, po oběti, kterou vykonala, její oči hned zfialověly, a vrátila se jí moc. Vidět v záporné roli Ciri není pěkný pohled. Ale Yennefer? Mohla by se s ní, s Démonkou, spojit, pokavaď by si ji přizpůsobila. A zabít dvě čarodějné mouchy jednou ranou, to by byl oříšek i pro Geralta s Ciri. Yennefer, opět se svojí mocí, (krásný pohled) ale též poznamenanou Démonkou, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Situace se velmi rychle vyvijí, jak se blíží konec 2.série a též i, velmi pravděpodobně, závěr malého osmidílného příběhu o chtivé a nezkrotné Yennefer, starostlivém otci Geraltovi a naivní chudince Ciri, prahnoucí po uznání. Alespoň tímto způsobem bych mohl skrze svoji cyničtější část zhodnotit počínání si třech hlavních postav během necelé hodinky.

   Buďme ale trochu emočnější. Ne příliš, ale též ne málo. V momentě, kdy se Yennefer vydala s Ciri na dlouhou cestu do Cintry, mi poskočilo srdce. Konečně se černovlasé čarodějce, TOP 1 postavě dle mého mínění, splní sen. Stane se znovu mocnou, znovu se nechá pohltit svými touhami a začně nezastavitelně řádit. A dost možná utvoří s Geraltem perfektní pár. Jenomže během výpravy na Yennefer dopadalo mnoho vjemů.

   Zaprvé: blonďatá princezna má dobré, laskavé srdce. Skutečně naivně věří, že se dle slov jejího doprovodu setká s Geraltem, že tam na ni čeká s otevřenou náručí. Navíc, ona sama (tedy Ciri) poznala, jak moc ve skutečnosti Zaklínače miluje, a s její pomocí by z něj nemusel býti takový mrzout a nemluva. Ve více než stoleté dívce zahořel plamen lítosti. Opravdu chce, aby ji musela, jak už nyní víme, obětovat? Nikoli jen využít?

   Před branani Cintry na Yennefer dolehne volání staré nesmrtelné uvězněné Zaklínačky, slibující ji vše, o co v posledních měsících prahla. Ne, není s to se své Temné stránce bránit, magie jest příliš opojná a krásná, dodává jejímu smutnému a osamocenému životu slast. Jak sama pravila k Ciri, když si přála, aby jim spravila rozbitou lávku, ač magie bolí a sužuje, ona bolest není ledasjaká. Je velmi krásná, dodává rozkoš. Právě proto po ní tolik touží.

   Ciri však nevidí, zatím, žádné účinky svého čarování. Nesestavila onu lávku, z pocitu zoufalství a utrpení je pouze přesunula na druhou stranu. Geralt pro ni představuje vše, otce i pomocnou ruku. I proto se znovu naštve, aby poté omylem vyvolala poplach na hradbách Cintry a aby pro ni Geralt přijel. Jenmže zde máme další potíž.

   Nejen v podobě samotného Zaklínače, jenž už má Yennefer plné zuby a přeje si ji na místě useknout hlavu mečem. Jistě by si nakonec na poslední chvíli rozmyslel, kým pro něj je, splněním všech snů, křehká, ale tvrdohlavá, nešťastná, dokonce již bývalá čarodějka. Snad by mu ani nemusela ukazovat důvod své cesty. Ona bytost, nacházející se v chaloupce, uvězněná Zaklínačka, totiž dosáhla po mnoha tisíciletích svého snu: Získala dost bolesti, aby se osvobodila.

   Sama skončí, s její magickou mocí, přímo uvnitř Ciri. Ta ji nedobrovolně přijme, a stává se tak (v podstatě) Démonkou. Zde máme úžasnou paralelu na Letopisy Rodu Shannara, v případě Erity a jejího přijetí Temnoty. Zdá se mi to, a nebo se tvůrci seriálu inspirovali (či rovnou okopírovali) metodu, kterak přichází Zlo do nevinných obětí? Žluté oči, poryv částeček, les, koně? Zatraceně, někomu zde asi hrozí porušení autorských práv...

   Kažpopádně, my zůstaneme hlavně u Yennefer. Nesmí zemřít, jinak by ztratil seriál velikou a velmi důležitou postavu. Uvidíme. Třeba zemře, a znovu ožije. Případně po ní zbyde jen pár vzpomínek, kde se objeví, jako tomu bylo u Eleny v Upířích denících. Snad se Geralt rozmyslí. Snad ji odpustí, a třeba dá ještě jednu šanci. Oba dva viz. foto (vlastní tvorba - Pozor! Úprava fotky, aby se v ní nenacházelo moc jiných rušivých elementů, tedy i snížení kvality!)...

   Konečně se splnily veškeré mé sny od chvíle, kdy se od sebe mí dva nejoblínenější (z hlediska milostného páru) hrdinové velmi vzdálili, a každý si šel svojí vlastní cestou. Inu, kouzlo lásky dokáže vyprchat značně rychle, zcelit bolestné rány však trvá nesmírně dlouho. Zatímco se tedy Geralt vydal za Ciri, a poté s ní strávil mnoho času na Kaer Morhen, Yennefer se několikrát vystavila nebezpečí smrti, jednou dokonce málem zemřela, a navíc ztratila svoji moc.

   Nyní se ale karty zdánlivě obracejí a mladá nesmrtelná čarodějka znovu nachází k dlouhověkému Zaklínačovi cestu. A to skrze Bílý plamen, a především přes Ciri. Jedině její magická moc, jíž stále nerozumí, může Yennefer navrátit ztracenou sílu. Zdali kvůli ní hodlá princeznu využít, či zneužít, zatím není jasné. Čím si už ale můžeme být bezpodmínečně jistí, to jest dívčina (čarodějčina) dosti podlá zrada. Ačkoliv nečekala Geraltovu přítomnost, a probudila se v ní po jejich setkání dávná vášeň, její cíl zněl stále jasně: Unést Ciri a ovládnout ji.

   Proto dokázala úspěšně oklamat Geralta svojí něhou a krásou, po níž nešťastný osamocený Zaklínač toužil, proto se snažila, ač už v posledí chvíli, přesvědčit a povzbudit Ciri, aby poprvé za svj život oužila svoji magii, když oběma dívkám hrozilo smrtelné nebezpečí, a proto se s ní také teleportovala náhle velmi vhodně (pro Yennefer) vytvořeným portálem. Bůh ví, kde se nyní obě nachází, v podstatě na tom ani nezáleží. Teď má Yennefer v rukou mocnou zbraň. Když si s ní trochu pohraje, získá zpět svoji magii. A podlehne - li Bílému plameni, cesta k Temnotě a Ohnivé moci nebude příliš dlouhá.

   Stále zde však zbývá pár prvků, s nimiž se může čarodějka stále vrátit na cestu Světla. Není ztracená, jen dosti pokoušená. Geralt pro ni tvoří, svým způsobem, záchytný bod, jakousi kotvu, díky níž ještě nemusí nutně propadnout velmi svůdnému Zlu. Dlouho zkoušená Yennefer se též může nechat přesvědčit od Ciri, ač v tuto variantu nevěřím. A poslední možnost? Vezme si sice její moc, na poslední chvíli za ní ale přijde právě Geralt (se svým kouzlem od Džina ji svede a podobně). Buďto ho zabije, když ji bude bránit v použití Ohnivé magie, a vydá se za svými krutými sny, či se ještě vzchopí.

   Máme zde tedy mnoho možností, jak se může příběh dále vyvíjet. Zatím ale ještě můžeme  v klidu zůstat u momentu, kdy se spolu Geralt a ona setkali, kdy ještě nikdo (hlavně Zaklínač, čarodějka už možná ano) nic netušil, kdy mezi dvěma hlavními hrdiny zůstával krásný, ničím nerušený mír. Dle mého názoru je Yennefer chudák, nechala se zviklat Bílým plamenem, ač už měla jistě mnohaleté zkušenosti s všemožnými obdobnými situacemi. Pokud by mu odolala, mohla by třeba zůstat čistá, v náruči Zaklínače i spokojená. Magie přece není vše, hlavní je láska. Alespoň to tedy platí v momentu, kdy jsou Yennefer a Geralt spolu, po velmi dlouhé době, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Zatímco se představený přeživších Zaklínačů dozví o důležité roli princezny Ciri, jež může se svojí krví Starších zachránit ubývající počty jeho druhů, a během doby, kdy Geralt upře mladé dívce vytoužené přání stát se jednou z nich, kdesi daleko prchá Yennefer nejen z Aretuzy a z blízkosti svých bývalých přátel, ale též se opět ocitá na pokraji života. Její volba najít Barta, s nímž se viděla po dlouhé době jen krátce, smíšená s přáním znovu získat moc tvoří nebezpečnou směs.

   Poté, co se jí dostalo pozornosti ze strany představených všech Čarodějů, čelí Yennefer z Venterbergu obvinění z kolaborace s Nilfgardem. Jenže jak prokázat nevinu, když její jediný důkaz tvoří ztráta moci? Tím by na sebe navalila ještě více potíží. Proto, poté, co má zabít Nilgardského vězně před zraky všech králů Severu, s ním rychle utíká pryč. Na cestě do Cintry (kam se v podobnou dobu vydal i Geralt) se setká s Bartem. jedině on ji může přepravit do bezpečí, k Elfům a dalším.

   Jenže i když zůstává vězeň na svobodě, a na lodi dopluje až do Cintry, Yennefer volí jnou cestu, tedy zachránit Barta, jenž se opět svojí hloupostí dostal do maléru. Tento krok ji skoro stojí život. Uvěří, i přes mnoho desetiletí na světě, potulné děvce, a ta ji dostane do spárů nebezpečných rytířů. Bez své moci zůstává zoufale odkázána na jeden jediný hlas, hlas (hloupé a blbé, naprosto v tomto příběhu nepotřebné) Baby Jagy.

   Ta ji láká, aby si Chaos, tedy onu magickou sílu, uzmula násilím. Lze vůbec tento čin provést? Netahá ji do pasti? Jedinou výhodu, již krádež může (pro naše účely) dost možná představovat, je Temnota, která Yennefer jednoduše pohltí. Představit si bezcitnou a krutou mrchu není těžké. Jen, aby se naopak nechytila stále na pohled mladá dívka do pasti. Uvidíme.

   Ještě jeden dodatek: Z Baby Jagy se stal v podivném světě Myšlení Ciri. Jak ta souvisí s její mocí? Nevíme. Bude se s ní muset Yennefer utkat? Případně setkat? A tedy i s Geraltem, svojí "nevysněnou" láskou? Kdo ví. Obě dvě dívky, jež se sice "setkaly", ale přitom nikdy neviděly, viz. foto (vlastní tvorba)...

   První tři díly druhé série, až na několik výjimek, bohužel příliš nezaujaly. Scénáristé seriálu se zaměřili namísto skutečných a velmi dramatických okamžiků protkaných láskou, kdy naše nejoblíbenější postava často skoro zemře a nebo naopak stráví romantické chvíle s Geraltem, a sám Zaklínač svádí veliké bitvy s monstry, spíše na oddechové a legrační chvíle, kdy se ze Zaklínače Geralta stává přebytečná a dosti otravná postava představující starostlivého a bojácného otce a z Ciri holka toužící po nemožném - tedy po síle bojovnice.

   Yennefer zde, překvapivě, představuje jedinou světlou stránku jinak zbytečně zkaženého děje, v němž se dá, samozřejmě vyjma pár nechutných momentů, kdy Geralt pitvá zavražděnou stromovou příšeru, najít dosti "dětských" prvků. Kam zmizely sexuální okamžiky? Jaktože se vlastně, popravdě, vypařila z celého nadějného díla láska? Dokonce i city, abych se vyjádřil úplně. Samozřejmě, nemohu kritizova úplně. Proč?

   Osmdesát procent důvodů, proč mám tento seriál doopravdy rád, představuj stále vzezřením mladá dívka, usilující o jediné: Získat zpět svoji magii. Tu ztratila v Sodennu, kde užila zakázanou Ohnivou magii. Ačkoliv se svým způsobem obětovala (mnozí ji po jejím zajetí Nilfgarďany považovali za mrtvou) a v jednom okamžiku ji od smrti dělilo jen pár slov, dostala se zpět do Aretuzy, a alespoň Tissaia ji znovu spatřila živou, zdravou... jen bez své moci.

   Právě ona síla, na níž se Yennefer stala závislou, jí nyní způsobila mnoho utrpení. Bez ní dost možná navěky zůstane bezcennou, bez jakéhokoliv účelu, pokud tedy nezemře na stáří, což se také nedá vyloučit (podle mne, přesněji, v seriálu se o této dosti podstatné věci nezmínili). Jenže Yennefer nemusí jen trpět. Může se stát i obětí svých vnitřních démonů. Jak víme, doposud vždy pomáhala.

   Co kdyby ale obrátila, co kdyby se nechala vést pokušením, pro ni prozatím představující neznámý hlas stařeny, a pomalu kolem sebe bez vlastního vědomí utáhla silnou smyčku? S návratem magie by se mohla třeba chtít všem pomstít. Kdo ví, jak se jí mohla líbit Ohnivá magie. Třeba více, než by ona sama doposud tušila. Inu, uvidíme, co si pro nás tvůrci připraví.

   Zaklínač se pomalu posouvá směrem, kde ho chci mít. Na každou hlavní ženskou postavu (Yennefer, a dokonce i Ciri) mající možnost mít magické schopnosti pomalu doléhá nám známá Temná strana. Ciri mi velmi připomíná Eritu, Yennefer zase Clary. Obě vždy chtěli to nejlepší. Obě na pár okamžiků skončili podmaněné Zlem. Třeba se i zde dočkáe tolik potřebných vzácných okamžiků, jež umí dost zlepšit mé mínění o daném díle.

   Samozřejmě, teprve spekuluji. Zkuste si ale představit Ciri, jak se z ní stává nezastaviteln a nezkrotná Temná holka bojující vůči Geraltovi a třeba i celému Kontinentu. Zkuste si představit Yennefer, jak dokáže máchnutím ruky spalovat své nepřátele, nebo je naopak (pokud bychom uvažovali v obecném měřítku) pomořila svět do ledu či do noci. Yennefer, zatím stále dobrá, viz. foto (vlastní tvorba)...

   První série definitivně došla ke svému konci. Jelikož se toho v sedmém díle opravdu mnoho nestalo, - upřímně, scéna, kdy se Yennefer setká se svým starým kamarádem, tu si mohli nechat ujít, o Geraltovi nemluvě, snad jen ta Ciri ukázala své nadání v pravé podobě - rozhodl jsem se zde komentovat, více otevřeně a osobně, osmý díl. Díl plný napětí, kde jste si nebyli jisti, zdali vás Yennefer navěky neopustí.

   Právě o ní zde chci mluvit. Její ochota vydat se na obranu posledního útočiště před Nilfgarďany mne upřímně překvapila. Ostatně, stejě tak i ochota navštívit v sedmém díle Akademii, kde dlouho trpěla, a tam se znovu vydat na pospas "vyšší moci". Proč by tak Yennefer, jež v předchozích několika dílec pracovala na vlastní pěst, a nikým se nenechala zastaršit, vůbec hodlala činit? Copak jí už doopravdy dlouhý život omrzel, aby se ho chtěla zbavit?

   Ochránit v malém počtu ještě menší, a navíc starou kamennou pevnost bez jakýchkoliv prostředků, snad vyjma několika šípů a kopí není nic moc. Navíc, když na ni míří milionová horda sebevražedných vojáků... Nevím. Yennefer se drží velm zkrátka, hodlá stát na věži a naslouchat ostatním, vlastně vůbec "nevytáhnout paty". Nejhorší je, co se stane poté. Nad tím jen valím oči.

   Dříve, když ji napadl stopař, kdy chránila královnu a sotva narozené dítě, si se zraněním poradila. Možná dostala zásah do ramene, ale i přesto se v podstatě okamžitě vyléčila. Nyní ji, díky červům ovlivňujícím myšlení, napadla Sabrina, trochu zlá, ale i přesto věrná holka bojjící na stejné straně. Nůž zabodla do jejího boku, a co se nestalo! Yennefer se málem sesypala k zemi, skoro už nebyla s to bojovat.

   Naštěstí poté využila svého hněvu, aby plamenem sežehla polovinu nepřátelské armády. Konečně se zbavila svých zábran a vypustila to, co měla už předtím. Jenže pravidla určovala Rektorka, a tu musela Yennefer prostě poslouchat, stůj co stůj. Proč, to nevím, a asi se už nedozvím. Či raději nechci, bůh ví, co by z ní ještě vyšlo za nesmysly.

   Každopádně, Yennefer se vystavila dvěma možnostem, jež jí můžou pronásledovat. Respektive, třem. Buďto se s ní nic nestane, pouze získá více moci, a trochu se "vzpamatuje". Vrátí se za Geraltem, jemuž vylije své srdece a s nímž bude chránit Ciri. Toť trochu optimistická, romantická a ne moc dobrá alternativní představa. Druhá: můžou si ji přivlastnit Nilfgarďané. Jejich vedoucí, či spíše zástupkyně, ji může svést na scestí. Využít jejich zážitků, když popustila uzdu svému hněvu a Temnotě, a  jejich pomocí si ji získat.

   Poté už bude záležet jen na tom, dali se Yennefer pořádně předvede, a zdali nezíská vůdčí pozici v boji za Nilfgard, v boji proti ostatním. A bude jen na Geraltovi, aby ji vysvobodil z náručí Zla, či aby se nakonec přidal k ní. Inu, ten boj bych viděl sice rád, jen by se ale musel odehrát. Třetí možnost je též lákavá, jen by se zde čarodějka odevzdala Temnotě sama, bez nátlaku nepřátelských vojsk.

   Hlavní je, aby se ještě někdy setkala s Geraltem. Bude ale mít tu možnost? Kde vlastně nyní je? Nikdo ji neviděl od chvíle, kdy projevila své schopnosti naplno. Nebudou mít nějakou cenu, následky? Žije ještě vůbec Yennefer? Abych tu nemluvil na prázdno. Její poslední chvíle před projevem magie, tedy v době, kdy ještě byla víceméně "čistá", bez možných budoucích střetnutí se Zlem, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Ačkoliv se již mohlo zdát, že se naše sny, přesněji, jedny z mnoha, konečně vyplnily, a že se Gerald zamiloval do Yennefer, stejně jako ona do něj, opak jest tvrdou pravdou. Vzhledově stále mladá, a úchvatně krásná čarodějka, vlmi lstivá, podlehla laskavému a statečnému Zaklínači. Jistě, nejprve před ním hrála i na druhou stranu.

   A to v momentě, kdy se spolu setkali v hospodě před (v tu dobu již jistou) společnou výpravou do hor, s cílem zabít draka, a kdy si Yennefer obalila kolem prstu fanatického bláznivého rytíře, ve skutečnosti obyčejného ubožáka. Gerald se ani nemohl zachovat lépe, když na její dráždění nijak nereagoval a normálně rozmlouval (všemi svými silami, tedy jen trochu a skoupě) s ostatními členy výpravy, dělící se na čtyři skupiny.

   Nereagoval ani na jeho zvláštní smrt, kdy by se mohl, jako šílenec, radovat. Nežárlil, nejásal, a možná z těhto důvodů mu nakonec dala Yennefer trochu prostoru. Později musel Gerald sledovat, jak umírá velitel jeho družiny, a rozhodl se proto odhodit zbytek svých zábran a v podvečer navštívit svoji vytouženou.

   Až příliš ochotně se mu vydala, až příliš odvážně vedle ní ráno seděl, a až příliš podezřele spolu poté čelili hrozbě, s níž měli stát po boku, za ochranu draka, jehož měli zabít. A též si i navzájem chránili život. Velmi hezké, ano, ale též nezvyklé, až moc utopistické. Právě proto nakonec vyšla najevo pravda: Gerald si vše vysnil. Požádal Džina o laskavost, aby s ním dívka strávila čas.

   A nyní toho může velmi litovat. Ani doposud neví, jak. Může se Yennefer po tomto zážitku zlomit srdce? Možná ještě bude s to navštívit znovu Geralda, ale za jakou dobu? Třeba si v průběhu času najde jinou dívku, a sama Yennefer pohled na ni a na něj nesnese. Od Temnoty jí v tu chvíli bude dělit jen krůček. Aby ho neučinila. A nebo ano? Nevím. Nejsem si jist, jestli se chci rozloučit s veškerou nadějí na jejich vášeň, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Další dva díly velmi dobře rozjetého seriálu se odehrávají po třiceti a po čtyřicet šesti letech od chvíle, kdy se z mladé chudé dívky stala překrásná odhodlaná bytost a z Geralta naprostý chudák. Během nich se Yennefer stala ještě více podlou, a též velmi mocnou dívkou, jež dokáže pouhým máchnutím ruky tvořit portály, a s nejrůznějšími formami manipulace a zaklínadly omámit každého slabomyslného muže, aby jí sloužil. A kdy Geralt provedl pořádnou blbost, když se vyspal s dcerou královny mocné říše, jež však stejně za šestnáct let padla do rukou nepřítele.

   Jenže o zmíněná léta dříve, v dobách, kdy Yennefer ještě sloužila nejrůznějším královnám, a to ve jménu svých Druhů, a kdy se snažila najít způsob, jak se zase stát plodnou, ještě tolik moci neměla. Tehdy po jejím "svěřenci", po mladičké královně, pátral najatý vrah jejího (královniného) manžela. Nechtěla mu dát syna, měla smůlu. Tehdy totiž ani Yennefer, po více než čtvrt století zkušeností, na velmi silného muže neměla. Skončila jen s ostrou ránou na rameni, s mrtvým sotva narozeným dítětem v náručí, s jeho zabitou matkou vedle sebe a s pošramoceným sebevědomím.

   O dekádu a půl později si však již není radno se stále vzhledově mladou a půvabnou čarodějkou zahrávat. Naučila se, jak každého, kdo se vůči ní postaví, ošálit svým půvabem. A to dokonce i Geralta, na nějž zpočátku její iluze nefungovaly, ale ona samotná a její fyzická krása už ano. Dokonce se jí dostalo zvláštního požehnání - měla na dosah Džina, který by jí už možná všechny její tužby dokázal vyplnit.

   Jak říkám, možná, jelikož ani v tuto chvíli v sobě Yennefer nemá příliš magie, aby si ho podrobila. Právě naopak - Džin si málem získá její tělo a vůli, málem nám, divákům, přímo před očima zahubí nejlepší postavu seriálu. Naivní Yennefer skončila potupená, když se nad ní Geralt smilvoal a zachránil ji před jistou smrtí. Tedy, skoro potupená, jelikož se od něj dočkala velmi milého daru - vyspala se s ním, a tímto gestem profesionální "lásky" si zůstali rovni.

A co Geralt? Proč má starosti? Jelikož slíbil princezně moment Překvapení, musí si v budoucnosti vzít její dceru. A nemluvíme zde samozřejmě o nikom jiném než o matce Ciri, celkem půvabné dospívající dívce, která si chtěla vzít za muže zakletého rytíře. Zaklínač se však pravděpodobně neudržel a díky této skutečnosti, o dalších šestnáct let později, nemůže spát, a hledá si všelijaké výmluvy, aby si odpustil své chyby. Aby si nemusel vzít Cirindu.

   Ta prchá před nájezdníky, kteří si usurpovali říši její babičky. A zároveň hledá Geralta, o němž ještě neví, že je její otec, ale jehož si též musí vzít za muže. Poněkud zvrácené, ano, ale též zajímavé. Tvoří se nám zde milostný trojúhelník? Ještě ne. Ale bude muset. O Geralta budou mít zájem dvě ženy. Jedna dobrovolně, druhá zatím nikoliv. Hezká Ciri, současná královna své Říše, a mnohem krásnější a mnohem svůdnější Yennefer, už docela dost silná čarodějka, jež si už pomalu zvyká na Temnotu, na Zlo, jak je vidět z momentu, kdy "sváděla" Geralta, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Po zhlédnutí nezdařeného seriálu Sandman, z něhož se ještě doposud poměrně dosti oklepávám, jsem se rozhodnul přestat s experimentováním (i Cloak a Dagger do něho patřil, mimochodem, částečně i Carnival Row) a vsadit na osvědčeného, mnoha lidmi obdivovaného Zaklínače. Na příběh o cynickém, zkušenostmi ošlehaném mužovi, zapleteného do nespočtu bojů, a pár dalších dívkách, třeba Ciri, princezně ze zničeného království, schopné křikem omráčit každého, kdo se proti ní postaví, a Yeneffer, chudé dívce, na níž se usměje štěstí v podobě přijmutí mezi čarodějky.

   A ačkoliv mi po prvních třech dílech, jež se více točily kolem rozjezdu celého seriálu, a především kolem přebytečných projevů a postav, stále poněkud vadí velmi nepochopitelné úvody každé epizody, ačkoliv přibližně třetině (čtvrtině) všeho, co se v ní odehrává, nerozumím, díky značnému vzrůstu kvality oproti příběhu o Morfeovi a dalších postavách prozatím nechávám dílu z dílny Netflix značný prostor. Geralda snesu, Ciri se ještě příliš neukázala. Narozdíl od Yennefer. Té se nyní hodlám věnovat. Mé TOP 1 postavě.

   Spatřuji v ní, jako u mnoha postav z poslední doby, značný potenciál. Potenciál Erity z "Letopisů rodu Shannara", která se nechala ovládnout svojí druhou, démonní podstatou, a nebýt urychleného ukončení seriálu s dramaticky klesající popularitou, mohla by se z ní stát i postava mých snů. A též i Clary z "Lovců stínů", jež sice odolala dobru, ale nechala se vlákat do pasti. Samozřejmě nesmím vynechat ani Alinu ze "Světla a Stíny".

   Má Yennefer šanci konečně propadnout zlu? Zcela určitě. A to z důvodů, o nichž se hned zmíním. Minule nám to příliš nevyšlo, upřímně, ani Vignette, víle roztoužená po pomstě, ani Tandy, ovládnuté svým hněvem a strachem, se zlo moc nepozdávalo. Možná kvůli skutečnosti jejich "bohatství" v porovnání se zdejší novopečenou čarodějkou. A na Alinu čas teprve přijde. Temnyj si na ni ve třetí sérii jistě počíhá.

   Nyní se však musíme konečně řádně pověnovat Yennefer. Máme ji na "stole", máme před ní více než deset dílů. V prvním z nich se neukázala, což mne s odstupem trochu mrzí, zřejmě se nebude jednat o tu nejhlavnější postavu. Ačkoliv, kdo ví, třeba si z nás chtějí tvůrci trochu utáhnout. Ve druhé se však její příběh rozjel. Nejprve jsme měli možnost vidět ji jako zbídačenou otrokyni svého otce, a oběť šikany se strany mnohem hezčí sestry.

   Příroda ji, kvůli elfímu genu v krvi, mnoho krásy nedodala. Dala ji ale jiný dar, a to dar odhodlání. V Čarodějnické škole, kam se dostala po vyvolané teleportaci, se jí naskytne, ač po dlouhé době, šance pomstít se všem, koho nenávidí, a uvolnit zadržovaný vztek. Natruc vůči Radě, jež rozhodla v neprospěch její budoucnosti plné bohatství a plnohodnotného života čarodějky, se nechala zkrášlit.

   Z hrbaté holky s křivou bradou se vyklubala velmi půvabná dívka s rovným postojem a neodolatelným obličejem. Na plese, konajícím se na počest nových členek řádu, se ihned, bez váhání, ve svých luxusních šatech chopila ruky i pozornosti vlivného krále. A začala s ním tančit, samozřejmě k podivu ostatních. Nechala se již svést na stranu temna? Ne, spíše se dostala na vysokou pozici, z níž může se zadostiučiněním sledovat všechno a všechny pěkně zezhora.

   Spíše se stala neutrální, lhostejnou mrchou, nad níž ani její ředitelka nemá kontrolu a moc. Stále se tedy může rozhodnout, kam bude směřovat, jestli k Dobru, nebo ke Zlu. Přeci jen, ještě stále neví, jakou magii v sobě doopravdy třímá. Inu, vše se brzy dozvíme (...). Yennefer a její krása viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Právě jsem dokoukal druhou sérii, zatím si tedy budu muset dát od Aliny a dalších pauzu, dokud nevyjde třetí, možná už i závěrečná. Dočkali jsme se smrti hlavního záporáka, který na poslední možnou chvíli lehounce dojmul, a poté dosti utopické radosti z nastalého míru. V danou chvíli by snad nikdo skutečně neočekával klid a pohodu.

   Alexandr, jinak též zvaný Temnyj, sice nadobro zemřel, avšak známé přísloví praví "zlo nikdy navěky nezmizí". A nyní nemluvím o touze Západní Ravky odtrhnout se od království, o níž zde nepadla ani zmínka. Nemluvím ani o Peccovi rollinsovi, stále řádácím uvnitř Morny, jemuž se podařilo znovu si usurpovat moc, a k tomu všemu i Mattiase. A dokonce zde nemluvím ani o zcela viditelných touhách pomstít se, například čišící z Genyi. Samozřejmě, ani o těch se zde moc nemluvilo.

   Chci se zde totiž zmínit o nebezpečí v podobě hlavního páru celého seriálu. Nyní se, popravdě, už nejedná o Alině a Malovi, ale o ní a o Alexejovi, na tom však příliš nezáleží. Stejně, Mal se mi od počátku příliš nelíbil, jednalo se více o nesympatickou než sympatickou postavu. Zkrátka: Alexej byl poškrábán nestvůrami, když vůči nim marně bojoval. A skrz ně se, svým způsobem, "nakazil". Možná zatím bojuje, ale už nyní se stává potencionálně zápornou postavou.

   A co překvapí ještě více, Alina mu může tvořit věrnou společnici, spojenkyni v boji o obnovu Temnoty. Zdánlivě Světlá dívka totiž pro oživení Mala, jehož musela zabít, aby dokázala zničit vrásu, použila Merzostu. Dříve laskavý a milý Alexander, truchlící pro ztrátu své úchvatné sestry, též užil této nebezpečné moci, a poté stvořil Vrásu. A sám zatvrdl.

   Když se objevila na černém trhu noví droga, Fjerdi toužili provést atentát na Alexeje, udoucího krále sjednocené Ravky, jelikož se chtěl nechat korunovat na den jejich svátku. Tím jim přetekla trpělivost. A proto vyslali svoji spojku, aby ho zabila právě s pomocí umocňovače schopností Grišy. Smrtička zvládla pouhým mávnutím ruky zabít celý dvůr sledující korunovaci Alexeje. A jelikož se z Aliny stala jeho partnerka, neváhala ho ochránit.

   Použila svoji sílu, ale ouha! Z přesně mířeného Řezu, jež nebezpečnou holku zabil, se stal spouštěč Alininých temných svůdných tužeb a chtíčů. Stal se z ní, patrně, nový Temnyj (...). Inu, uvidíme, co třetí série přinese. Tento vývoj se mi ale velmi líbí, velmi se podobá Letopisům rodu Shanarra, přesněji, Eritě. Ta též okusila Zlo, když bojovala s temným přízrakem, jí velmi vlastní, jelikož sama byla zčásti Démonem. Alina je sice grišou, a nic zlého v ní přímo netřímá, na tom ale nezáleží.

   kdo okusí Temnotu, stává se vůči ní velmi zranitelným. A v případě Světlonošky to platí dvojnásob. Ta, kdo rozbouřila u nevinné mladé Grišy skrytou chuť ničit, rozbouřila i mé touhy vidět třetí sérii. Na tu si však budeme muset počkat alespOň rok. Do té doby nás zatím může těšit ta, kdo vše v podstatě přivedla k "dokonalosti" (viz. foto)...

   Krátce: Ačkoliv dostala možnost navštívit svého milovaného, ačkoliv ho už mohla, svým způsobem dostat na svobodu, každičká naděje skončila zadupaná hluboko pod zemí, zničená a bezvýznamná. Mattias o ni, k překvapení jejímu i autora tohoto článku, neprojevil sebemenší zájem. Samozřejmě, jediný, kdo se radoval, byl Pecca Rollins, alespoň na krátkou chvíli, než ho Kaz psychicky doslova zmlátil.

   Vypadá to, že se už spolu nikdy neuvidí. Nově příchozí Griša, vyslankyně ze strany careviče Alexeje, ji neustále popichuje ohledně zrady jejího, tedy v podstatě jejich společného druhu, máme - li to tak brát. A, co se nestane, Nina začne malinko váhat. K tomu všemu ji ještě, ve chvíli nepozornosti, majitelka bájného meče, po němž nyní se svojí partou Vran pátrá, skoro zabije.

   Tato pro mne velmi oblíbená postava (však ji také mám v TOP trojce postav) se čím dál tím více nachází na hraně svého života. Snad nám alespoň vydrží až do samého konce, snad se jí podaří najít jejího milovaného Fjerda, a dostane se jí požadovaného vykoupení. Pokud ne, celá jedna dějová linie by pro autora článku ztratila veškerý smysl, a seriál by přišel o jednu, možná i o dvě hvězdy.

   Jedna z nich patří ke všemu ještě ke Kazovi a Inej, ačkoliv se jedná spíše o její polovinu. Zbytek má ve svých rukách Alina a Temnyj, kde, jako tomu už bylo u Lovci Stínů - Nástroje smrti a u Letopisy rodu Shannara, očekávám menší propadnutí zlu, aby ho dobro dokázalo vysvobodit. Ostatně, Clary to trvalo jen dva tři díly a Eritě půlku dílu. Tady nám zbývá stejný počet jako u prvního zmíněného seriálu. Dočkáme se pomyslného středu, či vůbec ničeho?

   Inu, vše se ještě uvidí. Pokud vím, Světlo a Stíny druhou sérií nekončí. Třetí vyjde určitě až za pár let, tudíž můžeme jen odhadovat, jak moc se scénáristé odchýlí od původní knihy (kterou jsem tedy nečetl, tudíž nevím, do jaké míry se seriálový děj liší od předlohy) a jak moc se tedy promění naši hrdinové. V Carnival Row nastal zlom při přechodu do druhé série, kdy se heterosexualita propadla pod homosexualitou.

   Třeba bude Nina následovat příkladu Jespera a dalších norem dnešní doby a zamiluje se do Grišy, s níž se nyní setkala a jež ji dokázala zpochybnit její vztah s Mattiasem. Třeba Kaze přejde nálada na Inej a zblázní se, kdoví, třeba do Peccy Rollinse, vzhledem k šílenosti dnešní doby. A třeba přestane Alině záležet na komkoliv, a stane se nebinární asexuálkou. Kdoví. Prozatím se vše drží v normách (až na Jespera), tudíž nám postačí jen drama, jež se už v seriále nachází. "Vrány" s Ninou jako jejich novou členkou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Nyní trochu odbočme od našeho páru, jenž jsme měli možnost sledovat jen pomálu, tedy Ninu a Mattiase. Doposud odtrženi daleko od sebe, a nyní až nebezpečně blízko u sebe k sobě však (alespoň z Fjordova pohledu) opětovné zahoření nenašli. Nechci ani tušit, jak moc to musí Smrtičku bolet a jak moc ji bude muset hořký smutek změnit, pokud se naděje na získání své lásky vzdá.

   A zatímco Mal a Alina musí odstrčit vzájemnou přitažlivost až na druhou příčku, aby se mohla Světlonoška dostat pod bezpečnou ochranu objevivšího syna samotného krále Ravky, kdesi velmi daleko od nich plánuje psychicky zcela zničený Kaz pomstu. Kdyby nebylo zdánlivě křehké, ale velmi odhodlané Inej, možná by už dávno vymyslel účinný způsob, jak svého nepřítele, Peccu Rollinse, jenž mu zabil bratra, zničit.

   Jenže je tu právě ona, dívka schopná vrhat nožemi, jak se jí jen zlíbí, kdo na něj má největší vliv a která, když se na něj doopravdy naštve, ho doutí svěřit se jí s jeho nejhlubším tajemstvím. Potom nadejde krátká, ale silná chvíle, kdy k sobě oba dva pocítí něco více než jen přátelství, dost možná i na život a na smrt.

   Pocítí k sobě zalíbení. Kaz mnohokrát, ač to tak nevypadalo, měl v úmyslu držet si Inej blízko u sebe. Nedal ji volnost, když už mohla dávno začít sloužit Alině. Nevzdal se svého slibu osvobodit ji z podrúčí Zvěřince. A dokonce i nyní, když už na sobě měla nejen psychické, ale i fyzické rány, zde pro ni byl, aby ji utěšil.

   A stejně tak ona nehodlala opustit svého blízkého kulhavého přítele, když jí dal volnost, a když se sám, na vlastní pěst, rozhodnul najít Peccu a vyřídit si s ním staré účty. Jak je vidět, oba dva k sobě mají velmi blízko. Jenže co naplat? Tato "láska" je nesmírně planá, a velmi křehká. Zvrtnout se může kdykoliv. Boj nekončí, naopak začíná. A v něm se rodí cosi, čeho si v tomto seriálu můžeme cenit. Hlavně mezi takto rozličnými postavami. Kaz a Inej viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Nina se společně s Mattiasem vydala v osmém díle hlouběji do Fjordské země, kde se mohli konečně nacházet v bezpečí a kde si mohli hlouběji vyjádřit své city. Ona dívka, jež dokáže se svými schopnostmi smrtičky nejenom ubližovat, ale i uklidňovat, k lidskému mužovi pocítitla skutečnou lásku, a jak se zdálo, i on k ní.

   Vše se však náhle pokazilo, když se k Nině dostali její dřívější spojenci, a kdy ji hodlali postavit před soud Grišů, případně ji chtěli znovu zmanipulovat, aby se k nim opět přidala. A to pod podmínkou Mattiasova vydání. Nyní měla na výběr. Má je uposlechnout, nebo se pokusit utéct? Ve chvíli nejvyšší nouze obvinila svého milovaného z Otrokářství a vydala ho místním lovcům odměn, očekávajíc menší riziko jeho smrti.

   Jenomže vše se zvrtlo a zatímco se Nině podařilo vydobýt si svobodu, Mattias, jenž v ní nyní vidí jen obyčejnou mrchu, jíž se podařilo ho svést a strčit za mříže, sedí v Morně, krutém a nemilosrdném vězení. Jak se jí nyní podaří ho z něj vytáhnout? Přidala se ke Kazovi a jeho kumpánům, a až jim dobře poslouží, dostane možnost ho navštívit. Jenomže kdy? A dokáže se toho dožít? Budou ještě někdy spolu? Ona a ostatní (Kaz, Inej, a ještě jejich experimentátor s lektvary) viz. foto (vlastní tvorba)...