Tom10000

   Poté, co jsem dokoukal i zbylé nedávno vyšlé díly tohoto seriálu, jenž podle některých jeho představitelů dosáhl svého konce, musím poukázat na celkem logickou skutečnost, a zhodnotit tedy sérii negativně, paradoxně k tomu, co jsem dříve tvrdíval. Jak moc se mi líbil psychologický citový souboj mezi dvěma nejoblíbenějšími postavami, tak rychle skončil.

V první části Carnival Row patřila mezi mé nejoblíbenější postavy Vignette. Tak to sice zůstalo, její pozice se však nyní poskvrnila posledními činy této vílí dívky. V mé recenzi na celou druhou sezónu seriálu je jasně popsáno, proč nemělo svým způsobem cenu sledoval děj mezi Vignette a Philem během války mezi Tirnanocem a Burgen i Paktem. Proč nemělo smysl nám ukazovat, jak se snaží oba hlavní hrdinové znovu sblížit. 

   V úvodním díle nové série měla krásná pohledná víla a bývalý inspektor prostor pro sebe. Mohli se milovat, jak chtěli, mohli si navzájem dokázat, jak moc toho druhého milují. Mohli si pomáhat. Jenomže ne. A teď vůbec nemluvím o nutnosti zachránit Row před vražedným kancléřem Jonahem. Vignette udělala jen dobře, že chtěla svůj druh zachránit.

   Dokonce bych i spolknul, pokud by se podařilo Černému Havranovi zničit její city k Philovi, což se svým způsobem stalo. Pokud by i nadále pokračoval lítý boj proti Sparasovi, (jehož uplatnění v seriálu se mi moc líbilo) zkrátka, pokud by seriál skončil tak, jak skončil, avšak bez oného rozhodnutí autorů, o němž se hned zmíním. Tedy, pokud by mohl Philo stále milovat Vignette, a to natolik, aby si ji znovu získal.

   Jenomže moderní doba plná homosexuality (lesbické, přesněji) se podepsala na charaktru Vignette. V první sérii nechová vílí dívka k Turmaline již žádné city, pouze tu a tam vzpomíná na staré časy, kdy žily obě dvě v míru a klidu. A nyní, v pátém díle či kdy, se do ní náhle vášnivě zamiluje? Komu se podařilo prosadit do seriálu takovou blbost, tak náhlý zvrat povahy, na nějž nebyl nikdo připraven, a jenž se tam ani nehodil?

   Obě dvě hrdinky nakonec skončily v Tirnanocu, kde se vzali. Na konci civilní války a revoluce byl Philo vážně postřelen. Vlastně i domněle zemřel, alespoň tak se nám to zdálo. A nic. Vignette za ním nepřiletí, aby nad ním plakala. Nevíme, jestli vůbec tuší, co se s ním stalo, zřejmě hned odletěla pryč, na svoji lásku "z první série" (jinak se to již říci nedá) zapomněla a dala prostor dívce, která o ní už vlastně ani nestála.

   Je to bolestivé, koukat, jak se podařilo scénáristům pokazit velmi dovře rozjetý seriál. Asi proto se už nepodaří prosadit třetí sérii. Inu, co se dá dělat. Tentokrát nebudu ukazovat ani Phila, ani Vignette, ale toho, kdo na mne v posledních dílech zapůsobil nejvíce. Milworthy, jemuž se podařilo dostat se na TOP 3 postavu. Ještě jako prozatimní kancléř, v jeho nejlepší "divadelní roli", pro níž měl dobré vlohy, jako dobrý a vždy laskavý člověk, než se vrátil zpět k dvadlu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ačkoliv se pořád soustředíme hlavně na Alexandra Kirigana, Alinu Starkovou a na jejího kamaráda z dětství Mala, šestý díl první série nám rozšiřuje i obzory v příběhu Niny, lstivé Griše smrtičce, špionovi generála Kirigana. Ta se poté, co neuspěje při pronásledování Kaze, Inej a Jesperovi, ocitne v zajetí.

   Jeden z mužů, jež jí na palubě lodi, kde je držena, dává jídlo, ji poněkud rozptýlí. Na rozdíl od ostatních ji nemá vůbec v lásce, a přeci ji nenechá zemřít. CO jiného čekatod Lovců Grišů, obyčejných lidí? I přese vše se ho však rozhodne po ztroskotání lodi zachránit.

   Společnými silami, kdy ho ona zachřívá svojí mocí Smrtičky, a on plave s kusem dřeva, na němž plovou, se dostanou na pobřeží mužovy domoviny. Zde se uhnízdí v malém domku, kde se ho Nina snaží přesvědčit, že není tak špatná a není hrozné ji mít rád. Oba si brzy uvědomí, jak k tomu druhému začínají mít blízko.

   A to vše se potvrdí, když Ninu dříve zcela uzavřený lovec zachrání před jistou smrtí. Jedná se o zakázanou lásku, o lásku mezi mužem, jenž nikdy nikoho nemiloval, a dívkou, která toho má za sebou zjevně více, než se zdá. Ačkoliv, i to nemusí být pravda. Uvidíme. Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   V tomto seriálu se setkáváme s Alinou Starkovou, zdánlivě obyčejnou kartografkou, jejímž úkolem je zmapovat Vrásu, Maleyem, jejím největším přítelem nacházejícím se nyní v Druhé armádě, a skupinou tří odpadlíků, Kazem, Inej a Jesperem. První dva zmínění patří do jedné části příběhu, ti druzí do jeho zdánlivě vedlejší části.

   Nacházíme se ve světě, kde dříve existovala zcelená země, Ravka. Po vzestupu temného Grišy (čaroděje) se v jejím středu utvořila neprostupná mračna plná nejhorších stvůr světa. A zatímco "Východní Ravka" touží po nalezení Světlonoše, jenž by jí umožnil překážku zničit, "Západní Ravka" má v plánu zcela se osamostatnit a začít nanovo.

   Na monarchisticky založeném Východě se Alina po dlouhé době shledává s Maleyem, avšak po krátké chvíli jsou od sebe odloučeni. U Aliny, jež dlouho potlačovala své pravé já, se prokáží schopnosti Grišy, a ne ledajaké. Je světlonošem. Musí jet na Malý palác, kde se má naučit svoji moc kontrolovat.

   A zatímco se seznamuje s pohledným a okouzlujícím generálem představujícím svojí mocí pravý opak (je potomek temného Grišy), Maley se snaží najít způsob, jak se za ní vydat. Jenže už může být pozdě. Vším sváděná Alina nakonec podlehne svému údělu a na svého kamaráda zcela zapomene.

   Mezitím se Kaz dozvídá o možnosti vydělat si rovný milion (což je v Ravce hodně). Nachází se na Západní straně, a jeho cíl, Alina, je na straně druhé. Když povolá do služby Jespera, jenž revolverem nikdy nemine, a Inej, která se umí vplížit nepozorovaně, kam chce, svůj cíl už má pomalu na dosah ruky.

   jen, kdyby neměl pořád smůlu a v patách konkurenci. Avšak hlavní klíč, Konduktora, má brzy již u sebe. Stačí najít způsob, jak Vrásu překročit, což se mu též povede, a najít plány Malého paláce, aby Alinu unesl. Zdali se mu to podaří, uvidíme. prozatím mám na TOP 1 Alinu. S její "kamarádkou" Genyou, dalo - li by se tak říci, ale která nemá prozatím moc velkou roli, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nám ukazuje úplně novou stránku děje. Zatímco ta první se zaměřovala hlavně na původ Phila a na jeho lásku k Vignett, ta druhá se zaobírá politikou a snaží se od sebe oba hlavní hrdiny co nejvíce odtrhnout. A to mne mrzí.

   Zpočátku se nám Vignett a Philo jeví jako pár stvořený pouze pro sebe. Snaží se přežívat na Row, snaží se vydělat si peníze, a jelikož je nový kancléř Jonah uzavřel do jednoho Ghetta, mají i celkem svobodu. Jenomže vílí dívka pokračuje v práci v Černém Havranovi. A především ve své touze ochránit víly.

   V ní velmi přiostřila, což už nedokáže snést ani Philo. Její odhodlání dostat se až ke kancléřovi a zlikvidovat každého, kdo vůči ní stojí, tak úplně nesouvisí s jeho mírumilovnější a odevzdanější povahou, co se týče ochrany některých z policistů, a především jeho nelibosti vůči jejímu působení u Havranů.

   Zkrátka, stále více se od sebe odcitují. Philo ji zklamal, když ochránil svého kolegu od policie. A zklamal ji podruhé, když ji dle jejího mínění donutil letět až do Pevnosti zmaru. Tam on sám zůstal, zatímco se ona sama rozhodla zachránit Turmalin, dle ní jedinou, na kom jí skutečně záleží.

   Mají ještě vůbec šanci zůstat spolu? Podaří se Philovi najít svobodu, když půjde čelit Sarasovi? A zvládne Vignett překonat svoji touhu vše vzdát, a postavit se osudu čelem? Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Konec se dal čekat jakýkoliv. V každém případě jsem v jistém ohledu věděl, jak dopadne André. Možná mohlo proběhnout více akce, jeden z hrdinů se již mohl doopravdy, a ne jenom na oko ocitnout na okraji života, avšak budiž. Nový Bůh měl svoji životní dráhu a splněný sen jen na opravdu krátkou chvíli, sjednocení hrdinové s ní učinili krátký proces.

   Avšak co s tím? jak si má divák přebrat všechno to, co se stalo v posledním díle druhé série a tedy i celého seriálu? Vypadá to, že potrubí čerpající podivnou magii už není více naší starostí. Vše se zřejmě vyjednalo se smrtí hlavního šéfa Roxxonu, a jestli společnost sama o sobě zanikla, to tedy opravdu nevíme.

   Oba dva drogové kartely se zřejmě mezi sebou usmířili, když se do jejich starostí přestali navážet Cloak i Dagger, a pravděpodobně se Lia rozhodla zcela skoncovat se svojí zápornou dráhou, když už se vzdala jakýchkoliv zločinů a začala třídit odpadky (třeba byla najata na dobrovolnické práce, alespoň doufám). Otec (jméno nevím) se zabydlel v kostele, pokud mne zrak neklamal, a měl v rukou desku Desheina.

   A Tandy s Tyronem? Ti se rozhodli rovnou opustit město a začít konat dobro v jiných částech států. Někde se prý nacházejí jiné dívky. Marvel se jistě chystal utvořit i prostor pro třetí sérii, otevřený konec tomu až moc silně napovídá, avšak jestli by se měl objevil na scéně druhý André, poté třetí, čtvrtý, a tak dále... Společnost učinila dobře, že s tímto projektem takzvaně "sekla". Další potenciál by něměl. Naposledy Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: V posledních čtyřech dílech se nám mnohokrát naši hrdinové ocitli na rozcestí, na hraně psychického zhroucení, a dokonce i nad těžkým rozhodnutím, zdali jejich vzájemné přátelství vůbec má cenu.

   Za vše může jeden muž, a tím je André. Zpočátku jsme ho znali jako celkem laskavého a nápomocného muže, za nímž si Tandy chodila pro rady, a on jí ochotně pomáhal. Stejně tak spolu se svojí matkou navštěvovala psychiatrická setkání, jež vedla jisté Leia (pokud se o jejím jméně nemýlím).

   Brzy se však z celkem příjemného černocha stal hlavní záporák celého seriálu. Jeho schopnost ubližovat druhým skrze jediný krátký dotek dohnala Dagger do svízelné situace, kdy se po záchraně Mikaely, studentky s podobnými psychickými problémy, jaké měla ona sama, dostane do trablí, z nichž není snadná cena ven.

   Pokud vůbec nějaká. Jak André, tak i jeho spojenkyně se pokouší lomit Tandyninu vůli, a s pomocí omamných drog a manipulace ji zcela zotročit. Tandy se nenechá zviklat, ač už stála nad propastí. Tyron, ale především záporná část Brigit dokázali Dagger zachránit.

   Jenomže s Tyronem je nyní zle. Jeho vůle nadále žít, a hlavně čelit strachu zcela pohořela. Nyní se ocitá Cloak na pokraji smrti, z níž ho může vysvobodit jen Tandy, jediná osoba, na které mu záleží. Pouto je i vzájemné a mladé blondýnce se přes mnoho potíží nakonec podaří svého kamaráda zachránit. Jenomže dlouhé odloučení Tandy od své matky způsobí její (matčinu) smrt...

   Osobně si myslím, že se seriál motá na ppokraji snesitelnosti. Občas s zde najdou světlé chvíle, kdy už například vidím Tandy jako zápornou postavu, s níž by se musel Tyron pořádně poprat, aby ji dostal zpět na dobrou stránku. Nebo naopak. Jenomže tvůrci mají moc obav dramatizovat příběh, aby... já ani nevím, proč.

   Kvůli strachu z nepuštění k další sérii? Kvůli příůiš velké zápletce, nad níž by si musel scénárista vypálit mozek? Nevím. Každopádně, ještě nám zbývají poslední dva díly. Snad si připravili tvůrci něco do zálohy. Cloak a Dagger alias Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Znovu se nacházíme v situaci, kdy se scénáristé seriálu pořád pohybují v začarovaném kruhu, z nějž není úniku a postupně času přináší sledujícím jen nudu. Výbuh na ropné plošině a cesta dvou hrdinů do hlavy jediného přeživšího se mi velmi líbila. Dokonce bych i skousl teorii o svou Božích dětech.

   Jenomže v poslední chvíli uvažujeme v rovině "utíkání před spravedlností, dokud to jde", "návratu do minulosti, jež může být děsivá a psychologická" a "únosu mnoha dívek, následnému hádání se mezi kartely a tak dále, nejdůležitější je vytvořit něco, co zaujme". Hlavně poslední scéna ve čtrnáctém díle mi nedávala moc smyslu.

   Dagger (Tandy) se vydala skrz Tyronovo (Cloakovo) tělo, aby se jí podařilo najít zlou část Bridget. Zde musím upozornit na jeden fakt: Teorie o dělení, kdy se jedna část chová dobře, a druhá ne, se mi moc líbí, tudíž ji neberu jako styčný bod kritiky, ale spíše naopak. Té se, stejně jako Connorsovi, podařilo nechtěně se nechat vsát Tyronovou záhadnou silou.

   Oba dva uvěznění jsou nutně potřeba, ačkoliv jejich samotná přítomnost doposud působila jak Tandy, tak i Tyronovi značné potíže. Ona má zničit drogové gangy, on zase očistit Billyho a i jeho staršího bráchu. Cesta do neznáma zavádí dívku k malému klukovi, jenž ztělesňuje jistého Boha.

   Toť první neobjasněná věc, která mne velmi vadí. Ale to už spíše jen z nedočkavosti. Hlavní, co mne opravdu nevyhovuje, je následný návrat dívky a způsob, jak k němu došlo. Proč se vrátil i Connors? A když on, tak proč ne i Bridget? Tandy přeci měla policistce, respektive jejímu temnému já pomoci. Ale to se jí podařilo jen u nebezpečného kriminálního vyšetřovatele.

   Asi je vada na mé straně spojení, ale o tom se teprve rozhodne v dalších dílech. Tím prvotním je má pomalu rostoucí nespokojenost s tímto dílem, u něhož každou další kapitolou klesá kvalita. Doposud bavil. Když ne, tak napínal. A když ani to, tak zaujal. Nyní ale spíše nudí, provokuje a štve. Tandy a Tyron, dva hlavní "tahouni", bez nichž by seriál ztratil veškerou šťávu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nás začíná upozorňovat na blížící se konflikt mezi vílami a i oběma republikami. Nový kancléř Jonah zavedl Ghetta, v nichž nyní veškeré nadpřirozené bytosti sídlí, sám má ale značný problém s klesající ekonomikou, nedostatkem pracovních sil a možností upadající autority.

   Se svojí opoziční spojenkyní pořádají popravy, snaží se všelijakým způsobem zakrýt pravý kancléřův původ, avšak hlavní zkouškou projdou až nyní, při příchodu velvyslance paktu. Podaří se jim je přesvědčit o své moci, nebo se na ně sesypou vzpoury zevnitř? Jak se zdá, potlačit lze vlastně cokoliv. Ale zastavit nelze zhola nic.

   Vignette se pokouší čelit s ostatními členy Černých Havranů nové hrozbě, jež postihuje celý vílí lid. Nemoci, na níž není lék a na kterou se umírá. Burgueská vláda převáží zásoby po železnici, ale ani nebezpečně riskantní krádeže příliš nepomáhají. Dívka toho má tak akorát dost.

   Rozhodne se vymyslet plán, jak poukázat na problémy všech žijících v Ghettu, a to přímým vtrhnutím do schůze členů Paktu a Burgueské republiky. Stejný plán má i Philo, ten ale o jejím nápadu není informován. Oba dva spolu sice žijí, každý si však jde vlastní cestou.

   A proto v momentě, kdy Philo hodlá přede všemi přednést pravdu o kancléřově původu, vůdkyně Černých Vran vykoná svoji pomstu a před zraky všech odhalí nemocnou vílu. Díky tomu by snad mohl Jonah svůj názor změnit, nebo ne? Odvážný fanatcký policista, dávný nepřítel Phila však vykoná "službu vlasti" a povstání potlačí.

   Vignette i Rycroft se o sebe možná bojí, ale ani jednomu z nich, hlavně bývalému detektivovi, smrt nevadí. Dle mého názoru se příběh značně dramatizuje, taková ta klasická láska, jíž jsme se prozatím dočkali už tak málo, se ještě více vypařuje, avšak díky tomu roste napětí.

   A to tento seriál potřebuje, aby si udržel diváky a kvalitu. Mít strach o hlavní hrdiny zde není nic neobvyklého, naopak. Díky němu si obou dvou více vážíte, a ceníte si chvil, kdy nastane klid a kdy k sobě chovají lásku. Jako třeba nyní, kdy čelí děsivé novince, tedy smrti a zoufalství, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Spojení na nadpřirozené úrovni přivede Cloaka a Dagger opět k tomu druhému, aby dokázali zabránit příšerné katastrofě, jež se valí na celé New Orleans. To pouto prozatím zůstává pouze na čistě kamarádské, případně jenom profesionální úrovni. Na jak dlouho?

   Jeden se měl obětovat, aby druhý přežil a dokázal navrátit městu klid. Tím označeným se v jeden okamžik stal Tyron, později i Tandy. Nakonec ale přežili oba. Později se znovu začali věnovat svým věcem, ale, nakonec, znovu došlo na vzájemnou potřebu a shledání.

   A do třetice: Tyron musel opustit svoji rodinu, svoji přítelkyni, a v podstatě se stáhnout z veřejného života, aby nikoho, ani sebe neohrozil. Tandy naproti tomu utěšuje mámu, chodí na balet a užívá si života, jak jen to jde. Jakmile ale Cloak potřebuje pomoci, je ochotna všeho se vzdát, jen pro něj.

   Tedy, závěrem: Nenastal už konečně čas, aby si navzájem svěřili, co k tomu druhému cítí? Právě že ne. Protože pokud by se tak stalo, jak jeden, tak druhý by se stal velmi zranitelným. A toho nepřátelé často využívají. Inu, mají to těžké. Ale tento zmatek (pokud se tedy spolu nehašteří, což mi vadí) mi vyhovuje. Tandy a Tyron viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Závěrečný díl 1.série jsem si velmi užil. Zpočátku zůstávaly mé nervy na uzdách, později se už trhaly a v samotném závěru bych od tvůrců seriálu čekal doslova cokoliv. Pravda, mnohé okamžiky bych odhadoval předem, jistě. Ale, například, Phila a Vignett bych si do úplného závěru spolu v žádném případě nepředstavoval.

   Kancléřka zemřela, konečně. A nebo ne? Nebýt jí, možná by se její syn nedostal k moci. S pomocí jeho sestry, samozřejmě, a zcela zaslepen krutými touhami po vyhlazení všech kouzelných bytostí. Smrt kancléře samotného bych očekával též, neměl už moc do čeho zasáhnout, posledních pár dílů spíše plaval v mělkých vodách a jeho důležitost klesala.

   Tedy, téměř. Nebýt jeho posledního činu, přesněji, dvou, Philo by se nikdy nedozvěděl, kdo je jeho otec, a Vignett by zůstala hezky pod mřížemi, stejně tak i on. Tedy, slova vracím zpět, ale jen nepatrně. Stejně nemohl zastavit neodvratitelné. Jeho žena by po jeho smrti zašla přese vše do cely, kde by si Phila i Vignett vzala pod své křídla. Zdali by se vše vyvíjelo podobně, nevím, ale co na tom záleží.

   A na samotný závěr i jejich společné setkání. Nový kancléř si zvolil horší, hříšnější cestu, jak si svůj národ podrobit. Okamžik jsem se obával odtržení dvou hlavních hrdinů od toho druhého. Naštěstí Philo správně zareagoval, prohlásil se za stvůru, a přidal se ke své dávné, a zřejmě už i současné lásce. Nevím, jak vy, ale na místě Vignett bych asi propadnul definitivně smutku. Přijít o svého přítele potřetí, no nevím... Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Na tento moment jsme čekali velmi dlouho. Na chvíli, kdy si vílí dívka konečně přizná, o koho kvůli své vlastní nenávisti a smutku vůbec přišla, a kdo si svojí výjimečností a trpělivostí znovu, i když v nejposlednější chvíli, získal její srdce. Jistě, i Philo si musel zasloužit zpět její náklonnost, musel se ukázat v dobrém světle a nechat si od ní odstup, ale, přeci jen, především Vignett musela vychladnout.

   Rycroft byl zbaven své pozice inspektora, jelikož ho jeho bývalá domácí nařkla u policie skrze jeho vlastní slova, jež jí naivně svěřil ve slabé chvilce. Nevinný muž byl strčen do cely k násilníkům, kteří si ho řádně podali. Lstivý příslušník policie, jehož upřímně velmi nenávidím, ale obdivuji jeho zapálenost do záporné role, si nechtěl nechat ujít triumf.

   Brzy vychladnul, a přemístil ho blíž k Vignett. Ještě že tak, jelikož bez tohoto skutku by Philo nikdy nezískal zpět Vignettinu náklonnost. Ze strany "Lišky ryšavé" přešlap, pro nás však klíčový okamžik. Následně jsme viděli pokus o záchranu Philova krku, jeho hrdost však způsobila své a zůstal uvězněn.

   Jak sám tvrdil, křivdy se někdy nedají napravit. Tím u víly roztály všechny ledy. Bylo dojemné sledovat ji, jak už už znovu hodlá svoji lásku z války políbit, než došlo na nejhorší a než Phila odvedli. Pro Vignett nejhorší chvíle života, pro nás alespoň naděj na její vykoupení z propasti lhostejnosti a bezcitnosti.

   Má totiž, dle mého názoru, dvě povahové stránky. Jedna, stále toužící po jeho smrti, neboli taková ta více "zvířecí", případně zkrátka více egoistická, sebevědomější a samostatnější, abych mluvil korektně, a poté ta láskyplná, slbší, ale ženštější, emotivnější. Jaká z nich vyhrává, už víme. Snad nám Phila neodpraví, aby se k sobě mohli vrátit.

Ale o tom za čtyři dny druhá série. Na ni se moc těším, ač trvalo tvůrcům tři roky, než se ji rozhodli vydat na světlo světa. VIgnett a Philo viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Po úmorné snaze natáhnout krátký dějový úsek do celé první série dočkáváme se my, již trochu unavení a znudění diváci, mnoha šokujících odhalení, díky nimž si začínáme seriálu více cenit.

   Už od počátku byla zcela jasná jedna věc: Cloak (Tyron) a Dagger (Tandy) musí začít spolupracovat, aby vyřešili své osobní potíže. Kluk se snědou pletí potřebuje doznání od policisty s jizvou na tváři ohledně smrti jeho bratra, kterou způsobil, bílá dívka zase nutně hledá cestu na očištění jména svého zesnulého otce.

   Ani jeden nemá doposud zcela jasno, jak se pohnout z místa. Přesněji, rovnou z počátku. Když už se zdá vše býti zcela beznadějné, sežene Dagger díky svým lstem a přetvářkám skrze jednu holku pracující v Roxxonu přeživšího muže z vrtné plošiny, v jejíž blízkosti při explozi řídil auto i její otec. Společnými silami ho uzdraví z vážné nemoci a tím si zajistí cestu dál.

   Tedy, hlavně pro Dagger. Cloak si musí sám najít možnost, jak se poprat se svými schopnosti a naučit se je ovládat. Jedině tak strčí chlapa s jizvou do pasti a vymáčkne z něj doznání. Nic však není snadné. Alespoň už jsou ale splu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Za uplynulé dva díly jsme se toho o hlavních dvou hrdinech dozvěděli pramálo, naopak máme značné povědomí o vedlejších postavách. Imogen se dokázala svým osobitým způsobem (přes peníze) skamarádit s novým sousedem, jenž není lidského původ a kancléřův syn je opět na svobodě, ale jak on, tak i sám jeho otec zůstávají pod trzní jejich matky/manželky.

   Vignett pomalu zapadá do nové rodiny Černých havranů, a poté, co před ní Philo vyřkl jasné ne (z hlediska jejich vztahu), uzavřela se starému životu nadobro. Nyní prodává losy, když už se jí podařilo zabít špiona donášejícího policistům (samozřejmě nepravého, jinak by mohl mít Rycroft potíže) a nezdá se, že by si příliš stěžovala.

   Philo mezitím vyšetřuje další vraždu, kdy zesnul ředitel sirotčince, kde dříve bydlel. Vše mu pomalu zapadá do jeho mysli, avšak to hlavní zůstává tajemstvím: Proč vrah zabijí zdánlivě nahodile? Co má společného dávná zpěvačka a onen ředitel? Brzy mu vše dojde.

   Ředitel se staral o něj. Jeho přítel z Row na něj očividně měl stejný vliv. A proč? Protože to on mu coby malému novorozenci jako doktor ustřihnul křídla. Teď zbývá jen zpěvačka v padesátce (padesát let, circa). Jako malý slýchával smutnou píseň o ztraceném synovi z oken svého "domu". A nejednalo se o obyčejnou píseň. Žena s ním měla mateřské pouto. Byla jeho matkou.

   Tento nečekaný zvrat mi připadá svým způsobem velmi smutný. A nejen kvůli mé slabosti pro vílí píseň, jež mi připadá velmi krásná. Ale i kvůli nespravedlnosti Philova světa a jeho nynější vědomí, kým vůbec dříve cizí žena bývala. Nikdy se s ní za života nesetkal. Se svojí matkou. Chudák Philo. Ona jediná, nad ním poletující, nad svým ztraceným synem (bez křídel) viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Poslední tři díly symbolizují celý seriál, jenž se vyvijí jen velmi pomalu a je zahlcen natahováním, až to trochu bolí. Ale dá se strpět. Oba dva hlavní hrdinové, Cloak i Dagger, se navzájem opět párkrát potkali, a v posledním zhlédnutém díle spolu vydrželi dokonce i hodinku dvě.

   Vše naznačuje jediné: To, jaký druh moci vysílají, není závislé (a nechci být rasista, i když to tak vypadá) na barvě pleti. Spíše na navzájem opačné povaze. Zatímco Cloak touží kráčet v odkazu svého bratra a nic nepokazit, Dagger si zase přeje vyjít za svým otcem do říše mrtvých, zničit, co se dá.

   Když se navzájem vyslechnou v kostele, kde Dagger bydlí, zkusí se i toho druhého dotknout. A ačkoliv k sobě nejprve cítí blízkost, při jediném doteku od sebe odletí, tak jako v prvním díle. I kdyby si dokázali navzájem pomoci, nedokáží se fyzicky snést. A to už vůbec nemluvím o psychické stránce.

   U ní stačí, jen když na sebe vybalí trochu citlivější témata. Uvidíme, jak spolu vydrží. Upřímně jim oběma fandím. Rozumí si, pokud nedojde na výše zmíněné nesváry, a navíc jim to prostě sluší, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Zatímco v druhém díle tohoto seriálu se nic mimořádného nestalo, a jeho tvůrci nás nechali čekat na další zajímavý zvrat, o třetím dílu už mohu mluvit zcela jinak. Sledovat Vignett, jak se z ní stává mrcha a jak se snaží Philovi (Rycroftovi) pomstít, se mi moc nelíbilo. Ukazovala nám svoji temnou stránku, chtěla se zcela vzdát toho, co jí tvořilo více přirozenou a více, de facto, "lidskou", ačkoliv tento příměr se k ní moc nehodí.

   Pozorovat, jak se ti dva o mnoho let dříve seznámili, za dob kruté a nespravedlivé války vůči Vílám a dalším bytostem, o nichž nám toho ale prozatím moc řečeno nebylo, mne hned učinilo mnohem vesejelším. S těmito příběhy se mnohokrát nesetkáme mluvím - li o fantasy. Snad jedině v Upířích Denících, ale to je zase o jiném snímku a o pár let do minulosti, kdy jsem ho sledoval.

   Philo se ocitl v pevnosti, kde Vignett bydlela, zcela náhodou. Kdyby je Pakt zahnal jinam, případně, kdyby nejdříve dobyl místo, kde víla sídlila, zřejmě by se s Rycroftem nikdy nesetkala. Ale nestalo se tak. Navíc, kdyby se Burgský voják neodhodlal prozkoumat okolí, a nenarazil na Svatyni, Vignett by na něj nemusela dávat takový pozor. A nikdy by ho blíže nepoznala. To stejné mohu zmínit i o jeho knize, jenž jí dal.

   Máme tu ještě pár poznatků, pro něž bych snad nesázel nikdy v životě. Philo býval vílou, přesněji, míšencem, a díky této skutečnosti se do něj mohla Vignett zamilovat o to více, ač už mezi nimi pulzovalo silné vášnivé pouto delší dobu. Další nečekanou novinku přináší Turmalin, či jak se dívka (kamarádka) víly jmenuje. Ony dvě spolu dříve chodily, a očividně se i milovaly. Jak zvláštní.

   Tím nemyslím jejich vztah, ale onu paralelu mezi přítomností a minulostí. V současnosti k sobě necítí nikdo nic. Žádný milostný trojúhelník. Dávné časy nám ukazují Vignett a Phila spolu, ale zase se vzpomíná na doby, kdy obě víly trávily čas spolu. Jistě by zaujal další přechod, do ještě vzdálenějších dob, de facto "Minulost v minulosti".

   Každopádně, zbytek víme. Pakt dobyl pevnost, Rycroft musel utéct, a protože se zde objevila Turmalin, a požádala ho, aby se její kamarádkyvzdal, Philo tak učinil. A Vignett zbyly oči pro pláč, když se doslechla, že její milenec zesnul. V současnosti zůstává chladná jako led, ač už nám omalu roztává.

   Odpustí mu, ale zpátky se k němu nevrátí. Už se těším na další díly, jež nám můžou přinést postupný vývoj situace, snad směřující k návratu obou hlavních postav zpátky k sobě. V jiných seriálech bych moc ústřednímu mileneckému páru nefandil, zde však ano. Zde mi jsou jak Philo, tak i Vignett velmi sympatičtí. Společně v minulosti viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Společně s Carnival Row rozhodl jsem se sledovat i další seriál, a to od společnosti Marvel. Jmenuje se Cloak a Dagger a vypráví o dvou dospívajících puberťácích, kteří skrývají nadpřirozené schopnosti. Poprvé se setkali coby děti, a od té doby na sebe zcela zapomněli.

   Dagger chodila na balet, ale nyní krade, aby si vydělala peníze a měla trochu slušný život po smrti svého otce a psychickém zhroucení své matky. Cloak pomohl ukrást svému bratrovi stereo, po jeho smrti a mnoha dalších letech nyní hraje basketbal. Nikdy by nikoho nenapadlo, že se ještě kdy setkají.

   Když se ale v lese koná oslava úspěchu Cloakova týmu, na kterou je pozván svojí kamarádkou, využije této situace právě Dagger, aby se poohlédla po penězích. Jedná se o velice půvabnou dívku, a díky této výhodě už svedla mnoho nevinných naivek, aby jim poté "vyklidila" v domě.

   Když ji ale Cloak dožene, znovu se mezi nimi ukáže pouto. Kluk je schopný vyzařovat temnotu, dívka světlo. A čím déle se drží, tím je jejich záře a stín výraznější. Mohl bych vyprávět dál, povím vám ale něco o svých dojmech.

   Pokud se bude jednat o dílo ryze romantické, s nádechem nějakého menšího dramatu, budu zklamán. Pakliže ale budeme uvažovat i na jiné rovině, kdy by například Dagger začala svých schopností zneužívat, pakliže by ji její moc zlákala, mohlo by se jednat o cosi zajímavějšího. Vím, motivy Shannara Cronicles se asi bohatá multimilardová společnost řídit nebude. Ale uvažte.

   Seriál už od počátku má cosi do sebe. Děj se nijak netáhne, vše je nám vysvětlováno dostatečně, abychom pochopili každou drobnost, ale ne až tak moc, abychom se nudili. Hlavní herečka je mi velmi sympatická, stejně tak i hlavní herec. Nikde se prozatím neobjevuje nikdo, koho bych chtěl hned odsoudit.

   Tudíž výzvu na zhlédnutí obou sérií příjimám rád a průběžně vás budu informovat jak o novinkách ze světa Carnival Row, tak i Cloak a Dagger. Dám třeba jednou díl odsud a druhý odtamtud. Asi tak. Cloak a Dagger po dlouhých letech opět spolu viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Po zhlédnutí Letopisů rozhodl jsem se pokračovat ve své cestě sledování fantasy. Nedávno se mi podařilo na ČSFD najít seriál Carnival Row. Jeho téma se mi okamžitě zalíbilo, a tak, bez váhání, jsem neváhal zařadit ho do seznamu budoucích seriálů na zkouknutí hned na první místo.

   Máme zde dva hlavní hrdiny. Jedním z nich je Rycroft, policejní vyšetřovatel, a druhým Vignitte, která uprchla před jistou smrtí. Vše se však odehrává ve světě, kde sedm let zuřila příšerná válka. A to mezi svěma lidskými zeměmi a vílí říší Tirnanoc. Ačkoliv se uzavřelo příměří, a vítězný pakt získal dost z území nadpřirozených bytostí, chce stále víc a tak neustále napadá svého podřadného bývalého rivala, poraženou republiku Burgue.

Ta se rozhodla postavit proti vílám civilizovaněji a nechává je u sebe jako uprchlíky. Mezi Vignett a Rycroftem kdysi existovala silná láska, nezlomitelné pouto, ale Rycroft údajně zemřel a vílí dívka zůstala sama pod okupací nepřítelem. Nyní se dostává, jako jediná přeživší z lodi uprchlíků na pevnou půdu města, kde žije i její bývalý milenec, netušíc, že jsou od sebe jen pár kilometrů...

   Mohl bych vyprávět dál, viz. komentář. Dovolte mi ale rozepsat se o mých pocitech z prvního dílu seriálu. Zaprvé? Vignette hraje herečka, s níž jsem se už setkal v jednom zajímavém filmu, Papírová města, a v budoucnosti se na ni chci kouknout i ve filmu Valerián a město tisíce planet. Tehdy jí bylo okolo pětadvaceti let. Zde se nic nemění, snad se blíží ke třicítce.

   Cara Delevingne se mi jeví jako schopná, a velmi půvabná žena, která dokáže vyčarovat v každém díle něco krásného a svérázného. Originálního, ale nepřekonatelného. Orlando Bloom se zde zatím projevil spíše z profesionální role, tudíž více jako policejní vyšetřovatel než jako muž žijící ve válce a milující Vignett. Ona sama mezitím již vystřídala práci záchranářky svých "sester", trosečnice, služebné bohaté třiadvacetileté ženy, kamarádky a vražedkyně svého údajně mrtvého milovaného.

   Tedy, více se projevila právě ona než on. A proto mohu zatím soudit jako tu "lepší" ji. Jak se bude seriál dále vyvíjet, nemám ani moc tušení. Pravděpodobně se budeme zabývat vrahem víl, jenž sídlí v tunelu, láskou mezi policejním kriminalistou a jeho služebnou v domě, kde bydlí, vílí uprchlicí a její prací v domě bohatých dětí kancléře (nebo jeho opozičníka, to nevím jistě) a samozřejmě i poutem mezi Rycroftem a Vignett. Jestli vydrželo, a dokáží si odpustit, či už zmizelo a budou se nahánět, toť otázka do dalších dílů.

   Je tu jedna dobrá zpráva. Zapřibližně dva až tři týdny vyjde druhá série, a spolu s ní i další díly. Bude zajímavé sledovat naše nové hrdiny čtyři roky po těch z první série. Vignette ochotna zabít svoji lásku z války mezi jejími (to jest mezi jejími a jeho) druhy viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Ačkoliv u mne seriál rychle nabral na oblíbenosti, má zamilovanost do něj se po posledním dílu mírně snížila. Ne natolik, abych ho nechal poklesnout z prvního místa v žebříčku, ale dostatečně, abych si z poslední epizody odnesl velice smíšené pocity.

   Tvůrci tohoto mistrovského díla trochu nedomysleli jeho budoucnost. Dle toho, co jsem se dočetl, rozdíl mezi první a druhou sérií ve sledovanosti činil 72 procent. Sedmdesáti dvou procentní pokles sledovanosti odsoudil seriál do nenávratných hlubin. Jenomže to s tvůrci nehnulo. Protože se druhá sezóna představila pro většinu zůstavších fanoušků naprosto bravurně, a po delší době, kdy jsem se k seriálu dostal, i dle mne, společnost produkující seriál neukončila druhou řadou vůbec nic a nechala konec otevřený pro pokračování.

   Nechává ho tak už pět let. Za tu dobu představitelka Eretrii znovu upadla do zapomnění a všichni, včetně jí samotné, se přiblížili třicátým narozeninám. Trochu bychom to asi poznali, kdyby naši milovaní herci a krásná Eretria náhle za jednu sérii zestárli. Nesmíme však ztrácet naději. Společnost Netflix převzala obě dvě sezóny od jejich předchozích držitelů a na konciprosince minulého roku oznámila, že se na něj zaměří.

   Tím bychom se dost možná mohli dočkat dalších dílů, dalších okamžiků s Eretriou a Wilem a možná i s Amberle. V posledním díle naše hrdinka odmítla lásku od Lyrie a vydala se bojovat vůči temnotě, jež v ní i po vymýcení Přízraku stále zůstává. Logicky, když je napůl Démonkou.

   Pokud bych se zaměřil na dvacátý díl... ehm... bylo zde dost nesouvislostí a urychlených částí, podtrhujících zoufalost společnosti nějak dotáhnout příběh do konce. Nejprve, prvních deset minut, šlo vše, jak mělo. Série mohla skončit okamžikem, kdy Eretria stojí po boku s Černým mágem a rozhodují se otrávit řeku. Ovlivněná dívka však došla k ovládacímu mechanismu už za pět minut. Za dalších pět minut na ni zaútočil její strýček a během minutky z ní (zcela úspěšně a bez potíží) vymýtil Přízrak.

   Kde k tomu přišel, když vždy tvrdil, jak moc velký by byl průšvih, kdyby mu propadla, nevím. Asi se prostě vše vydařilo. Eretria se probouzí, hned vstává na nohy (bez jakýchkoliv bolestivých následků z náhlého vytržení) a usmívá se. Ne, předtím, ještě posedlá nemohla utéct, na to měli tvůrci seriálu příliš málo času. Díl musí trvat čtyřicet minut, a narvat do něj vše, co by se mohlo nacházet v dalších asi čtyřech pěti dílech, není snadné.

   Allanon zemřel. To bych očekával. Mereth ho lehce oplakala a společně s Wilem se rozhodla vzdorovat Černému mágovi. Zajímavé, jak prvních pět až deset minut bitvy měl navrch, než, zničehonic, získala Mereth sílu vrhnout Shannarův meč, jenž Wilovi upadl,  svému pánovi do rukou. Jistě, poté už se nezdá nic těžké.

   Černý mág zemřel, a Wila nenapadlo nic jiného, než "uctít" jeho smrt svojí vlastní. Proto se bezhlavě vrhnul do otráveného jezera, které už Černý mág obohatil svojí krví, a zemřít. Ne, samozřejmě dvá naprostý smysl, že Černý mág dvěma kapkami krve dokázal získat moc nad celou řekou a Wil musí vypustit všech pět šest litrů Shannarovy krve, aby ji vyčistil. Inu, Mereth má pech. A Eretrii je to už jedno. Dokonce na ni nebyl ani pohled, když Lyria připomínala jeho smrt jako cosi, na co si mají všichni pamatovat a poučit se z jeho hrdinství. Proboha, kam se vytratila její láska k němu? To si tvůrci něco šlehli a na její city pozapomněli?

   Eretria přeci nakonec odmítla Lyriinu nabídku, z níž jsem měl malinko nahnáno. Údajně v ní stále třímá temnota. Logicky, je Démonka, a s tím nic nenadělá. Ve chvíli, kdy o tom mluvila, mne opět naplnila naděje na dobré pokračování. Kdyby třeba někdy nastalo. Mohla by se stát novou Paní Démonů. Možná, ale opravdu možná nad tím i scénáristé uvažovali. Možná by se mohla fakticky stát novou zápornou postavou.

   S tím vším by se ale musel popasovat nejprve Netflix, nový majitl práv na seriál. Pozvali by si v současné době už téměř osmdesátiletého Terryho Brookse, sedmadvacetiletou Ivanu Baquero a hle, seriál by mohl pokračovat. Jenomže to všechno je spíš jen krásným snem, nežli skutečností. Aby mohl seriál pokračovat, musela by se pohnout země. Věřím tomu stejně tak jako vytvoření seriálu na motivy série Škola noci.

   Inu, nezbývá nic jiného než vrátit se do počátku osmdesátých let dvacátého století. Kde tehdy třicetiletý Tery Brooks napsal trilogii Shannara. Kde v druhém díle, Shannarovy magické Elfeiny circa na straně 120 poprvé Eretria zazářila před Wilem. Kde se v průběhu knihy do sebe zamilovali a kde na jejím konci očividně zůstali spolu a kde Wil (málem) nezemřel. Kde se snad nenecházela otravná Lyria, nebo kde alespoň Eretria nepodlehla jejímu vábení.

   Snad i tam Eretriu posedne Přízrak. Snad se tam dočkám též jejího podlehnutí, jež bude trvat déle než circa patnáct dvacet minut. Opravdu, tento čas je na poznání její Démonické stránky moc krátký. Inu, co se dá dělat. Alespoň si ji zde ukážeme, rozloučíme se s ní a dáme naději Netflixu. Vyprodukoval toho fakt hodně. Třeba se chopí pomyslného žezla zodpovědně a moudře. Eretria s hadíma očima, plná zla, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Čekali jsme na to dlouho. Já sám jsem se velmi bál, jestli se vůbec tato scéna odehraje, jestli na ni budou mít tvůrci seriálu dostatečnou odvahu. Pravda, dali si načas, ale když už s tím otáleli až do posledního dílu, pořádně se zasnažili. Řeč je o Eretrii a jejímu propadnutí zlu.

   Pár dílů zpátky jsme se dozvěděli o její pravé podstatě. Je napůl démonkou, a tudíž snadnou kořistí pro případ, že se znovuzrodí Černý mág. Ve Wilových vizích stála po jeho boku jako věrná zlá služebnice. A když se poprvé objevil v její blízkosti přízrak, zničila ho se značným zalíbením vůči své nabyté síle a rozkoši ze zabití něčeho, co by ji v podstatě konkurovalo.

   V minulém díle do ní jiný přízrak dočista vletěl, a značně ovlivnil. V tu chvíli ještě vzdorovala, ale dokázala, bez vlastního přičinění, zabít ženu, kterou měla předtím chránit. Nejednalo se totiž o hlavní, nejmocnější Přízrak. Eretria později znovu procitla, ale jen se štěstím. Možná i s Wilovou pomocí, když ji probudil, ale jasné to není. Navíc, na nic si nepamatovala. Z toho všeho jsme věděli zcela jistě jediné: Její dvě naprosto opačné části navzájem o té druhé neví. Přesněji, dobrá Eretria nemá nejmenší tušení, kdy podlehne, a co v daném stavu provede.

   Černý mág skrz ní a její temnou Démonickou podstatu vyslal dalšího sluhu, další přízrak. Hlavní. Ten ji měl najít a nejenom posednout, ale zcela zničit její dobré já. Její strýc měl dokonale naplánováno, co učinit pro její ochranu. Jenže naše hlavní hrdinka nechce jen tak sedět v koutě. Rozhodne se, ač vystrašená a zoufalá, postavit svému osudu čelem. Jenomže je pozdě. A její ochránce to dobře ví.

   Možná se schovala, spolu s Wilem a Lyrií, s níž se znovu setkala, do bezpečného útočiště. Černý mág se ale v danou chvíli, po jejím nalezení s pomocí svých kouzel, nachází jen kus pod ní. O pár pater níž v nitru Úkrytiště bojuje s Allanonem. Stává se pro ni velmi silným pokušením. Pro dívku, která celé své mládí trpěla. Která nedostala Wila, když ho milovala, a která přišla v nejlepší chvíli o Lyrii, a má strach, aby se tak nestalo znovu. A ač jsou vedle sebe, ač nastává jistá šance, že je Wil zachrání, na bývalou tulačku je toho už prostě moc.

   Znovu podlehne, a napadne Wila. Když se ho snaží Lyrie ochránit, zaútočí i na ni. Chce ji zabít. Ve chvíli nejtěžší se ještě stihne vzepřít po laskavých a láskyplných řečech. I přesto, čas se krátí. Přízrak, připraven ji zbavit starostí a proměnit ve zlou mrchu, už krouží okolo. Eretria bojuje, seč může, chce od sebe Lyrii odehnat, aby se mohla soustředit na vnitřní boj. Ale marně. Její láska se nevzdává, a Etetria podléhá.

   Sebere ji magický kámen chránící Nebeskou studnu, zdroj veškeré magie, a otevře se Přízraku. Toho doslova spolkne, a její oči naberou hadí barvy. Je konec. Už to není ta dobrá a křehká, i když občas protivná dívka. Stala se služkou Černého mága. A dobře se baví. Tento závěr jsem upřímně nečekal. Ale je jen dobře, že nastal.

   V seriálu se někdy prostě musí mezi dobrem najít někdo, koho svádí zlo. Kdo mu podlehne, a chvíli pod jeho mocí zůstane. Kdo bude bojovat na druhé straně, podlézat svému Pánovi, a činit zmatky v řádách svých již bývalých spojencích. Uvidíme, jak si Eretria poradí. Jestli se jí podaří někoho na straně dobra zabít, aby se ještě více ujistila ve své moci. Či, a to bych se fakt divil, ale bavil, kdyby se jí podařilo zabít Černého mága a poté získat jeho sílu.

   V tomto případě očekávám možný zvrat, dvě cesty. Buďto ho zabije, a zlo z ní opadne (jak se říká, když se usekne hlava, tělo umírá, to jest, když Černý mág zemře, síla temnoty s ním), a nebo se opravdu stane novou Královnou démonů, pravou Démonkou. Tento scénář ale nepředpokládám, snad jen v případě, kdyby se chtěli scénáristé Eretrii rychle zbavit.

   Dle mého názoru zkrátka nakonec stejně znovu dosáhne dobra, ač za určité oběti. Kdyby měla zůstat zlou, musel by seriál pokračovat třetí řadou. Zatím se nikdy nestalo, přesněji, nikdy jsem neviděl, aby zlo vyhrálo, případně, aby získalo někoho ze strany dobra natrvalo. Když už, tak na delší dobu, ale vždy s možností vykoupení.

   Závěrem: Čím déle zůstane Eretria zlou, tím lépe. Tím dramatičtější nás čeká konec. Ne jako v Twilight sáze, kde Bella skončila jako upír, a za deset minut na ní nebyla znát jediná touha po krvi. Můžeme zde čekat zkrácenou verzi již dříve (v minulých zápiscích) zmíněného seriálu Lovci stínů. Kde Clary vydržela být zlou snad po dva tři díly, než za utrpení a bolesti znovu dosáhla dobra.

   Konec polemizování. Eretria je Eretria. Aby získala zpět své dobro, bude podle mne muset zakročit Wil. I když nyní miluje naše hlavní TOP hrdinka Lyrii, zdá se, dle jejího podlehnutí, že ne dostatečně. S Wilem by to mohlo být jiné. S Wilem by se mohl stát zázrak. Ostatně, jejich lásce jsem fandil od počátku, a stále v ni věřím.

   To ale předbíhám. Nyní zde máme ošemetnou situaci, kdy Eretria donese klíč k Magické studni svému novému Pánovi. Kdy se stane pro ni stane vším, v co věří. A kdy se bude vyžívat ve středu pozornosti, a ve své nové temné moci. Jak můžeme vidět, zlo se jí líbí. Zlo ji baví, a to hodně. Jako krutá, chladná a bezcitná mrcha viz. foto (vlastní tvorba)...

   Je pravda, že v tomto seriálu se nic nedá zcela jasně předvídat. Ačkoliv, z počátku celkem ano. Druhá série přináší nesmírné množství zvratů. Některé chvíle mne mrzí, jiné nadchnou, a pro některých bych přímo hladověl. Osmý, a jeden z posledních dílů seriálu přinesl od všeho trochu.

   Hned na počátku mne zarazila Brandonova touha znovu oživit svoji lásku z dob, kdy ještě nehodlal oživit Černého mága. Právě s jeho probuzením si začíná klást podmínky své věrnosti. Je samozřejmě zcela přirozené, že muž, zla dobře znalý, nikdy nepřistoupí na cokoliv, co by ho muselo namáhat. Prvda, dívku probudí, ale jen, aby ji později Brandon zabil. K tomu všemu ji ještě posedne zlým duchem, aby, z legrace, svého budoucího sluhu podráždil.

   K tomu si kladu otázku, zdali vůbec kdy Dagdamor, jenž na konci první série umírá, Brandona posedl. Co vůbec vůdce démonů měl s Černým mágem společného? Jednalo se o nejvýše postaveného spojence tohoto muže? Či se jednalo o někoho zcela jiného? Nevím, v této problematice jsem se zcela neorientoval. Každopádně nyní víme, že touha mladého muže oživit mága skvěla i v probuzení své staré lásky.

   Další, co mne překvapilo, byla Amberle. Jistě, jako ztělsnění Ellcrysu zvládne mnohé, ale rozdělit se ve dvě? Ukázat Wilovi svoji současnou "podobu", ale i tu starou? Tento okamžik se mi však velmi líbil. Do jisté míry, samozřejmě. Jako pravého seriálového kritika mne překvapilo náhlé Wilovo rozhodnutí na ni navěky zapomenout. A to ez obejmutí, políbení, případně dalších projevů lásky. Pro její znovuvidění se málem zlikvidoval Elfeiny. Tloukl do stromu, div si nezničil ruce. A když ji znovu vidí... emoce nula. Jen úsměvy. Taková rezignace mne může dost rozčílit.

   Už to, že se v prvních šesti dílech Amberle téměř neukáže, že má nejmenší roli v seriálu po skvělé první sérii, to jest pozorovatelku, dokáže naštvat. Nevím, do jaké míry se scénáristé řídili knižní předlohou z počátku osmdesátých let, avšak jako spisovatel bych nedával princezně jen pár chvil, kdy zcela jasně shrne ve očividné. Jedné, co si na ní vážím, je její schopnost zcelovat. Eritrea díky ní opustila Divočinu, Wil díky ní zacelil svůj zlomený Shannarův meč. Bohužel, Ellcrys už nesmí padnout, jinak jsou démoni znovu nabíledni. A s Černým mágem za zády... no, dopadlo by to špatně.

   S čímž už samozřejmě vůbec nemluvím o Eretrii. Tu si ale velmi chválím. Se zlem, jež se nyní probralo, nabraly přízraky mnohem větší síly. Bývalá tulačka doprovodila Wila do Arborlonu, aby poté začala pomáhat přeživším, neskončivší díky masakru Rigy, vůdci Karmínovců, který si Arborlon rychle obsadil. Jako poloviční démonka nedokázala př náletu jednoho z přízraků odolat jeho síle. A ten si ji rychle posedl.

   Nyní máme mnoho možností, jak do dívky vidět. Zaprvé: Přízrak si ji získal pod kontrolu. Eretria bude nyní střídavě při smyslech, střídavě bez tušení, co vlastně činí. Její démonická polovina překoná tu lidskou. Tohoto scénáře jsme se na konci dílu mohli dočkat. Též ale můžeme očekávat i jiný scénář. Eretria propadne s pomocí přízraku zlu. Bude zcela při smyslech, jen zlá, chladná a krutá. Bude poslouchat příkazy Černého mága, bude mást své kamarády zdánlivě normálním chováním, a přtom je vést špatnou cestou.

   Druhá možnost zní už o trochu lépe. Přeci jen, mohli jsme vidět pouhé posednutí zlem už v mnoha případech. Vzpomeňme si ale například na Lovce stínů, kde Clary skončila díky poutu s Jonathanem jako pěkná mrcha. V posledních dvou dílech očekávám od Eretrii totožný, případně podobný průběh. Paqkliže nastane první možnost, bude to škoda. Nevyužitý potenciál úžasně vyvinuté situace. Když však skončí jako svévolná mrcha...

   Eretrii bylo v posledních zápiscích celkem dost. Navíc, celá scéna, kdy podléhá zlu, se bude nacházet v čísti O mně. Zde ponechám, jako menší vzpomínku na minulost, Wila a Amberle. Nyní už víme, že jejich láska tímto setkáním končí. A když už víme i o osudu Mereth, naše přání, aby Wil a Eretria nakonec k sobě našli cestu zpět, se plní. Proto neuškodí, pakliže si zde ukážeme, po dlouhé době a asi i naposledy, princeznu Arborlonu. Láska, která smutně, to jest nešťastnými schodami okolností zanikla, viz. foto (vlastní tvorba)...