Tom10000

   Další dva díly velmi dobře rozjetého seriálu se odehrávají po třiceti a po čtyřicet šesti letech od chvíle, kdy se z mladé chudé dívky stala překrásná odhodlaná bytost a z Geralta naprostý chudák. Během nich se Yennefer stala ještě více podlou, a též velmi mocnou dívkou, jež dokáže pouhým máchnutím ruky tvořit portály, a s nejrůznějšími formami manipulace a zaklínadly omámit každého slabomyslného muže, aby jí sloužil. A kdy Geralt provedl pořádnou blbost, když se vyspal s dcerou královny mocné říše, jež však stejně za šestnáct let padla do rukou nepřítele.

   Jenže o zmíněná léta dříve, v dobách, kdy Yennefer ještě sloužila nejrůznějším královnám, a to ve jménu svých Druhů, a kdy se snažila najít způsob, jak se zase stát plodnou, ještě tolik moci neměla. Tehdy po jejím "svěřenci", po mladičké královně, pátral najatý vrah jejího (královniného) manžela. Nechtěla mu dát syna, měla smůlu. Tehdy totiž ani Yennefer, po více než čtvrt století zkušeností, na velmi silného muže neměla. Skončila jen s ostrou ránou na rameni, s mrtvým sotva narozeným dítětem v náručí, s jeho zabitou matkou vedle sebe a s pošramoceným sebevědomím.

   O dekádu a půl později si však již není radno se stále vzhledově mladou a půvabnou čarodějkou zahrávat. Naučila se, jak každého, kdo se vůči ní postaví, ošálit svým půvabem. A to dokonce i Geralta, na nějž zpočátku její iluze nefungovaly, ale ona samotná a její fyzická krása už ano. Dokonce se jí dostalo zvláštního požehnání - měla na dosah Džina, který by jí už možná všechny její tužby dokázal vyplnit.

   Jak říkám, možná, jelikož ani v tuto chvíli v sobě Yennefer nemá příliš magie, aby si ho podrobila. Právě naopak - Džin si málem získá její tělo a vůli, málem nám, divákům, přímo před očima zahubí nejlepší postavu seriálu. Naivní Yennefer skončila potupená, když se nad ní Geralt smilvoal a zachránil ji před jistou smrtí. Tedy, skoro potupená, jelikož se od něj dočkala velmi milého daru - vyspala se s ním, a tímto gestem profesionální "lásky" si zůstali rovni.

A co Geralt? Proč má starosti? Jelikož slíbil princezně moment Překvapení, musí si v budoucnosti vzít její dceru. A nemluvíme zde samozřejmě o nikom jiném než o matce Ciri, celkem půvabné dospívající dívce, která si chtěla vzít za muže zakletého rytíře. Zaklínač se však pravděpodobně neudržel a díky této skutečnosti, o dalších šestnáct let později, nemůže spát, a hledá si všelijaké výmluvy, aby si odpustil své chyby. Aby si nemusel vzít Cirindu.

   Ta prchá před nájezdníky, kteří si usurpovali říši její babičky. A zároveň hledá Geralta, o němž ještě neví, že je její otec, ale jehož si též musí vzít za muže. Poněkud zvrácené, ano, ale též zajímavé. Tvoří se nám zde milostný trojúhelník? Ještě ne. Ale bude muset. O Geralta budou mít zájem dvě ženy. Jedna dobrovolně, druhá zatím nikoliv. Hezká Ciri, současná královna své Říše, a mnohem krásnější a mnohem svůdnější Yennefer, už docela dost silná čarodějka, jež si už pomalu zvyká na Temnotu, na Zlo, jak je vidět z momentu, kdy "sváděla" Geralta, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Po zhlédnutí nezdařeného seriálu Sandman, z něhož se ještě doposud poměrně dosti oklepávám, jsem se rozhodnul přestat s experimentováním (i Cloak a Dagger do něho patřil, mimochodem, částečně i Carnival Row) a vsadit na osvědčeného, mnoha lidmi obdivovaného Zaklínače. Na příběh o cynickém, zkušenostmi ošlehaném mužovi, zapleteného do nespočtu bojů, a pár dalších dívkách, třeba Ciri, princezně ze zničeného království, schopné křikem omráčit každého, kdo se proti ní postaví, a Yeneffer, chudé dívce, na níž se usměje štěstí v podobě přijmutí mezi čarodějky.

   A ačkoliv mi po prvních třech dílech, jež se více točily kolem rozjezdu celého seriálu, a především kolem přebytečných projevů a postav, stále poněkud vadí velmi nepochopitelné úvody každé epizody, ačkoliv přibližně třetině (čtvrtině) všeho, co se v ní odehrává, nerozumím, díky značnému vzrůstu kvality oproti příběhu o Morfeovi a dalších postavách prozatím nechávám dílu z dílny Netflix značný prostor. Geralda snesu, Ciri se ještě příliš neukázala. Narozdíl od Yennefer. Té se nyní hodlám věnovat. Mé TOP 1 postavě.

   Spatřuji v ní, jako u mnoha postav z poslední doby, značný potenciál. Potenciál Erity z "Letopisů rodu Shannara", která se nechala ovládnout svojí druhou, démonní podstatou, a nebýt urychleného ukončení seriálu s dramaticky klesající popularitou, mohla by se z ní stát i postava mých snů. A též i Clary z "Lovců stínů", jež sice odolala dobru, ale nechala se vlákat do pasti. Samozřejmě nesmím vynechat ani Alinu ze "Světla a Stíny".

   Má Yennefer šanci konečně propadnout zlu? Zcela určitě. A to z důvodů, o nichž se hned zmíním. Minule nám to příliš nevyšlo, upřímně, ani Vignette, víle roztoužená po pomstě, ani Tandy, ovládnuté svým hněvem a strachem, se zlo moc nepozdávalo. Možná kvůli skutečnosti jejich "bohatství" v porovnání se zdejší novopečenou čarodějkou. A na Alinu čas teprve přijde. Temnyj si na ni ve třetí sérii jistě počíhá.

   Nyní se však musíme konečně řádně pověnovat Yennefer. Máme ji na "stole", máme před ní více než deset dílů. V prvním z nich se neukázala, což mne s odstupem trochu mrzí, zřejmě se nebude jednat o tu nejhlavnější postavu. Ačkoliv, kdo ví, třeba si z nás chtějí tvůrci trochu utáhnout. Ve druhé se však její příběh rozjel. Nejprve jsme měli možnost vidět ji jako zbídačenou otrokyni svého otce, a oběť šikany se strany mnohem hezčí sestry.

   Příroda ji, kvůli elfímu genu v krvi, mnoho krásy nedodala. Dala ji ale jiný dar, a to dar odhodlání. V Čarodějnické škole, kam se dostala po vyvolané teleportaci, se jí naskytne, ač po dlouhé době, šance pomstít se všem, koho nenávidí, a uvolnit zadržovaný vztek. Natruc vůči Radě, jež rozhodla v neprospěch její budoucnosti plné bohatství a plnohodnotného života čarodějky, se nechala zkrášlit.

   Z hrbaté holky s křivou bradou se vyklubala velmi půvabná dívka s rovným postojem a neodolatelným obličejem. Na plese, konajícím se na počest nových členek řádu, se ihned, bez váhání, ve svých luxusních šatech chopila ruky i pozornosti vlivného krále. A začala s ním tančit, samozřejmě k podivu ostatních. Nechala se již svést na stranu temna? Ne, spíše se dostala na vysokou pozici, z níž může se zadostiučiněním sledovat všechno a všechny pěkně zezhora.

   Spíše se stala neutrální, lhostejnou mrchou, nad níž ani její ředitelka nemá kontrolu a moc. Stále se tedy může rozhodnout, kam bude směřovat, jestli k Dobru, nebo ke Zlu. Přeci jen, ještě stále neví, jakou magii v sobě doopravdy třímá. Inu, vše se brzy dozvíme (...). Yennefer a její krása viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Právě jsem dokoukal druhou sérii, zatím si tedy budu muset dát od Aliny a dalších pauzu, dokud nevyjde třetí, možná už i závěrečná. Dočkali jsme se smrti hlavního záporáka, který na poslední možnou chvíli lehounce dojmul, a poté dosti utopické radosti z nastalého míru. V danou chvíli by snad nikdo skutečně neočekával klid a pohodu.

   Alexandr, jinak též zvaný Temnyj, sice nadobro zemřel, avšak známé přísloví praví "zlo nikdy navěky nezmizí". A nyní nemluvím o touze Západní Ravky odtrhnout se od království, o níž zde nepadla ani zmínka. Nemluvím ani o Peccovi rollinsovi, stále řádácím uvnitř Morny, jemuž se podařilo znovu si usurpovat moc, a k tomu všemu i Mattiase. A dokonce zde nemluvím ani o zcela viditelných touhách pomstít se, například čišící z Genyi. Samozřejmě, ani o těch se zde moc nemluvilo.

   Chci se zde totiž zmínit o nebezpečí v podobě hlavního páru celého seriálu. Nyní se, popravdě, už nejedná o Alině a Malovi, ale o ní a o Alexejovi, na tom však příliš nezáleží. Stejně, Mal se mi od počátku příliš nelíbil, jednalo se více o nesympatickou než sympatickou postavu. Zkrátka: Alexej byl poškrábán nestvůrami, když vůči nim marně bojoval. A skrz ně se, svým způsobem, "nakazil". Možná zatím bojuje, ale už nyní se stává potencionálně zápornou postavou.

   A co překvapí ještě více, Alina mu může tvořit věrnou společnici, spojenkyni v boji o obnovu Temnoty. Zdánlivě Světlá dívka totiž pro oživení Mala, jehož musela zabít, aby dokázala zničit vrásu, použila Merzostu. Dříve laskavý a milý Alexander, truchlící pro ztrátu své úchvatné sestry, též užil této nebezpečné moci, a poté stvořil Vrásu. A sám zatvrdl.

   Když se objevila na černém trhu noví droga, Fjerdi toužili provést atentát na Alexeje, udoucího krále sjednocené Ravky, jelikož se chtěl nechat korunovat na den jejich svátku. Tím jim přetekla trpělivost. A proto vyslali svoji spojku, aby ho zabila právě s pomocí umocňovače schopností Grišy. Smrtička zvládla pouhým mávnutím ruky zabít celý dvůr sledující korunovaci Alexeje. A jelikož se z Aliny stala jeho partnerka, neváhala ho ochránit.

   Použila svoji sílu, ale ouha! Z přesně mířeného Řezu, jež nebezpečnou holku zabil, se stal spouštěč Alininých temných svůdných tužeb a chtíčů. Stal se z ní, patrně, nový Temnyj (...). Inu, uvidíme, co třetí série přinese. Tento vývoj se mi ale velmi líbí, velmi se podobá Letopisům rodu Shanarra, přesněji, Eritě. Ta též okusila Zlo, když bojovala s temným přízrakem, jí velmi vlastní, jelikož sama byla zčásti Démonem. Alina je sice grišou, a nic zlého v ní přímo netřímá, na tom ale nezáleží.

   kdo okusí Temnotu, stává se vůči ní velmi zranitelným. A v případě Světlonošky to platí dvojnásob. Ta, kdo rozbouřila u nevinné mladé Grišy skrytou chuť ničit, rozbouřila i mé touhy vidět třetí sérii. Na tu si však budeme muset počkat alespOň rok. Do té doby nás zatím může těšit ta, kdo vše v podstatě přivedla k "dokonalosti" (viz. foto)...

   Krátce: Ačkoliv dostala možnost navštívit svého milovaného, ačkoliv ho už mohla, svým způsobem dostat na svobodu, každičká naděje skončila zadupaná hluboko pod zemí, zničená a bezvýznamná. Mattias o ni, k překvapení jejímu i autora tohoto článku, neprojevil sebemenší zájem. Samozřejmě, jediný, kdo se radoval, byl Pecca Rollins, alespoň na krátkou chvíli, než ho Kaz psychicky doslova zmlátil.

   Vypadá to, že se už spolu nikdy neuvidí. Nově příchozí Griša, vyslankyně ze strany careviče Alexeje, ji neustále popichuje ohledně zrady jejího, tedy v podstatě jejich společného druhu, máme - li to tak brát. A, co se nestane, Nina začne malinko váhat. K tomu všemu ji ještě, ve chvíli nepozornosti, majitelka bájného meče, po němž nyní se svojí partou Vran pátrá, skoro zabije.

   Tato pro mne velmi oblíbená postava (však ji také mám v TOP trojce postav) se čím dál tím více nachází na hraně svého života. Snad nám alespoň vydrží až do samého konce, snad se jí podaří najít jejího milovaného Fjerda, a dostane se jí požadovaného vykoupení. Pokud ne, celá jedna dějová linie by pro autora článku ztratila veškerý smysl, a seriál by přišel o jednu, možná i o dvě hvězdy.

   Jedna z nich patří ke všemu ještě ke Kazovi a Inej, ačkoliv se jedná spíše o její polovinu. Zbytek má ve svých rukách Alina a Temnyj, kde, jako tomu už bylo u Lovci Stínů - Nástroje smrti a u Letopisy rodu Shannara, očekávám menší propadnutí zlu, aby ho dobro dokázalo vysvobodit. Ostatně, Clary to trvalo jen dva tři díly a Eritě půlku dílu. Tady nám zbývá stejný počet jako u prvního zmíněného seriálu. Dočkáme se pomyslného středu, či vůbec ničeho?

   Inu, vše se ještě uvidí. Pokud vím, Světlo a Stíny druhou sérií nekončí. Třetí vyjde určitě až za pár let, tudíž můžeme jen odhadovat, jak moc se scénáristé odchýlí od původní knihy (kterou jsem tedy nečetl, tudíž nevím, do jaké míry se seriálový děj liší od předlohy) a jak moc se tedy promění naši hrdinové. V Carnival Row nastal zlom při přechodu do druhé série, kdy se heterosexualita propadla pod homosexualitou.

   Třeba bude Nina následovat příkladu Jespera a dalších norem dnešní doby a zamiluje se do Grišy, s níž se nyní setkala a jež ji dokázala zpochybnit její vztah s Mattiasem. Třeba Kaze přejde nálada na Inej a zblázní se, kdoví, třeba do Peccy Rollinse, vzhledem k šílenosti dnešní doby. A třeba přestane Alině záležet na komkoliv, a stane se nebinární asexuálkou. Kdoví. Prozatím se vše drží v normách (až na Jespera), tudíž nám postačí jen drama, jež se už v seriále nachází. "Vrány" s Ninou jako jejich novou členkou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Nyní trochu odbočme od našeho páru, jenž jsme měli možnost sledovat jen pomálu, tedy Ninu a Mattiase. Doposud odtrženi daleko od sebe, a nyní až nebezpečně blízko u sebe k sobě však (alespoň z Fjordova pohledu) opětovné zahoření nenašli. Nechci ani tušit, jak moc to musí Smrtičku bolet a jak moc ji bude muset hořký smutek změnit, pokud se naděje na získání své lásky vzdá.

   A zatímco Mal a Alina musí odstrčit vzájemnou přitažlivost až na druhou příčku, aby se mohla Světlonoška dostat pod bezpečnou ochranu objevivšího syna samotného krále Ravky, kdesi velmi daleko od nich plánuje psychicky zcela zničený Kaz pomstu. Kdyby nebylo zdánlivě křehké, ale velmi odhodlané Inej, možná by už dávno vymyslel účinný způsob, jak svého nepřítele, Peccu Rollinse, jenž mu zabil bratra, zničit.

   Jenže je tu právě ona, dívka schopná vrhat nožemi, jak se jí jen zlíbí, kdo na něj má největší vliv a která, když se na něj doopravdy naštve, ho doutí svěřit se jí s jeho nejhlubším tajemstvím. Potom nadejde krátká, ale silná chvíle, kdy k sobě oba dva pocítí něco více než jen přátelství, dost možná i na život a na smrt.

   Pocítí k sobě zalíbení. Kaz mnohokrát, ač to tak nevypadalo, měl v úmyslu držet si Inej blízko u sebe. Nedal ji volnost, když už mohla dávno začít sloužit Alině. Nevzdal se svého slibu osvobodit ji z podrúčí Zvěřince. A dokonce i nyní, když už na sobě měla nejen psychické, ale i fyzické rány, zde pro ni byl, aby ji utěšil.

   A stejně tak ona nehodlala opustit svého blízkého kulhavého přítele, když jí dal volnost, a když se sám, na vlastní pěst, rozhodnul najít Peccu a vyřídit si s ním staré účty. Jak je vidět, oba dva k sobě mají velmi blízko. Jenže co naplat? Tato "láska" je nesmírně planá, a velmi křehká. Zvrtnout se může kdykoliv. Boj nekončí, naopak začíná. A v něm se rodí cosi, čeho si v tomto seriálu můžeme cenit. Hlavně mezi takto rozličnými postavami. Kaz a Inej viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Nina se společně s Mattiasem vydala v osmém díle hlouběji do Fjordské země, kde se mohli konečně nacházet v bezpečí a kde si mohli hlouběji vyjádřit své city. Ona dívka, jež dokáže se svými schopnostmi smrtičky nejenom ubližovat, ale i uklidňovat, k lidskému mužovi pocítitla skutečnou lásku, a jak se zdálo, i on k ní.

   Vše se však náhle pokazilo, když se k Nině dostali její dřívější spojenci, a kdy ji hodlali postavit před soud Grišů, případně ji chtěli znovu zmanipulovat, aby se k nim opět přidala. A to pod podmínkou Mattiasova vydání. Nyní měla na výběr. Má je uposlechnout, nebo se pokusit utéct? Ve chvíli nejvyšší nouze obvinila svého milovaného z Otrokářství a vydala ho místním lovcům odměn, očekávajíc menší riziko jeho smrti.

   Jenomže vše se zvrtlo a zatímco se Nině podařilo vydobýt si svobodu, Mattias, jenž v ní nyní vidí jen obyčejnou mrchu, jíž se podařilo ho svést a strčit za mříže, sedí v Morně, krutém a nemilosrdném vězení. Jak se jí nyní podaří ho z něj vytáhnout? Přidala se ke Kazovi a jeho kumpánům, a až jim dobře poslouží, dostane možnost ho navštívit. Jenomže kdy? A dokáže se toho dožít? Budou ještě někdy spolu? Ona a ostatní (Kaz, Inej, a ještě jejich experimentátor s lektvary) viz. foto (vlastní tvorba)...

   Poté, co jsem dokoukal i zbylé nedávno vyšlé díly tohoto seriálu, jenž podle některých jeho představitelů dosáhl svého konce, musím poukázat na celkem logickou skutečnost, a zhodnotit tedy sérii negativně, paradoxně k tomu, co jsem dříve tvrdíval. Jak moc se mi líbil psychologický citový souboj mezi dvěma nejoblíbenějšími postavami, tak rychle skončil.

V první části Carnival Row patřila mezi mé nejoblíbenější postavy Vignette. Tak to sice zůstalo, její pozice se však nyní poskvrnila posledními činy této vílí dívky. V mé recenzi na celou druhou sezónu seriálu je jasně popsáno, proč nemělo svým způsobem cenu sledoval děj mezi Vignette a Philem během války mezi Tirnanocem a Burgen i Paktem. Proč nemělo smysl nám ukazovat, jak se snaží oba hlavní hrdinové znovu sblížit. 

   V úvodním díle nové série měla krásná pohledná víla a bývalý inspektor prostor pro sebe. Mohli se milovat, jak chtěli, mohli si navzájem dokázat, jak moc toho druhého milují. Mohli si pomáhat. Jenomže ne. A teď vůbec nemluvím o nutnosti zachránit Row před vražedným kancléřem Jonahem. Vignette udělala jen dobře, že chtěla svůj druh zachránit.

   Dokonce bych i spolknul, pokud by se podařilo Černému Havranovi zničit její city k Philovi, což se svým způsobem stalo. Pokud by i nadále pokračoval lítý boj proti Sparasovi, (jehož uplatnění v seriálu se mi moc líbilo) zkrátka, pokud by seriál skončil tak, jak skončil, avšak bez oného rozhodnutí autorů, o němž se hned zmíním. Tedy, pokud by mohl Philo stále milovat Vignette, a to natolik, aby si ji znovu získal.

   Jenomže moderní doba plná homosexuality (lesbické, přesněji) se podepsala na charaktru Vignette. V první sérii nechová vílí dívka k Turmaline již žádné city, pouze tu a tam vzpomíná na staré časy, kdy žily obě dvě v míru a klidu. A nyní, v pátém díle či kdy, se do ní náhle vášnivě zamiluje? Komu se podařilo prosadit do seriálu takovou blbost, tak náhlý zvrat povahy, na nějž nebyl nikdo připraven, a jenž se tam ani nehodil?

   Obě dvě hrdinky nakonec skončily v Tirnanocu, kde se vzali. Na konci civilní války a revoluce byl Philo vážně postřelen. Vlastně i domněle zemřel, alespoň tak se nám to zdálo. A nic. Vignette za ním nepřiletí, aby nad ním plakala. Nevíme, jestli vůbec tuší, co se s ním stalo, zřejmě hned odletěla pryč, na svoji lásku "z první série" (jinak se to již říci nedá) zapomněla a dala prostor dívce, která o ní už vlastně ani nestála.

   Je to bolestivé, koukat, jak se podařilo scénáristům pokazit velmi dovře rozjetý seriál. Asi proto se už nepodaří prosadit třetí sérii. Inu, co se dá dělat. Tentokrát nebudu ukazovat ani Phila, ani Vignette, ale toho, kdo na mne v posledních dílech zapůsobil nejvíce. Milworthy, jemuž se podařilo dostat se na TOP 3 postavu. Ještě jako prozatimní kancléř, v jeho nejlepší "divadelní roli", pro níž měl dobré vlohy, jako dobrý a vždy laskavý člověk, než se vrátil zpět k dvadlu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ačkoliv se pořád soustředíme hlavně na Alexandra Kirigana, Alinu Starkovou a na jejího kamaráda z dětství Mala, šestý díl první série nám rozšiřuje i obzory v příběhu Niny, lstivé Griše smrtičce, špionovi generála Kirigana. Ta se poté, co neuspěje při pronásledování Kaze, Inej a Jesperovi, ocitne v zajetí.

   Jeden z mužů, jež jí na palubě lodi, kde je držena, dává jídlo, ji poněkud rozptýlí. Na rozdíl od ostatních ji nemá vůbec v lásce, a přeci ji nenechá zemřít. CO jiného čekatod Lovců Grišů, obyčejných lidí? I přese vše se ho však rozhodne po ztroskotání lodi zachránit.

   Společnými silami, kdy ho ona zachřívá svojí mocí Smrtičky, a on plave s kusem dřeva, na němž plovou, se dostanou na pobřeží mužovy domoviny. Zde se uhnízdí v malém domku, kde se ho Nina snaží přesvědčit, že není tak špatná a není hrozné ji mít rád. Oba si brzy uvědomí, jak k tomu druhému začínají mít blízko.

   A to vše se potvrdí, když Ninu dříve zcela uzavřený lovec zachrání před jistou smrtí. Jedná se o zakázanou lásku, o lásku mezi mužem, jenž nikdy nikoho nemiloval, a dívkou, která toho má za sebou zjevně více, než se zdá. Ačkoliv, i to nemusí být pravda. Uvidíme. Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   V tomto seriálu se setkáváme s Alinou Starkovou, zdánlivě obyčejnou kartografkou, jejímž úkolem je zmapovat Vrásu, Maleyem, jejím největším přítelem nacházejícím se nyní v Druhé armádě, a skupinou tří odpadlíků, Kazem, Inej a Jesperem. První dva zmínění patří do jedné části příběhu, ti druzí do jeho zdánlivě vedlejší části.

   Nacházíme se ve světě, kde dříve existovala zcelená země, Ravka. Po vzestupu temného Grišy (čaroděje) se v jejím středu utvořila neprostupná mračna plná nejhorších stvůr světa. A zatímco "Východní Ravka" touží po nalezení Světlonoše, jenž by jí umožnil překážku zničit, "Západní Ravka" má v plánu zcela se osamostatnit a začít nanovo.

   Na monarchisticky založeném Východě se Alina po dlouhé době shledává s Maleyem, avšak po krátké chvíli jsou od sebe odloučeni. U Aliny, jež dlouho potlačovala své pravé já, se prokáží schopnosti Grišy, a ne ledajaké. Je světlonošem. Musí jet na Malý palác, kde se má naučit svoji moc kontrolovat.

   A zatímco se seznamuje s pohledným a okouzlujícím generálem představujícím svojí mocí pravý opak (je potomek temného Grišy), Maley se snaží najít způsob, jak se za ní vydat. Jenže už může být pozdě. Vším sváděná Alina nakonec podlehne svému údělu a na svého kamaráda zcela zapomene.

   Mezitím se Kaz dozvídá o možnosti vydělat si rovný milion (což je v Ravce hodně). Nachází se na Západní straně, a jeho cíl, Alina, je na straně druhé. Když povolá do služby Jespera, jenž revolverem nikdy nemine, a Inej, která se umí vplížit nepozorovaně, kam chce, svůj cíl už má pomalu na dosah ruky.

   jen, kdyby neměl pořád smůlu a v patách konkurenci. Avšak hlavní klíč, Konduktora, má brzy již u sebe. Stačí najít způsob, jak Vrásu překročit, což se mu též povede, a najít plány Malého paláce, aby Alinu unesl. Zdali se mu to podaří, uvidíme. prozatím mám na TOP 1 Alinu. S její "kamarádkou" Genyou, dalo - li by se tak říci, ale která nemá prozatím moc velkou roli, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nám ukazuje úplně novou stránku děje. Zatímco ta první se zaměřovala hlavně na původ Phila a na jeho lásku k Vignett, ta druhá se zaobírá politikou a snaží se od sebe oba hlavní hrdiny co nejvíce odtrhnout. A to mne mrzí.

   Zpočátku se nám Vignett a Philo jeví jako pár stvořený pouze pro sebe. Snaží se přežívat na Row, snaží se vydělat si peníze, a jelikož je nový kancléř Jonah uzavřel do jednoho Ghetta, mají i celkem svobodu. Jenomže vílí dívka pokračuje v práci v Černém Havranovi. A především ve své touze ochránit víly.

   V ní velmi přiostřila, což už nedokáže snést ani Philo. Její odhodlání dostat se až ke kancléřovi a zlikvidovat každého, kdo vůči ní stojí, tak úplně nesouvisí s jeho mírumilovnější a odevzdanější povahou, co se týče ochrany některých z policistů, a především jeho nelibosti vůči jejímu působení u Havranů.

   Zkrátka, stále více se od sebe odcitují. Philo ji zklamal, když ochránil svého kolegu od policie. A zklamal ji podruhé, když ji dle jejího mínění donutil letět až do Pevnosti zmaru. Tam on sám zůstal, zatímco se ona sama rozhodla zachránit Turmalin, dle ní jedinou, na kom jí skutečně záleží.

   Mají ještě vůbec šanci zůstat spolu? Podaří se Philovi najít svobodu, když půjde čelit Sarasovi? A zvládne Vignett překonat svoji touhu vše vzdát, a postavit se osudu čelem? Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Konec se dal čekat jakýkoliv. V každém případě jsem v jistém ohledu věděl, jak dopadne André. Možná mohlo proběhnout více akce, jeden z hrdinů se již mohl doopravdy, a ne jenom na oko ocitnout na okraji života, avšak budiž. Nový Bůh měl svoji životní dráhu a splněný sen jen na opravdu krátkou chvíli, sjednocení hrdinové s ní učinili krátký proces.

   Avšak co s tím? jak si má divák přebrat všechno to, co se stalo v posledním díle druhé série a tedy i celého seriálu? Vypadá to, že potrubí čerpající podivnou magii už není více naší starostí. Vše se zřejmě vyjednalo se smrtí hlavního šéfa Roxxonu, a jestli společnost sama o sobě zanikla, to tedy opravdu nevíme.

   Oba dva drogové kartely se zřejmě mezi sebou usmířili, když se do jejich starostí přestali navážet Cloak i Dagger, a pravděpodobně se Lia rozhodla zcela skoncovat se svojí zápornou dráhou, když už se vzdala jakýchkoliv zločinů a začala třídit odpadky (třeba byla najata na dobrovolnické práce, alespoň doufám). Otec (jméno nevím) se zabydlel v kostele, pokud mne zrak neklamal, a měl v rukou desku Desheina.

   A Tandy s Tyronem? Ti se rozhodli rovnou opustit město a začít konat dobro v jiných částech států. Někde se prý nacházejí jiné dívky. Marvel se jistě chystal utvořit i prostor pro třetí sérii, otevřený konec tomu až moc silně napovídá, avšak jestli by se měl objevil na scéně druhý André, poté třetí, čtvrtý, a tak dále... Společnost učinila dobře, že s tímto projektem takzvaně "sekla". Další potenciál by něměl. Naposledy Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: V posledních čtyřech dílech se nám mnohokrát naši hrdinové ocitli na rozcestí, na hraně psychického zhroucení, a dokonce i nad těžkým rozhodnutím, zdali jejich vzájemné přátelství vůbec má cenu.

   Za vše může jeden muž, a tím je André. Zpočátku jsme ho znali jako celkem laskavého a nápomocného muže, za nímž si Tandy chodila pro rady, a on jí ochotně pomáhal. Stejně tak spolu se svojí matkou navštěvovala psychiatrická setkání, jež vedla jisté Leia (pokud se o jejím jméně nemýlím).

   Brzy se však z celkem příjemného černocha stal hlavní záporák celého seriálu. Jeho schopnost ubližovat druhým skrze jediný krátký dotek dohnala Dagger do svízelné situace, kdy se po záchraně Mikaely, studentky s podobnými psychickými problémy, jaké měla ona sama, dostane do trablí, z nichž není snadná cena ven.

   Pokud vůbec nějaká. Jak André, tak i jeho spojenkyně se pokouší lomit Tandyninu vůli, a s pomocí omamných drog a manipulace ji zcela zotročit. Tandy se nenechá zviklat, ač už stála nad propastí. Tyron, ale především záporná část Brigit dokázali Dagger zachránit.

   Jenomže s Tyronem je nyní zle. Jeho vůle nadále žít, a hlavně čelit strachu zcela pohořela. Nyní se ocitá Cloak na pokraji smrti, z níž ho může vysvobodit jen Tandy, jediná osoba, na které mu záleží. Pouto je i vzájemné a mladé blondýnce se přes mnoho potíží nakonec podaří svého kamaráda zachránit. Jenomže dlouhé odloučení Tandy od své matky způsobí její (matčinu) smrt...

   Osobně si myslím, že se seriál motá na ppokraji snesitelnosti. Občas s zde najdou světlé chvíle, kdy už například vidím Tandy jako zápornou postavu, s níž by se musel Tyron pořádně poprat, aby ji dostal zpět na dobrou stránku. Nebo naopak. Jenomže tvůrci mají moc obav dramatizovat příběh, aby... já ani nevím, proč.

   Kvůli strachu z nepuštění k další sérii? Kvůli příůiš velké zápletce, nad níž by si musel scénárista vypálit mozek? Nevím. Každopádně, ještě nám zbývají poslední dva díly. Snad si připravili tvůrci něco do zálohy. Cloak a Dagger alias Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Znovu se nacházíme v situaci, kdy se scénáristé seriálu pořád pohybují v začarovaném kruhu, z nějž není úniku a postupně času přináší sledujícím jen nudu. Výbuh na ropné plošině a cesta dvou hrdinů do hlavy jediného přeživšího se mi velmi líbila. Dokonce bych i skousl teorii o svou Božích dětech.

   Jenomže v poslední chvíli uvažujeme v rovině "utíkání před spravedlností, dokud to jde", "návratu do minulosti, jež může být děsivá a psychologická" a "únosu mnoha dívek, následnému hádání se mezi kartely a tak dále, nejdůležitější je vytvořit něco, co zaujme". Hlavně poslední scéna ve čtrnáctém díle mi nedávala moc smyslu.

   Dagger (Tandy) se vydala skrz Tyronovo (Cloakovo) tělo, aby se jí podařilo najít zlou část Bridget. Zde musím upozornit na jeden fakt: Teorie o dělení, kdy se jedna část chová dobře, a druhá ne, se mi moc líbí, tudíž ji neberu jako styčný bod kritiky, ale spíše naopak. Té se, stejně jako Connorsovi, podařilo nechtěně se nechat vsát Tyronovou záhadnou silou.

   Oba dva uvěznění jsou nutně potřeba, ačkoliv jejich samotná přítomnost doposud působila jak Tandy, tak i Tyronovi značné potíže. Ona má zničit drogové gangy, on zase očistit Billyho a i jeho staršího bráchu. Cesta do neznáma zavádí dívku k malému klukovi, jenž ztělesňuje jistého Boha.

   Toť první neobjasněná věc, která mne velmi vadí. Ale to už spíše jen z nedočkavosti. Hlavní, co mne opravdu nevyhovuje, je následný návrat dívky a způsob, jak k němu došlo. Proč se vrátil i Connors? A když on, tak proč ne i Bridget? Tandy přeci měla policistce, respektive jejímu temnému já pomoci. Ale to se jí podařilo jen u nebezpečného kriminálního vyšetřovatele.

   Asi je vada na mé straně spojení, ale o tom se teprve rozhodne v dalších dílech. Tím prvotním je má pomalu rostoucí nespokojenost s tímto dílem, u něhož každou další kapitolou klesá kvalita. Doposud bavil. Když ne, tak napínal. A když ani to, tak zaujal. Nyní ale spíše nudí, provokuje a štve. Tandy a Tyron, dva hlavní "tahouni", bez nichž by seriál ztratil veškerou šťávu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nás začíná upozorňovat na blížící se konflikt mezi vílami a i oběma republikami. Nový kancléř Jonah zavedl Ghetta, v nichž nyní veškeré nadpřirozené bytosti sídlí, sám má ale značný problém s klesající ekonomikou, nedostatkem pracovních sil a možností upadající autority.

   Se svojí opoziční spojenkyní pořádají popravy, snaží se všelijakým způsobem zakrýt pravý kancléřův původ, avšak hlavní zkouškou projdou až nyní, při příchodu velvyslance paktu. Podaří se jim je přesvědčit o své moci, nebo se na ně sesypou vzpoury zevnitř? Jak se zdá, potlačit lze vlastně cokoliv. Ale zastavit nelze zhola nic.

   Vignette se pokouší čelit s ostatními členy Černých Havranů nové hrozbě, jež postihuje celý vílí lid. Nemoci, na níž není lék a na kterou se umírá. Burgueská vláda převáží zásoby po železnici, ale ani nebezpečně riskantní krádeže příliš nepomáhají. Dívka toho má tak akorát dost.

   Rozhodne se vymyslet plán, jak poukázat na problémy všech žijících v Ghettu, a to přímým vtrhnutím do schůze členů Paktu a Burgueské republiky. Stejný plán má i Philo, ten ale o jejím nápadu není informován. Oba dva spolu sice žijí, každý si však jde vlastní cestou.

   A proto v momentě, kdy Philo hodlá přede všemi přednést pravdu o kancléřově původu, vůdkyně Černých Vran vykoná svoji pomstu a před zraky všech odhalí nemocnou vílu. Díky tomu by snad mohl Jonah svůj názor změnit, nebo ne? Odvážný fanatcký policista, dávný nepřítel Phila však vykoná "službu vlasti" a povstání potlačí.

   Vignette i Rycroft se o sebe možná bojí, ale ani jednomu z nich, hlavně bývalému detektivovi, smrt nevadí. Dle mého názoru se příběh značně dramatizuje, taková ta klasická láska, jíž jsme se prozatím dočkali už tak málo, se ještě více vypařuje, avšak díky tomu roste napětí.

   A to tento seriál potřebuje, aby si udržel diváky a kvalitu. Mít strach o hlavní hrdiny zde není nic neobvyklého, naopak. Díky němu si obou dvou více vážíte, a ceníte si chvil, kdy nastane klid a kdy k sobě chovají lásku. Jako třeba nyní, kdy čelí děsivé novince, tedy smrti a zoufalství, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Spojení na nadpřirozené úrovni přivede Cloaka a Dagger opět k tomu druhému, aby dokázali zabránit příšerné katastrofě, jež se valí na celé New Orleans. To pouto prozatím zůstává pouze na čistě kamarádské, případně jenom profesionální úrovni. Na jak dlouho?

   Jeden se měl obětovat, aby druhý přežil a dokázal navrátit městu klid. Tím označeným se v jeden okamžik stal Tyron, později i Tandy. Nakonec ale přežili oba. Později se znovu začali věnovat svým věcem, ale, nakonec, znovu došlo na vzájemnou potřebu a shledání.

   A do třetice: Tyron musel opustit svoji rodinu, svoji přítelkyni, a v podstatě se stáhnout z veřejného života, aby nikoho, ani sebe neohrozil. Tandy naproti tomu utěšuje mámu, chodí na balet a užívá si života, jak jen to jde. Jakmile ale Cloak potřebuje pomoci, je ochotna všeho se vzdát, jen pro něj.

   Tedy, závěrem: Nenastal už konečně čas, aby si navzájem svěřili, co k tomu druhému cítí? Právě že ne. Protože pokud by se tak stalo, jak jeden, tak druhý by se stal velmi zranitelným. A toho nepřátelé často využívají. Inu, mají to těžké. Ale tento zmatek (pokud se tedy spolu nehašteří, což mi vadí) mi vyhovuje. Tandy a Tyron viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Závěrečný díl 1.série jsem si velmi užil. Zpočátku zůstávaly mé nervy na uzdách, později se už trhaly a v samotném závěru bych od tvůrců seriálu čekal doslova cokoliv. Pravda, mnohé okamžiky bych odhadoval předem, jistě. Ale, například, Phila a Vignett bych si do úplného závěru spolu v žádném případě nepředstavoval.

   Kancléřka zemřela, konečně. A nebo ne? Nebýt jí, možná by se její syn nedostal k moci. S pomocí jeho sestry, samozřejmě, a zcela zaslepen krutými touhami po vyhlazení všech kouzelných bytostí. Smrt kancléře samotného bych očekával též, neměl už moc do čeho zasáhnout, posledních pár dílů spíše plaval v mělkých vodách a jeho důležitost klesala.

   Tedy, téměř. Nebýt jeho posledního činu, přesněji, dvou, Philo by se nikdy nedozvěděl, kdo je jeho otec, a Vignett by zůstala hezky pod mřížemi, stejně tak i on. Tedy, slova vracím zpět, ale jen nepatrně. Stejně nemohl zastavit neodvratitelné. Jeho žena by po jeho smrti zašla přese vše do cely, kde by si Phila i Vignett vzala pod své křídla. Zdali by se vše vyvíjelo podobně, nevím, ale co na tom záleží.

   A na samotný závěr i jejich společné setkání. Nový kancléř si zvolil horší, hříšnější cestu, jak si svůj národ podrobit. Okamžik jsem se obával odtržení dvou hlavních hrdinů od toho druhého. Naštěstí Philo správně zareagoval, prohlásil se za stvůru, a přidal se ke své dávné, a zřejmě už i současné lásce. Nevím, jak vy, ale na místě Vignett bych asi propadnul definitivně smutku. Přijít o svého přítele potřetí, no nevím... Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Na tento moment jsme čekali velmi dlouho. Na chvíli, kdy si vílí dívka konečně přizná, o koho kvůli své vlastní nenávisti a smutku vůbec přišla, a kdo si svojí výjimečností a trpělivostí znovu, i když v nejposlednější chvíli, získal její srdce. Jistě, i Philo si musel zasloužit zpět její náklonnost, musel se ukázat v dobrém světle a nechat si od ní odstup, ale, přeci jen, především Vignett musela vychladnout.

   Rycroft byl zbaven své pozice inspektora, jelikož ho jeho bývalá domácí nařkla u policie skrze jeho vlastní slova, jež jí naivně svěřil ve slabé chvilce. Nevinný muž byl strčen do cely k násilníkům, kteří si ho řádně podali. Lstivý příslušník policie, jehož upřímně velmi nenávidím, ale obdivuji jeho zapálenost do záporné role, si nechtěl nechat ujít triumf.

   Brzy vychladnul, a přemístil ho blíž k Vignett. Ještě že tak, jelikož bez tohoto skutku by Philo nikdy nezískal zpět Vignettinu náklonnost. Ze strany "Lišky ryšavé" přešlap, pro nás však klíčový okamžik. Následně jsme viděli pokus o záchranu Philova krku, jeho hrdost však způsobila své a zůstal uvězněn.

   Jak sám tvrdil, křivdy se někdy nedají napravit. Tím u víly roztály všechny ledy. Bylo dojemné sledovat ji, jak už už znovu hodlá svoji lásku z války políbit, než došlo na nejhorší a než Phila odvedli. Pro Vignett nejhorší chvíle života, pro nás alespoň naděj na její vykoupení z propasti lhostejnosti a bezcitnosti.

   Má totiž, dle mého názoru, dvě povahové stránky. Jedna, stále toužící po jeho smrti, neboli taková ta více "zvířecí", případně zkrátka více egoistická, sebevědomější a samostatnější, abych mluvil korektně, a poté ta láskyplná, slbší, ale ženštější, emotivnější. Jaká z nich vyhrává, už víme. Snad nám Phila neodpraví, aby se k sobě mohli vrátit.

Ale o tom za čtyři dny druhá série. Na ni se moc těším, ač trvalo tvůrcům tři roky, než se ji rozhodli vydat na světlo světa. VIgnett a Philo viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Po úmorné snaze natáhnout krátký dějový úsek do celé první série dočkáváme se my, již trochu unavení a znudění diváci, mnoha šokujících odhalení, díky nimž si začínáme seriálu více cenit.

   Už od počátku byla zcela jasná jedna věc: Cloak (Tyron) a Dagger (Tandy) musí začít spolupracovat, aby vyřešili své osobní potíže. Kluk se snědou pletí potřebuje doznání od policisty s jizvou na tváři ohledně smrti jeho bratra, kterou způsobil, bílá dívka zase nutně hledá cestu na očištění jména svého zesnulého otce.

   Ani jeden nemá doposud zcela jasno, jak se pohnout z místa. Přesněji, rovnou z počátku. Když už se zdá vše býti zcela beznadějné, sežene Dagger díky svým lstem a přetvářkám skrze jednu holku pracující v Roxxonu přeživšího muže z vrtné plošiny, v jejíž blízkosti při explozi řídil auto i její otec. Společnými silami ho uzdraví z vážné nemoci a tím si zajistí cestu dál.

   Tedy, hlavně pro Dagger. Cloak si musí sám najít možnost, jak se poprat se svými schopnosti a naučit se je ovládat. Jedině tak strčí chlapa s jizvou do pasti a vymáčkne z něj doznání. Nic však není snadné. Alespoň už jsou ale splu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Za uplynulé dva díly jsme se toho o hlavních dvou hrdinech dozvěděli pramálo, naopak máme značné povědomí o vedlejších postavách. Imogen se dokázala svým osobitým způsobem (přes peníze) skamarádit s novým sousedem, jenž není lidského původ a kancléřův syn je opět na svobodě, ale jak on, tak i sám jeho otec zůstávají pod trzní jejich matky/manželky.

   Vignett pomalu zapadá do nové rodiny Černých havranů, a poté, co před ní Philo vyřkl jasné ne (z hlediska jejich vztahu), uzavřela se starému životu nadobro. Nyní prodává losy, když už se jí podařilo zabít špiona donášejícího policistům (samozřejmě nepravého, jinak by mohl mít Rycroft potíže) a nezdá se, že by si příliš stěžovala.

   Philo mezitím vyšetřuje další vraždu, kdy zesnul ředitel sirotčince, kde dříve bydlel. Vše mu pomalu zapadá do jeho mysli, avšak to hlavní zůstává tajemstvím: Proč vrah zabijí zdánlivě nahodile? Co má společného dávná zpěvačka a onen ředitel? Brzy mu vše dojde.

   Ředitel se staral o něj. Jeho přítel z Row na něj očividně měl stejný vliv. A proč? Protože to on mu coby malému novorozenci jako doktor ustřihnul křídla. Teď zbývá jen zpěvačka v padesátce (padesát let, circa). Jako malý slýchával smutnou píseň o ztraceném synovi z oken svého "domu". A nejednalo se o obyčejnou píseň. Žena s ním měla mateřské pouto. Byla jeho matkou.

   Tento nečekaný zvrat mi připadá svým způsobem velmi smutný. A nejen kvůli mé slabosti pro vílí píseň, jež mi připadá velmi krásná. Ale i kvůli nespravedlnosti Philova světa a jeho nynější vědomí, kým vůbec dříve cizí žena bývala. Nikdy se s ní za života nesetkal. Se svojí matkou. Chudák Philo. Ona jediná, nad ním poletující, nad svým ztraceným synem (bez křídel) viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Poslední tři díly symbolizují celý seriál, jenž se vyvijí jen velmi pomalu a je zahlcen natahováním, až to trochu bolí. Ale dá se strpět. Oba dva hlavní hrdinové, Cloak i Dagger, se navzájem opět párkrát potkali, a v posledním zhlédnutém díle spolu vydrželi dokonce i hodinku dvě.

   Vše naznačuje jediné: To, jaký druh moci vysílají, není závislé (a nechci být rasista, i když to tak vypadá) na barvě pleti. Spíše na navzájem opačné povaze. Zatímco Cloak touží kráčet v odkazu svého bratra a nic nepokazit, Dagger si zase přeje vyjít za svým otcem do říše mrtvých, zničit, co se dá.

   Když se navzájem vyslechnou v kostele, kde Dagger bydlí, zkusí se i toho druhého dotknout. A ačkoliv k sobě nejprve cítí blízkost, při jediném doteku od sebe odletí, tak jako v prvním díle. I kdyby si dokázali navzájem pomoci, nedokáží se fyzicky snést. A to už vůbec nemluvím o psychické stránce.

   U ní stačí, jen když na sebe vybalí trochu citlivější témata. Uvidíme, jak spolu vydrží. Upřímně jim oběma fandím. Rozumí si, pokud nedojde na výše zmíněné nesváry, a navíc jim to prostě sluší, viz. foto (vlastní tvorba)...