Tom10000

6.díl. Do Aretuzy přichází, skryti pod magickou mlhou, vojáci z Redanie, jež vede Ciri velmi známý voják, zcela věrný císařovi Nilfgardu. Mezi nimi se nachází i Elfové, sdružení pod Franceskou, která podlehla nabídce Bílého plamene. Válka začíná. Už od počátku je jasné, kdo zvítězí, Tissaia, každý čaroděj a čarodějka, a později též Stregobor i Yennefer, však chtějí co nejvíce odložit osudný okamžik prohry. Geralt se pojistí zdánlivým přikloněním na stranu Redanie, ale pouze do okamžiku, kdy Phillipa i Djiskra zůstávají ušetřeni. Brzy ale i je stihne krutý osud, kdy musejí utéct pryč, a slova se ujímá Vilgefortz. Ten nemá náladu nikoho šetřit ani ponechat naživu, především Tissaiu. Má za to, že mu obě strany dobře zaplatí. Mezitím nejmocnější čarodějka světa vylézá na vršek druhé části Aretuzy, odkud, čerpající magii z Monolitu, vrhá na nepřátele mnoho blesků. Ani ona ale nestačí včas zarazit zkázu, ani Stregobor. Elfové však se zbytkem vojáků přesto utíkají pryč, bitva zůstává bez jasného vítěze. Tedy, přesněji, vyhrává Vilgefortz, když se utká s Geraltem, jehož smrtelně zraní. Pouze mladá čarodějka s rezavými vlasy, jemu i Ciri s Yennefer blízká, zachrání jeho skomírající život. Ciri utíká pryč, z jedné části Aretuzy do druhé, kde si ji najde Vilgefortz. Ani on ale nedokáže věřit svým očím, když se mladá blondýna nechá obdařit mocí magického Monolitu. Část sídla čarodějů výbuchem padá, Ciri získává novou sílu. Bude ji ale schopna ovládat? Přežil zlý čaroděj? Yennefer stihla vynést bledou Tissaiu ven z nebezpečí. Jak se ale válka vyvine dál? 85 procent, konečně slušný díl.

5.díl. Geralt se s Yennefer vydávají na honosný bál plný čarodějů z nejrůznějších koutů světa, a též, samozřejmě, i z Bratrstva, aby si společně užili plno zábavy, než nastane mnohem horší, a mnohem rozhádanější část jejich schůzky, samotná debata, na níž se mají všichni sjednotit a bojovat proti Nilfgardu. Samozřejmě, bálu se účastní, mimo Phillipy a Djiskra, i samotný Stregobor, který pečlivě sleduje celou situaci kolem sebe. Právě on, nařčený z únosu půlelfských novicek a experimentování na nich, si nevšimne plno lstí a přetvářek ostatních, na něž pořádně doplatí. Samotní oba hlavní hrdinové si situace velmi užívají, zejména po bále, kde společně ulehnou do postele. Jenomže hrozby je budou pronásledovat i nadále, zejména poté, co se dozví o skutečném, velmi nebezpečném zloději, jež bude mít, dozajista, na svědomí budoucí vřavu, vyvrcholivší ve válku (...). 70 procent, ačkoliv se zde neukázal ani Marigold, ani Ciri, dokázali se scénáristé konečně trochu zapřít a vyřešit (částečně) čím dál tím problematičtější situaci první poloviny série.

Na tento film, respektive pohádku, jsem se podíval ze dvou jednoduchých důvodů: kvůli nedávno zhlédnutému seriálu Návštěvníci, a též kvůli seriálové "mezipauze". Tj. kvůli poslední filmové (a vůbec celkově) roli Josefa Bláhy, jehož již tehdy pomalu oslabovala rakovina (na niž o pět let později po vydání filmu zemřel) a též kvůli čekání na vydání druhé části 3.série Zaklínače. Pokud bych měl toto dílo zhodnotit, asi následovně: Začátek filmu, kde se odehrává krvavá potyčka na hradě rytíře Miloty, mi připadá, v porovnání s dnešními efekty, trochu úsměvná. Na tehdejší dobu ale jistě musela zapůsobit nejen viditelně falešná krev a nemilosrdné probodnutí muže, přivlastnivšího si hrad sám pro sebe se svojí ženou, ale i useknutá hlava slepice (či něčeho na ten způsob). Následně se dočkáváme pár dosti tmavých a roztřesených scén, způsobených patrně nedostatečným rozpočtem, (či špatně dochovaným kotoučem s páskem) a poté již nastupuje (tehdejší) přítomnost. Na rozpadajícím se státním hradě (jehož jméno se ve snímku sice stále objevuje, ale ani po dvaceti minutách od zhlédnutí mi nevlezlo do paměti) si hrají dva kluci, vnuci dědy kastelána. Jejich sestra, právě plnoletá, vyhlíží návrat svého kluka, jehož se poté snaží v jejich vztahu dotlačit o trochu dál. Kluci zrovna čtou příběh o zabitém rytíři, a o ztraceném pokladu, jenž by jim (a dědovi) mohl pomoci k záchraně chátrající památky. K dobrodružství vedoucí přes egyptskou vázu a podivného muže Horáka (Josef Bláha) přispívá i mladá Zuzka, (jméno nevím jistě) součást pionýrského zájezdu, vydavšího se poblíž hradu založit tábor. Právě s jejich pomocí, a též i plno šťastných náhod, podaří se jistit, že Horák je profesorem zajímajícím se o starožitnictví, a skutečným pachatelem je na první pohled zdánlivě nevinný cestovatel, jemuž malý vesnický kluk několikrát uškodí (...) Film kombinuje minulost počátku sedmnáctého století s prvky komedie a propagace hradu Buchlov, a především snahu komunistického režimu poskytnout dětem a mládeži náležitý pohled na jejich pionýrské vrstevníky, s jejichž pomocí se čas od času mohou stát i zázraky. Poté také, jako obvykle, že dobro vítězí nad zlem, v moderní době i s příslušníky Veřejné bezpečnosti. A též, že láska v dětství se tvoří právě přes béžový obleček a červenou stužku (...). Nebýt blížící se Sametové revoluce, v jejímž stínu pohádka vznikala, a během níž se dostávala pohádka do postprodukce, aby následně vyšla až na konci dalšího roku, jistě by mohla v dospívající mládeži posílit socialistický duch. Takto ale přilákala pouze zaryté komunisty, a nostalgicky vzpomínající jedince. Z toho důvodu se následně nikde přímo neukázala, a nejenom kvůli slabé divácké základně, ale i pro svůj silně ideologický kontext, k němuž již dnes nikdo nechce vzhlížet, ani kvůli faktu "jedná se sice o rudou pohádku, ale pro její geniální provedení ji skousnu". Inu, kam se dostala ostatní díla i bez promyšlené taktiky Filmových laboratoří Barrandov, zde bohužel, i se zapřením všech sil, trochu klopýtli. I když ne příliš. 65 procent, celkem doporučuji!

4.díl. Yennefer se dostává do Aretuzy, kde se pokouší sjednotit celé Bratrstvo, aby nedovolilo severským královstvím vydat se dobrovolně Nilfgardu. Podporu sice získává většinovou, nikoli však od Stregobora, mistra lstí a přetvářek, jenž se rozhodne pořádně jí zavařit. Triss přichází na kloub nečekané záhadě mizejících novicek, nyní ji jen chybí zjistit, kdo za únosy může. Císař Nilfgardu vysílá svého znovu se navrátivšího posla za královnou Elfů s jasným vkazem: buďto s nimi začnou spolupracovat, či je budou ještě více utlačovat. Rozhodnutí podá Francesca ihned: volí si bílý plamen. Ciri se nadále vyhýbá okamžiku, kdy se bude muset odevzdat své vlastní moci, jež ji začíná čím dál tím více vadit. Především pro okamžik, kdy sloužila Yennefer coby její "druhé" tváři, povrchní a namyšlené. Geralt mezitím plánuje cestu na Aretuzu, kvůli níž spolu se svojí svěřenkyní zabijí podivnou příšeru. Na chystaném bále se Geralt spojí se svojí láskou, vyjádří si city a i obavy, poté, co se mu čarodějka svěří se svým traumatem. Ciri zatím zůstává v péči Marigolda, barta, který se zamiloval do sluhy zrádného pobočníka redanského krále. Ten zatím spokojeně přihlíží, jak mu roste pověst a vliv, zvláště po jeho vlastní vraždě královy maželky. 50 procent, velmi slabý díl. Alespoň máme možnost znovu vidět Yennefer a Geralta spolu, z nějakého důvodu ale i ono setkání zavání jakýmsi "pachem" nezdařeného zpracování. Co si scénáristé nenavymýšlí...

Opět se ukázalo, že ačkoliv má česká kinematografie v pohádkovém žánru čas od času světlejší momenty, dokáže někdy zopakovat omyly typu Princ Mamánek, případně i Kouzelník žito. K čemu se nyní upsal Bolek Polívka, Jiří Dvořák, nerozumím. Přeci jen, druhý zmiňovaný se alespoň dokázal předvést ve Šťastném smolaři, kde si zahrál výbornou roli Karlose. Zde, v podání Černomoga, však předvádí jednu kravinu za druhou. Jistě, je zde cítit jeho talent, a podobně tomu může (částečně) býti i u první zmíněné postavy, jenomže ani jejich "nejlepší v nejhorším" zkrátka nedokáže vyvážit tu odpornost, již předvedl nejen Petr Vančura jako Smrťák, (jeho závěrečná homosexuální zamilovanost mi udělala trochu zle) Zuzana Slavíková coby ukřičená Morena, ale zejména Sabina Rojková coby Vesna, jež asi nikdy neuměla zjistit, kdy má přestat se svým "úžasně" hraným smíchem. Ostatní postavy ihned škrtám, odsuzuji, cokoliv. Snad jen nad Drahomírou Hofmanovou coby starou inteligentní babičkou mohu přimhouřit oko, ale nic víc. Scénáři si zde museli zřejmě hodně popíjet vodky a dávat drogy, jelikož pomíchanost děje, kde jsou jednou vsuvky, jednou úplné pomatenosti apod. fakticky nechápu. Rozpočet byl pravděpodobně natolik skromný, že ubohé promítání obrazu na kámen, záhadný průnik Svarožice stromem, kdy jen skočí do propasti, a poté se zjeví za stromem, a ještě onen zpětný chod filmu po zázraku od Boha Podzemí, mi připomínalo triky ze sedmdesátých let (...). Inu, dost bylo kritiky, jdeme na hodnocení. 30 - 35 procent, víc ne. Rozesmála mne hlavně chvíle se Zedníčkem, kde se i host v hospodě podivoval nad jeho přítomností. Moc nedporučuji, ale můžete to risknout!

3.díl. Geralt se vydává s Marigoldem, pro nějž si přijde, a s neznámou dívkou vydávající se za Ciri za svoji dávnou známou, přítelkyni jeho matky. Od ní, a od muže, jehož kdysi zachránil, se dozví nejen o mocném kouzlu, jež zastřelo dívčinu mysl, ale i o smrti své matky. Ta jediná, spolu se vzpomínkami na ni, vyvolá v Geraltovi skutečný smutek. Když se od mladé blondýny dozví o jejím únosci, přemýšlí nad svojí budoucností. Bohužel, jak se brzy ukáže, v ní nakonec třímá mnohem více než se zdálo. Jakási podivná temná magie, podobná zakletí, jemuž kdysi čelila skutečná Ciri. Právě ona se nyní s Yennefer vydává do trpasličí banky, kde se čarodějka schází s Tissaiou. Od této chvíle, aby se zavděčila nejen jí, ale i Bratrstvu, na sebe znovu nasazuje profesionální masku cynické mrchy, jež hodlá sjednotit všechny čaroděje, a jež se, v roli Paní novicky (Ciri), druží se svými Sestrami. Sama Ciri nyní poznává opravdickou tvář své zarodané přítelkyně, jíž nehodlá odpustit situaci, do níž se dostala, tedy do role jakési Otrokyně. Brzy prchá pryč, co jí síly stačí, až ke Geraltovi. Ten ji najde v posledním možném okamžiku, než ji stihly svést duchové hříšných duší. V paláci krále Visimira mezitím jeho rádce se svojí přítelkyní splétají důmyslnou pavučinu, když zabijí jeho ženu, aby si od něj získali větší přízeň. V Nilfgardu se mezitím zničený bývalý generál dočkává odpuštění a druhé šance, kvůli níž alemusí zabít svého spojence, velitele opoziční armády Elfů. 60 - 65 procent. Třetí díl znovu o něco slabší, velkou zlost ve mne vyvolala nynější situace, v níž se ocitla Yennefer s Ciri, kvůli níž se na sebe musí velmi zlobit.

2.díl. Yennefer se s Ciri vydává na cestu do Aretuzy, poté, co napíše své bývalé mentorce dopis s žádostí o přijetí. Cestou musí bojovat s princezninou lítostí vůči ostatním, jimž vidí do hlavy a jíž se zjevují vize jejich smrtí. Na její výcvhovu sice dala mnoho síly, jenže naučit ji respektovat následky činů, jak je vidět, nezvládla. Proto se rozhodne vyjevit jí její vlastní krutou minulost na místě, kde velmi dávno stál její rodný dům. Geralt se s Marigoldem vydává po stopách Riencenova pána. Jejich první zastávkou jest příbytek dvou mocných "vědmáků", kteří jim, ač ne zcela přesvědčivě, vyzradí za mnohé peníze sídlo nejmocnějšího z čarodějů. Zaklínač dává Bartovi volnost, a tu Marigold využije k okamžitému informování bratra krále Nilfgardu. Sám Geralt vydává se na nebezpečnou cestu, kde zpočátku bojuje s nechutnou zrůdou utvořenou ze tří bezhlavých sjednocených dívek, a poté čelí ještě většímu "monstru": Dívce, jež se jmenuje Ciri. Též holce, jež s ním má už mnoho let sdílet jeho dobrodružství. 70 procent, o něco lepší než první díl, ale na díly druhé série má tato tvorba velmi daleko.

1.díl 3.série. Ciri, Yennefer a Geralt putují od příbytku k příbytku, aby se jim podařilo utéct od nebezpečných pronásledovatelů, jejichž cíl je zcela jasný: Zabít je, případně přivést živé k nilfgardskému králi, otci princezny Cirilly. Během tohoto putování, jež už trvá déle než rok, cvičí čarodějka s černými vlasy svoji novou žákyni, kterou ji svěřil Zaklínač, a zároveň se pokouší znovu s ním navázat vztah s pomocí vzkazů, jež věší na vstupní dveře každého domu, jenž jim v daný okamžik tvoří domov. Bohužel, zatím, marně. Geralt prozatím není schopen odpustit ji hřích, jehož se Yennefer únosem Ciri dopustila, natož aby ji začal znovu milovat. Sama princezna se v jejich doprovodu mezitím účastní, samozřejmě v anonymitě, pro ni velmi důležitého plesu, čelí útoku skupiny Elfů a též zoufale hledá způsob, jak ovládnout svoji moc. Mezi všemi třemi to stále celkem vře, naštěstí je zde i Marigold, schopný trochu uvolnit napětí. Jen kdyby nespolupracoval s Nilfgardem (...). 55 procent, dosti slabý díl, ale zase ne natolik, abych ho přímo odsoudil.

2.série přináší mnohem více napětí, též i romantiky, a zejména velmi smutných okamžiků. (SPOILERY!) Inu, pakliže Yennefer přišla o svoji moc, a Geralt sám si myslel, že se s ní už nikdy neuvidí, jelikož měla zemřít, není čemu se divit... Zkrátka, tato dějová linie se mne velice dotkla, v dobrém slova smyslu. Dlouho očekávaného návratu stále ještě mladé brunety a šedovlasého bojovníka k sobě provázelo dlouhých sedm dílů, kdy jsme měli možnost sledovat bývalou princeznu Ciri v Geraltově péči, kterak se připravuje na (vlastní myslí vymyšlenou) roli Zaklínačky, po níž nevěřitelně prahne, dále též královnu Elfů, usadivší se se svým manželem v Cintře, ovládané Nilfgardem, a poté samozřejmě osudy Barta a dalších hrdinů, jejichž role se mi zde zdála víceméně malá, ale dosti důležitá. Nebýt posledního zmíněného, nedostal by se důležitý muž z Nilfgardu až do Cintry, kde by se se svým drobným přičiněním nepostaral o příchod císaře Emira. Že se jedná o otce Ciri, se dozvíme až v úplném závěru, mimochodem, což nás též perfektně nabádá rozčílit se z netrpělivosti po třetí řadě, vyjivší až za dva týdny. Ale zase trochu zpět: Yennefer měla sakra štěstí, že přežila. Nejprve si dodala na své důležitosti, aby se vykroutila ze zajetí Nilfgardu, poté se dostala až do Aretuzy, kde si poplakala u své mentorky, a nakonec zvedla pyšně hlavu, když odmítla nabídku očistit se od svých hříchů zavražděném výše zmíněného vězně, s nímž utekla. Poté na ni začalo doléhat vábení Bílého plamene, jemuž plně podlehla a kvůli němuž se vydala až za Ciri, kde se zase setkala s Geraltem. Setkání probíhalo vlmi něžně, romanticky, oba dva k sobě znovu našli cestu (v kontrastu s minulým "rozchodem", ale jestli zde stále platí přání džina, o tom se už nedozvíme, asi spíše ne). Bohužel Yennefer Geralta zradila, odnesla si Ciri s sebou. U ní, mimochodem, naplno propukly její schopnosti, což mne též velmi zaujalo, a povzbudilo. Zaklínačka z ní, bohužel, zatím není, ale kdo ví, třeba se situace změní. Každopádně, abych nezaostával: Ciri e stala obětí vysvobozeného pradávného Démona. Jeho příchod do jejího těla mi až nápadně připomínal Letopisy rodu Shannara, tedy Eritino pohlcování Démonů v posledních dílech 2.série. Vykrádání? Kdo ví. I přes všechnu snahu zůstat v jejím těle však nakonec našlo monstrum svobodu ve své sféře, kam od počátku toužilo jít. Bruneta získala zpět svoji moc, a Geralt ji mohl malinko odpustit (...). Inu, série zdála se mi velmi dobrá. Pár chyb se zde dá vždy najít, ale k čemu vede vždy kritika? K nespokojenosti. A tu si zde, alespoň u tohoto seriálu, nehodlám připustit. 95 procent, doporučuji zhlédnout.

8. a poslední díl 2.série, prozatím závěrečná epizoda celého seriálu. Ciri se dostává do velkých potíží, když její tělo posedne mocná dávná démonka. Ta se díky všudypřítomnému utrpení a bolesti každé živé bytosti na kontinentu vysvobodí z tisíctiletého uvěznění Zaklínači a okamžitě se nevinné dívky chopí. S Chaosem v rukou a v těsné blízkosti svých úhlavních nepřátel rozhodne se každého z nich zničit. Geralt stále není s to odpustit Yennefer její zradu, ačkoliv se kolem nich schyluje ke krutému boji. Bruneta si však již uvědomila, jak moc pochybila kvůli touze získat zpět svoji moc, a proto se rozhodla své hříchy odčinit. Vytvořila lektvar, s jehož pomocí mohla spasit nejen sama sebe, alei celý svět. Mezitím se Démonka v těle Ciri chopila iniciativy a povraždila velkou většinu vymírajících Zaklínačů. Díky Geraltovi a jeho otci však nestihla vykonat svůj úděl. Princezna, přebývající ve svém těle jako ve vězení, se sice mezitím nacházela ve snu, kde se jí plnila všechna skrytá přání, dokázala však své blízké včas vyslyšet. Yennefer si zvolí cestu, kde vstřebala Démonku, ale díky Ciri ji mohla hned vypudit. Za svůj čin získala zpět svoji moc, a i nepatrné Geraltovo odpuštění (...). 75 procent, dobrý závěr 2.série, byl však trochu moc uspěchaný, zejména jsme neměli možnost poznat, jak moc se Yennefer mohla znovu radovat se své síly.