Jansen

Jansen

Jen S.

Antigua a Barbuda
Der Mann ohne Eigenschaften

51 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 6.6.2017  22:35

    ***Hodnocení po prvních čtyřech částech*** To je tak strašně někde mimo. Snad kombinace Eraserhead, Inland Empire a Teletubbies s dozvuky Twin Peaks někde v dáli. Samozřejmě pole intepretací je rozevřené, jak pornoherečka po 30 letech praxe. Co si taky myslet o počinu, kde se objevují hlášky jako "Paul is now at the North Pole." a David Lynch se v roli agenta FBI svěřuje: "I don´t understand the situation at all". /Samozřejmě, že si seriál zaslouží nějakou hlubší reflexi, ale prozatím I don´t understand the situation at all a docela mě to baví./

    • 17.11.2016  23:40

    Tři dny ke svobodě mi připomněly devadesátkový look filmů, jako například Uprchlík s Harrisonem Fordem nebo Volný pád s Michaelem Douglasem. S výše zmíněnými má Haggisův film hned několik společných rysů. Děj je striktně lineární a jeho výstavba respektuje klasickou strukturu dramatu. Film zbytečně neexperimentuje a řemeslně je precizně odveden. Stojí na postavě hlavního hrdiny, potažmo výkonu herce - zde Russela Crowea. Je zde citelný morální aspekt s důrazem na odstranění napáchaných křivd.

    • 17.11.2016  23:21
    Příchozí (2016)
    ****

    Prvních a posledních pět minut je to takový malickovský impresionismus, to mezi tím velmi slušný hollywoodský blockbuster s mnoha výbornými záběry. Líbilo se mi minimalistické pojetí úvodu filmu, kdy se nám sled události odkrývá apatickou optikou hlavní hrdinky. Extrémně působivý je poté první záběr na mimozemský objekt a výlet do jeho nitra. Následně se bohužel začnou naplňovat hollywoodské konvence a prvotní opojení se začne někam vytrácet. Hrátky s časem dávají připomenout Nolanův Interstellar. Ten ale bojuje ve zcela jiné kategorii. Interstellar je jako parník, který všechno a všechny přejede. Příchozí je mnohem intimnější film spíše ve stylu Gravitace. Tento subtilnější přístup si měl Villeneův film udržet a pokud možno se soustředit na působivé obrazové kompozice, což se bohužel ne tak úplně povedlo. Naplnily se tak moje obavy o tom jak Villeneuve zvládne přechod k mainstreamu. Pro mě osobně nejméně zajímavý Villeneův film, jaký jsem doposud viděl.

    • 17.11.2016  22:58

    První třetina filmu, kde se hlavní hrdina propadá do sledu událostí, mi připomněla Fincherovu Hru. Je to jakési vnitřní puzení, které hlavní hrdiny obou filmů vede k tomu, aby opustili pohodlí středostavovského života a nahlédli, co se skrývá "za zrcadlem". Ačkoli hranici nepřekročili dobrovolně, jsou to oni, kdo, možná podvědomě, udělá první krok.___Co Znovuzrození posouvá jako film na zcela jinou úroveň, je geniální kamera Jamese Wong Howa. Nekonvenční úhly kamery, zejména podhledy v úvodu filmu, a pokřivené čočky umocňují kafkovské vyznění filmu. Celkově se film vyznačuje velmi stísněnou atmosférou, která mírně polevuje ve druhé třetině filmu a vrací se opět v závěru. Velmi, velmi působivý film.

    • 4.11.2016  15:18
    Arzenál - 50 % (E07) (epizoda) (2016)
    *

    Absolutní zklamání! Jak můžeme brát vážně dokument o ČSFD, když neoslovili uživatele golfista, který zde má nejvíc bodů, a proto fenoménu ČSFD potažmo filmu nejvíc rozumí.

    • 29.10.2016  23:12
    Toni Erdmann (2016)
    *****

    Málokdy se stane, že je film zároveň vtipný, dojemný a sociálně naléhavý. Monolog "přijel jsem sem navštívit designového zubaře" je jeden z nejlepších ve filmové historii. Toni Erdmann je spolu s Birdmanem nejlepší alter ego poslední pětiletky.

    • 29.10.2016  23:00

    Někde mezi Andreiným Akvárkem a Spring Breakers Harmonyho Korina. Hlavně díky kameře velmi stísněný a bezvýchodný film. Na to aby se American Honey dal brát jako regulérní sociální drama, místy příliš audio-vizuálně-i-obsahově ustřeluje a dostává se "ven z koryta", následně se ale vždy vlije zpátky.

    • 26.10.2016  21:57
    Neon Demon (2016)
    ****

    Refn je bezpochyby jeden z nejtalentovanějších tvůrců současnosti a proto nároky kladená na jeho díla nemůžou být menší než velká. V jeho tvorbě jsou dominantní dvě díla - Pusher, který odstartoval jeho kodaňské období a Drive, jehož podvratná estetika a exaltovanost byla jako blesk z čistého nebe a velmi ostře vyryla dosavadní kontury jeho post-kodaňského rukopisu. Kodaňské období mělo bezesporu gradující charakter. Brutální a absurdně humorné zkazky z kodaňského podsvětí vyvrcholily závěrečným dílem trilogie Pushera. Refn stále více rozvíjel v prvním díle definovanou estetiku, díl od dílu více tlačil na pilu (a to obrazně i doslova) a přitom dokázal udržet zcela osobitou a specifickou náladu, která charakterizovala první díl. Trilogie Pusher spolu s Bleederem tak tvoří jasně stylově definovanou a ohraničenou skupinu. Poté následovaly Bronson a Barbar, filmy sice nadprůměrné, ale stylově neukotvené, ve kterých jakoby Refn hledal svoji budoucí tvůrčí polohu. Mnohé sice už předznamenaly, ale skutečný průlom nastal až s Drive. Exaltovaná jízda ulicemi LA se zádumčivým Ryanem Goslingem funguje s timingem švýcarských hodinek. Alespoň minimálně poučenému divákovi však musí být jasné, že je to dobře promyšlená hra s žánrem a diváckými očekáváními a brát film jako akční žánrovku je proto mylné a musí vést ke zklamání. Zároveň zde funguje určitá melancholie, kterou přiživuje výborně zvolený soundtrack. Exaltovanost a tendence ke zvýraznění skutečnosti pomocí extrémů předznamenává už červený rating filmu. Romanticko-patetické momenty oslavy dětských narozenin se střídají se záměrně násilnými scénami, které jsou ale podány tak, že je nelze brát vážně. Vše je výborně natočené a film má úžasný rytmus. I přes všechny objektivní faktory lze však výjimečnost filmu v plné šíři chápat spíše intuitivně, coby podvratnou hru s žánrem a divákem, která funguje na základě využití mnoha hyperbol. Estetiku zvýraznění skutečnosti pomocí hyperbol si Refn přenesl i do dvou posledních filmů. Co však zmizelo, je ona melancholicky podmanivá atmosféra a rafinovaná hra s divákem. Refn stále prohlubuje a vyhraňuje vizuální aspekt svých filmů – jednotlivé záběry jsou stále více vycizelované a obraz je rámován do působivých kompozic. Tomuto záměru dává volné pole působnosti oblast módního průmyslu, které se Refn věnuje ve svém posledním filmu Neon Demon. Tmavé pokoje a luxusní sídla střídají prosvětlené fotoateliéry a film tak zcela přirozeně může nabývat jasně ohraničených kompozic. Jednotlivé záběry jsou sice působivé, ale někam se vytratila atmosféra, která by film pojila a dávala mu konzistenci a výjimečnost, tak jako tomu bylo u trilogie Pusher a u Drive. Neon Demon je sice přímým potomkem estetických postupů definovaných ve Drive, ale bohužel nezdědil onu podmanivou atmosféru a umělecké fluidum, které se tak těžko popisuje slovy. Ale závěrečná scéna ve stylu „fuck the future, hlavně když budu krásná“ a následné titulkové záběry na vyprahlou poušť stejně potěší. Refn je pořád svůj, i když momentálně ne v top formě.

    • 26.5.2016  21:25

    Odér Kouře, ač venkovskou krajinnou značně zvětralý, je stále přítomný, ale jinak se mi Vorlovy filmy za posledních 20 let nelíbí. Revoluční exaltovaná estetika Kouře je zřejmě do nového tisíciletí nepřenositelná.

    • 16.4.2016  23:43

    Nevím na čem Terrence Malick jede, ale měl by s tím přestat, protože na rozdíl od Gaspara Noého nebo v blahých časech Alejandra Jodorowského mu drogy nesvědčí. Knight of Cups je o něco málo horší než Strom života a o něco málo lepší než K zázraku. Nicméně všechny tři filmy jsou podobně špatné a slévají se mi v něco jako: „My son…“ What is the meaning of life?“ Krásné ženy. Funkcionalistické chladné prostory. Vybroušený vizuál. Podmanivé kamerové jízdy. Dinosauři. „Love.“ „Life is like a swamp.“„There is no meaning.“ ___ Pořád se mi vkrádá srovnání s Houellebecqovými Elementárními částicemi, které možná není úplně na místě. Ale v obou dílech, Malickově filmovém a Houellebecqkově literárním, vidím určité společné rysy. Snaží se býti filozofickými, v určitém smyslu transcendentálními, ale v konečném důsledku jsou „prázdnými“.

    • 5.4.2016  21:32

    Už si na Clinta asi začínám zvykat – netrpěl jsem ani z poloviny tak jako u Gran Torina. Stále ale platí, že filmy Clinta Eastwooda nijak nerozšiřují kontext témat, o kterých pojednávají, a v podstatě nemají co nabídnout. Eastwood se zuby nehty snaží dělat onu „velkou“ kinematografii s kvalitním, blockbusterovským, vizuálem a hlubokým sdělením. Problém je v tom, že Eastwood je naprosto nesebereflexivní a o nějakém přesahu zde nemůže být ani řeč. Jediné v čem s každým dalším filmem vyniká víc a víc je míra sebezalíbení a vášnivého patriotizmu.

    • 26.3.2016  23:00
    Ve sklepě (2014)
    *****

    Nejzábavnější film roku. Seidl ve mně neustále vzbuzuje otázku, co je vlastně "dokumentární film". Respektive, co jsou Seidlovy filmy. (hodnocení filmu: 12.10.2015 - Be2Can)

    • 26.3.2016  22:32
    Konzultant (2013)
    *****

    Za posledních 30 let nejlepší Ridley Scott. Přemýšlím nad tím McCarthyho scénářem. Sám o sobě působí jako patetickej pseudofilosofickej deepshit, ale v kombinaci s Ridleyho vizuálem a prezentací hlavní herecké pětky to funguje naprosto dokonale. Vyprázdněnost ve velkých gestech a zločin je následován trestem. P.S.: Pod tím balastem je scénář velmi chytře vypointován a věřím, že McCarthy přesně věděl, co dělá. (datum hodnocení: 1.3.2016)

    • 26.3.2016  21:54
    Villmark 2 (2015)
    ***

    Påla Øieho jsem po Temných lesích (Villmark) a Skrytém považoval za jednoho z největších talentů evropského filmu orientujícího se na žánrovou kinematografii. V některých ohledech mi Øie připomínal Denise Villeneuva. Ten dráždivý moment napětí a zdánlivě civilní atmosféra strachu a nadpřirozena, která přímo vysávala vzduch z plic... Z toho všeho u Villmarku 2 (s prvním dílem pouze společný název) zbylo jen několik mrazivých záběrů od táboráku. (datum hodnocení: 7.3.2016)

    • 26.3.2016  21:35

    Obraz má pastelový nádech, hlavní hrdina působí kouzelným dojmem a děj je protkán bizarními scénami. Celkově film působí zajímavým, ale nesourodým dojmem. Je zde na delší diskuzi, zda tuto „nesourodost“ chápat negativně nebo jako hlavní devizu filmu. V rámci standardního příběhu o dospívání chlapce v romantických kulisách amerického středozápadu jsme konfrontováni s několika momenty, které značně vybočují z nastolené linky. Tyto scény nejsou v příběhu hlouběji ukotveny a působí místy až nahodilým dojmem. Na druhou stranu jsou natolik bizarní a spolu s pastelovým vizuálem působí tak ulítle, že film posouvají do úplně jiné dimenze. Kdyby to byl režisérský záměr a Ridleyho rukopis, řeknu, že je to geniální. U Reflecting Skin mám ale pocit, že je to jenom šťastná souhra okolností – herecký výkon chlapce, výborná kamera a netradiční filtr, dostatečně výstřední scénář. Režisérská supervize a nadhled, který by dal filmu konzistenci, zde chybí.

    • 16.10.2015  23:27
    Faust (2011)
    *****

    Svět jest vsazen do expresionistických kontur a jediné co ho nese a podpírá je kostra příběhu. Fascinující.

    • 8.1.2015  23:01

    Vizuálně působivé, každý záběr je dokonale vycizelovaný. Bohužel se ale někde na pozadí kouřících továren a v hloubkách temných průchodů ztratil koncept filmu. Jednotlivé záběry se tak spíše přebíjí, než aby tvořily celek. Navíc také veci ako scénár má Ana Lily Amirpour, jako "ambiciózní autorka artového filmu", zrejme úplne v pyči. Postavy moc nemluví, ke každému slovu se dlouho odhodlávají (ano, znak mnoha artových filmů) a když konečně něco vypustí z úst, působí to iritujícím a zbytečným dojmem. Nevím, jestli jsem se na to moc soustředil, ale ke konci mi to přišlo až vtipné. Celkově film působí asi tak skutečně jako iránské město v kalifornské poušti. Slovy režisérky, je to jako kdyby spolu Sergio Leone a David Lynch měli malého íránského rockera a hlídat jim ho přišel Nosferatu.

    • 7.1.2015  17:31
    Interview (2014)
    ****

    Překvapivě dobré, a ke konci ještě lepší.

    • 5.11.2014  23:24
    Interstellar (2014)
    *****

    To vše ten kosmonaut, který se skrývá za knihovnou, má na svědomí.

    • 14.10.2014  18:37
    Vyšší moc (2014)
    *****

    Podvratná hra s očekáváním diváka na všech úrovních percepce. "Divácky přístupný film?" Totální šok, něco takového bych po Hře od Östlunda v životě nečekal.

    • 9.10.2014  21:54

    For pure viewing pleasure… Divoké historky jsou jedním z mála filmů, který se zavděčí takřka všem výkonnostním třídám divácké obce. Viz slečna sedící v kině za mnou: „A stejně bylo nejlepší, jak na konci ošukala toho kuchaře, chichi.“ Jednotlivé příběhy balancují na hraně morbidní grotesky, zejména povídka „Audi vs. redneck“ v tom vyniká, a nabízí dostatek podnětů ke katarzním výlevům. To taky považuji za hlavní příčinu divácké úspěšnosti filmu. Jednotlivé příběhy jsou do té míry bizarní, aby udrželi pozornost, ale podstata každého je zároveň natolik konvenční, že se s ní dokáže ztotožnit většina diváků. Poskytují tedy platformu pro vybití emocí nebo výše zmíněnou katarzi. Film se skládá z šesti příběhů. Z nichž ten první se dá považovat za hodně navnazující intro. Další dva „Jen na krysy“ a „Audi vs. redneck“ jsou provokativní hra s diváckými očekáváními, kde se role aktérů mění jako na houpačce a zdánlivě banální situace zde gradují do absurdních rozměrů. Druhou půlku filmu považuji za o něco slabší. Příběhy ztrácejí tlak na pile a do nekompromisního humoru se vkrádá snaha zalíbit se divákovi. Poslední povídka, ač je zábavná a má kulervoucí entrée, na mě místy působila ve srovnání ze zbytkem filmu příliš vykonstruovaně (na svatební scény mám asi od Trierovy Melancholie příliš vysoké nároky). Celkově ale dobrý - mainstream se nažral a čest tvůrce zůstala neporušena.

    • 22.7.2014  21:44
    Zátah 2 (2014)
    *****

    S odstupem a s chladnou hlavou začínám uvažovat, jestli Zátah 2 opravnu není nejlepší akční film, jaký jsem kdy viděl. V rámci žánru naprostá špička.

    • 23.4.2014  11:41

    Intelektuálové bulvár milují. Zvlášť když k tomu hraje hudba Michaela Nymana.

    • 12.2.2014  22:44

    Neskutečně špatně natočený dokument. Tak už jsem dlouho netrpěl, chudák Martina...

    • 31.1.2014  22:25
    Dvojí hra (2009)
    ***

    Docela chytrý film, který mě nudil tak neuvěřitelným způsobem, až mi to přijde podezřelé.

    • 31.1.2014  22:15

    Camille Claudel 1915 je film o ničem. A velmi v tom vyniká. Kontroverzi tentokrát vzbuzuje už jenom samotný námět, který se zrcadlí v názvu filmu. Rok 1915 v životě Camille Claudel; rok, ve kterém se nic zvláštního nestane; rok, který je naprosto stejný jako zbývajících 29 let jejího života. Film zachycuje Camille Claudel v psychiatrické léčebně poblíž Avignonu, do které byla na základě domněnek své matky umístěna roku 1913. Jediným rozptýlením po sledované období je pro ni návštěva bratra. Dějový minimalismus slouží Dumontovi jako výchozí bod k mistrně komponovaným záběrům impozantního kláštera léčebny, jejich pacientů a přírody kolem ní. Dokonale čisté záběry přesně respektují geometrický střed a spolu s měkkostí barev a striktním rámováním obrazu působí jednotlivé scény dojmem malířského plátna, kde se jenom tu a tam kamera pohne do strany. Semknutost jednotlivých prvků do přesných obrazových kompozic dokonale koresponduje s dějem a vyvolává pocit tísně až beznaděje. Camille je neoddělitelnou součástí těchto kompozic a její nálady se prolínají s okolním prostředím. Stejně tak jako je obraz omezený svým rámem, život Camille Claudel je omezený hranicemi kláštera. Marnost touhy uniknout je cítit z každého záběru. Výsledkem je rozbití konceptu času, který už jenom potvrdí závěrečný titulek: „Camille strávila v léčebně posledních 29 let života a zemřela 29. října 1943 ve věku 79 let, její bratr ji do té doby pravidelně navštěvoval.“

    • 11.12.2013  22:44

    Horší už byl jenom Válečnej kůň starýho Štefana.

    • 8.10.2013  23:02
    Zmizení (2013)
    ****

    Zmizení je v mnoha ohledech dokonalý film. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že ačkoli jsem byl v kině, viděl jsem "pouze" v mnoha ohledech dokonalý televizní film.

    • 3.9.2013  21:47
    K zázraku (2012)
    *

    Malickův tvůrčí vývoj je pro mě největším zklamáním mého cinefilního života.

    • 22.8.2013  22:05
    Zapadákov (1971)
    *****

    Kdyby Wake in Fright natočil autorský režisér, film by neměl ani polovinu své působivosti. Doslovnost, stereotyp a frustrace. Netočil Kotcheff náhodou autobiografický film? Opus magnum!

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace