ItsMeRionit

Husina po celém těle, to je něco co bych stoprocentně měl, kdyby někdo přiložil k mému krku Gom Jabbar, ale také je to zároveň fakt, který se mi stal při sledování druhé Duny v kině. Doslova všechny chloupky se chvěly jako kdyby má kůže byl písek, pod kterým se skrývá Shai-Hulud, který svou vibrací vysloveně vyvolává euforický zážitek a já se nechal jen unášet vlnou Duny a pohltit se do chřtánu tohoto gigantického blockbusteru. Jelikož jsem knihu přečetl, tak mi všechny situace nebyly cizími, ale jen jsem koukal s úsměvem na tváři a říkal si: Tyvole jo! Tohle je přesně jak jsem si to představoval. Denis opravdu dokázal přinést Arrakis k životu tak nádherným způsobem a cítil jsem se přenesen do tohoto světa jako předtím při čtení knihy. A nejenom Denis, ale všichni co se na tom filmu podíleli, hudba Zimmera povznesla tu epičnost až na orbitu a ještě dál, efekty byly tak věrohodné, až si moje graficky-studentské-já málem nadělalo do gatí a herecké výkony by mohly svou intenzitou pohánět celou planetu. Nechám se ještě minimálně jednou odpálit v IMAXU, ale i kdybych měl teď zemřít, tak jsem dosáhl Nirvány. Tohle je prostě tak ohromně velkolepá pecka, kterou by si vážně nikdo neměl nechat ujít, i přesto že nemusí být pro všechny. Ještě bych rád zmínil pár momentů, u kterých jsem si asi ucvrnknul: První jízda na červu, útok na Harvester, promlouvání Paula k Fremenům (kdykoliv), závěrečná bitva + duel. No a já teď jdu šupem znovu přečíst jedničku a pokračovat dál, protože tenhle svět miluju čím dál víc a chci se pitvat v každém detailu. "May thy knife chip and shatter."