Xeelee

Originální, nápadité, chytře zacyklené samo do sebe a na Dalího málo surreálné. Dupieux miluje absurdno, ale ta esenciální podstata surrealismu jako by mu proklouzávala mezi prsty. Většinou jen surreálně skládá příběh z klasicky pojatých segmentů. Sledujeme několik dějových linek, které se rozvíjejí, prolínají, kříží i vrací samy do sebe. A to i dost zábavnou repetitivní formou. Jako fandu surreálna všeho druhu mě nejvíc bavil asi ten příchod hotelovou chodbou na interview na začátku filmu. Vycvičen nejen z Buñuelových filmů (na kterých se Dalí samozřejmě nemohl nepodílet) jsem začal od prvních kroků tušit co se stane :). Všechnu moc imaginaci! Dupieux mě hodně baví, ale ještě mě ničím neoslovil tak, abych mu mohl dát plnou palbu. Zamiloval jsem si spoustu nápadů a detailů z jeho tvorby, které utkví v paměti, ale celku vždy něco chybí.

Tohle bylo hodně meta. Je důležité, že se něco děje, když to nikdo nevidí? I když tam jde o nejlepší herecký výkon pryže v hlavní roli? Robertovi jsem to jeho herectví bezmezně věřil. Fascinuje mě, jak expresivně dokázal divákům zprostředkovat své emoce. Rebel bez příčiny, osaměle putující krajinou a ničící všechny a vše na co narazí. Kromě televizí a jedné krásky, do které se zamiluje. V šílené směsce intelektuálního filosofujícího artu, exploatačního braku s vybuchujícími zvířátky a hlavami a nonsensové romantické komedie, která je svým způsobem vtipná i v pasážích, které mají záměrně nudit a odradit diváka. Před touhle zběsilou hříčkou vás dokáže zachránit snad jen nějaký stupidní blockbuster od Baye. Na ten by si Robert netroufl ani se všemi pneumatikami světa. Óda na bezdůvodnost. Protože chci. Goodyear.

Viděno v IMAXu a první část na mě působí mnohem lépe i na monitoru. První část byla láska na první pohled. Druhá část mi přišla moc nalinkovaná, směřující tam kam se musí dostat. Počkám si na druhé shlédnutí doma a uvidím, co to se mnou udělá.