Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 323)

plakát

Daaaaaalí! (2023) 

Originální, nápadité, chytře zacyklené samo do sebe a na Dalího málo surreálné. Dupieux miluje absurdno, ale ta esenciální podstata surrealismu jako by mu proklouzávala mezi prsty. Většinou jen surreálně skládá příběh z klasicky pojatých segmentů. Sledujeme několik dějových linek, které se rozvíjejí, prolínají, kříží i vrací samy do sebe. A to i dost zábavnou repetitivní formou. Jako fandu surreálna všeho druhu mě nejvíc bavil asi ten příchod hotelovou chodbou na interview na začátku filmu. Vycvičen nejen z Buñuelových filmů (na kterých se Dalí samozřejmě nemohl nepodílet) jsem začal od prvních kroků tušit co se stane :). Všechnu moc imaginaci! Dupieux mě hodně baví, ale ještě mě ničím neoslovil tak, abych mu mohl dát plnou palbu. Zamiloval jsem si spoustu nápadů a detailů z jeho tvorby, které utkví v paměti, ale celku vždy něco chybí.

plakát

Rubber (2010) 

Tohle bylo hodně meta. Je důležité, že se něco děje, když to nikdo nevidí? I když tam jde o nejlepší herecký výkon pryže v hlavní roli? Robertovi jsem to jeho herectví bezmezně věřil. Fascinuje mě, jak expresivně dokázal divákům zprostředkovat své emoce. Rebel bez příčiny, osaměle putující krajinou a ničící všechny a vše na co narazí. Kromě televizí a jedné krásky, do které se zamiluje. V šílené směsce intelektuálního filosofujícího artu, exploatačního braku s vybuchujícími zvířátky a hlavami a nonsensové romantické komedie, která je svým způsobem vtipná i v pasážích, které mají záměrně nudit a odradit diváka. Před touhle zběsilou hříčkou vás dokáže zachránit snad jen nějaký stupidní blockbuster od Baye. Na ten by si Robert netroufl ani se všemi pneumatikami světa. Óda na bezdůvodnost. Protože chci. Goodyear.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Viděno v IMAXu a první část na mě působí mnohem lépe i na monitoru. První část byla láska na první pohled. Druhá část mi přišla moc nalinkovaná, směřující tam kam se musí dostat. Počkám si na druhé shlédnutí doma a uvidím, co to se mnou udělá.

plakát

Opičí muž (2024) 

Milionář z chatřče si poprvé sedl na režisérskou sesli a podílel se na scénáři brutálního duchovního filmu o pomstě, ve kterém si střihnul hlavní roli. A úplně to neukočíroval. Ke konci už to je dost otravnej film. Ale tahle indická variace na ve filmu zmíněného Johna Wicka má co nabídnout. Scénář je v první půlce svěže originální a nepředvídatelný. Vizuálně Opičí muž nadchne a zprostředkuje mizérii a špínu života v indické chudinské čtvrti, kde život místních nemá moc vysokou cenu. Velkou roli tu hraje indické náboženství, guruové, indické tradice a reálie i psychedelická duchovní zkušenost. Netradiční mix s obrovským nevyužitým potenciálem. Tréninková sekvence, při které se mi automaticky vybavil Kickboxer, je taková nijaká a netuším v čem a jak se vlastně zlepšil. Psychedelická zkušenost je zkratkou, scénáristickou berličkou, když si zdá se nevěděli rady s tím, jak vykreslit vývoj postavy. Tady promarnili velkou příležitost. Bojová choreografie není přehledně nasnímaná a sestříhaná a hodně čerpá z Johna Wicka. Ale i přesto je v ní dost svěže brutálních nápadů a zajímavých záběrů. Ke konci se to začne utápět v klišé, čím dál víc repetitivních flashbacích a závěr je takový nijaký. Vlastně ani nevíme kdo všechno je součástí jeho pomsty a závěr tak byl rozpačitý a neúplný. Utnutý, když to nečekáte. Diváci budou, nalákáni marketingem, očekávat hlavně akci, která následuje po dost pomalém rozjezdu. A přitom mi přišlo, že silnější byl film snad ve všem ostatním. Je docela odvážné jít s tímhle filmem, točeným pro Netflix, do kin, ale jako režijní debut jde o zajímavý počin.

plakát

Zabij nebo zemřeš (1991) 

[FOD 2024] Prostě další přírůstek do SSCU (Sidaris Silicone Cinematic Universe). Spousta převlékání, nahoty, akce, kozatic, osvalených fešáků, mega modelů letadel a neustálé cestování všemožnými dopravními prostředky. Hlavně se tam furt létá letadly, protože jedna z hereček je pilotka! To se prostě musí využít. S otrleckým simultánním dabingem naprostá pecka :D. Videoherní narativ, kdy se hrdinné agentky vypořádavají se záporáky, kteří se v centrále zla na monitoru postupně přesouvají do zóny smrti a vybuchnou, je geniální. Pokaždé křeče do bránice. GAME OVER.

plakát

Pohroma ve stříkačce aneb Otrlá primadona (1987) 

[FOD 2024] Být stále mlád, to bych si přál, při tom nezmutovat. Jako ta herečka za zenitem, která by kvůli nežádoucím účinkům séra mládí potřebovala na plastiku a zubní hygienu. Ženy jsou prý z Venuše, ale jestli Venušanky vypadají takhle... Co si budeme. Jde o totální brak. Hlavně že tam je občas nahota, monstra, gore scény a mrtvoly. Prostě vše, co by měl pořádný film obsahovat. To diváky zaujme.

plakát

Phenomena (1985) 

[FOD 2024] Ať žijí červi a jiná lehce teleptická havěť v podivném a nepříjemně gradujícím atmosférickém snímku o jedné vnímavější dívce, která jako jediná dokáže najít místního šíleného vraha. Pokud ji předtím nezavřou do blázince nebo ji neudolají šikanátorky z dívčí akademie. Jedním z nejlepších herců je šimpanz. Většina ostatních hereckých výkonů je žalostná, ale to zas tak nevadí. Spousta scén postrádá logiku, ale způsob, jakým je Phenomena natočena, vám vše bohatě vynahradí a jako třešničku na dortu dostanete závěrečné hektolitry mrtvol a nejhorší metalový soundtrack v historii kinematografie. Ach bože, ten pohřeb...

plakát

Kastrólman (2011) 

[FOD 2024] Děkuji ti Kastrólmane za unikátní filmovo-kulinářský zážitek na Festivalu otrlého diváka! Otrlci usoudili, že film si nejvíc užijeme, když ho budeme co nejméně vnímat, tak nás při každé kulinářské scéně hnali ke stolečkům pojídat speciální menu, připravené michelinským šéfkuchařem exkluzivně pro tuto projekci. Nejvíc musím ocenit jednohubku z rohlíku a těstoviny (neidentifikovatelné cosi bez chuti) a výtečně svíravé archivní krabicové víno). Čím víc chodů jsem měl, tím víc mi z nich bylo špatně, což krásně umocnilo zážitek z filmu, kde nakonec nic není jak se zdá. Jde o guláš ze scén točených asi osmi režiséry. Někteří točili jen krátké segmenty (třeba zamilovanou scénu na pláži) a je zábavné sledovat rozdíly ve kvalitě obrazu, střihu a celkového stylu. Doporučuji. Velká mňamka. Musím pak smeknout kuchařskou čepici před kreativitou tvůrců. Vás by napadlo stvořit zamilované vraždící monstrum s hrncem na hlavě, které na lidi vrhá rendlík s držadlem, které se do vás zaboří jak horký nůž do másla? Těšte se na postmoderní slasher s komediálními prvky a naprosto unikátními způsoby jak někoho zprovodit ze světa vysoké kuchyně. BTW formát culinary cinema je budoucností filmového průmyslu.

plakát

36 promile Shaolinu (1984) 

[FOD 2024] Honkongská zhovadilost s pořádnou hladinkou, míchající dohromady kopu nesourodých motivů, která mě ale bavila mnohem víc než většina tradičních hongkongských akčních komedií. Konečně mi sedl typ humoru.

plakát

Borrower - Oběti bez hlav (1991) 

[FOD 2024] Znáte ten pocit, když si občas musíte půjčit cizí hlavu, protože vaše po prokalené noci exploduje? S pejskem to pak začne být obzvlášť podivné. Borrower je esencí osmdesátkové špíny. Prostitutky, bezdomovci, vidláci a další existence, vydestlilované do raně devadesátkového filmu. Jasně, je to céčko bez příběhu, eklekticky přeskakující mezi lidmi, motivy a lokacemi, ale se slušnými herci a působivou atmosférou. Možná to byl i tvůrčí záměr. Emzák je celý film úžasně mimo jako Edgar z MIB, ať už ho zrovna hraje kdokoliv. Je to taková celovečerní kocovina s bolehlavem.