Xeelee

[FOD 2024] Tenhle film je svým způsobem fascinující. Jde o porno, kde vidíte strašné věci, tvářící se jako normální sex. Tvorbu hlubokých traumat skrze sexuální zkušenosti. Který nepůsobí vzrušivě, ale místy až odpudivě. Sex je nervózní, upatlaný, nemotorný... Mnohem bližší realitě, než normálnímu pornu, které vás má vzrušit. Sledujete rozhovor dvou traumatizovaných lidí, kteří si vypráví o svých traumatech. Celý život jim lidé sexem i slovem (při či po sexu) ubližovali a nejsou schopni navazovat vztahy. Cítíte, že rozhovor na ně má terapeutický efekt a jen přemýšlíte nad tím, jak moc se v té jejich snaze o sex promítají patologické vzorce chování. Jak moc patologický byl jejich vztah, končící silně patologickým zásekem na svatbě. Očividně si ta traumata nevyléčili. Zbyli na sebe a asi jen těžko budou mít normální harmonický vztah. Nedošlo ke katarzi u těch dvou chudáků, ale možná dojde ke katarzi u diváka, který se tu do nich může vcítit a konečně plně pochopí co je to sexuální trauma. Pokud si tím sám neprošel, tak jakýkoliv jiný pokus o zprostředkování mu nedokáže zprostředkovat jaké to je.

[FOD 2024] Válečník, Energetik, Farmář, Doktor, Výzkumník, radioaktivní hrdina má mnoho podob. Připravte se na možnosti, které přináší nový atomový věk! Edukativní snímek o budoucnosti využití radioaktivity v jaderných elekrárnách a ve všemožných odvětvích lidského snažení od medicíny po zemědělství. Popisuje jak funguje šťěpná reakce a jak fungují různé aplikace v běžném životě. | ► A Is for Atom

[FOD 2024] Neuvěřitelný skvost o neuvěřitelně se zmenšujícím muži, který příběhem, triky a zpracováním obstojí i v dnešní době. Ve snímku se neustále něco děje, příběh svižně odsýpá, udržuje si divákovu pozornost, nechává nás žasnout nad trikovými sekvencemi a kulisami a na konci si pak zafilosofujeme o budoucnosti lidstva a vesmíru v nezvykle otevřeném konci. Vše se tak rychle mění, že netušíte co bude za pár minut. Tvůrci projevili neuvěřitelnou míru kreativity. Obzvlášť po přechodu do sklepního mikrosvěta. Souboj s kočkou byl děsivý, ale boj s pavoukem je nezapomenutelný. Celkový dojem pak podrthává způsob, jakým je dění snímáno. Fascinuje mě, s jakou lehkostí i takovéto veledílo přichází s premisou, proč se hlavní hrdina zmenšuje. Prostě potkal náhodný radioaktivní mrak na lodi a pak ho později projízdějící auto postříká sajrajtem na hubení hmyzu. Normálka. Jen se to snažte nekombinovat. Každopádně jde o jeden z nejlepších filmů, jaké v 50. letech znikly, a neměl by ujít vaší pozornosti. Promítáno jako double feature s obrovskou Tarantulí (1955) a spoustou dobových reklam a dalších podivností mezi filmy. Plus s dobovým fast food občerstvením k zakoupení během projekcí. Předfilm: A is for Atom (1953)

[FOD 2024] The Blaster: Otrlecká double feature. Geniální nahláškovaný béčko, který na amatérský film s rozpočtem 2000 Kč neskutečně šlape a je přiznaně naprosto blbý a parodující. Promítáno jako dvojprojekce s pokračováním z vesmíru. | ► The Blaster

[FOD 2024] Fascinující. Perfekcionismus v nejryzejší formě. Komplexnější scény se stop motion animací asi těžko někdy uvidím. Ve obraze se často děje až neskutečné množství věcí, které dávají dystopickému industriálnímu světu s postapo nádechem netušenou plasticitu. Původně Borthwick vytvořil 8minutový snímek pro BBC. Měl to být vánoční kousek pro děti. Ehm... To úplně nevyšlo, ale (nikde nesehnatelné) Nursery Crimes mělo velký ohlas a dokonce vyhrálo nějaké ceny. Tak se Borthwick rozhodl, že dílko rozpracuje do úctyhodné hodinové stopáže. Mutanti, toxický odpad, špína, násilí, podivné existence a všudypřítomná havěť. V tomhle světě se odehrává příběh Palečka, kterého vezmou rodičům a ocitne se v podivné laboratoři. Co by to bylo za scénu, aby tam nelezly mouchy, či jiná havěť? Mezi nesrozumitelnými skřeky postav se objeví jen pár srozumitelných slov a vět. Nepopsatelný zážitek s nečekanou pointou v posledním záběru. | ► Utajená Palečkova dobrodružství

Arachnofobie je víc komedie než horor, ale je to pavoučí klasika. Jeden z nejlepších arachnofobických filmů, co kdy vznikly. I když moc děsu nevyvovává. Pokud chcete čistokrevný horor, tak zkuste francouzkou Havěť (2023), nebo Království pavouků (1977) s živými tarantulemi. Neznám jiné opravdu vážně míněné a děsivé pavoučí horory.

Poctivá arachnofibie s ekologickým poselstvím (DDT a narušení ekosystémů) a se spoustou živých tarantulí, z nichž bohužel spousta natáčení nepřežila. Smekám před herci, kteří si s nimi velmi kontaktně zahráli. Hned na začátku je napínavě nasnímáno tele, které pavouci zabijí, ale pak je dlouho vykreslováno jen skoro idilické fungování na až westernově působícím vidlákově, kde vše funguje a vypadá jako v 50. letech, jak to tu popisuje zelvopyr. Další napínavá scéna a útočící pavouci se objeví až těsně za polovinou filmu kolem 50. minuty. Do té doby se občas jen něco stane se zvířaty, někde se mihne pavouk a tvůrci pomalu budují nejasný pocit znepokojení v jinak bezstarostném zapadákově. Vzorky z napadeného telete pošle místní veterinář do města a odtamtud přijede znepokojená vědkyně ve slušivém kostýmku a v Mercedesu 450 SL. Namalovaná blondýnka s vysokými podpatky se slušivými brýlemi, šálou, koženými rukavičkami a kabelkou. Větší kontrast už tam být nemůže. Vykreslí ji ale jako velmi inteligentní a silnou ženskou postava. Dost emancipovanou, jak se ukáže, když ji místní veterinář kapitán Kirk začne balit. Ale nakonec mu podlehne a velkou část pomalého rozjezdu sledujeme jejich romantické sbližování a fungující chemii mezi nimi. Shatner je tak trochu macho, ale jsou sedmdesátky... I na dnešní poměry pořád většinu času působí jako sympaťák. A pak najednou začnou umírat lidé (v autě, doma, v letadle...), tarantulí je čím dál víc a film začne nabírat na obrátkách. S děsivými momenty doprovázenými ústředním motivem z Psycha. Často ale někdo proběhne mezi pavouky a umře a hlavní hrdinové zvládají i dost nepravděpodobné situace jako pavouky v autě, které prostě vyhází. Škoda toho z ničeho nic explodujícího okna ke konci. Úplně zbytečná scéna i s tím co následovalo. Ale rádiové vysílání a poslední záběr nemají chybu. Bohužel, tu retro stylizaci už asi dokáže v našich končinách docenit málokdo (já se nechytal), natožpak odkazy na scény z ’40 westernů a ’50 sci-fi, o kterých se zelvopyr zmiňuje. Na dobu vzniku a filmařské možnosti jde rozhodně o pozoruhodný film.

[FOD 2024] Pohled na svět očima brouka. S titulky založenými na překladu od Vladimíra Kafky. Co víc si přát na velkém plátně? V téhle radikálně jiné adaptaci je forma vším a tvoří neopakovatelnou atmosféru snímáním děje z pohledu Řehoře Samsy. Na Zemi, na stropě, na lustru hlavou dolů, lezoucí vodorovně i vertikálně... Od země sledujete nábytek poházený po bytě, vyklápíte jídlo a tekutiny z talíře na podlahu, rozbíjíte plný porcelán a sklo na stole... Člověku se z toho výsostně neestetického bordelu skoro dělá blivno. A mějte pak rádi někoho, kdo v tom s vámi žije. First person mód prověří míru vaší empatie a představivosti až na hranu.

Postavy jsou ploché, o Jakubovi a Lence prakticky nic nevíme (flashbacky z knihy byly prakticky komplet vypuštěny), chemie nefunguje, ale zároveň je to tak ploché, že si do toho amorfního filmového tvaru můžete spontánně projektovat vlastní představy a emoce. A to i díky pomalému a meditativně plynoucímu ději a umírněnému herectví Adama Sandlera. Na téhle úrovni mě Spaceman pohltil a vydal se se mnou do mého nitra. Náhlá Jakubova proměna nepůsobí moc věrohodně, ale když si tam budete prožívat něco svého, tak si toho možná ani nevšimnete. Stejně jako mnoha dalších klišé. Jestli mě něco přesvědčilo, tak Sandlerův herecký výkon a ztvárnění pavouka Hanuše. A to říkám jako člověk, kterého Sandler štve i v jeho kvalitních artových filmech. Tady je mu dokonce i dobře rozumět. Za zmínku stojí i pseudoretro vizuál v pojetí režiséra Černobylu. Přeji vám hluboký kontemplativní zážitek, pokud k němu dokážete dospět. A neřešte, že celá ta idea s jednočlennou posádkou je nerealistická a nedává smysl. Tohle dílo je potřeba číst alegoricky. Film samotný by si zasloužil ** až ***, ale jako katalyzátor vlastních emocí funguje skvěle.

[FOD 2024] Konečně pořádný arachnofobický klaustrofobický zářez do kinematografických análů! Většina filmů z tohodle ranku jsou totální béčka. V tom lepším případě přiznaná a zábavná. Tady se ale pohybujeme na čistě hororové půdě. Pořádně děsivé, plné lekaček a napětí. Neznám lepší arachnohoror. Úvod v poušti? Naprostá pecka! Syrová až na kost. Pak se děj začne pomalu nenápadně rozjíždět a od útěku pavoučka téměř do konce šíleným způsobem graduje. Jasně, je to trošku sci-fi, scénář je v závěru naprosto nerealistický, ale šlape to a i v těch nejšílenějších místech se tvůrci našli místo pro zakomponování skvělého situačního humoru. U kterého často mrazí, ale celý sál se přesto směje. Uklízečka rulez! Navíc ke konci hlavní postavy uvěřitelně otevřou i svá stará traumata a dodá jim to na plasticitě a uvěřitelnosti. Pak se dá i chápat proč jsou to tak nesympatičtí kokoti a proč se celou dobu chovali tak jak se chovali. Tak jak byl příběh rozehrán ale měli všichni umřít dávno před tím nesmyslným koncem, kde se policie chová jako neschopná banda debilů a nic už od té doby nedává smysl. Dávám poctivých 70 % a přítelkyni bych na to do kina nevzal. Dobrý postřeh tu měl jendAA365. Čím větší pavouci, tím menší z nich šel strach. Ti nejmenší byli nejagresivnější a nejpřímočařejší. Představa, že se někde objeví, byla děsivá, protože se jim nedalo bránit. Pak šlo projít kolem spousty velkých pavouků, aniž by zaútočili, a megapavouk lidi naprosto ignoroval. Při stoupající bezvýchodnosti a bezmoci tu je opačný trend snižování strachu ze setkání s pavouky.