Robko

Pulp Fiction jsem si pouštěl jako kluk od svých cca 12 let (místo pohádek jsem sjížděl South Park, takže netřeba tím být pohoršen), ale z nějakýho záhadnýho důvodu jsem to první asi 3 shlédnutí nedokoukal do konce a vždy jsem skončil někde u dovádění Butche s Marsellem. Pamatuju si to jako dnes, když jsem náhodou zastihl bratrance, jak zrovna sleduje Pulp Fiction. Zrovna běžela scéna v restauraci s Pumpkinem a Yolandou a já sebevědomě zmínil že se kouká na Pulp Fiction a je teprve na začátku. Byl jsem doslova v šoku, když mi řekl, že už je u konce. V úžasu jsem si film pustil hned další den a tentokrát už opravdu celý, no a byl jsem naprosto uchvácen. Myslel jsem, že je to jen sled cool za sebou jdoucích historek, ale vyklubala se z toho skvěle provázaná mozaika začínající a končící stejnou scénou. Byla to moje první zkušenost s nelineárním vyprávěním. Zbytek je historie. Pulp Fiction se postupně stal mým nejoblíbenějším filmem vůbec, když jsem ho viděl následně ještě asi třicetkrát. A jelikož jsem jako kluk tenkrát ještě sledoval filmy s dabingem, dodnes dokážu odcitovat prvních asi 20 minut filmu nazpaměť!

Možná že o žádným jiným filmu jsem toho nenapsal více, než o Halloweenu. Poprvé jsem ho viděl během studií filmu na VŠ, tzn. moje nadšení jsem nutně ventiloval do různých článků a komentářů. Dokonalý zasazování Myerse do rámu, střídání perspektiv postav, práce s expozicí dvou narativních linek, drobný detaily a nuance podněcující zvědavost a očekávání podbarvený tou úžasnou hudbou - to jsou všechno důvody, proč se rychle stal Halloween jedním z mých top filmů vůbec. Pokračování už byly víceméně meh, ale to co Carpenter udělal tady je absolutní delikatesa, kterou si rád dám vždycky.

Pan Kubrick je nepochybně nejlepší režisér, co kdy chodil po planetě a toto je jeho labutí píseň - musí to být tedy nutně geniální. A je to bezchybný. Miluju ten až magicky plynulej chod děje, kdy se všechno vrství, všechno jednoznačně vyplývá, události z první poloviny filmu se bez výjimky úročí ve druhé polovině a perfektní Tom Cruise se u toho celou dobu ohání svým lékařským průkazem, jako by byl detektiv.😆  A celá scéna s maskami oddělující ty dvě poloviny je snad to nejlepší, co kdy kdo promítl.  Fidelio.

Je zvláštní, že si už nepamatuju, jak jsem se vlastně dostal k tomuhle zapomenutýmu experimentu francouzské avantgardy. Pamatuju si jen, jak jsem z toho byl unešenej, doporučoval jsem to všude a všem, kdo se mnou tenkrát studoval film a je to asi jedinej snímek, kterej na můj popud viděl i můj tehdejší učitel - uživatel Douglas. Viděl jsem více verzí hudebního doprovodu, ale doporučuji určitě ten od Paula Mercera (funkční link na YouTube zde hodil v jeho komentáři Rimsy). Fakt, že film vypráví bez mezititulků a vše je víceméně jasné, už o něčem vypovídá. Střihy na svou dobu neskutečný, snad až přelomový. A scéna na lavičce s pánem je snad dojemnější, než cokoli od Charlieho Chaplina. Němý úžas❤️

Energií nabitý a mládím přetékající koktejl nápadů, který mě dokáže nakoupnout víc, než pakl Red Bullů. Sledovat útrapy smolařského ředitele je mega vtipný, obzvlášť díky dokonalé práci se zvukem a střihy a moje láska k tomuhle skvostu je převeliká. Broderickovy komentáře do kamery taky super. Twist and Shout scéna je asi ta nejvíc elektrizující scéna co znám. Nejsem žádněj stařec, ale i tak mě ten film vždycky vrátí zpět do (většinou) nevinných teen let. No a největší šmoula na ČSFD, Radek99 tomu dal 1*, lepší doporučení asi netřeba.

Jen se na obrazovce začne pomalu objevovat strom, jakožto logo filmovýho studia The Ladd Company, podbarvený fenomenální, až nadpozemskou hudbou Vangelise, nalaďuji se na zcela specifickou vlnu, jakou zažívám snad jen u Blade Runnera. Vizuálně opojná, pomalu plynoucí, až hypnotická detektivka z neveselé budoucnosti pohrávající si s podnětnými myšlenkami. Ford (byť ho miluju) není žádnej Daniel Day-Lewis a nad choreografií některých bitek se dá (i s přihlédnutím k roku vzniku) pozvednout obočí, ale to jsou jen dvě pihy na kráse tohohle skvostu. A vlastně, pihy často dodají osobnost nebo umí být roztomilý😉

Poprvé jsem to odzíval, ale podvědomě jsem tušil, že jsem se nedíval ve správným rozpoložení, proto jsem dal filmu druhou šanci, a už to byl banger. Napotřetí zamilovanost, a už nejen fascinace neortodoxními střihy a až klaustrofobním pocitem utahující se smyčky kolem Belmondovy postavy, ale i dospění do role, kdy mnohem více chápu pohnutky postav a jsem napojen do velké míry i emocionálně. Napočtvrté potvrzení všeho nahoře a prohloubení emocí do té míry, že U konce s dechem je jeden z mých nejmilovanějších filmů, který si pustím kdykoli. Jeden z mých top. Finále graduje neskutečně, Jean Seberg byla fakt mrcha.

Že byl Alfred brilantní filmař je asi nezpochybnitelný, nicméně dodnes nedokážu vysvětlit jakými filmařskými postupy na mě dokázal Hitchcock přenést posedlost, která pohltila Jimmyho Stewarta po Kim Novak. Naprosto plynule a hypnoticky jsem cítil, jak tomu Stewartův Scottie postupně propadá a rejža všechno žene do fantastickýho finále, kde se všechno zúročí. Snímek pracuje s barvami dost možná nejlíp a nejzajímavěji, co jsem kdy ve filmu viděl a krásný kulisy San Francisca jsou už jen velikej bonus. Opravdu perfektní.

Způsob, jakým se protagonista Antonio dostane NE vlastní vinou do řetězce událostí, které jej dovedou až do role člověka, jehož vinou celý řetězec odstartoval - to je neskutečná podívaná. Fantastická výpověď o tvrdé realitě poválečné Itálie a každodenním boji běžného obyvatelstva. Miluju každou minutu, každý záběr. Jako bych to prožíval. Je důvod, proč je film v mojí topce. Nadčasová záležitost.

Film u kterého se zatajuje dech. Cuarón je režijní virtuóz, který dokáže zřejmě z nejpomalejší akční scény, kterou jsem kdy viděl (útěk z farmy), udělat napínavou podívanou. Scéna s přepadením v autě, kdy kamera zůstává po celou dobu uvnitř s hlavním hrdinou, dokud on sám nevystoupí je legendární a z první ruky vím, že se ukazuje na aspoň jedné filmové škole. Clive Owen je v roli nedobrovolného ochránce naprosto perfektní a jeho herectví, kdy reaguje na okolní podněty by zasloužilo nějakou tu sošku. Mistrovská práce.