AGAMENON

AGAMENON

Jakub Kreutzer

okres Brno
Fuggiasco gladiatore

homepage
Skype: AGAMENON36

67 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 12.1.2017  00:09
    Vražda na Měsíci (TV film) (1989)
    ***

    Jeden z mnoha filmů, které jsem mnohokráte držel v rukou ve videopůjčovně, ale nikdy si je nepůjčil. Chtěl bych poděkovat neznámé osobě, jenž vhs překopírovala a nahodila. A teď k samotnému filmu. Jedná se o klasické béčko z televizní produkce (jen chybí neodmyslitelné zatmívačky), snaživě kombinující krimi se scifi, navrch okořeněné špetkou „současné“ politické situace, což je právě jeho největší nedostatek, neboť v době uvedení se Sovětská říše hroutila a glastnosť byla již jen pouhou frází z neexistujícího impéria. Scénář dokáže uspokojivě udržet pozornost diváka, navíc závěrečné rozuzlení je dosti překvapivé (obzvláště na dobu vzniku), k dalším kladům patří, kromě ústřední dvojice v podání Brigitte Nielsenové a Juliana Sandse, i překvapivě příjemně nedisonantně znějící syntezátorová hudba Trevora Jonese, zbytek je již televizní standart, nevýrazná režie, méně kvalitní triky, stísněnější a papundeklovější interiéry,

    • 18.12.2016  21:39

    Jedna z těch něco akademií, kterých jsou 80. léta plná. Tato má velmi úchylné prostředí, nebo aspoň pro mne prostředí pohřební služby rozhodně je (a co teprve pan ředitel). Celé je to neskutečná kravina, plus nulová originalita (pokud nepočítám prostředí), malý rozpočet, nepříliš známé herce atd. Přese všechno jsem se dobře bavil, navíc vše okořeněno málohlasným video dabingem, ten tomu dodává tu správnou patinu dětství začátku 90. let.

    • 18.12.2016  18:39

    Příběh o Sherwoodském zbojníkovy a jeho družině, snad nikdy nepřestane filmaře lákat. Tentokráte se jej rozhodli angličtí tvůrci zpracovat jeho osudy do krátkometrážního, animovaného filmu pro děti. Scénář se překvapivě tolik nezabývá soupeřením titulního hrdiny s ďábelským šerifem z Nottinghamu, jako spíše osvobozením krále Richarda, a jeho znovu instalováním na anglický trůn. Scénáristé si vypůjčili několik motivů z úspěšného Robina Hooda s Kevinem Costnerem, vzhledem se nám animovaný lapka, zas podezřele podobá Errolu Flynnovi, a protože máme 21. století, tudíž nemůže chybět ani přehnaná emancipovanost lady Marion. Což o to, scénář není zas tak špatný, avšak co je to platné, když se producenti rozhodli celý film vytvořit pomocí počítačové animace. Při titěrném rozpočtu, přesně podle příručky úspěšného kapitalisty pro I. ročník, bylo rozhodnuto outsourcingovat práci animačnímu studiu do třetího světa, konkrétně do Indie. Při vší úctě k tvrdě pracujícím Indům, tak otřesnou počítačovou animaci, aby člověk pohledal. Sice chápu, že počítačová animace v současnosti „letí“, ale nebylo by občas od věci se zamyslet, jestli není lepší tvořit klasickou, ruční animací, než lidskému oku, tak nelahodící počítačem generované zrůdnosti. Film v našich luzích a hájích vydala, dnes již neexistující, společnost Green Media, specializující se na distribuci laciných pohádek. Ta nechala dílko přetlumočit do češtiny ostravskou, jako snad všechny své produkty, firmou Wind. K přemluvení bylo přizváno pouhých, pro množství postav naprosto nedostačujících, devět dabérů, což má někdy za následek, že například Tomáš Jirman, debatuje sám se sebou. Výsledný produkt, se zavřením obou očí, nelze označit jinak než sterilní a průměrný. Avšak pro všechny, kteří by chtěli ihned lát nad bídnou kvalitou českých dabingů, je nutné zdůraznit, že anglický originál disponuje dokonce jen sedmy (!!!) dabéry. Jediné co si zasluhuje pochvalu, jest překvapivě kvalitní hudba, kvůli níž zvedám své hodnocení na dvě hvězdy, ale jenom kvůli ní.

    • 8.7.2016  19:20

    Průměrný příběh, adekvátní hudební složka, podprůměrná animace a český dabing, ale jedno zkouknutí se dá přežít.

    • 18.1.2016  17:42

    Velmi dobrý dokument, který je však příliš krátký, aby plně osvětlil tento fenomém, hlavně události po převratu žalostně postrádám. P.S. Komentář uživatele esopesokeso je více než pregnantní.

    • 10.1.2016  12:33

    Tom & Jerry a ztracený drak je můj teprve druhý film (jejich celovečerní debut jsem v kině samozřejmě nemohl opomenout) s Tomem a Jerrym, z tohoto prostého důvodu nemohu soudit, jak vypadají jejich ostatní dlouhometrážní dovádění, přesto bych hned na začátku předeslal, že snad nejsou všechny jako tento film. Jde totiž o jedno z těch děl, jejímž neshlédnutí nikdo o nic nepřijde. Děj se snaží "svézt" na fantasy vlně krátkodobě vzedmuté Hobitem. Máme zde čaroděje, draky, rasistické elfy, přitroublé poskoky a naše dva zvířecí kamarády, jejíchž charaktery se drží v mantinelech vymezenými groteskami. Tom je spíše pohodlný mrzout, zatímco Jerry je hyperaktivní "dobrácká" myš, která, dle mého soudu, vzájemné šarvátky spíše vyprovokovává. Scénář sice nekypí originalitou, na druhu stranu, se nesnaží dosti chabou zápletku přespřílišně natahovat nad únosné meze. Co však pochválit musím, je klasická 2D animace, tak vzácná v dnešní době, proto je velkou škodou, že musí sloužit tak slabému příběhu, navíc doprovázenou nevýraznou syntezátorovou hudbou, s fádním českým dabingem s oposlouchanými hlasy (Juřička, Terš). P.S. Vždy jsem fandil Tomovi, aby toho otravného hlodavce jednou provždy zlikvidoval.

    • 31.5.2015  18:47

    Slabá animace, chabý příběh, nesympatické náctileté postavy, naštěstí film má příjemnou stopáž a poslouchatelnou. P.S. Český dabing se opravdu nepovedl.

    • 11.4.2015  19:13

    Raketa na Měsíc je typickým zástupcem béčkového sci-fi filmu z 50. let minulého století. Děj (nepříliš komplikovaný, velmi předvídatelný, ale neskutečně roztomile naivní) obsahuje všechny tehdejší klišé žánru, máme zde „pološíleného“ vědce, co si doma na dvorku montuje raketu, aby s ní při nejbližší příležitosti odfrčel na Měsíc, jeho, z větší části nedobrovolnou, posádku tvoří inteligentní drsňák, sličná snoubenka a dokonce dva kriminálníci. Naši chrabří astronauti, naleznou na zemském trabantu, nepřekvapivě, zbytky humanoidní feminní civilizace, přičemž se jim budou pod nohy plést i měsíční monstra skalníci a temníci (zarážející podobnost s lidským pavoukem, je čistě náhodná). V první řadě musím složit hlubokou poklonu ČT, za odvahu zařadit podobný film do programu. Nestává se příliš často, aby veřejnoprávní televize vysílala nízko-rozpočtové, polozapomenuté sci-fi snímky, které dnešního diváka drtí svou naprostou nevědeckostí (rozuměj nesmyslností), na druhé straně jej okouzlují dokonalou naivitou. Je toho spousta co filmu vytknout, od náboru posádky, až po chůzí pozemšťanů na měsíci. Nutno však podotknout, že Raketa na Měsíc vznikla jako výplň do dvojprogramu autokin, které z valné většiny navštěvují tokající puberťáci o jejichž znalosti astrofyziky, lze úspěšně pochybovat. Před režisérem Richardem Cunhou nestál zrovna lehký úkol, jak s minimem prostředků natočit (za 65 tisíc dolarů žádný velký zázrak nepořídíte, byť v 50. letech se jednalo o standardní rozpočet podobných výtvorů), navíc s nepříliš sofistikovaným scénářem (několik styčných bodů s Flash Gordonem) v ruce, natočit alespoň trochu koukatelný a zábavný snímek. Dle mého názoru, nikomu jej nevnucuji, se mu to podařilo, i přes nepříliš kvalitní herecký ansámbl, pronášející stupidní dialogy a lekající se hadrového pavouka na špagátech, které jsou navíc ještě k tomu vidět. Na druhou stranu snímek nepostrádá tempo a solidní hudbu Nicholase Carrase.

    • 2.11.2014  19:28
    Precious (2009)
    **

    Nemám nic proti uměleckým sociálně-kritickým filmům, dokonce je mám i rád, jen se nestotožňuji s jejich častým nešvarem, kterým je přílišné tlačení na pilu. Jen málo tvůrců dokáže odolat citovému vydírání diváků, což je i tento případ. Hlavní hrdina těchto snímků nemůže mít jeden či dva (velmi závažné) problémy, to by bylo příliš málo, musí jich mít minimálně rovnou deset, podle pořekadla "čim více, tím lépe". Chápu i touhu o emancipaci barevných z jařma bílého muže, jen nevím, zda tento příběh je tím pravým. Nechci zabýhat příliš do podrobností, jen bych rád upozornil, že snímek je možno i interpretovat jako sbírku těch největších stereotypů černochů, které si lze představit (flákači, vyžírkové, zloději, feťáci atd). Osobně jsem od filmu čekal více. P.S. Tohle natočit běloch, tak ho při nejbližší možné příležitosti zlynčují.

    • 22.2.2014  12:48

    Pro Turky je průběh a ukončení první světové války dodnes národní tragédií. Proto není divu, že si stvořili novodobého Supermana (Francouzi totéž učinili v komiksech o Asterixovi), Aliho. Ten je nositelem osmanského dědictví. Zároveň je to nepřekonatelný milovník, rváč, dobrodruh a za každé okolnosti elegán, jenž si musel svůj nezbytný fest minimálně přilepit kanagonem. O role zloduchů se postarali vojáci vítězných mocností a s nezbytnými, proradnými Řeky po boku, kteří, světe div se, již nechtěli dále snášet tureckou nadvládu nad svým národem.

    • 22.2.2014  09:24

    Sedmá pečeť, jedno z nejznámějších děl slovutného švédského režiséra Ingmara Bergmana. Jméno Ingmara Bergmana se již během jeho života nesmazatelně zapsalo do análů světové kinematografie, bez jeho jména se neobejde žádná významnější publikace věnující se dějinám sedmého umění. Většina umělců se snaží svými díly vyvolat u koncových diváků, tj. posluchačů diváků atd., zamýšlené druhy asociací, což se ne vždy povede. Někdy tvůrci s hrůzou zjistí, s jakými výklady různí lidé přicházejí, které mohou být na hony vzdálené původnímu záměru. U každého uměleckého odvětví existuje množství teoretiků, kteří analyzují a interpretují díla daného oboru. Z této velké množiny se časem vyčlení úzká, privilegovaná skupina lidí, jejichž podání děl časem získají taková uznání, že se stávají dogmatem. Tyto dogmatizované výklady uměleckých děl konzumentům říkají, jak konkrétní dílo vnímat, což časem vede k jisté rigidnosti. Před sledování totoho snímku jsem se cíleně vyhýbal jakýmkoliv informacím k němu se vztahujícím, protože pak bych již nebyl schopen se na film dívat nezaujatě, již bych porovnával, zda má interpretace odpovídá interpretaci někoho jiného. Na druhou stranu to bude pouze mé podání díla, které samozřejmě absolutně nemusí odpovídat tomu autorovu. Sedmá pečeť vypráví příběh švédského rytíře Blocka vracejícího se domů z křížové výpravy, na této cestě jej doprovází věrný, ale cynický panoš Jöns. Během putování morem pustošenou krajinou, potkávají různé existence od komediantské rodinky po skupinu fanatických flagelantů, včetně te nejdůležitější, Smrti. Autor prostřednictvím svého díla klade základní existencionalistické otázky, vztahující se k samotnému bytí. Navíc dílo prodchl silným religiozním duchem. Ke křesťanskému náboženství autor odkazuje již samotným názvem a úvodním prologem, který je citací z apokalypsy sv. Jana. Avšak to není jediný biblický deixis. Ten můžeme vidět na komediantské rodince, skládající se z otce Jofa, jeho ženy Mii a synka Mikaela. Je zde naprosto jasně patrný odkaz na Svatou rodinu, neboť první písmeno jmen filmových postav se shoduje s biblickými postavami, navíc etymologie slova Mikael (česky Michal) značí „Bohu podobný“. Autor nechce tvrdit, že komedianti jsou „novodobá“ Svatá rodina, jen je to jeden z mnoha náboženských odkazů. Samozřejmě, lze tento výklad velmi rychle odsoudit, coby nadinterpretaci, kdyby ji v dialogu rytíře Blocka s Mii autor nepotvrdil. Block Mii říká, ať nejezdí na jih, kde řádí mor, ať jej raději doprovodí do jeho hradu nebo se vydají na východ. A právě tato rytířova odpověď potvrzuje výše uvedenou interpretaci, neboť Svatá rodina před pronásledováním Heroda Veliké uprchla právě na východ, do Egypta. Režisér se nespokojil pouze s biblickými odkazy, ale sám se ke křesťanství vyjadřuje. Je zde možno hledat vyrovnávání se s přísnou náboženskou výchovou otcovou. Komentuje, jak se původní láska k bližnímu z evangelií proměnila až do hrůzostrašných honů na čarodejnice (v tomto ohledu je možno film hodnotit coby antiklerikální). Pomocí třech hlavních mužských postav autor definuje náboženské vnímání. Od dětinské víry komedianta Jofa, k bezvěrectví panoše Jönse, a mezi těmito dvěmi protipóly stojí titulní hrdina, kterého v této otázce můžeme vnímat jako reprezentanta většiny populace. Block touží věřit, přesto jej zmírají pochybnosti, zda náboženství nedává pouze falešné odpovědi a naděje. Zdá se, že příchod postavy Smrti uvítá (tuto postavu je možno považovat za halucinační výplod morem stíženého rytíře Blocka, nebýt scény, kdy Smrt podřezává pilou strom, na němž se ukrývá neřestný komediant), protože si slibuje odpovědi na otázky. Bohužel si rytíř neuvědomí, že Smrt mu tyto odpovědi dát nemůže, neboť Smrt je pouhým vykonavatelem. Smrt má ukončovat bytí, to je její primární a jediná funkce, nelze po ní tedy požadovat odpovědi na otázky „Co bude pak?“.

    • 15.9.2013  10:50
    Srbský film (2010)
    odpad!

    Napadají mne slova jako hnus, odpornost, duševní porucha, uzavřené oddělení psychiatrické léčebny atd., protože tohle nemohl natočit normální člověk, všechny druhy zvráceností v jednom filmu, chce se mi zvracet. Určitě se najdou mnozí, co v tomto hnusu najdou všelijaká moudra o dnešním světě, ale pro někoho je to prostě lejno rozmazané na ulici, pouze jenom lejnem, nic víc. Režisér s týmem by měl okamžitě vyhledat odbornou pomoc. Po formální stránce je film natočen velmi umně.

    • 30.6.2013  17:38
    Most (1959)
    ****

    Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje.

    • 21.11.2012  23:32

    Osobně si myslím, že režisér a výtvarník Rumen Petkov nebyl při tvrbě tohoto filmu úplně příčetný. Neskutečně bizarní chování postav a jejich animace. Velmi by mne zajímalo, jak bych na film reagoval jako dítě, když i Divokou planetu jsem těžce rozdýchával. A co teprve ten filozofický konec. Za sebe pravím, nikdy více.

    • 21.11.2012  16:40
    Cíl v mlze (1983)
    **

    Neskutečně zastarele působící počin, navíc černobílý a neširokoúhlý, v 80. letech? Tak to je opravdu něco. I přes velmi střídmou stopáž, se film neskutečně vleče a vnitřní monolog hlavního hrdiny je absolutně zbytečný, pokud člověk vychodil aspoň pomocnou školu. Téma korejské války je trochu obnošená vesta, ale Kim Ir-sen bohužel asi neměl už moc co nabídnout, tak se neustále vracíme do minulosti. Scénář podle pravidel božského prezidenta, akce docela solidní a hlavní představitel byl dobře obsazen. Jeho hlavní láska působí trochu obstarožne, hlavně že je správně uvědomělá.

    • 21.11.2012  16:37

    Hlavní myšlenka filmu je velmi, velmi diskutabilní. Prostě oslavovat vraždící děti, mi přijde hodně perverzní. Dost to připomíná situaci v Africe. Jinak se mi film líbil, nebyl špatně natočen, kvalitní dabing, jen dítě vrážící kudlu do břicha vojáka je divné (co teprve kropení ze samopalu). Čekal jsem něco jiného, děti budou nosit depeše, narušovat trati, pozorovat, atd., ale zabíjet a pak je oslavovat, tak to opravdu ne.

    • 21.11.2012  16:35
    Obřad (1971)
    *

    Pseudoumělecký psychoblábol nejhrubšího zrna. Sledování těchto psychicky labilních jedinců je opravdu vyčerpávající. Ve filmu se nenachází jediná postava, která by neměla být hospitalizována na uzavřeném oddělení na Húskově 2. Takemicu složil opětovně svou nervy drásající hudbu, ve které byl opravdový mistr, pokud bylo jeho záměrem, přivodit mi nervový šok. Hezké studiové scény nedokáží zakrýt špatný, nudný scénář, hrající si na víc, než skutečně je.

    • 21.11.2012  16:33
    Onibaba (1964)
    ****

    Zvláštní film, velice zvláštní. Režisér pracuje s lehkou dávkou mysticismu, který je bohužel absolutně zbytečný a působí trapně. Není třeba se domýšlet, proč byl film, i přes své artové zabarvení, oblíbený mezi normálními diváky, prostě sex je náš. Jošimura vypadá dobře a Otowa rozhodně není tak stará, jak se nám snaží namluvit a ten obarvený pramen vlasů, je hodně špatně udělaný. Postava samuraje a jeho masky je zajímavá svou nedoslovností.

    • 21.11.2012  16:29

    Legendární silvestrovský bonus 1989. Tehdy to byla absolutní bomba, akce, humor, roboti, dotěrná ústřední melodie, tomu nešlo odolat. Imbecilita scénáře je nepochybně záměrná, protože je to opravdu neskutečná šílenost, když k tomu připočteme přehrávaní absolutně všech herců, může z toho vyjít pouze dvě možnosti. Debilita nebo kult, tady se stalo to druhé. Je sice otázkou, zda by byl film tak populární i bez kvalitního dabingu (ostatní díly jsou opařeny klasickým překrývacím), který možná stojí za všemi solidními hláškami snímku (Šimon a Matouš je klasický příklad). Závěrečná bitka robotů mi utkvěla v paměti po dvě desetiletí, to něco znamená.

    • 21.11.2012  16:27
    Dobrá žena (1985)
    **

    Pokud by to byl hraný dokument, bylo by to nesmírně zajímavé, coby narativní film to moc nefunguje. Příběh je v podstatě nulový, navíc díky oslovování všech teto, strýci se ztrácí rozlišovací schopnosti, kdo je vlsatně kdo, což při pár postavách je opravdu umění (pořád nevím, co to bylo za chlapa, co oral buvolem). Pro nás je odstrašující, jak se žilo v Číně ještě v polovině 20. století (aspoň kadibudku si mohli postavit). Možná jsem nebyl ve správném ropoložení (nevyspání a návrat ze směny), ale ke konci jsem se modlil za konec.

    • 21.11.2012  16:24

    Korejský Romeo a Julie. Není moc těžké uhádnout, proč je tento příběh tak oblíbený. Krásná, pilná, skromná, pracovitá a vzdělaná dívka dokáže okouzlit místního šlechtice, jejich láska musí projít množstvím zkoušek, aby nakonec spočinuli v láskyplném objetí. Velkofilmové klasické pojetí k tomuto druhu filmů, možná některým to může připadat zastaralé ztvárnění, ale pro mne to bylo špičkové. Možná mi trochu vadilo nadužívání studia a „skromný“ domek Čchun-hjang vypadal stejně honostně, jako dům místodržícího. A naopak třeba historická plachetnice se objeví jenom na pár sekund. Některé památky mi byli povědomé a jsem přesvědčen, že jsem je již v jiných filmech viděl, ale hlavně je to první film s KLDR, kde jsem viděl postavu jíst. Krásná hudba i exteriéry, škoda že je to dalších ze snímků, které už nikdy neuvidím.

    • 21.11.2012  16:22

    Ač si Kim Ir-sen říká co chce, ale tohle podle mne není nejlepší KLDR film. Hlavní hrdinka je krásná, pracovitá, poslušná, prostě je ztělesněním všech cností socialistické korejské ženy. Scénář ji nutí neskutečně trpět, takže bych se ani nedivil, kdy nakonec přišla o ruce a nohy. Postavy jsou černobílé, jakákoliv honorace je zlá, kolaborující s Japonci (jejich nenávist je pochopitelná), jako v každém KLDR filmu. Krásné exteriéry, pěkná hudba i dobré herecké výkony. Jen by mne zajímal osud vzbouřených vesničanů, ale to nám filmy (radši) nikdy neříkají.

    • 21.11.2012  16:16
    Vzpoura (1967)
    ****

    Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu.

    • 21.11.2012  16:13
    Jistá smrt (1986)
    ****

    Zde došlo k neskutečně absurdní situaci, koupit třetí film série (celkově má čtyři díly) a nedokoupit ostatní, je opravdu značně podivné. Sledování tedy od diváka vyžaduje zvýšenou pozornost, neboť neví, zda se jedná o kriminálky ve stylu Sherlocka Holmese, tedy s ustálenými postavami, či je jediným pojítkem doba, ve které se film odehrává. Naštěstí byl film opatřen kvalitním českým dabingem, který usnadňuje orientaci v ději i postavách a slyšet Jiřího Holého po dlouhé době v kladné roli je požitek. Děj snímku není špatný, i když divák pro diváka nejsou vrazi neznámí, spíše jde o to, jak celkově snímek scénáristé zakončí. Pro českého diváka jde o zajímavý pohled do dění tehdejší doby, obzvláště je pěkné, že žádná postava není ani černobílá, neboť i hlavní hrdina má dost nedostatků. Režisérovou snahou bylo dodat scénáři punc autentičnosti, což se odráží hlavně na soubojích, kdy má postava problémy zabít „pouze“ tři vrahy a je ještě dokonce zraněna, bohužel tohle všechno je porušeno při závěrečném masakru. Solidní westernová hudba. Zajímali by mne i ostatní díly.

    • 7.10.2012  21:46
    Utrpení (1975)
    ***

    Nejambicioznější Makedonský film, který nenaplnil naděje do něj vkládané. Snaha o vytvoření veledíla ala Tarkovský je naprosto zjevná. Film bych nejdříve hodnotil po stránce formální, a až poté po stránce obsahové. Po formální stránce je film nesmírně zajímavý. Makedonie, jako převážně hornatá země, je nesmírně fotegenická a má i dost zachovalých historických památek. Proto je velká škoda, že režisér s kameramanem toho příliš nevyužívají. Tam kde by jiný režisér točil ve velkých celcích, v Utrpení převažují detaily, což je obrovská škoda. Zřejmě se tvůrci báli, aby tím neslabili myšlenkové poslání. Velmi dobrou ruku měl režisér s obsazováním rolí mezinárodními herci (Srb, Makedonec, Rus), hlavně Sovagovič je v roli episkopa skvělý. Ještě je nutno vyzdvihnout vynikající výpravu. Jen škoda nezajímavé hudby a nepřehledně natočené akce (snímání v detailu ji činí značně zmatečnou). Po obsahové stránce je, pro některé diváky, ještě zajímavější. Někdo by film mohl označit za náboženský. Já osobně bych se poněkud zdráhal. Tak jako na pedagogické metody lze nazírat z různých hledisek, a dle zvoleného zorného úhlu je i členit, totéž je možné u spojení náboženství a filmu. Náboženský film definuji jako zfilmování příběhu biblických (lhostejno z jaké knihy), prvotních křesťanů, života svatých či významných osobností z dějin církve. Zdůrazňuji, nemusí se vždy jednat o snímky historické. Do skupiny náboženskch filmů řadím i filmy ze současnosti, kde se střetávají křesťanské hodnoty s hodnotami moderní doby (často za námět slouží biblické příběhy, např. o marnotratném synu atd.). Co tato díla spojuje je nepopiratelná snaha o evangelizaci, prohloubení a upevnění víry. Při vší úctě k Utrpení, nesplňuje film ani jednu podmínku. Přesto je možno film zařadit do množiny filmů, které ač vysloveně ateistické, nesou (skrytě) náboženskou myšlenku či obsahují alespoň jednu náboženskou scénu, příkladem může být závěrečná scéna z Attily od Francisciho z roku 1954. Rozklíčování skrytých (převážně křesťanských) motivů (myšlenek) může někdy činit velké svízele, neboť by se nepochybně našli jedinci, kteří by i Pána prstenů zařadili do této množiny, pokud by jej rovnou neoznačili za náboženský film. Zde je opravdu přání otcem myšlenky. Patří tedy Utrpení do této množiny? Rozhodně ano. Je možno, a oprávněně, namítnout, že zločin a trest rozhodně není biblickým výdobytkem, budiž příkladem Oidipus, toho přeci nikdo nemůže označit za uctívače Bible. To opravdu není. Avšak skladba motivů naprosto zřetelně odkazuje na Abraháma, jeho syny Izmaela a Izáka, a při trochu obrazutvornosti, i na Izákovy syny Jakuba a Ezaula. Pokud někdo tyto příběhy nezná, přirozeně ani tyto odkazy nemůže rozklíčovat. Dalším výrazným motivem filmu je tolerance, zde konkrétně tolerance náboženská. Pokud bývá ve filmech zobrazen střet dvou náboženských myšlenek, tj. souboj „pravověrných“ (= katolická církev) s rozkolníky, je prezentován velmi schématicky. Buď jsou heretici ozdravnou silou (husité) nebo nepříčetnými šílenci (adamité). Bogomili v Utrpení vidí scenárista jako ty prvé (většina herezí vznikla v byzantské sféře vlivu). Ve filmu nikdy pořádně nezazní, čím tento náboženský směr tolik popuzoval církev, ale to je spíše technická poznámka. Za důležitější (oprávněně) scenárista považuje zobrazení situace, kdy se prolnou touha po moci se zaslepeným náboženským fanatismem (krásná scéna dialogu kněze s episkopem v kostele). Je potupou všech papežů a církevních hodnostářů, kteří proti heretikům použili „ohně a meče“, prostředků neslučitelných s Kristovým učením. Vždyť již svatý Řehoř I. Veliký odsuzoval pogromy a napsal, „Lidi, kteří jsou mimo církev, je získávati jediné pravé víře přívětivým napomínáním a laskavými domluvami; hrozbami a násilím se nikdy nedají získati“, nebo „Jsme pastýři a nikoliv pronásledovatelé. Není slýcháno, abychom vytloukali víru palicí.“ Řehoř byl papež před schizmatem a ctí jej i pravoslavná církev. Utrpení považuji za silně křesťanský, avšak antiklerikální film s poněkud rozvolněným tempem.

    • 30.7.2012  18:01

    Oslavný historický film natočený ke kulatému výročí založení města Jaroslavli. Podobných výročních snímků bylo natočeno již přehršel, tento je však zajímavý, že v něm divák přehledně dostane všechny body politického programu baťušky Putina. Je to oslava velké, širé Rusy, chvalozpěv na množství obyvatel i varování před cizáky, kteří byť se zdají přáteli, vás určitě jednou bodnou do zad. A tak by se dalo pokračovat ještě dlouze. Pokud se podíváme na film čistě technicky, tak to žádná velká sláva není. Rozpočet je na evropské poměry slušný, přesto měl být původně dvakrát větší. Ač by se to u podobného díla čekalo, postrádá film jakékoliv velké bitevní scény, je zde sice pár akčních scén (kamera se překvapivě moc neklepe a je to všechno podezřele přehledné), avšak ty jsou spíše komornějšího rázu. Pokračujme dále, scénář se vyznačuje značně sinusoidním tempem, hudba za nic nestojí, výprava je mimořádně povedená, herci dobře typově obsazení, tj. jedná se o klasický průměrný historický film bývalé SSSR. I když je to smutné konstatování, dosažení mety položené Velkoknížetem Jaroslavem je pro české filmaře zhola nemožné.

    • 8.5.2012  19:59

    Český ekvivalent sovětských Premií, tj. film ukazuje jaký panoval bordel v socialistickém stavebnictví. Proč se film soudruhům nelíbil, není moc těžké uhádnout. Jediný spravedlivý komunista proti všem, i zasloužilým straníkům, navíc krajský tajemník, který zdánlivě celou kauzu vyřešil, se musel do akce mnoho přemlouvat, což nebyl dobrý obrázek, politických pracovníků. Je krátkozraké dílo odsoudit kvůli přídavku komunistické politiky, neboť myšlenka je aktuální pořád, jen místo neschopného ředitele a zkorumpovaných politruků, stačí dosadit volené představitele samosprávy, lhostejno z jaké partaje. P.S. Moc jsem nepochopil, proč Jiří Brož, jeden z nejznámějších a nejobsazovanějších brněnských dabérů byl předabován.

    • 21.2.2012  21:05
    Lukostřelci (2011)
    ***

    Velmi zajímavý akční historický film, který má dle mého soudu několik hrubých chyb. Jednat je to absolutně otřesná kamera v akčních scénách, klepající se jak stoletý důchodce po maratonu. Poté je to několik do očí bijících nesmyslů, např. hned ze začátku, když děti utíkají lesem, je stíhací psi nedokážou vystopovat po čichu. Bylo osvěžující nevidět desetihodinové antigravitační souboje na meče mezi dvěma velehorami. Lučištnické souboje měly opravdu grády, byť uznávám, že šípy byly digitální a v toulcích záhadně nedocházely. Jednoduše řečeno, tento film měl podle mne velký potenciál, který tvůrci nenaplnili. Ještě jsem si po celý film říkal, jaký ti Jihokorejci jsou potvory, takhle pomlouvat hodné soudruhy z Číny, že ubližují svým milým korejským sousedům. Tohle by v KLDR nikdy neprošlo.

    • 19.1.2012  18:38
    Derrick (TV seriál) (1974)
    **

    Nejakčnější policejní inspektor na světě, který sice nikdy nic nevyšetří, ale svýho vraha vždycky dostane, podle záhadného klíče si zvolí náhodnou oběť, kterou svými telefonáty a neustálým obtěžováním dožene až ke kajícnému přiznání.

    • 15.1.2012  20:23

    Na obalu DVD by mělo být napsáno, "Zákaz sledování divákům na 10 let". Protože, pokud je Vám více, tak podobné křesťanské pohádky už asi nerozdýcháte (maximálně tak možná ještě o vánocích a flašce rumu do cukroví). Příběh o očištění jména otce hlavní hrdinky, je až příliš pohádkový (= naivní, nereálný,..), tvůrci nezkušení a rozpočet nulový. Ale mám dneska dobrou náladu, tak proč nebýt velkorysý.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15