fatal_

Snažit se ukázat, jak jednoduché je křivit nebo zcela měnit realitu, je skvělý nápad a je to v dnešní době potřebné. Tvůrci se však chytili do pasti toho, že vytvářeli celovečerní film, který se ale musel tvářit jako dokument a nemohl tak být příliš zábavný. Promítací čas řekněme 50 minut by býval k pochopení hlavního sdělení úplně stačil.

Drama vyšponované na doraz. Jen škoda obsazení Geislerové, natož když se na konec objeví ve zbytečně patetické závěrečné scéně. Mimochodem, k zamyšlení je, že filmy o Palachovi, atentátu na Heydricha apod. musejí vznikat na popud zahraničních tvůrců.

Ukázka toho, jak rozhodnutí studia může poškodit jinak vynikající film. V tomhle případě šlo o samotný konec snímku, který Fincher nemohl natočit tak úplně podle svých představ. Režisér chtěl rázný konec, studio limonádu. A proto vznikl hybrid, co je příliš pomalý na to, aby to byla oravdová emocionální bomba, ale se svým nuceným (a zbytečným) Hemingweyovým citátem zase moc zbrklý na to, aby poskytl tradiční filmové zakončení/closure příběhu.

Chytra zápletka, pár zajímavě řešených scén, ale to je tak vše. Výhoda je, že za pomoci vhodně zvoleného doprovodu si můžete přidat happy ending. Jen pozor, aby vám to nevyšlo zrovna na nějaký z vrcholně patetických monologů nebo jinak bizarních scének.

Je to smutné, pak veselé, a nakonec už ani nevíte, jaké to vlastně je. Každopádně je to dobré a odpustil-li by si býval Fúsi pár mírně laciných momentů, bylo by to vynikající.

Promrhaný potenciál. Slibně se rozjíždějící obraz o narkomanských démonech bohužel nedochází žádného smysluplného závěru a je v několika posledních minutách vystřídán několika scénami o jakýchsi militantních nacionalistech. Pokud snímek vůbec měl za cíl něco sdělit, bohužel se mu to nedaří. Nakonec je to celé asi tak smysplupné, jako když zapálíte auto posprejované nápisem OBAMA SUCKS ASS a pak prohlásite Hell yeah, Amurrica!

Film si zjevně dává za cíl promluvit o krizi středního věku, životě bez radosti a psychických problémech, ovšem nakonec věnuje nejvíce stopáže prostému líčení mentální nestability hlavní hrdinky. Scény typu „podívejte, co ta potrhlá Gabi zase vyvedla“ si snad 100 ze 120 minut stopáže nezasloužily. Kromě neočekávaného konce a několik správně nemístných vtipů je jen málo, co lze na Superweltu kladně ohodnotit.

Korea, sex, násilí a fanatismus. K tomu ještě perfektní zvuk a napodobeniny(?) tělních tekutin. Na druhou stranu však také až přílišné zaměření na "shock value" a i na východoasijský film silné přehrávání.

Co to bylo?

Nahoru dolů. Temné mystérium s neobvyklou zápletkou, silnými charaktery a hutnou atmosférou k závěru filmu střídá festival režisérského tápání, trapné hysterie a pro mě naprosto nepochopitelných explicitních scén. Skočíme bez nadsázky v hovnech.