suicide

Perfektně jsem se bavil. No co, že děj nebyl až tak složitý, je to pohádka. A naopak, na poměry českých pohádek byl složitý až až. I ty postavy měly nějakou uvěřitelnost a jiskru, byly živé.

Je potřeba mít Kingamana v týmu. Pak se vše podaří.  Film by byl za 4 hvězdy, skvělý prequel ke staré známé postavě, ale stylem, který ukáže, že nic není jenom černé nebo bílé. Ale ani šedé. Kromě vlasů samozřejmě. Ale i ty mohou být zrzavé. Patou hvězdu dávám za skvělý výběr hudby, v pravdě až tarantinovsky stylový, který dokonale podtrhuje atmosféru.

Přemýšlel jsem, jestli to je pětihvězdičkový film, nebo ne. Ale když hodím na hromadu herecké výkony, zpracování, myšlenku a že jsem se zase trochu po filmu musel zamyslet, nejen o rasismu, ale i lidské povaze, tak asi ano, film je to skvělý. Ve Viggo Mortensenovi by už nikdo nehledal toho dokonalého Aragorna, který cokoli činí, správně činí. Naopak, Tony má své chyby, ale ví, co je obecně správné. Možná, že je buran, ale hlava zabedněná také ne. Zelená kniha je film o rasismu, to je jasné. O tom velkém a nehezkém dědictví minulosti, které přetrvává do dnes. Ale také je to film o předsudcích, stereotypech a jejich překonávání. O tom, že zjistit, že to všechno je jen hrozný bullshit, stačí poznat lidi trochu blíže.

Film o Queenech a film o Frediem. Film o geniální kapele a geniálním zpěvákovi. Už to samo o sobě by bylo zárukou úspěšného filmu. Navíc Fredie byl tak trochu komplikovaná osobnost, a tudíž pro film vděčnější charakter. Možná je film prvoplánový v každém detailu, ale podle mne by mol být mnohem více. I cesta k prvnímu koncertu, desce, velkému úspěchu je zobrazena tak jako mimochodem, na pozadí života kapely. Myslím, že se tvůrcům podařilo vyvážit cílení na výsledek s rozumným vykreslením života kapely. Citově nevydírá, technicky dokonale zobrazuje co má a dokonale naplňuje hlavní cíl: Oslava Fredieho talentu, génia a hudby Queenů. A právě skvělá hudba to celé rámuje, podtrhuje a film posouvá o tu jednu hvězdičku výše.

Čistokrevný sci-fi příběh odvyprávěný ve velkém stylu bez zádrhelů. Tom Cruise zase válčí v nějaké Válce světů, ale tentokrát na mnohem vyšší úrovni, protože mu to režisér i scénář umožnili. Dokonale zvládl roli vystrašeného panáčka, co akorát tak rád sedí v zázemí, ale i přerod do hrdiny, který všechno rozsekne. Přitom film umně pracuje s tím, jak ukázat, že ten přerod nebyl ani rychlý, ani jednoduchý. Cruis dotlačený okolnostmi dělá co může a divákovi je jen lehce naservírovaná představa toho, že reálně si musel odžít pořádný cyklus snažení a zklamání, než to konečně vyšlo.

Herci ve filmu Ztratili jsme Stalina mluví čistou angličtinou bez ruského přízvuku. Atmosféra masového vraždění tak dostává masku elegantního anglického gentlemana. O to je pak film mrazivější.

100% to tedy není, ale je to film, který z hollywoodské produkce poslední doby více než vyčnívá. Film založený na emocích a prožitku spíše než na efektech a nudné akci. Možná je trošku naivní v příběhu, ale to pohádky myslím bývají. Možná jde o novodobou Krásku a Zvíře, kde není ani kráska a ani zvíře. Možná je to pohádka trochu ujetá. Možná platí, že mezi slepými jednooký králem, ale o to více vyčnívá. I díky lehkému vtipu i díky té melancholii vykreslené na pozadí 60. let.

Chvíli jsem váhal zda 4* nebo 5*, ale nakonec jsem se rozhodl trochu přilepšit, možná kvůli celkové dojmu a dobrému pocitu. Novodobým českým filmům se většinou vyhýbám seč můžu - kvůli věčné hořkokyselosti komedií, socialismu či prosté debilitě, ale Strachovy Vrásky byly jiné a to oceňuji. Spousta lidí se dneska nechce dívat na život dvou starých lidí na sklonku života a nebo když už, tak ve stylu velké jízdy jako v "Než si pro nás přijde" - ale je dobře, že tento film vznikl. A po dlouhé době jsem byl nadšený z Bohdalové, že je vlastně i hodně dobrá herečka, akorát se to většinou neví...

Od Hobita se mi dostalo, co jsem čekal - a mnohem víc. Tolkien příběh napsal jako pohádku, ale Jackson měl tu výhodu, že se k němu dostal až po Pánovi prstenů, a mohl tak téma znovu zpracovat z většího nadhledu. Proto filmový Hobit žádnou pohádkou není, a když už, tak epicky vyprávěnou. Všichni moc dobře víme, co se stane za šedesát let, ale i co se stane v samotném Hobitovi dál právě teď a první díl nové trilogie hezky zapadá do celé té mozaiky Tolkienovy Středozemě - Středozemě, do které je tam příjemné se zase vrátit na plátnech kin. Propojení je jasné už hudbou Shora, jež sice nic zásadního nepřináší, ale o to právě jde - o propojení v jeden svět, jeden Kraj a vlastně počátek toho všeho. Trochu jsem se bál, co s Tolkienovým Hobitem Jackson provede, když ho bude nastavovat - ale všechny ty nové scény, vyplývající nějakým způsobem z celého Tolkienova díla, dělají z filmu to pravé - to, co způsobí, že pro normálního diváka jde o skvělou fantasy a pro fanouška i o příběh, který funguje v kontextu celých dějin Středozemě trochu lépe než by byla „pouhá“ dobrodružná pouť za pokladem. A všechny ty drobné či i větší změny a maličkosti? Vždyť i díky nim je Bilbo skvěle ztvárněný Freemanem lepším hrdinou, který dobře vyniká vedle Thorina Pavézy. Hobit je jiným druhem fantasy než Pán prstenů - ve stejném světě o pár let dříve se prostě odehrává jiný, byť příbuzný příběh, který nám všem Jackson dokonale zprostředkoval.

Milý dokument - nenásilný, nevnucující, dávající volný průchod prostému člověku a tíze stáří, jež mluví samo za sebe bez nějakého násilného vemlouvání. Tohle je umění v dokumentu a pan Špáta dokazuje, že natočit dobrý dokument chce alespoň občas duši umělcovu.