fNdEsIECLE

Mladý farář nese typické rysy dekadentních postav konce 19. století (ano, co jest to ovšem dekadentní postava?): hubenost, bledost, shrbenost, malátnost, nevolnost, nemoc (fyzická i duševní (?)), skleslost, morbidní nálady, nechutenství, dědičná degenerace, vyšinutost, asexualita (?), zjevná zženštilost, androgynita, pasivita, halucinace, přeludy (mystické vize), nevšednost, vychýlenost, ochablost, vrozené nervové onemocnění (?), poruchy vnitřních orgánů, zkažená krev (?), senzibilita, únava, ochablost, etc. („Úbor devatenáctého století je ohavný. Je takový ponurý, takový skličující. Jediný barvitý prvek, který zbývá v moderním životě, je hřích.“); typologicky upomíná Upíra z Nosferatu či Caligarovu Somnambula (O lecčems vypovídá komentář Ony.) (Postavu „podporují“ obrazy krajiny – opuštěná, žalostná, rozervaná, skličující – vyjadřující stav farářovy mysli (?)) (Point of view vnímám jako radikálně subjektivní – a to i z hlediska filmového jazyka, troufám si tvrdit, že postavy vidíme i přes zdání objektivního vypravěče farářovýma očima.) V protikladu k dekadentním rysům a k typickému (či obecně chápanému) projevu katolických kněží, vystupuje holubičí (ve zlém ale hlavně v dobrém) povaha mladého kněze: nedští na farníky síru (za jejich hříchy, za to, že nesvětí den sváteční i matku svou a otce svého, apod.) a nevidí i v rýpání v nose dílo Satanovo, ale uvrhává do náruče všeobjímající lásky. (Kontrast k staršímu buclatému faráři („Pokud jde o starce, těm vždycky odporuji. To dělám ze zásady. Když se jich zeptáte, jaký názor mají na něco, co se přihodilo včera, slavnostně pronesou názory běžné v roce osmnáct set dvacet, kdy lidé nosili vysoké nákrčníky, všemu věřili a naprosto nic nevěděli.“) kypícího zdravím a dostatkem, poměrně rozumného a sympatického, s tradiční rétorikou, viz např. označení hraběcí dcerky za ďáblici. („V duchovním stavu se nemyslí. Biskup povídá v osmdesáti letech pořád totéž, co mu řekli, aby povídal, když mu bylo osmnáct, a přirozeným důsledkem toho je, že neustále vypadá naprosto roztomile.“) Svým uvažováním a chováním ovšem mladší svého mistra sráží na kolena, jinými slovy ho po všech stránkách převyšuje. Výše zmíněné také uvádím proto, že jest poněkud krátkozraké vnímat Deník venkovského faráře jako katolický (křesťanský) film. (Mystický se jeví jako vhodnější, i to jest avšak svazující). Co ovšem (zdá se) vychází z „barokní scholastiky“ a do jisté míry odkazuje do kostelních lavic, je závěr šustící jako prošlý Katolický týdeník. Ironie budiž mi odpuštěna. Smrštění Ježíše na Golgotskou kalvárii a pojem světského života jako mučednictví a sebemrskačství, jako pouhý předstupeň života v Království božím, mě odrazuje (že to jde i jinak, ukazuje „renesanční vitalismus“ v závěru Zanussiho Dodatku). Ano, tento film je o třídu lepší, než zbytek celosvětové kinematografie. (Nadto) Deník venkovského faráře je prostoupen něčím, co lidské smysly nejsou schopny racionálně uchopit (ani pojmenovat), a před čím pokorně sklápím hlavu.

Morriconeho Once Upon A Time In The West, každopádně… Tykkä pracuje s pocity, metaforami, impresí, odkazy dovnitř - atakem na hrudní kost - blinkání zorniček se nekoná. Krásná ženská záležitost. Pokud jste se zapomněli, budete to milovat.

SORROW CONQUERS HAPPINESS

Opět jsem naskočila na správnou vlnu, okouzlení.

Imaginací proti vulgární realitě.

In La Belle Noiseuse veritas. Pamatuji si, jak jsem dělal první a zároveň poslední olej, málem jsem se otrávil ředidlem, příliš jsem ředil. Po velkou část noci, neznaje čas. Zklamaný z výsledku začal ráno nanovo. Sedmý den jsem odpočíval. Teď se válí kdes v garáži a já na druhém konci světa. A protože milujeme zkratky: Rozhodně si nemyslím, že je to film o malířství ani umění ani vztazích a pomrkávám po Deníku venkovského faráře. (dětinské post scriptum: květinové sedačky chci)

Velmi hezký a positivní film. (Včetně hlavní postavy.)

Absolutní láska. Už nástup Nomiho žalostného funébrmarše The Cold Song naznačoval. Jsou prostě filmy, které si užijete skoro každou vteřinu. Z poklidného letního snímku se film zvrtne v poněkud bizarní (pro někoho nepřijemnou) podívanou. Let me freeze again to death. Kam se hrabe Nymfomanka.

vau