Nonna

Na film jsme šli dva - oba, bohužel,  s bohatou a pestrou zkušeností s alkoholismem nejbližšího rodinného příslušníka. To nám asi trochu "narušilo" šok z příběhu. Věřím, že divák, který tu zkušenost nemá, musí být z příběhu a jeho ztvárnění otřesen. Nicméně to gro, které provází většinu alkoholiků, tam zachyceno rozhodně bylo: příčina alkoholismu (zdánlivě svému okolí nepochopitelná a zlehčovaná), dlouhá doba, kdy alkoholik pití tají a okolí to nevidí a když už vidí, odmítá si hloubku problému připustit (petflašky od matonky důvěrně znám), trápení, kterým prochází široké okolí, bezohlednost alkoholika ve chvíli, kdy potřebuje flašku, odmítání alkoholika přiznat si problém a donutit se ho řešit.....prostě modus operandi všech těchto příběhů. Asi nejvíc mě ťala věta Míši na záchytce po ránu. Tak tu jsem slyšela mnohokrát. Tereza Ramba se role zhostila skvěle, celkově byly dobré i výkony ostatních herců (potěšily ne tak chronicky známé tváře), dobrá byla hudba, nevadil mi ani kusý střih. Čemu jsem moc nevěřila, byl samotný vzhled alkoholičky a jejího materiálního okolí - prostě vím, jak vypadá alkoholik, když v tom jede, kdežto ona byla stále krásná, ač se maskéři snažili. No a to okolí - já znám poblitou postel, počůrané, pobryndané, páchnoucí oblečení, odpadky, binec.....ve filmu to vše působilo tak nějak pěkně, uhlazeně. Každopádně tento film je přínosný nejen umělecky, ale zejména obsahem. Třeba to pomůže mnoha lidem nahlédnout svůj problém a řešit ho.

Nebavilo mě to a nedělám to často, ale pokukovala jsem po čase, kdy už to bude končit. Tak nějak jsem špatně snášela ta americká přehnaná gesta, ač tuším, že to měla být do jisté míry parodie. Jediné, co mě pobavilo, byla ledvinka a její majitel Vztek, na Hej ouško! jsem jeden čas také nedobrovolně koukala se synem.

Mám soustu kamarádů mezi homosexuály, nic nemám proti žádné jiné rase než jsem já, ale proč, probůh, musí v dnešních animákách být za každou cenu hlavní bílej hrdina, který má za ženu černošku, za prezidentku (ženu) hispánku a syna homosexuála, který celý film touží po spolužákovi. A proč vedle stěžejní pointy musí souběžně plynout dramatický vztah nepochopeného otce, nepochopeného syna a nepochopeného vnuka........No, můj desetiletý syn z toho byl znechucen úplně stejně jak já. Přitom příběh by sám nápadem špatný nebyl.

Pohádka se nám moc líbila. Měla v sobě něco "exoticky" slovenského, co jí dávalo mystický nádech, zároveň byla vyváženě vtipná a mile pohladila ve vánočním čase. Představitelka Julie je krásná a umí hrát, nesmělý Juraj nás bavil a doslova skvělý byl učitel a pak i zlý správce. Děj byl pozvolný, klidný, ale nenudil. Rádi se podíváme znovu.

Ale jo.Pohádka byla příjemně pohádková, král zkušeně skvělý, kancléřka reinkarnací baby Magi, kancléř se snažil, Tobiášovi to slušelo, jeho kumpáni byli skvěle hraví,vodník přitažlivý, princezna pěkná a někdy se třeba naučí i hrát, příběh mě bavil,hudba nebránila.Ráda se podívám znovu. No a nejlepší ze všech je pejsek.Tak byl prostě úžasnej.

Musím uznat, že tento dvoudílný filmový počin ve mně zanechal pocity (ač rozporuplné) - tedy rozhodně to není dílo, u kterého mám uděleny hvězdy, ale po roce marně pátrám v paměti, o čem to vlastně bylo. Tohle se tak nějak nezapomíná a zvláštní je, že v běžných denních situacích mi některé situace naskakují a vracejí se. Hodně se mi vrací rozpor mezi dceřiným skutečným životem a životem s otcem. Teď na podzim stromy a listí. Obrazově je film hodně zajímavý. I obsahově. Nenaštval mě. Nepotěšil. Ale donutil mě přemýšlet.

A tak ano, kdybych byla Američanka, s mlhavou představou, že někde možná existuje nějaká Evropa a nulovou představou o tom, že v té Evropě existuje nějaké Řecko, které mělo nějaké bohy, asi bych s nadšením sledovala, jak Zeus s Poseidonem hopkají po mrakodrapu, který zovou Olymp a původně lidožravé čarodějnice s jedním okem se proměňují v laskavé taxikářky. Jenže já recitovala tyhle pověsti zpaměti už ve třetí třídě ZŠ, takže jako hodně povedený bizár to přijímám za dvě hvězdy (za Umu a Pierce v prvním díle a za vtipné příšerky v druhém.)

Četla jsem vícekrát, viděla jako muzikál i divadelní hru živě, shlédla několik filmových zpracování. Srovnání tedy jakési mám. Tato verze ničím neurazí, ale ničím ani nepřekvapí. Asi bych si ji měla ještě jednou poslechnout nezatížena tunou nudících se malých dětí chroupajících popcorn, které nalákalo, zcela scestně,  kino na Halloweenské strašidlo a ony se, pochopitelně (včetně rodičů), smrtelně nudily/i, protože tam nebyly dýně a příběh starého dobrého Oscara Wildea prostě pochopit nemohou. Radost mi udělalo celkem dobré dobové zpracování tématu, autoři neměli potřebu děj zasazovat do moderní doby.

Asi mi tady vůbec nevadí, že jsem většinu z děje nepobírala, tak nějak si představuju deliria Edgara Allana Poea. Ale geniální herectví Štěpána Kozuba mi pro pět hvězd úplně stačí. To je neskutečný, co ten člověk dokáže. Chvílemi mi připadalo, že výraz a proměny jeho tváře snad ani nemůžou být fyzicky hrané, že je to nějaký zkreslující animák, prostě paráda.

Vůbec mi nevadilo neloutkové zpracování. Vůbec mi nevadilo téma příběhu a celková zápletka. Nevadily mi počítačové efekty. Ale přes co se naprosto nedokážu, obzvláště u Hurvínka, přenést, je absolutní absence vtipu a humoru, na kterém jsem vyrostla a moje děti vyrůstají. Prostě taková ta laskavá, chytrá, vtipná, úžasná komika textu podtržená skvělou modulací hlasů představitelů, ta v tomto filmu není a zoufale chybí. Troufáím si říct, že mám naposlouchanou valnou většinu z publikovaných her, mnoho bych mohla odříkávat s protagonisty po paměti a kouzelné na tom je, že i když je slyší člověk po sté, stejně se válí smíchy. U tohoto filmu jsem se válet nezačala ani poprvé. Vlastně tam ani Hurvínek nemusel hrát, jeho roli mohl převzít třeba Ferda Mravenec nebo Spiderman, s Hurvínekm jako takovým, to společného mělo opravdu málo, vlastně jen vizuální stránku.