Matik

Překvapení a nadšení. Obdivuju tvůrce, že dokázali takovouto formou dosáhnout takového diváckého zážitku!

Strašlivě průměrný film, možná spíš podprůměrný. Americká krása, ke které je často přirovnáván, byla alespoň místy vtipná. Nicméně tendenční způsob kritiky současné Ameriky je ve své nejapnosti oběma filmům společný. I v Holywoodu to přece jde rafinovaněji. Jediné plus je, že jsem to neviděl v letadle.

Dost jsem se na ten film těšil. Mám rád Dostojevského, jeho Bratry Karamazovi, Dejvické divadlo i filmy Petra Zelenky. Mírně jsem zpozorněl při úvodních dialozích v autobuse, trošku mi to tam začalo skřípat, ale těšil jsem se, že nepříliš autentickou civilní rovinu filmu rychle napraví rafinovaná práce s inscenací Bratrů Karamazových. První minuty zkoušky Inscenace jsou skutečně působivé. Čeští herci se chystají hrát na festivalu v polské, stále funkční továrně, údržbářův syn se zranil, jeden z herců musí odjet na natáčení. Potud slibná expozice. Jenže to by autorem hry nesměl být Dostojevskij. Je to past už na autora dramatizace, který musí tak obsáhlý román zhustit a vybrat tu základní dřeň a co teprve scénárista! Chce li využívat inscenace divadla a přinést nové motivy, musí zase zhušťovat. Je zde pokus o prolínání civilní roviny s inscenací, o zapojení přihlížejících dělníků a tedy i nás diváků do děje. To se však děje zoufale předvídatelně a bohužel, kdykoliv se Zelenka snažil o závažnost, paradoxně filmu škodil, protože ve srovnání se zpracovanou látkou nenabídl dostatečně silnou, civilní rovinu. Takže už ve třetině mě začalo nudit dívat se i na záznam inscenace, co ve vší úctě nakonec film je a jenom jsem se modlil, aby přišel nějaký spásný motiv, autentický, rafinovaný, hodný toho být postaven a srovnán s Dostojevského silnou látkou. Nepřišel a je to škoda. Kulhají také některé herecké výkony, zejména v civilní rovině. Je to s podivem, jak nechá režisér některé herce ujet, například Lenku Krobotovu, která v inscenaci působí autenticky, ale když má hrát Lenku Krobotovou, tak není příliš přesvědčivá. Martin Myšička je nemastný neslaný a u něj ten kontrast civilu s postavou splývá zcela, do nudy a šedi. Těžko se to hodnotí, protože záznam divadla zde ztrácí tu jedinečnost, autenticitu a blízkost, jakou má naživo a něčeho co je filmově působivé, je zde jako šafránu. Nebudu tedy popisovat jak svěle někteří herci hrají – to je působivější zajít si do Dejvického divadla na původní inscenaci, ani to, jak dobrá je kamera, hudba atd. Chyba je někde v základu a dílčí věci celovečerní film neutáhnou. Je to velká škoda a promarněná šance, ale nápad to byl znamenitý, včetně polské továrny. Jenže by to vyžadovalo rafinovanější civilní rovinu prolnutou do inscenace a ne předvídatelná klišé, funkční snad v sedmdesátých letech, dnes však nutící diváka, stydlivě se bořit do sedačky.