Nique

A jo, já jim tu plnou palbu prostě dám! Ač amatérské, mnohokrát lepší než vztahové, výplachově sterilní televizní filmy produkované naší veřejnoprávní televizí. Z filmu čiší lehkost a ačkoliv herecké výkony nejsou rozhodně profesionální, nepřijdou mi tak hrozné, jak někteří v komentářích hodnotí. U příběhu se člověk nenudí, dobře odsýpá, choreografie soubojů je na velmi vysoké úrovni jakožto i celková výprava. Možná jen těch sexuálních narážek tam bylo na můj vkus už trochu moc, vše ale vynahrazuje komediálně parodický ráz celého snímku. Za mne zatím nejlepší amatérský film, jaký jsem dosud viděla, a tvůrcům přeji další úspěšné projekty.

Romantické komedie opravdu nevyhledávám. Možná i proto jsem byla velmi mile překvapena. Děj příjemně odsýpal, hrdinové byli sympatičtí, dokonce i Carell, kterého nemusím. A když už to vypadá, že vás opravdu nic nepřekvapí, a že víte, jak to bude dál, přijde zvrat, u kterého budete slzet smíchy. Prostě příjemné pokoukání. A myslím, že v Ryanu Goslingovi roste nástupce Brada Pitta :-)

Můj první indický bollywoodský fim. Pokud i ostatní vypadají takhle, tak sem s nimi! Já jsem se totiž opravdu bavila...

Po shlédnutí seriálu Městečko Twin Peaks už nikdy nebude život takový jako předtím. Už nikdy si nedám lahodnou černou kávu, aniž bych přitom nepomyslela na nejúžasnějšího agenta všech dob, Dalea Coopera. Snad navždy budu mít panický strach z Douglasových jedlí, sov, liliputánů a jednorukých mužů. Jen při vyslovení jména Bob mi bude naskakovat husí kůže a polévat ledový pot. Už nikdy se nepodívám na Davida Duchovnyho stejnýma očima. Nikdy si v bytě nepověsím červené závěsy, na mýdlo a ponožku budu vždy hledět s respektem. A kde, sakra, seženu recept na ten báječný třešňový koláč?! Snad by to věděla Diana...

Vzhledem k tomu, že bulvární plátky téměř nesleduji, nevěděla jsem vůbec nic o sebevraždě syna Dalibora Jandy. Doufala jsem tedy, že se něco dozvím z tohoto krátkého dokumentu. Spíše se ale jednalo o krátký medailon bývalého populárního zpěváka. Chápu, že rozpitvávání tragédie by bylo pro rodinu velmi bolestné, ale přece jsem jen čekala, že se dovím něco víc o té avizované 13. komnatě.

Už od úvodních titulků jsem tušila, že ten úchylně geniální Tarantino se nám vrací. A nespletla jsem se. Od začátku do konce je to prostě nářez. Dlouhé rozhovory gradující napětí, akční pasáže, humorné vsuvky a neodpustitelně brutální záběry. Hudba byla opět úžasná, nechápu jak to ten Tarantino dělá. Navíc jsem vůbec neměla pocit, že se dívám na Brada Pitta, ale na postaršího oteklého tatíka s pekelným přízvukem. Zkrátka a dobře - Tarantino ve své nejlepší formě od Pulp Fiction.

Po dlouhém váhání musím dát plné hodnocení. Co na tom, že je to úplná ptákovina, já jsem se dobře bavila. Oproti mému pesimistickému očekávání robůtci nevypadaly nijak nepřirozeně, Shia se tvářil standardně ňoumovitě, vojáci zase dostatečně předpisově drsně a pořád bylo na co se koukat. Přiznávám, že je to stoprocentní popcorn, ale já jsem se ani chvíli nenudila.

Tento typ filmu se mi velmi špatně hodnotí. Jedná se sice o blbost, ale člověk má pořád na co koukat. Prvnímu dílu jsem nakonec dala pět hvězdiček, u jeho pokračování jsem ale váhala mezi třemi a čtyřmi. Kloním se spíše k průměru, přece jen tam bylo dost momentů, kdy jsem si říkala, že to je už fakt moc, a co že to na nás ten Bay zase zkouší. Výbušná akce, jakkoliv úchvatná, nemůže přeplácaný děj nijak vylepšit.

Díky povodňovým výpadkům kabelové televize a internetu jsem z nudy zapátrala v naší staré videotéce a byla jsem vcelku mile překvapena. Zimní víla sice není kdovíjakým pohádkovým skvostem, v záplavě laciných televizních papundeklových pohádek ale určitě vyčnívá. Odlišuje se už jen tím, že snad žádný záběr nebyl natočen ve studiu. Vše se odehrává na hradech nebo v zasněžené krajině. Z filmu je sice zřetelně cítit snaha příblížit se Vorlíčkovým Třím oříškům pro Popelku (ať už samotným příběhem nebo již zmiňovaným zasazením do zimního období), nikdy to ale nezapůsobí křečovitě. Jen občas mě štvala naprostá naivita hlavní hrdinky. Naopak zase oceňuji obsazení "dabérů" Martiny Sobotky a Jakuba Saice.

Příběh filmu je v podstatě jen záminkou k představení jednotlivých stylů boje kung-fu, tedy oněch komnat, a jejich následnému uplatnění v praxi. A ani vlastně moc nezáleží na tom, proč se ten mladík tak strašně moc tohle všechno chce naučit, důležité je, že mu to skvělě jde a dobře se na to dívá. Já sama osobně mám moc ráda takovouhle strukturu filmu, kdy hrdina postupně plní různé úkoly. Proto se mi líbí i 12 úkolů pro Asterixe nebo i Harry Potter a Ohnivý pohár.