topi

Profesionálové jsou svým duchem na stejném levelu jako třeba Sedm statečných nebo Tucet špinavců. Každý je svým vyprávěním jinde, ale ve všech případech jde o chlapácké a čestné hrdiny, kteří jdou někomu nakopat zadek. V tomto případě čtveřice zcela odlišných charakterů, které si najal bohatej chlápek, aby mu vypátrali a donesli zpět jeho ženu a oni musejí podniknout nebezpečnou cestu napříč mexickým územím, plným skalnatých kaňonů a pouští a samozřejmě číhajících nepřátel a banditů. Z historického hlediska je příběh zasazen do doby mexické revoluce roku 1917 a vrhá na události zajímavé fakta. Obsazení nemá cenu komentovat, naprostá špička a navíc třešnička na dortu Claudia Cardinale!

Škoda, že se film nedrží jedné roviny. Scény s těhotnou ženou jsou tam zbytečné a dějovou linii posouvají jiným směrem. Steve McQueen se se svou poslední filmovou rolí popral opravdu skvěle, jeho kaskadérské kousky jsou stejně obdivuhodné a dechberoucí, jako třeba Bébelovy vylomeniny, který byl mistrem akrobacie zase na evropském kontinentě. No jo, holt stará škola se nezapře, dokonce i scéna na střeše jedoucího metra je na chlup stejná, jak v Belmondovým snímku Strach nad městem. Takže jedna opravdu perfektní akční sekvence zakončená automobilovou honičkou a kombajnová pronásledovačka v poli jsou největší devízou tohoto filmu. Zbytek je bohužel slabý a nevyrovnaný, nechtěně i parodický. Chvíli komedie, chvíli drama, potom akční thriller. Dohromady to však neladí. Závěrečná scéna by mohla fungovat v nějakém romantickém filmu, ale tady ne.

Dva zemanské rody mezi sebou soupeří, kdo z nich bude mít více zemanských hlasů. U toho se chlastá, žere, muzicíruje a rozdává pár facek nebo vyplácí karabáčem na řiť. Ve filmu se objevuje celá plejáda slovenských herců, kteří na sebe navlékli historické kostýmy a s chutí se do svých rolí vžili. Výprava je velmi povedená, na mě však snímek působí až moc rozpustile.

Marta Kubišová byla ve své době až éterická bytost a nádherná vamp žena! Bez debat světová hvězda a top star českých zpěvaček! I její hlas je naprosto ojedinělý. Důkazem budiž tohle krátké filmové pásmo, které natočil její bývalý manžel Jan Němec, skládající se z překrásných písní Proudy lásky odnesou, Magdaléna, Ring o ding, Mamá a Hej Jude. Světlo světa tohle úchvatné dílo spatřilo až po roce 1989 a pro český hudební videoklip je to absolutní poklad. A co k tomu přidává další estetickou a magickou vizáž? No přece originální a těžko napodobitelná stylizace našeho nejlepšího temného výtvarníka, scénografa a malíře Josefa Vyleťala. Tohle je opravdový skvost a jediná chyba je, že tento obdivuhodný recitál netrvá alespoň hodinu.

Marta Kubišová si svůj charakter od estébáckých šmejdů pokřivit nenechala. Na rozdíl od božského Káji, Vondráčkové nebo třeba Bohdalky, kteří všichni proplouvali režimem jako ryby ve vodě. Ona i přes nabízenou spolupráci nikdy nic nepodepsala, opustila dráhu profesionální zpěvačky a stáhla se do ústraní, kde lepila sáčky a sledována fízly i tak přežívala. Ti na ni zpočátku nic neměli, tak si vymysleli fintu, kde Kubišové předhodili údajné porno fotky, na kterých je s Dubčekem. Fakt hovada! Svým nezlomným charakterem se rovná Vlastě Chramostové, kterou komouši taky sestřelili, v tomto případě z herecké dráhy. Ta zase vyráběla lampičky, aby se vůbec nějak uživila. A obě ženy na osud nereptaly, jediné co věděly bylo, že nikdy žádnou spolupráci se stranou nepodepíší. Obě byly signatářkami Charty 77 a neskutečně si jejich smýšlení vážím. Marta Kubišová v těchto dnech slaví výrazné životní jubileum - 80 let! Přeji do dalších roků hodně zdraví, štěstí a pohody a i nadále tak pevnou náturu.

Příběh z Turgeněvova pera je klasická sbírka udatných i pokřivených charakterů a rozmarných ženských vrtochů. Scénář napsal Antonín Máša, je ale škoda, že počínající nenávist, která se změní v jakési přátelství mezi hlavními hrdiny Lučkovem a Kisterem, je vyobrazeno moc zbrkle a těžkopádně. Být v tom výraznější a srozumitelnější průběh, vyznělo by to určitě lépe. Postavu kapriciózní Máši, o kterou se oba muži ucházejí, každý však z jiného důvodu, výborně ztvárnila Ingrid Timková, až se mě žluč hýbala v těle. Ve vedlejší roli její přítelkyně Táni se mihla šansoniérka Szidi Tobias.

Podobně jako u předchozích Laurgierových Martyrs zhruba v polovině dochází k překvapivému a nečekanému zvratu, kde děj přeskočí na druhou kolej a rozjede se do jiných scénáristických krajin. Působí to docela logickým dojmem, ale vyústění je nepříliš přesvědčivé. Nejlepší stránkou Tall Mana jsou zvukové vychytávky a prostředí kanadského venkova. Zbytek zůstává bohužel zaseknutý někde pod průměrem.

Mám rád skandinávskou mytologii, ale tenhle zmršený kýčovitý hybrid nemá žádnou atmosféru, natož když film působí feelingem počítačové hry. Skarsgård chodí jako Rambo, tváří se jak nějakej kriminálník a jeho válečnické řvaní jsem mu nežral ani náhodou. Napodobování vlka byl absolutní trapas. Všechno naumělkované, rádoby artově zaměřené, ale na tohle já neskočím. Dovedl bych si představit, kdyby film ve své době, třeba hned po Barbarovi Conanovi natočil John Milius a pozval si i hudebního skladatele Basila Poledourise. To by mělo rozhodně lepší úroveň a podívaná by stála za to! Na Seveřana velice brzy zapomenu a to je jenom dobře.

Tohleto je opravdovej nářez a nejnaivnější šílenost, která je však tak zábavná, že nejenomže je hloupá a směšná, ale ve své podstatě je naprosto dokonalá. Neskonale jsem se bavil nad těmi špatnými záběry, stejnými scénami, které se objevovaly vícekrát po sobě, nemotornými hereckými představiteli nebo trikovou částí. Tohlenc je nefalšovanej a nejpoctivější BRAK ever!! Ed Wood byl správně ujetá osobnost a díky Timu Burtonovi, jenž o něm natočil film, jsem se mohl konečně pokochat tímto skvostem! Nehodnotím ani tak film, ale hlavně zážitek, jaký mi způsobil :). Ještě mám v záloze colourovanou verzi, na kterou se v brzké dobé rád podívám.

Tutově nejlepší část a bohužel i završení trilogie z italských mafiánských kruhů. Nájemný zabiják Henri Silva jde nekompromisně po krku všem a zlikviduje každého, kdo na něhu ušije boudu. Tempo, spád, dynamika, brutalita, super finiš! Bezvadnej soundtrack prog-rockové kapely Ossana diktuje všem scénám. Střílečky konečně vyznívají opravdově, úvodní scéna v kině je masakr! Moc rád se k této trilogii navrátím. Pro shrnutí, zde její části : Milano calibro 9 (1972), La mala ordina (1972) a Il boss (1973).