topi

Výborná a vtipná hříčka podle předlohy Aloise Jiráska, která má v sobě ukrytou jednu strašně velkou pravdu. Tato černobílá inscenace má neuvěřitelnou šťávu a krásné lokace. Kameraman Jaroslav Tuzar byl totální profesionál a nasnímal nádherné záběry. Herecké obsazení je perfekt, Jan Němeček v roli správce je bezchybně pokřivený charakter, Jan Skopeček coby jeho komorník neskutečně vyzdvihuje humornou linku v ději a Janička Preissová, tenkrát ještě Drchalová je nádherná. Okouzlující je i Jana Sedlmajerová, jenž hraje snoubenku hraběte (Svatopluk Beneš) a které stačí jen koukat do kamery bez jediného slova. Hudbu složil Václav Trojan a to je velká paráda, zejména ty kompozice na lesní rohy. Záhořánský hon patří nejen ke klasice české literatury, ale také do zlatého fondu českého televizního filmu.

Stárnoucí profesor Kašpar, který dříve pracoval na vědecké fakultě slaví významné jubileum, 75 roků. Chodí mu gratulovat přátelé, žáci které vyučoval, dostává dopisy plné pěkných blahopřáních. Jenže v novinách, jak bývá asi každý rok zvyklý, o jeho výročí není ani zmínka. A tak dědula chytne ješitnou a lítostivou náladu a nechce nikoho vidět. Situaci se snaží zachránit jeho obětavá žena a vydá se do redakce novin celou záležitost zachránit. Tolik něco málo k ději. Zdeněk Řehoř je v roli uplakaného profesora někdy až nepříjemný, ale to už je holt úděl stáří. Pěknou violoncellovou hudbu k této brněnské inscenaci zkomponoval Pavel Blatný.

Brněnská pohádka o lakotných a hamižných hospodářích, které hrají Stanislav Zindulka a Vlasta Fialová. Já nevím, co tady zase zdejší chytrolíni řeší, co melou o uvěřitelnosti a naivnosti, dyť to je přece pro děcka! A že to je dobrej blázinec o tom žádná, ale je to hukot a sranda, že se pobaví i normální starej kořen, kterej v tom nehledá nějakou logiku. Zbytečný se nasírat, tahle pohádečka má v sobě humoru dost a navíc jeden bizarní taneček, který předvádí Vladimír Kratina s Hanou Šedivou :D.

Musím říci, že posledních dvacet minut jsem téměř nedýchal a byl jsem totálně zažranej do toho, jak to nakonec dopadne. Fakt hodně silnej příběh, korunovaný zdrcujícím finišem. Obsazení zbytečno komentovat, Gabin a Delon byli mistři a nejen oni. Michel Bouquet v roli policajta co jde Delonovi po krku, zahrál neskutečně hovadskou bestii! Bezkonkurenční je též brněnský dabing z roku 1975. Jean Gabin - Arnošt Navrátil, Alain Delon - Ladislav Lakomý. V dalších rolích zazněly hlasy herců, např. Sylvie Nitrová, Otakar Dadák, Václav Kyzlink (můj prastrýc), Svatopluk Skopal, Oldřich Slavík, Stanislav Zindulka, Ladislav Suchánek a dalších. A hlavně to je naprosto přirozené, dialogy dokonale zapadají do úst a vůbec bych nepoznal, že tohle nebylo originální znění. Absolutně s dneškem nesrovnatelné.

Po hodně dlouhé době jsem si dal opáčko téhle Fulčiovky, jak jinak než v remasterovaném obrazu a spadla mě brada. To je ukázkový příklad Gialla s velkým G! Nebezpečný maniak vraždí kočeny s notnou dávkou brutality a zanechává za sebou rozpáraná těla po různých koutek New Yorku. Ten je zde vykreslen se vší špinavostí a nahotou, dýchá z něj přesně ta správná sleazy perverzní a erotická (někdy téměř péčko) atmoška, všude samý pornokina nebo grindhousy, temné, neonem blikající uličky a zákoutí, a to vše zachyceno perfektním vizuálem. V určitých momentech mě film připomněl Taxikáře. Opět jsem vrněl blahem a užíval si každičký detail. Navíc ty krásný ženský, úplně mě bylo líto Daniely Doria, která to v každém Fulciho snímku pěkně schytá. Potěšila minirolička Zory Ully Keslerové, na plátně se ale moc dlouho neohřála :). Hudba pracuje s různými motivy a saxík dělá parádní kulisu, velmi povedený soundtrack. Závěrem nelze nezmínit precizní gore efekty (Franco Di Girolamo), na řez žiletkou přes ženskou bradavku a oční bulvu se jen tak nezapomíná. Pro mě je tenhle kousek ve filmografii Fulciho na stejné úrovni jako třeba Páter Thomas, Dům u hřbitova nebo Beyond. Maestro ve vrcholné formě!!

Je až s podivem a zarážející, s jakým ignorantstvím policajti zprvu případy vyšetřovali a vše končili verdiktem sebevraždy. Neskutečné diletantství! Nebýt tolika pochybení ze strany vyšetřovatelů, tak by Stodolovi tolik vražd nikdy nespáchali. Každopádně dokument je síla, rekonstrukce činů a vražd nebo autentické záběry jsou mrazivé. Na kameru mluví i Stodola, jehož IQ bych zařadil těžce pod průměr, už jen skrz tu skutečnost, že se k případům vůbec ještě vyjadřuje.

Fulciho trilogie Beyond, House by the cemetery a City of the living dead patří k tomu nejlepšímu co italský, ale i světový horor může nabídnout. V případě Beyond jsem se opět tetelil blahem z remasterovaného vydání (tohle si fakt užívám u jakéhokoliv staršího filmu/hororu, neboť to jsou zásadní rozdíly mezi původními verzemi) a kochal se krásou Catriony MacColl, nechal se unášet dechberoucí hudbou Fabia Frizziho a rozplýval se nad parádní gore řezničinou italského Toma Saviniho - Giannetti De Rossiho. Co na tom, že některé scény jsou "mimo" nebo WTF, tady zrovna nenasytní a po krvi lačnící tarantule. V podstatě totiž tvoří součást celku jako hororu a jako žánru takového. A to peklo podle Fulciho vize je grandiózní!! Je to paráda a tyhle filmy si užijí pouze zarytí fandové pokleslého strašení. Tedy i já!

28 minut se koukat na Janu Brejchovou je nádherný zážitek. Stylem mě tato krátká hříčka o vztazích připomíná Godardovu avantgardu "U konce s dechem". I Jan Tříska se tady podobá Belmondovi. Hudbu dělal Karel Svoboda, jehož to byla jedna z prvních samostatných prací pro film a hned se pěkně blejsknul.

HOROR!!! A vše, co k tomu patří. Zombie, hroby, hrobky, hřbitov, červi, kostry, sliz. Dokonalá záhrobní atmosféra! Hudební mág Fabio Frizzi stvořil nezapomenutelný soundtrack. Gianetto De Rossi maskami a gore efekty opět boduje. Remasterovaný obraz je pastva pro oči. Lucio Fulci byl jen JEDEN!! Krásná Catriona MacColl mě vždycky svými pohledy sejme. Tenhle snímek byl už ve své době kultem a kultem se stal také v naší zemi počátkem devadesátých let, kdy běhal na černém trhu na videokazetách s jednohlasým dabingem. A já se ho pokaždé nemůžu nabažit. Miluju to!

Naivní, směšné (neplést se slovem humor) a trapné. Naprosto infantilní a nereálné. Z výkonů Postráneckého a Medvecké by se i prase hanbilo. František Filip s nástupem nového milénia definitivně ztratil svůj pověstný talent a um. Tahle série Nadměrných maličkostí je něco jako tvorba bakalářských příběhů z konce devadesátých let a podle toho to taky takhle vypadá.