cherita

cherita

. .

Česko
děvčátko, které bydlí na konci ulice

11 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Panna a netvor (1978)

    Nádherná Herzova pohádka, která straší tuzemskou drobotinu už přes třicet let, aniž by přitom ztratila něco ze svého kouzla. Dokonalý důkaz toho, že aby mohla kýčovitá pohádková romantika fungovat, musí mít protipól v podobě temných a hororových prvků. Ponurá atmosféra zchátralého hradu, Hapkovy chmurné varhany a především naprosto fascinující netvor v podání Vlastimila Harapese, který dokáže ve zvířecí masce vyjádřit emoce mnohem lépe než pomocí vlastního obličeje. Malým dětem to asi moc neřekne, ale mě to okouzlilo.

  • poster

    Good bye, Lenin! (2003)

  • poster

    Jednotka příliš rychlého nasazení (2007)

    Další nádherný den v naší Boží zemi... Zábavná podívaná, která kombinuje americkou akci a anglický humor naprosto neodolatelným způsobem. Pokud máte stejně jako já slabost pro britskou komediální tvorbu a nevadí vám trocha krve (nebo spíš rajčatového protlaku), pak byste si tuhle šílenost rozhodně neměli nechat ujít. Edgar Wright a Simon Pegg mají akční filmy evidentně hodně rádi a z jejich pocty tomuhle žánru čiší přímo odzbrojující hravost a nadšení pro věc. Chápu námitky všech, kteří tvrdí, že je to celé moc dlouhé, moc rozkouskované a příliš ujeté. Zprvu jsem to cítila úplně stejně, ale Hot Fuzz je z rodu filmů, které rostou s každým dalším zhlédnutím, a já už ho viděla tolikrát, že jsem téměř přesvědčená o jeho dokonalosti. Skvělá zábava.

  • poster

    Rozum a cit (1995)

  • poster

    Snídaňový klub (1985)

  • poster

    Donnie Darko (2001)

    Richard Kelly dokázal nemožné. Skloubil dohromady sci-fi, rodinné drama, středoškolskou komedii a thriller, přidal chytrý scénář, živoucí postavy a děsivě vyhlížejícího králíka a celé to zabalil do mysteriózní atmosféry, která vás -když se necháte- naprosto pohltí a nedá vám spát ještě dlouho po skončení filmu. Nevím, jestli je to všechno zásluhou vyjímečných schopností režisérských nebo jenom příznivou konstelací hvězd, ale i kdyby tenhle chlap už do konce života nenatočil nic, co by stálo za povšimnutí, tak za Donnieho má můj neutuchající respekt. Kapitola sama pro sebe je potom Kellyho geniální práce s hudbou -ať už je to původní náladotvorný soundtrack nebo osmdesátkové hity- funguje tak dokonale, že by i Trainspotting mohl závidět. A komu piano verze mad world nezpůsobila mrazení v zádech, ten je s největší pravděpodobností mrtvý.

  • poster

    Hoffman (1970)

  • poster

    Sex, lži a video (1989)

    Nikdy by mě nenapadlo, že se mi může líbit americký nezávislý film, ve kterém čtyři lidi řeší svoje vztahové problémy natáčením se na video. Nenapadlo by mě ani, že James Spader a Andie MacDowellová dokážou ztvárnit filmovou dvojici, která mi přiroste k srdci jako málokterá, a ještě k tomu v režii Stevena Soderbergha, jehož tvorba mi vždycky přišla tak nějak málo osobní – jen do té doby, než jsem viděla Sex, lži a video. Film, kde čtyři výborně napsané a civilně zahrané postavy nedělají nic moc jiného, než že spolu mluví (občas i na ten sex dojde, ale to jen minimálně) a přestože se všichni dohromady nikdy nesejdou, navzájem podstatně ovlivní svoje životy. Režisér se při natáčení své filmové prvotiny spoléhal jen na scénář a herce a protože obojí dokonale funguje, může si dovolit cokoliv, například využít skvělou hudbu Cliffa Martineze jen tam, kde je jí k dotvoření atmosféry skutečně potřeba a nechat tak lépe vyniknout onu autentičnost, která z tohohle filmu dělá přímo očistný zážitek. Mých nejpoctivějších pět * za posledního čtvrt roku.

  • poster

    Francouzský polibek (1995)

  • poster

    Horší už to nebude (2006)

    Filmů, jejichž hrdinové se dozvědí o své blízké smrti a snaží se jí nějak zabránit nebo si aspoň před koncem trochu užít, je spousta. Zatímco většina z nich chce diváky dojmout za každou cenu, Stranger than fiction na to jde opačně a byť nějaké ty smutné okamžiky taky má, je naladěn spíš na pozitivnější vlnu. Vlastně jsem už dlouho neviděla tak optimistický film. S kteroukoliv z postav, včetně té deprimované spisovatelky, bych klidně sdílela dvojdomek. A ten dvojdomek bych si postavila v takovém pestrobarevném a čistém městě jako oni. A ráno bych chodila do stejné pekárny...tenhle film jsem viděla v neděli večer, kdy se obvykle stresuju z nadcházejícího pondělí, takže si asi dokážete představit, jak mi pomohl.