Omegaboy

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Ze všech hlavních postav vyzařuje tolik osobitého charisma, že seriál v každé svojí minutě a scéně představuje potěchu pro lidské oko a ucho. Lehce nadsazené příběhy z prostředí tajné služby a komplikované lidské vztahy představují skvělou základnu na které je vybudována třinácti dílná série s vkusným a trefným humorem. Nezbývá vám, než se podívat a nechat se unést do světa Chucka Bartowského. Nebude litovat.

Taky si občas myslíte, že si lidi zaslouží, aby se s nima nejednalo jako v rukavičkách, ale máte strach z možných následků? Dr. House nemá a nápaditost se kterou je seriál tvořen je famózní. Vše se netočí jen kolem případů, ale i vztahů mezi pacienty, minulostí, spolupracovníky a vedlejšími zápletkami. Jemné niance a pospojitosti drží pohromadě jako křehké umělecké dílo na které se skoro bojíte podívat. Ač se vyjadřovací slovníček House pořád přitvrzuje a pro zachování idei seriálu je jeho chování stále troufalejší a bláznivější, pořád si drží jakéš takés meze a můžeme doufat, že to tak vydrží i v páté sérii. Zatím jeden z mála seriálů, který si dokázal podržet svojí laťku skrze celé spektrum sezón.

Naruto je pro nás s klasifikací závislí droga, bez které se žije jen těžko. Je to snad v příběhu nebo v postavách samotných? Kdo ví, ale jedno je jisté, drží nás to, ve čtvrtek večer už nervózně přešlapujeme na místě a čekáme, až někdo vypotí titulky. Neni to nijak hluboké, užasně akční nebo prošpikované mistrovskými dialogy, ale má to svoje kouzlo a těch dvacet minut není ztracený čas. Polovina z nás už umí Japonsky minimálně pár vět a nikdo si nedokáže představit, že by jejich milovaný seriál skončil. Naštěstí možnosti jsou nekonečné a myslím, že se můžeme těšit na další desítky a stovky dobrodružství, která společně s Narutem zažijeme. Viva la Naruto.