Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi
  • Drama

Recenze (99)

plakát

Fallout (2024) (seriál) 

Takhle se dělají videoherní adaptace! Žádné předělávky známého příběhu, nýbrž seriál, který stojí na vlastních nohou. A přesně tím Fallout je. Známý videoherní svět slouží spíše do pozadí a seriál je stavěn na originálním příběhu a postavách. Na skrz všemi epizodami proudí skvělá atmosféra sedící jak do postapokalyptického světa, tak do šedesátých let minulého století. Stejně tak skvělé snímání záběrů, hudba nebo praktické efekty seriálu dodávají pomyslnou duši. Hlavní příběh stojící na třech hlavních postavách, přičemž se jedna liší od druhé mě stále neomrzel a do seriálu se nesmírně hodí. Walton Goggins spolu s Ellou Purnell seriálový Fallout nesmírně tahají a jejich příběhové linky vás baví snad po celou dobu. Aaron Moten rozhodně není špatným hercem, jeho postava Maximuse je též zajímavá, ale bohužel tahá za slabší konec než zmíněné dvě další postavy. Seriál si umí pohrávat s tempem a dobrým načasováním. Střídání vážnějších témat za ty odlehčené funguje na jedničku. Ovšem někdy bohužel trávíme s určitými příběhovými oblouky, které jsou těmi slabšími až moc času a jedná se snad o jediné minus celého seriálu, který jinak šlape jako hodinky. Seriálu, který si vás na začátku zaháčkuje, přičemž se ani nenadějete a jste u poslední epizody. Sem s další sérií!

plakát

Železní bratři (2023) 

Neskutečný příběh jedné rodiny, který mě odpálil do sedačky. Příběh o vysvobození, tíze rodiny, vzájemné opoře a přehnané autoritě. Skvěle natočený snímek, který vás na začátku uvítá s otevřenou náručí a postupně vám představuje postavy. Následně vám dá ochutnat slávy rodiny Von Erichů a postupně do vás začne napouštět nepříjemné rodinné trable. A od druhé poloviny, která dostává čím dál více depresivní atmosféru vás začne máchat ve všech možných sračkách. Díky první polovině ta druhá funguje o to více a hned dostává větší dopad. Film sází a také stojí na hercích a ti jsou zde prostě skvělý! Jak Zac Efron, Harris Dickinson nebo můj oblíbený Jeremy Allen White jsou neuvěřitelní a předvádí zde jedny z jejich nejlepších výkonů. Jednoznačně jeden z adeptů filmu roku 2024!

plakát

Kung Fu Panda 4 (2024) 

Po opětovném zhlédnutí třetí pandy, která mě tehdy úplně nebavila a jednalo se za mě o veliký skluz dolů musím recenzi úplně překopat a začít nanovo. Z fleku můžu říct, že čtvrtý díl této spěšné série byl za mě očividným, ale odvážným krokem. Dost jsem se bál, že bude zaostávat minimálně za prvními dvěma díly, což se bohužel i naplnilo. Oproti původní trilogii čtvrtý díl nemá to pandí srdíčko. Při sledování jsem i přes určitě epické momenty nezažíval to, co u předchozích dílů. Není zde tolik památných momentů, hlášek nebo soubojů. Čtvrtá panda prostě něco postrádá. Humor je chvílemi průměrnější, dialogy typu vše, co se děje, vysvětlíme otravné. Když ale přimhouřím oči a vezmu v potaz právě zaměření na mladší publiku, stejně jako u trojky jde o minimálně fajn animák s nápaditým vizuálem. Chemii mezi postavami stále je, zábava v podobě různých narážek nechybí. Ale film prostě a jednoduše postrádá samotnou důležitost, pocit, že jde o hodně. Absence pětky také moc nepotěší a i když jsou nové postavy minimálně fajn, s předchozí trilogií se to nedá srovnávat. Ale co vlastně samotný záporák? Ten je jedno veliké mínus. Její origin je zatím asi ten nejnudnější ze série, motivace klišé jako prase a vyústění ve finále mdlé. Finále celkově působí dosti urychleně, nezadostiůčině a jako dělané na poslední chvíli. A to neskutečně zamrzí. Kung-Fu Panda bývala jednou z nejkvalitnějších značek v animačním světě. Šlo o neskutečný tahoun Dreamworksu a jestli se studio hodlá ke značce chovat takto, tak Poův příběh už nikdy nedostane šanci k vykoupení.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Naprostá dokonalost! Neskutečně našlapaná podívaná, která v audio-vizuálnu nemá obdoby. Definice filmu. Husí kůže od začátku do konce.  Monumentální atmosféra, která si vás v prvním díle začne motat kolem prstu a v druhém vás stáhne s sebou. Tady prostě jde o jeden z filmů dekády, pravděpodobně film roku! #Dunahajp!

plakát

Bastard (2023) 

Bastard je kvalitní historické drama postavené na jednoduchém funkčním příběhu. Opět výborný Mads Mikkelsen jako Ludvig usilující o titul šlechtice a proti němu až nenáviděný "de" Schinkel. Drsná doba, drsné prostředí a drsné rozhodování. Díky tomu také film dost vybočuje od jiných žánrově podobně laděných filmů. K tomu si přičtěte zajímavé vedlejší linky se skvělími postavami, přičemž většiny vám bude líto a parádní nekompromisní atmosféru tehdejšího Dánska. Jedinou menší výjimku mám k samotnému konci, který mohl být o deset minut kratší a trochu více zadostiučiňující. Ovšem i přes to je Bastard skvěle napsaný film se skvělou a svěží kamerou, výpravou a režií. Silných 8/10

plakát

Cyberpunk: Edgerunners (2022) (seriál) 

Ani po desítkách hodin v Cyberpunku nemám dost a už jsem Edgerunners nedokázal dál odkládat. A jsem sakra rád, že jsem počkal, dokud si samotnou hru nezahraji. Možná i díky tomu na mě měl seriál větší dopad a už v první epizodě si mě zaháčkoval. Ovšem to pravé přišlo až po skvělé druhé epizodě, díky které jsem si Edgerunners zamiloval. Seriál díky samotnému příběhu a skvělé atmosféře hodně připomíná hru. A to nejen identickými lokacemi a camei, ale také díky struktuře příběhu s emočnějším hořkým koncem. Přestylizovanost animace v podobě anime do seriálu strašně zapadá a s výraznými barvami často připomíná právě samotnou hru. Jde o neskutečnou jízdu, která ukazuje, že svět Cyberpunku má co nabídnout a ihned po dokoukání chcete více. Jsem si jist, že hráči si Edgerunners užijí o něco více ať už právě díky známým lokacím, tak samotnému příběhu. Ovšem to neznamená, že si kdokoliv nemůže seriál užít na 100%.

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Nicolas Cage ve filmu od A24? To zní jako něco, co potřebuji. Přesně to jsem si říkal, když jsem zjistil, že se něco jako Dream Scenario chystá. A naplnila se má očekávání? Ano! A jsem za to nesmírně rád. Studio A24 je pro mě momentálně záruka kvality, kterou si čím dál více oblibuji. A co se týče Cage, ten je pro mě jedním z nejvíce sympatických a nejoblíbenějších herců, který i přes spoustu špatných filmů umí hrát. A to sakra dobře! No a Dream Scenario je tomu důkazem. Skvělá tvůrci vize s originální nápaditou myšlenkou mi vykouzlila úsměv na tváři. Příběh je někdy prostý, ale stejně tak prostě baví sledovat. Kratší stopáž vůbec neškodí a film utíká tak akorát. Postavy vás baví, Cageovo herectví a někdy i mírné přehrávání funguje a k jeho postavě se neskutečně hodí. To tvoří skvělý zážitek, který pro mě bude ještě chvilku přetrvávat. Osobně zbožňuji, když si ve filmech někdo pohrává se sny. Je to velice zajímavý jev lidského těla, který skrývá, troufám si říct, spoustu tajemství a v člověku vytváří pocit, že nereálné se stává reálným. Právě v tomto aspektu na mě film působí asi nejvíce. Samotná atmosféra okolo snění je úžasná, a i když se budu opakovat, prostě baví sledovat.

plakát

Ted Lasso (2020) (seriál) 

Geniálně zábavné a pozitivním. Naprosto skvělý humor, který mi sedl do vkusu. Jeden z nejvtipnějších seriálů, který ovšem dokáže probudit slzy. A to jak štěstí a radosti, tak i smutku. Úžasné metafory, jazykové hříčky a plno motivace. Všechny tři série držící si kvalitu a originalitu. Postavy do kterých se zamilujete. Přesně to a mnoho dalšího má výborný Ted Lasso. I pro nemilovníky fotbalu, kteří se o sport vůbec nezajímají jde o skvělý zážitek, který nelze nedoporučit.

plakát

Aftersun (2022) 

Nádherný emotivní snímek o lásce napsaný z lásky. Autentické, melancholické, chvílemi depresivní vyprávění z pohledu vzpomínek v podobě nahrávek budící vnitřní útěchu, ale i smutek. Na první pohled optimistická dovolená plná zábavy a radosti, z druhého koutku smutný vyhořelý otec ve vnitřním boji, jehož posledním štěstím je jeho dítě.

plakát

Zabiják (2023) 

Fincher v plné parádě. Napínavý thriller s jasným stylem, který vás buď zaujme už v pomalejším úvodu a nebo pravděpodobně rychle omrzí. Děj nikam nespěchá, jede si svým tempem a mě osobně velice rychle pohltil. Nejde o nic převratného ani originálního, ovšem klade se, jak už to tak u Finchera bývá, obrovský důraz na režii. Nasvícení scén, pohyb kamery a třeba takový souboj z blízka kombinující nevšední pohyb s kamerou a zvuky s náznakem hudby jsou zapamatovatelné. Samotná pečlivost hlavní postavy je velice uspokojivá a spolu s promyšleným postupem dodává skvělou atmosféru. Od příběhu jsem upřímně ani více neočekával a i tak jsem dostal skvělý autentický thriller. Mám menší problém se samotným epilogem, který je možná moc krátký, jednoduchý a ne tak uspokojující, jako spousta jiných scén ve filmu. Každopádně tohle ještě zahýbe s topkami roku. 8/10