Warhorr

Snad můj první válečný film, který jsem kdy viděl. Bylo mi asi 11 a po jeho zhlédnutí se mi mé dětství a následný život zcela otočil a nabral jiných obrátek. Dodnes se však setkávám s názory lidí, kteří tvrdí, že nechápou, proč je okolo něj takový hype, když je prý dobrý jen začátek a konec, což mi přijde docela úsměvné. Je to Spielberg ve své nejlepší podobě. Ještě nikdy nikdo do té doby nenatočil tak realistický a surový válečný film z období Druhé světové války. Ne nadarmo gratulovali Spielbergovi samotní veteráni právě k oné autenticitě. Vylodění na pláži Omaha se nesmazatelně zapsalo do historie kinematografie a troufnu si říct, že nikdo jiný se o nic podobného asi už nepokusí jelikož laťka je nastavena extrémně vysoko. Příběh je zcela jednoduchý. Malá jednotka rangerů je vyslána skrz nepřátelské linie aby přivedla domů posledního přeživšího ze čtyř bratrů. Samozřejmě i v takovém trháku jde prostě místy ten Hollywood cítit. Jestli se mi opravdu něco nelíbilo, tak Němec, kterého nechali žít a propustili, tak zrovna on o několik km daleko narazí na tutéž jednotku v bitvě a čtvrtinu jednotky dostane svým Karem, co už. A Uphama, jako zasranýho moralistu byste nejraději vytáhli skrz obrazovku a pořádně mu napleskali. Za mě je to nejlepší válečný film všech dob, který už asi nikdo nepřekoná. Spojnice Spielberg-Kaminsky-Williams-Hanks zafungovala na 100%.

Jedinečný válečný epos. Explicitní podání jak jen to stopáž dovolila. Operace Market Garden byla ve skutečnosti tak složitá a rozsáhlá, že musím před Attenboroughem jen smeknout, co tady dokázal vše zakomponovat. Nechybí zde ty nejdůležitější postavy a momenty všech bojujících stran. Od pohledů těch nejvyšších důstojníků až po obyčejné vojáky a do toho všeho i strana odboje. Je tu vylíčeno vše, aby si člověk, který o této události nikdy neslyšel, udělal základní představu jak to tenkrát vypadalo. Škoda, že už se v dnešní době takové válečné filmy netočí. Společně s Ryanem a Nejdelším dnem se to u mě řadí mezi Top3.

Můj horor no.1. Přesně ten typ hororu, který těží ze své ponuré, depresivní a potemnělé atmosféry. Možná, že i jeden z nejatmosféričtějších společně s Ti Druzí a Temné vody co jsem viděl. Zataženo, déšť, tma, zima. Kraj, kde sluneční paprsky nedosáhnou. Tohle je prostě moje gusto a tím vším Kruh oplývá. Zapojme i zcela originální myšlenku. Ve zkratce řečeno - vraždící videokazeta. Na první pohled se může jednat o úplnou stupiditu jenže právě naopak. Po zhlédnutí mindfuckovýho videa obdržíte telefonát kde Vám někdo řekne že za sedm dní zemřete. Kolotoč událostí tak může začít. Výběr lokací a míst, kde se děj odehrává je taktéž super - velkoměsto, horské útočiště, plavba na lodi, malý ostrůvek s tajemným majákem a statkem. Vše je podtrhnuto perfektním soundtrackem od Hanse Zimmera a božskou, krásnou a úchvatnou Naomi Watts.

'' Nejsem nijak mimořádný. Jsem jako jiní, mám obyčejné myšlenky a prožil jsem obyčejný život. Nikdo mi nepostavil památník a mé jméno odplyne v zapomnění. Ale v jednom ohledu jsem dosáhl té nejvyšší mety, k níž lze dospět. Miloval jsem celým svým srdcem a celou duší, a to mi vždycky stačilo. '' Když jsem film viděl poprvé v roce 2012, neměl jsem ani nejmenší tušení, jak to se mnou zamává a jak moc mě to ovlivní. Cassavetes dle Sparkse natočil ten nejkrásnější a snad i nejdojemnější romantický film, který jsem kdy viděl, a to i navzdory ostatním kasovním mainstreamovým trhákům. Ano, já vím že je to místy klišé a je to někdy až přeslazený, ale zvláštním způsobem mi to je absolutně jedno a jsem schopen zde přejít cokoliv. Nedokážu ani říct, kolik potoků slz jsem tu dokázal vyronit, a to pokaždé, když se na film podívám. Vždycky je to ten stejný pocit a stejný dojem. Dokáže to připomenout pohádku. Pohádku, o které možná každý sní, bez ohledu na to, jestli jste chlap nebo ženská a v duchu si říkáte, že byste chtěli něco takového taky prožít. S tak neuvěřitelnou a silnou milostnou intenzitou. I když ne úplně vždy, příběh se s oba protagonisty chvílema nemazlí a nastává krutá realita. Snímek vypráví o starém pánovi jménem Duke, který čte knížku jedné pacientce v sanatoriu, o dvou mladých lidech, o tom jak se poznali, zamilovali, rozešli a...? Dál už moc prozrazovat nebudu. Noah, z chudé rodiny, s obyčejnou prací a Allie, se zámožnými rodiči a královskou budoucností. Léto na jihu, krátce před vstupem USA do války, 40.léta z toho jen stříkají. Jasně, někdy v půlce snad každému dojde, o co přesně jde, ale i tak je to po zbytek filmu krásný a nabitý emocemi. Poslední třetina filmu má takový grády, kdy si jen říkáte, jestli to znovu ''praskne''. Jste napnutí jak kšandy a v hlavě Vám probíhá pouze jediná myšlenka -''už ?? nebo teď ??' tak kdy sakra??'' Scéna na jezeře a následně v domě je naprostým vyvrcholením celého příběhu, kdy mi srdce buší jako o závod a jsem úplně v jiné dimenzi. Mám rád Titanic, Amélii z Montmartru, Pearl Harbor i Hříšný tanec. Ale tohle je pro mě prostě úplně jiný level. ''Myslíš si, že naše láska umí zázraky?''

Jakožto velký nadšenec válečných filmů a také hororů bych nikdy nepředpokládal, že zrovna snímek s gay tématikou mi takto utkví v paměti a stane se z něj jeden z nejlepších, které jsem kdy viděl. 80.léta, Itálie, léto na venkově, umění, vše dokonale sladěné do jednoho milostného příběhu. Snímek je podtrhnut skvělým hereckým výkonem Timothéeo Chalameta, kterého považuji za nejtalentovanějšího a nejlepšího herce v současnosti. Vrcholí pravdivým,citovým a zcela upřímným proslovem otce k synovi. Film je doprovázen i skvělou hudbou od Sufjana Stevense. Škoda jen, že těch Oscarů nepobral moc, rozhodně by zasloužil více. Doporučuji všem, bez ostychu na to, jaký filmový žánr zrovna vyznáváte, jelikož můžete být překvapeni stejně tak jako já.

Eastwood jako ten největší nahláškovanej parchant, kterýho jsem kdy viděl a to v roli výcvikového seržanta jenž nadává,uráží, buzeruje a komanduje své vojáky. Avšak i to je cesta, jak z takových lidí udělat pravé vojcly-zabijáky a i oni sami budou mít možnost se o tom přesvědčit. Jestli chcete kombinaci akce bez nějakého rádoby laciného humoru ale trefných a originálních hlášek tak jednoznačně doporučuji.

Asi každý má z dětství nějaký film, který prostě absolutně miloval bez ohledu na děj, scénář, herce atd a dnes by mu to přišlo jako totální slátanina kdyby jej viděl poprvé. Cyborg je můj případ. Naprostá srdcovka kdy jsem to musel vidět pomalu každý den. Ty uřvaný pysky a jekot je prostě bomba. Něco takovýho už dnes nikde neuvidíte. Do toho skvělá post-apo atmosféra a svět, který rozhodně neudělá ostudu ani dnes. Nekompromisní záporáckej zmrd, parádní depresivní soundtrack a samozřejmě Van Damme se svými high kicky z otočky.