Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 744)

plakát

Away (2020) (seriál) 

Netušil jsem, že se dobrý námět kolonizace Marsu dá tak regulérně posrat. Ono už poslat do vesmíru partičku, která má víc nevyřčených a nevyjasněných problémů, než hezkých momentů absolutního sladění, je více než extrémní. Navíc aby to jako autoři řádně natáhli, tak tomu tvůrci flashbacky hlavních postav úplně nepomohli. Ve výsledku to působí, že kdyby do vesmíru poslali opice, tak udělají líp. Nekoukalo se mi na to hezky, jediný opravdu pěkný moment celého desetidílného seriálu je závěr desátého dílu.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Woody Allen pořád umí, to je jasné. Dialogy mu pořád v hlavě šrotují a dávají smysl. Navíc si pořád dovede domluvit solidní balík herců, kteří se tu evidentně předvádí. Zde jednoznačně Elle Fanning která hraje hloupounkou holčičku. Celé je to ale vysoce umělecké a jak z jiného světa. Na jedno shlédnutí je to takové oblouzení smyslů, ale za pár týdnů o tom už ani nevím.

plakát

Hans Zimmer v Praze (2017) (koncert) 

Hans Zimmer povýšil pojem koncertu na nový level. Hodina geniálních tónů, absolutní zábavy, živoucího koncertu, kde se všichni baví a radují a baví tím i Vás.

plakát

Cobra Kai (2018) (seriál) 

Skvělá odpověď na Karate Kid, kterým jsem jako dítě žil. O třicet let nostalgičtější, ale se všemi postavami, které si z původního filmu vybavíte. Navíc William Zabka a Ralph Macchio prokazují, že umí hrát a naprosto s přehledem tento seriál utáhnou. Plus se mi líbí i to, že William má české předky a tak mám pocit, že ho musím podpořit, jak jen to půjde. Už jenom jeho láska k pivu je maximálně sympatická. Cobra Kai je v celkovém kontextu nápadu totální nostalgie. Má pár naprosto geniálních scén, především odehrávajících se vždy na začátku dílu, ale dokáže zabavit i scénářem, který se námětem dobře kroutí a zajímavě tak vytváří problémy mezi dvěmi dojo tak, aby to bavilo a zároveň, aby mě nutilo na další díly koukat dál až do zemdlení. Navíc je u autorů vidět, že moc dobře ví, co točí, protože jediná rozumná postava tu je manželka Daniela, která jediná chápe, co chci. Škoda, že Johnny a Daniel se ale musí chovat vždy úplně jinak a jednat spíš pocity, než rozumem. Jejich sensei by jim to určitě vysvětlit, ale to bychom pak zase nejspíš neměli na co koukat. Za mě tedy super. Zábavný, nápaditý, nostalgický, vztahově přesně takový, abyste měli chuť koukat dál a dál, prostě obecně povedený seriál, který stojí za to nepřehlédnout. A je jen otázkou času, než se z něj stane legenda.

plakát

Mrs. America (2020) (seriál) 

Je jednoznačný, že námět u tohoto miniseriálu je čistě americký a pro Američany jak dělaný. Nicméně se tu pořád skrývá řada hezkých rolí a především série hereček, které se tu herecky doslova předvádí. A i z toho důvodu si myslím, že stojí za to tento příběh shlédnout, aniž bych musel být nutně amerikanista. Mrs. America je určitě dobře zpracovaný, dle předpokladů hodně politický a kdyby z něj tvůrci neudělali mini sérii o devíti dílech, tak si myslím, že by si klidně vystačil s dvouhodinovým filmem. V první polovině seriálu jsem až měl pocit, že tu ty ženský bojují za logickou rovnoprávnost a mají snahu vysvětlit, že rovnoprávnost ano, ale v omezeném množství. Přece po nich nikdo nemůže chtít, aby šli povinně na vojnu, nebo aby otcům jejich dětí platily alimenty, že? Ve druhé polovině seriálu se to ale letmo překlopí a seriál nabídne, kromě skvělého herectví Cate Blanchett, Elizabeth Banks, Rose Byrne i jednu fiktivní postavu, které se zde chopila Sarah Paulson a byla ze všech jednoznačně nejlepší. Nakonec musím říct, že ač je seriál zdlouhavý, má pár zajímavých momentů, o kterých jsem v rámci americké historie neměl ani ponětí a stálo za to jej shlédnout.

plakát

Smrt v přímém přenosu (1980) 

Námětem hodně temná záležitost. Navíc aktuální i po čtyřiceti letech, což je snad ještě strašidelnější. Škoda ale, že film na mě působil hrozně nepřejícně a nepřístupně. V podstatě na mě film působil až tak, že si vlastně vypráví příběh tak, jak chce, nechce se zalíbit a diváku ty si to přeber tak, jak sám uznáš za vhodné. Sice tenkrát nikdo netušil, jaké tragédie Romy postihnou, ale musím říct, že do role dala vše, co mohla, včetně totální hysterie. Ale ani Harvey Keitel nebyl pozadu, včetně té hysterie. Škoda ale trošku přepálené stopáži. Stojí si ale počkat na závěr.

plakát

Můj příběh (2019) 

Pamatuju si, jak jsem bědoval, že nestihnu tenhle film v kině. Vlastina Svátková na něj tak hezky lákala a i námět zněl zajímavě, že to skoro vypadalo, že přijdu o kvalitní české drama v kině. Nakonec jsem ale rád, že jsem nebyl. Už první scénou, kde hysterická Vilma Cibulková zasahuje do plastické operace doktorovi je patrné, že tenhle film se ponese v duchu nesmyslů, ordinací a modrých kódů…a i když za to herci vlastně ani nemůžou, protože byli fajn, tak by mě zajímalo, proč se takové filmy v Česku vůbec točí… ze Skandinávie jsem těch dramat viděl tucet, dobrých, i špatných, ale nepamatuju si, že bych někdy zažil takovouhle béčkovou slátaninu…myslím si, že nikdy.

plakát

Skleněný pokoj (2019) 

No tak co, i režisér z Hollywoodu se občas sekne. Tak proč se nemůže seknout Julius Ševčík. Přitom ale zrovna v případě Skleněného pokoje je to velká škoda. Měl skvělý námět, měl perfektní herecký výběr z Evropy, hlavně tedy Carice van Houten měla asi nejlepší postavu celkově (když teda nepočítám v rámci českých želízek Karla Rodena v roli architekta). Ale co naplat, když ve filmu neexistuje nejen děj, ale ani časový horizont událostí. Navíc střih se tady taky asi učil nějakej učedník. Moment, kdy do domu vtrhne Gestapo a ze scény je cítit napětí střihač utne během vteřiny, aby následovala nečekaně pomalá scéna, u které mi trvalo chvíli, než jsem pochopil, že už jsme v době komunismu. A tak je to celou dobu. Navíc poetika je fajn věc, ale v případě filmu, od kterého chcete znát něco víc o vile Tugendhat, asi úplně nepatří. Nedozvěděl jsem se bohužel lautr nic. Na filmu je znát, že chtěl být natočen dobře, ale konstelace hvězd mu nepřála. Bohužel. Docela jsem se na něj těšil. Myslím si, že kvalitních námětů v Česku zase tolik nemáme, abychom je museli takhle kurvit.

plakát

Molo (2019) (seriál) 

To, co ze začátku průvodním námětem (mimochodem hodně omšelým námětem) a prostředím působí jako španělská reakce na skandinávské detektivky, se hned po druhém díle otočí a přetaví do totálně debilní milostné avantýry, se kterou Španělé ani neumí pracovat a tak z ní pro jistotu udělají telenovelu. Hrůza.

plakát

Bludné kruhy (2020) (seriál) 

Epická životní šestidílná epopej o prokleté rodině, o rodinných stigmatech a o životech, které si prostě nevymyslíte, ani kdyby Vám sůl do rány sypali. Nedivím se, že původní kniha je bestseller, protože jestli si někdo takovým životem prošel, tak v příštích životech musí být minimálně svatý. A když se někdo tak výrazné tragédie chopí s úctou a kvalitou sobě vlastní, nelze hodnotit jinak, než plným počtem. Navíc Mark Ruffallo je ve své dvojroli geniální. Ostatně stejně jako ti kluci, kteří hrají stejné bratry v mládí. Podobný námět se nerodí každý den, to Vám teda povím. V rámci rodinných dramat jsou Bludné kruhy zřejmě to nejlepší, co jsem kdy viděl. HBO tedy opět zaválelo.