Malarkey

Exkluzivní šílenost. Panos Cosmatos mě po Mandy a tomto příběhu přesvědčil, že je šílenec. Nicméně stylový šílenec. Do Kabinetu kuriozit přispěl svým příběhem, který stylizuje do temných osmdesátek, přidává darkwave hudební podkres, tmavé, ale pastelově barevné filtry a k tomu vypráví psychadelický trip s nechutnostmi, jak vyšitými z filmů Johna Carpentera. První epizoda z Kabinetu kuriozit, u které jsem na konci vůbec nevěděl, jak jí ohodnotit. Nakonec jí ale nemůžu upřít fakt, že mě zaujala.

Nejdřív se na scéně objeví jeden idiot, pak druhej idiot. No a pak moucha zamčená v kufru…nutno podotknout, že moucha o velikosti samotného kufru. A děj od Mr. Oiza může začít. Vlastně klasika v jeho provedení. V tomto případě ale klasika, u které jsem se královsky bavil. Absurdní humor, který Vás mnohdy nerozesměje na poprvé, někdy někoho ani na podruhé. Musíte si jím prostoupit, asi jako u Wrong Cops. Ti dva týpci ty idioty ale hrají tak geniálně, že jim nevěříte, že takoví reálně nejsou. Jejich road trip francouzským přímořským prostředím pak nabírá obrátky a končí tak fantasticky důmyslně, že i u titulní melodie nebudete chtít, aby někdy skončila.

Jáchyme, hoď ho do stroje v italském provedení. I ten ztřeštěný humor je tu hodně podobný. Hlavní hrdina – vidlák z vidlákova – chce poznat život a tak po sérii rozhodnutích nastartuje svůj traktor a vypraví se do Milana. První objevování metropole, zamilování se do tamní městské krásky, návštěva fotbalového utkání…to jsou všechno scény, které mě tak rozesmály, že tenhle film si budu chtít pouštět opakovaně.

Brian De Palma je jeden z těch klasiků žánru. Na rozdíl od jiných gangsterek ale v Carlitově cestě na nic nečekal a hlavního mafiána uvrhl do víru dění, které nabírá obrátky a tlačí děj mílovým tempem. Carlito je totiž standardní mafián – šílenec. A stejně tak jak rezolutní jsou jeho názory, tak razantní je i děj tohoto filmu. S ničím se nemaže a všechno to na diváka valí rychlostí otevřeného tlakového ventilu. Herecky samozřejmě famózní záležitost.

Asi nejnudnější epizoda Kabinetu kuriozit. Hlavně proto, že prostředí je takové nijaké. Přitom období dobré, námět od Lovecrafta super, Rupert Grint v hlavní roli solidní. Celé to dohromady ale jaksi nefunguje a umí to v jistých momentech i dost nudit.

Námět by byl dobrý, ale nesměli by tu z herců dělat blbce. Nejlepší momenty filmu byly s Bradem Pittem. Ten se tady doslova vyřádil. Jen ho bylo žalostně málo.

Poláci v tomto filmu zabrousili do vod temné severské detektivky s mysteriózním dějem a odkazem do jejich minulosti. Podobné příběhy mám hodně rád, ale když tu hlavní postava vyšetřovatele celý film čumí jak pučmidrátek a celé to jeho vyšetřování nemá úplně logiku, trošičku to zkazí na zážitku. Přitom temné atmosféra super, prostředí východopolského města Sandoměř velice pěkné. Jen ten průběh úplně nekoresponduje s dobrou napínavou detektivkou. Bylo tu až moc náhod, vše mu dost padalo pod ruku a skoro to vypadalo, jak když vyšetřováním jen prochází, než aby pro něj vůbec cokoliv udělal.

Už z dob, kdy jsem na fotbale poprvé slyšel popěvek Uefa Mafia, jsem tušil, že i FIFA bude stát pěkně za hovno. Vždycky mi ale stačilo sledovat dění u nás, natož pak si kazit den ještě děním ve světovém fotbalu. Souvislosti, které mi ale osvětlil tenhle dokument mě dováděly k údivu. Neuvěřitelné. Jak kdybyste sledovali nějakou mafii, která má ještě tu drzost se před kamerami obhajovat a vysvětlovat, že vlastně dělala všechno dobře. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že nyní to není lepší.

Kdyby z těch šesti dílů byl jeden pořádný film, kde se Obi Wan sejde s Darth Vaderem (což od toho nikdo vlastně ani nic jiného nečekal), tak to bude stačit. Disney to ale nestačilo a tak ten příběh tvůrci natáhli na zbytečných šest hodin, kde Obi Wan dělá kromě onoho setkání i řadu naprosto jiných zbytečností.

Jeden z těch zajímavějších českých filmů současnosti. Zajímavějších hlavně pro námět, který je výborně zpracovaný a má odhodlání něco sdělit. Robert Sedláček na tohle ostatně vždycky měl dar. A stejně tak měl dar i na vedení herců, kteří tu ve všech ohledech předvádí odzbrojující výkony. Kéž by takové české filmové zážitky byly častější a nemuseli jsme se před každým filmem modlit, jak to vůbec dopadne. Ve druhé polovině filmu jsem skoro ani nedýchal. Karel Roden a Barbora Bočková byli naprosto exkluzivní a mezi jejich dialogy jsem si přišel jak při sledování nejlepších světových dialogovek.