Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 762)

plakát

Probuzení (2021) 

Tak nějak mám pocit, že Netflix se etabloval k pozici přímého konkurenta americké televizní stanice Sci-FI (dnes už Syfy). Bez nějakých emocí si v klidu točí různé sci-fi záležitosti. Někdy dobré, někdy hrozné. Někdy s dobrými herci, někdy s nounejmery. Tento je hrozný a s nounejmery. Takže ta horší varianta sci-fi z Netflixu.

plakát

Major Grom: Morový doktor (2021) 

Parádní Blockbuster. To je slovní spojení, které jsem jednak dlouho neviděl a druhak také ani takhle pohromadě dlouho nenapsal. Major Grom se prostě povedl. A kdo by kdy řekl, že za tímto podařeným spojením budou stát ruce a nohy ruského lidu, kterým jsem ty jejich velkofilmy pro to jejich velikášství dlouhá léta nevěřil. A pak, že to nejde! Tento film je toho důkazem. Dobře, stopáž je přepálená, ale hned od první scény Vám bude jasné, že tohle Vás bude bavit. Major Grom je správnej ranař, občas před kamerou stojí tak správně noirově, abyste mu neviděli do ksichtu, sem tam pronese nějakou tu mega hlášku, zúčastní se pro Vaše potěšení pěkných bitek a na závěr se postaví ruskému Danielu Brühlovi s příčeskem, kterej Vás vytočí přesně tak, jak Vás nepřítel vytočit má. Po dlouhé době film, o kterém mohu říct, že je čirou zábavou.

plakát

Bartkowiak (2021) 

Českej Petr Vančura tu předvádí bijce Bartkowiaka, kterému ty chvaty přes ten jeho ksicht nevěříte ani kdyby Vám je načrtnul na papír a v závěsu na Vás ukázkově předvedl. Mám polskou kinematografii rád, ale tady jsem se strašně nudil. Prostředí Zakopaného přírodně moc hezké, mafiáni tradičně na přes držku a to je asi tak všechno.

plakát

Na papíře dobrý (2021) 

Strašně nevtipná záležitost. Jak kdyby v Hollywoodu mohl pro Netflix točit komedii už i neúspěšný stand up komik.

plakát

Takový normální kluk (2021) 

Nejdříve si dovolím začít plusy. Ono jich totiž moc nebude, ale zato jsou přesně tím důvodem, proč o tomto filmu netvrdím, že by byl ztráta času. A to i přesto, že jsem mu napálil dvě hvězdy. Prvním bodem je určitě Tanner Buchanan, kterého mám rád už od dob Cobry Kai a tady nezklamal. Druhým je pak závěr, kde se ředitel školy rozpustil tak, že sype jednu hlášku za druhou. Zajímavé sledovat hrozně nevtipnou komedii, aby Vás na konci filmu odzbrojil jeden herec. Jinak se jedná o romantickou komedii poplatnou době, která mě utvrzuje v tom, že současným mladým přestávám čím dál tím víc rozumět, v čemž mě vlastně utvrdil v závěrečné scéně onen ředitel školy. Jak kdyby mi mluvil z duše, ta scéna s DJem je přesná!

plakát

Ulice strachu – 3. část: 1666 (2021) 

Od třetího dílu trilogie Ulice strachu jsem měl velká očekávání. Přeci jen horory ze 17. století nejsou v kinematografii na denním pořádku a tak jsem počítal s krásně ponurou, melancholickou náladou, které jsem se vlastně ani moc nedočkal. Film je rozdělen na dvě části. První se opravdu odehrává v roce 1666 a je víceméně správně stylová, hororově jiná. Jenže pak tu máme ještě druhou část filmu, která se vrací do současnosti a snaží se celý ten námět trilogie uzavřít, což ostatně musí. Nebudu nic zastírat, kvalitně je to vlastně tak, jako je na tom celá trilogie. Jen druhý díl se atmosférou krásně vyklubal. Vše ostatní je stylová slasher záležitost, byť jednohubkového charakteru. Pořád ale respekt za nápad natočit takovou trilogii. Na Netflixu podobné projekty nebývají každý den.

plakát

Ulice strachu – 2. část: 1978 (2021) 

Druhý díl Ulice strachu je lepší. Má důmyslnější prostředí tábora Nightwing a konečně se dozvíte o něco málo více informací o samotné čarodějnici. K tomu všemu tu tvůrci opět nešetřili pekelně vydařeným soundtrackem. David Bowie, Nirvana, The Velvet Underground, The Runaways a samozřejmě ani slasher prvky, které jsou ideálně ve tmě. Atmosféra druhého dílu je ale celkově lepší a už teď mě dost zajímá, jaký soundtrack vytasí na třetí díl, který se odehrává v roce 1666.

plakát

Ulice strachu – 1. část: 1994 (2021) 

Tohoto projektu si na Netflixu nešlo nevšimnout. Trilogie Ulice strachu s čarodějnickou tématikou? Sem s ní! První část odehrávající se v roce 1994 má u mě obrovský plus s výběrem dobové hudby - Radiohead, Prodigy, Nine Inch Nails, Portishead nebo Iron Maiden? Sakra, proč ne. Horší už je to s prostředím, které se z 90ti procent času odehrává ve tmě a navíc si až moc hraje na takový drsnější Stranger Things s takovou trošku přísnější slasher atmosférou. O čarodějnici se toho také moc nedozvíte, ale ihned Vám je jasné, že bez dalších dílů se orientovat nebudete. Závěr je parádně brutální a i když je první díl trošičku slabší tříhvězda, nenechal jsem na sebe druhej díl dlouho čekat.

plakát

SAS: Zrození Černé labutě (2021) 

Panebože, tohle zase byla slátanina. Netflix se tu opět pouští do akčních béčkařských vod. Kdyby byly devadesátý léta, tak na tomhle by v rámci prodejnosti pirátských VHSek někdo nadělal majlant. Ale dneska? Hlavní hrdina byl s emocemi hodně na štíru.

plakát

Dávné rituály (2020) 

Příjemné překvapení, byť bych to na první dobrou vůbec nečekal. Solidní vymítací horor, kterých tu za poslední léta bylo víc než dost. Jen tedy tady s tím rozdílem, že se do centra dění dostává mexická tématika, prostředí, postavy a mytologie, čímž si spolu se sympatickými postavami říká vysloveně o zájem nejen od milovníka hororu.