anniehall

anniehall

Michal K.

Česko

homepage

35 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 9.8.2018  22:33

    2,5* Tak předně k tomu, co tenhle film není. Rozhodně to není italská sága, či telenovela a už vůbec ne pseudointoušské rádobyumění, jak tu někteří uživatelé píší. Na telenovelu je to málo dryáčnické, pomalé a příliš dobře zahrané. Na film, který si hraje na umění je zase ten příběh příliš všední, neokázalý a málo experimentální. Co tedy vlastně Ozpetek, kterého si jinak velmi vážím, servíruje divákům v Saturno Contro? Bohužel posmutnělou variaci na na svůj zřejmě již nedostižný film Le Fate Ignoranti. Film, který je v mé top ten, ne-li top five. Jenže na rozdíl od výše zmíněného filmu, Saturn postrádá hloubku, nakažlivé emoce napříč celým spektrem, které by diváka pohltily a především přesah, kvůli kterému jsem si některé Ferzanovy filmy zamiloval. Takže nakonec nakonec tu máme jen zručně připravený výluh z již jednou extrahovaného čaje, jehož konec je trochu natrpklý, protože doba extrakce byla zatraceně dlouhá (hlavně poslední třetina). Jistě, je to průměrné...ale na rovinu, pseudointoušské "l'art pour l'art"? Nebo snad telenovela? Kdeže... To jen strýček Ozpetek měl zrovna špatný den.

    • 9.8.2018  16:15

    4,5* Tušil jsem, že to bude dobré, protože s herci jako McDormand, Harrelson, Dinklage a Rockwell prostě nemůže vzniknout špatný film. Ale nejen skvělé herecké výkony dělají film. Bravurní scénář Martina McDonagha a přesná režie, která umí nenásilně skloubit prvky dramatu, komiky a napětí, jsou to, co povyšují tuhle skládanku o zármutku, vině, spravedlnosti a odplatě nad průměr. Hra s divákem a podvratné vyústění filmu mě bavilo, stejně tak jako jadrná mluva hlavní hrdinky, která by jako z oka (lépe řečeno z úst) vypadla postavě Stelly v podání Olympie Dukakis z filmu Místy oblačno (Cloudburst), který tímto taktéž vřele doporučuji!

    • 9.8.2018  16:01
    Valentýn (2002)
    *****

    Valentýn je milý, skromný a komorní film nazíraný optikou hlavního hrdiny - malého šilhavého chlapce - Valentýna. Pokud se někomu líbila dílka jako Zloděj dětí (Il Ladro Di Bambino) či Hlavní Nádraží (Central Do Brasil), bude vrnět blahem i u tohoto. Na rozdíl od těch dvou předešlých filmů je Valentýn o trochu méně temný a občas svou hravostí poukazuje na Felliniho Amarcord. Každopádně je to film postavený na hereckých výkonech Rodriga Noya a Carmen Maura. Jejich souhra je až dojemná. Nadhled, občasné pomrkávání na diváka a hlavně trocha hřejivé lidskosti je něco, co se v dnešní kinematografii nevidí moc často, tak proto těch 5 hvězdiček.

    • 2.1.2018  12:57

    1,5* Luc Besson zřejmě nebude nikdy mým oblíbencem. Je na mě příliš doslovný a často podbízivý. I přesto, že tenhle film měl nádherný trailer, vizuálně opulentní zpracování a slušné herecké obsazení, nějak jsem se ho bál. Oprávněně. 20 let po natočení jsem film opatřil za 49 korun ve výprodeji a teď nevím, co s ním. Což o to, začíná to slušně. Vizuálně je to vymazlené, je z toho znát nostalgie po starých sci-fi filmech a atmosféra prvních minut připomíná osmdesátkového Indiana Jonese. Pak se ale něco stane a film se začne měnit. Stylizace některých postav je neúnosně směšná až přihlouplá. Děj začíná řídnout a hloubku by v něm člověk hledal zbytečně. Definitivně mě však otrávil až příchod rozhlasového moderátora, jehož neuvěřitelně imbecilně stylizovaná postava je nositelem lidového, pubertálního a dost často i fyzického humoru, který prostě nemohu vystát. S příchodem jeho a některých dalších postav se film přestává brát vážně a stává se fraškou (nebo spíš parodií sebe sama). Navíc Besson neumí používat hudbu, je laciná, podbízivá a mnohdy i nevhodně použitá. (Za všechny scény třeba ta, kde mimozemská operní pěvkyně pěje operní árii, která by měla být dojemná, ale protože se nevhodně zvoleným kusem kýžené emoce nedostaví, "ozvláštní" to režisér v závěru techno rytmem, aby to bylo alespoň grandiózní.) Všechny tyhle zdánlivé drobnosti jdou proti vyznění celého filmu (nebo alespoň proti tomu, jak ho divák na začátku vnímal). Nakonec z toho pro mě nejlépe vyšel Bruce Willis, kterého jsem ho nikdy moc nemusel, ale tady jeho výkon působí alespoň trochu přirozeně a uvěřitelně.

    • 13.10.2017  18:22
    Angels in America Part Two - Perestroika (divadelní záznam) (2017)
    *****

    Stejně tak jako v první části, i zde je člověk uhranut strhujícími hereckými výkony všech. Scénografie a mizanscéna jsou tentokrát snad ještě propracovanější a člověk jen žasne, co všechno lze vybudovat a přestavět na scéně za neuvěřitelně krátkou dobu. Zpočátku snad lehce květnaté projevy Jamese McArdla zpomalují tempo téhle části, ale ono to k té jeho postavě asi patří. V závěru pak scéna s andělem a i ta následující "v nebi" vyburcují vaše emoce, aby vás nakonec nečekaně dojal téměř civilním proslovem k nám všem "divákům" Andrew Garfield. Obrací se na nás, na všechny, kteří ještě toužíme a pereme se se životem. Protože jsme to nakonec právě jen my, na kterých záleží a bude záležet nejvíc. Bravo, tleskám, zatlačuji slzu a prožívám si svou vnitřní katarzi. A děkuji.

    • 1.10.2017  22:50

    Zpočátku jsem váhal, jestli se do tohoto záznamu divadelního představení Tony Kushnera z The Royal National Theatre v Londýně mám vůbec pouštět. Mini-sérii Mikea Nicholse mám totiž zařazenou v šuplíku extrémně emočně naléhavých děl, které vás rozsápou na kousky a nechají ležet na podlaze ještě několik hodin po shlédnutí. Nakonec mi to ale nedalo a pohroužil jsem se na tři hodiny do světa plného depresívních vztahů, bezcitné politiky, lásky, utrpení a smrti. Oproti filmové mini-sérii je to přeci jen trochu veselejší. Tu a tam se objeví nějaký verbální špílec, jindy zase záblesk humoru vyplývající z hereckého zpracování jednotlivých rolí. Ale i tak. Je to prostě maso a obdivuji všechny zúčastněné herce. Dobří jsou všichni, do jednoho - roztomile rozdrásaný a ušaťoučký Russel Tovey, rozervaná Denise Gough, striktně cynická Susan Brown, zákeřný Nathan Lane a dojemně "campy" Andrew Garfield. (Přál bych si, aby všichni zdejší uživatelé, kteří tvrdí, že Garfield se umí jen roztomile šklebit a neumí hrát, shlédli "Boy A", "99 Homes" a "Angels in America". Pak by možná změnili názor. Ale pravděpodobně se to nestane, protože o tyhle filmy nikdy ani nezavadí a hlavně - jít s proudem a vynášet povrchní soudy je přece tak snadné.) Suma sumárum, i přesto, že se jedná o filmový záznam divadelní inscenace, je to působivější než většina současných filmů a herecky nevídané.

    • 29.8.2017  18:41
    Vtip (TV film) (2001)
    ****

    Koncert pro Emmu Thompson jako sólistku a nemocniční personál v roli doprovodného orchestru. Nezvykle střízlivý a intelektuální pohled na boj s rakovinou a smíření se s vlastní smrtí. Objeví-li se ve filmu jen náznak sentimentu, hlavní hrdinka, která celý film vypráví a často promlouvá přímo do kamery (k divákovi), jej hned cynicky okomentuje a tudíž je film opravdu prost patosu, sentimentu a kýče, což je v rámci daného tématu velmi neobvyklé. Na místo toho scénář sází na příhodné propojení sonetů Johna Donna, pár střípků vzpomínek a odosobněné nemocniční reality. Bezchybně logická struktura scénáře Emmy Thompson a Mika Nicholse mě nakonec dovedla ke katarzi, která neodvanula ještě dlouho po tom, co zmizel poslední titulek.

    • 29.8.2017  18:22
    Biloxi Blues (1988)
    ****

    Válečný film, kde se neodehraje ani jedna bitva? Drama, které je vlastně spíše komedií? Matthew Broderick jako konformnější inkarnace Woodyho Allena? A věřte nebo ne, všechno to dohromady pěkně funguje a ve výsledku divák dostane téměř nostalgický a úsměvný film s výborným scénářem, dobrými hereckými výkony a téměř hřejivou atmosférou.

    • 13.7.2017  13:08

    Get on Up je velmi slušný biografický portrét James Browna, otce funku. Divákům, kterým jeho jméno něco říká, a kterým se funk, soul a gospel líbí, bude tento film konvenovat o trochu více než těm nezasvěceným. Strhující výkon Chadwicka Bosemana a zajímavá struktura vyprávění udrží diváka v napětí i 140 minut. Co mě ale rozčiluje, když se v seriózně se tvářící biografii najdou faktické nepřesnosti a často i záměrné nesrovnalosti, zřejmě aby to bylo více koukatelné a strhující. Namátkou...Gospel Starlighters se přejmenovali na The Flames ještě před příchodem Jamese Browna, tudíž Brown nebyl tím, kdo vymyslel jméno. Taktéž přízvisko Famous (The Famous Flames) skupina adoptovala až po prvních velkých úspěších. Maceo Parker a zbytek kapely sice po velké hádce odešel, ale ve filmu se už neřeší, že se zase vrátil a ještě dva roky s Jamesem opět natáčel...atd. Těch nesrovnalostí tam bylo poměrně dost. Nicméně, představu o době, stylu a hlavně osobnosti Jamese Browna nám tohle dílo zprostředkuje v míře vrchovaté a o to zřejmě šlo.

    • 8.6.2017  13:56
    Ruby Sparks (2012)
    ****

    "Oh Ruby, ...nechtěj mi lásku brát."

    • 30.5.2017  14:43
    Hořkost (1986)
    *****

    4,5* Asi je pravda to, co napsala ve svém komentáři Nathalie, tedy že záleží ve kterém období života se na tento film díváte, a co z těch vyobrazených věcí máte za sebou. Hořkost z nevydařeného vztahu se vkrade tiše a pak jen plíživě roste. A roste do té doby, než jste ochotni si připustit, že dál už to vážně nemá cenu. Že dál by to bylo jen křečovité držení se snu, který se vám rozpadá pod rukama, aniž byste za to mohl nebo mohla. Prozření je hořké, ale v konečném důsledku osvobozující. Každý konec totiž může být příslibem něčeho dalšího, nového...a snad i lepšího. Geniální Meryl a Jack, skvělý scénář a nádherný finální obraz s dětskou ukolébavkou "Itsy Bitsy Spider", jejíž text je možná záměrnou, možná nevědomou metaforou na lidské vztahy. Tak ať nám všem co nejméně prší...

    • 28.5.2017  18:30

    Těšil jsem se na tohle pokračování série, kterou jsem v dětství miloval, opravdu moc. Když se navíc hodnocení zdejších uživatelů vyšplhaly téměř k osmdesátce a většina oblíbenců sázela 4 hvězdy, koupil jsem si DVD, aniž bych shlédnul trailer. Jak bláhové :) Což o to, řemeslně to je zvládnuto precizně. Triky a výprava jsou taky bezchybné. Ale postavy a potažmo i všichni herci (snad jen s výjimkou Chrise Pratta) jsou tak strašně nesympatičtí a bez jakéhokoliv kouzla, šarmu či alespoň odlesku zajímavosti. Když se k tomu přidá ještě naprosto předvídatelný a "záměrně béčkový?" scénář, tak si kladu otázku, proč se na to vlastně dívám? Nicméně ještě pořád tu jsou ti dinosauři, že? Dobře, dobře, tak tomu ještě dáme šanci, i když mě ten puberťák tak neuvěřitelně štve a jeho tetička (kápo celého parku) by si zasloužila být předhozena velociraptorům už v úvodních sekvencích filmu. Jenže atmosféra houstne, scénáristických zhovadilostí přibývá a vše kulminuje scénou, kde stovky pterodaktylů zaútočí na shromážděné návštěvníky, kteří nemají možnost úniku. Každý normální člověk by se utíkal někam schovat a zachránit si život, kdepak ale naši hrdinové. I přes očividnou antipatii dvou hlavních hrdinů v průběhu celého filmu, je zrovna tohle chvíle, kdy se ti dva rozhodnou sblížit a stvrdit to dlouhým polibkem uprostřed brutálního útoku nenažraných ptakoještěrů. V tu chvíli se mi z úst vydralo: "tak to si děláš prdel!" a dál už jsem jen čekal, až to celé skončí, lhostejno jak. Poučení: Ani produkční záštita Stevena Spielberga nemůže zachránit scénáristický a vlastně i režijní průšvih - aneb nikdy nekupuj zajíce v pytli!

    • 28.5.2017  16:58

    Kali čercheň je černá hvězda. Kali čercheň je dokument, který může pomoct otevřít dveře do světa romských tajemství a tužeb všem těm, kteří ještě nezatrpkli. Kali čercheň je oslavou radosti z hudby, emočního souznění a touhy tvořit. Každý takový projekt, který se pokouší prorazit staleté zdi mezi národy a zprostředkovat tak alespoň náhled do duše těch, kterými nejsme a ani nemůžeme být, je úctyhodný a krásný. Že se to v tomto případě podařilo, je zjevné nejen z dokumentu, ale i z festivalu, který se po "soustředění romských dětí" na Svojanově konal. V tu noc bylo úplně jedno, jestli jste bílý nebo černý, mladý nebo starý, holka nebo kluk. Tu noc se na nádvoří hradu za svitu stovek svíček stalo něco magického a duše všech návštěvníků se rozpustily a spojily do jedné entity, která souzněla s nádherně smutnou hudbou a existovala nezatížená kulturou, vzděláním či předsudky. Díky Ido!

    • 28.5.2017  16:37

    Občas jsem v rámci dobrého vztahu "učitel-žák" nucen shlédnout se svými studenty nějako perlu z jejich portfolia. Perlu, které bych se jinak jistojistě vyhnul. Tahle mne ale okouzlila natolik, že se o ní s Vámi musím podělit. Rodiče mi vždycky říkali, že auta a ženský se nepůjčují. Buďto je tenhle film z jiné galaxie a jeho hrdinové se chovají podle tamních zákonů, které nám pozemšťanům mohou přijít nelogické a absurdní, nebo je chyba někde v Matrixu. Jinak si totiž nemůžu vysvětlit celé to universum, které před nás scénárista rozprostřel. Tak předně, celé fungování hlavního hrdiny a vlastně všech okolo něj se dá vyjádřit rovnicí: (Auto² + Tunning + Závod) x Sex = Smysl existence. Dále, milostné vztahy jsou degradovány na premisu - "jdu s tím, kdo vyhraje" a kamarádství se tu uzavírá přes zničená auta a prohrané závody. Do toho si představte nejtopornějšího herce z naší i přilehlých galaxií, jehož neuvěřitelně bohatý mimický arzenál mne naprosto odzbrojil, přitroublou hudbu a spoustu japonských rádobysexy "roštěnek" špulících na nás své zadnice. A nejhorší na tom všem je, že se to těm mladým opravdu líbí :(

    • 26.4.2017  20:18
    Med (2010)
    ****

    Krásný, téměř meditativní snímek, ve kterém mají hlavní role ticho, smutek a žal a celé je to orámováno krásnými záběry pro nás exotického světa. Bolest a pocity hlavního hrdiny se na diváka přenesou skrze umně zkonstruovaný scénář, který je prost jakéhokoliv emočního nátlaku (a to je vzhledem k tématu velmi neobvyklé), výbornou prací s mizanscénou a především neuvěřitelně upřímným hereckým výkonem malého "velkého" hrdiny. Jeho smutné oči mě doprovázely ještě hodně dlouho po shlédnutí filmu.

    • 26.4.2017  17:22

    Druhý celovečerní film s GLBTQ tématikou režiséra Josepha Grahama a pro mě je to už druhý zásah do černého. Je tedy fakt, že po mistrovské metafoře o hledání sebe sama "STRAPPED" je tohle o fous konformnější a tudíž i divácky stravitelnější, ale i přesto je to působivé a lehce dráždivé dílko. Krom přesvědčivého vizuálu (kdy film začíná a končí nádhernými záběry na Philadelphii v duchu nikoliv nepodobném Allenově Manhattanu) se divákovi dostane velmi působivých hereckých výkonů, víceméně uvěřitelné zápletky, téměř uvěřitelné, vkusně, a přesto velmi svůdně nasnímaných chvílí milostných vzplanutí čtyř hlavních hrdinů a nakonec prožije divák i katarzi, která by se dala shrnout jednou větou: "Krása a láska se většinou objeví tam, kde ji nehledáš." Na pět hvězdiček by režisér (alespoň pro mě) musel trochu ubrat na doslovnosti některých scén (vracení peněz, trhání fotek...) a ubrat na stereotypním vyznění některých scén. Ale i tak, Joseph Graham se pouhými dvěma filmy zařadil mezi mé oblíbence a už vzhledem k jeho opojnému Strapped jej rozhodně nepustím z hledáčku.

    • 17.4.2017  20:50
    Gerry (2002)
    *

    1,5 * Běda. Běda. Třikrát běda! Tak tenhle film jsem měl na jednom DVD s některými krátkými filmy a měl jsem u toho poznámku - impression. Tušil jsem tedy, že půjde o vypravěčsky rozostřený film, založený na atmosféře. Víc jsem o něm nevěděl. Na to, co skutečně přišlo, jsem však připraven nebyl... a to mám nakoukané Wendersovy, Tarkovského a Kurosawovy tříhodinové opusy. Jedna věc je vyprázdněná narace a druhá věc je absolutní vyprázdněnost formy. Já, jako divák, jsem se neměl čeho chytit. Nevěda, že jde o film Guse Van Santa (kterého mám moc rád a jemuž jsem nedal nikdy méně než 4 hvězdičky), domníval jsem se, že jde o nějaký studentský film (pravda s překrásnou kamerou). Až zhruba po půl hodině, když kamera zabírala asi tříminutový(!) detail na tváře obou beze slova pochodujících herců, mi začaly jejich hezounké tváře připadat povědomé. Po další čtvrthodině, jsem se šel na CSFD podívat, kolikže ten krátký film má vlastně minut. A ejhle, on je to celovečerní film Guse s Matem a Caseyem. Přečkat ho do konce, bylo skutečně útrpné. Mám rád pomalé filmy, mám rád filmy založené na obrazech, mám rád i filozofující filmy, ale tohle nebylo ani jedno! Tohle byla bezbřehá a a neopodstatněná nuda krásně zarámovaná Skalistými horami. K docenění snímku mi opravdu nepomohly ani hlubokomyslné výklady některých zdejších uživatelů o síle přátelství a skrytém symbolismu. K tomu, abych mohl totiž o nějakém tématu vůbec uvažovat, musím nejdřív obdržet nějakou, tezi, konstrukt, náznak, záblesk myšlenky... zde jsem ale nedostal nic. A ani úžasné scenérie či krásná Pärtova hudba tuhle mizérii nespasí. L'art pour l'art. A je otazné, jestli to vlastně ještě umění je, nebo jestli si z nás starej Gus nedělá prdel. Sorry, pane Van Sante!

    • 2.4.2017  22:39

    2,5* Uprostřed nicoty je přinejmenším do poloviny filmu průměrné (možná i ždibec podprůměrné) teenage sociální drama s prvky komedie. Typická schémata a témata daného žánru povyšují jen herecké výkony Yelchina a Sarandonové. Pokušení vypnout film a zapomenout na něj mě ale někde za půlkou začalo opouštět, neboť schémata a stereotypy se začaly proměňovat do lyričtějších obrazů a já si začal užívat atmosféru, vhodně podpořenou použitou hudbou. Takže jsem na konci přeci jen nelitoval. Býti teenagerem, asi bych si to užil ještě o poznání víc.

    • 1.4.2017  19:43
    Idiot (1951)
    ****

    Pomalé, hypnotické, temné a působivé... obzvláště ve své druhé části, kde vztahové napětí pomalu dostupuje vrcholu. Zajímavé je to i jako setkání s naprosto odlišnou mentalitou. Motivace postav je totiž zásadně formována japonskou kulturou a tradicemi, a proto se nám evropanům může zdát chování některých hrdinů naprosto zvláštní. Ale na působivosti to filmu rozhodně neubírá.

    • 29.3.2017  15:25
    Rašómon (1950)
    ****

    Čtyři pohledy na jednu situaci. Čtyři zprostředkování lidského utrpení a ponížení. Čtyři subjektivní pravdy v monochromatické režii pana Kurosawy. Divák může jen těžce rozlišit, co je pravda a co lež, co je černá a bílá. Každý tu kope za sebe a nebýt utěšujícího obrazu s dítětem na závěr, vyzněl by ten portrét lidského pokolení poměrně černě. Čtyři hvězdy a jdu se obklopit barvami.

    • 10.3.2017  16:51

    Objektivně je posledního Woodyho kousek tak na 3 a půl hvězdičky. Určitě se mi líbil o chlup více než Kouzlo měsíčního svitu či Iracionální muž. Důvodem, proč dávám 4 může být mé současné pozitivní naladění a fakt, že zrovna v den promítání jsem se dostal do takové nostalgicko-sentimentální nálady, kterou umocnil ještě poslech CD duet Brada Mehldaua a Joshui Redmana - Nearness. Pohroužen tedy do Carmichaelovy Nearness of you (skladby, která zazněla v nejednom Woodyho filmu) a se sklenicí vína v ruce jsem se uvelebil na pohovce a pustil si posledního Woodyho. A přesně to, co jsem celý ten večer cítil ve vzduchu mi Woody zprostředkoval v barvách a na obrazovce. Nostalgii po dávno zašlých časech, hudbu, která se už téměř nehraje a herce, kteří si hýčkají své role. Jasně, Woodyho kulometná palba ostrovtipu spíš už jen tu a tam zableskne, příběh je tuctový a předvídatelný. To ale nic nemění na tom, že tak sugestivně vykouzlit atmosféru zlatého plátna a přivodit mi na tváři přitroublý úsměv už umí snad jenom on. Dostal jsem tedy přesně to, co jsem čekal. Ta půlhvězdička navíc je za zasněný konec, který naznačuje, že ne vždycky se nám podaří ukořistit to, co je nám nejdražší. Ale možná je to dobře. Jinak bychom neměli po čem toužit. (PS: A Eisenberg byl vynikající.)

    • 8.3.2017  17:44
    Hamam (1997)
    ****

    Po naprostém zklamání z Posledního Almodóvara (Julieta) mi náladu spravil tenhle krásný snímek z pera mého dalšího oblíbence Ozpeteka, jehož "Falešné vztahy" určitě patří do mé top 20. Nenápadný a spíše komorní film s malebnou atmosférou tureckých lázní a myšlenkou, že někdy teprve změna prostředí může člověka posunout v jeho životním směřování a dost možná i naplnění. Citlivě vedená režie, postupné, letmé odhalování vztahů a překvapivý závěr. To všechno s typově přesnými herci a nádechem tajemství. Taková malá radost...

    • 8.3.2017  17:35
    Julieta (2016)
    **

    Kdysi jsem miloval filmy Pedra Almodóvara. Těšil jsem se na každý další a bylo mi lhostejno o čem bude. Ale nejpozději od rozervaných objetí se Pedrových filmů začínám bát. Bát se, že ten film bude zase slabý, a že po geniálních snímcích z konce osmdesátých a hlavně devadesátých let, už nám Pedro nemá co nabídnout. Poslední opravdu vynikající film byl pro mne VOLVER a to už je nějaké doba. Jeho poslední dílko mi ale přišlo ještě mdlejší než nepovedená taškařice v oblacích. Ach jo. řemeslně je to natočené skvěle, krásná výprava, kamera, solidní herecké výkony... ale tohle všechno je málo, pokud scénář vypadá jako tisíckrát omleté obtahy z telenovel, kde děj posunují jen hloubavé pohledy podbarvené unylou hudbou. Je pravda, že Pedro častokrát melodram používal jako stavební prvek, ale vždy ho uměl povýšit či využít ve svůj prospěch. Tentokrát nic. Nada. A i ta nosná myšlenka, neboli téma, působí tak trochu přilepeně a na poslední chvíli. Já se ptám proč? Co se ti Pedro stalo? Neber mi mé iluze a přijď ještě aspoň jednou s nějakým provokujícím a niterným filmem.

    • 7.1.2017  19:04

    Průměrný dokument, který naznačuje z jakého prostředí kluci z KOL přišli a dost možná kam míří. Je zajímavé, jak se názory diváků různí. Na IMDB se recenzenti rozplývají nad tím, jak do hloubky ten dokument jde, jak syrově odhaluje pravdu a zadírá se pod kůži, přičemž vrcholem by mělo být Calebovo upřímné doznání na závěr. No, tak ono to je trochu jinak. Portrét partičky je možná syrový a nepřikrášlený, nicméně žádná zásadní odhalení se nekonají. V závěrečných sekvencích Calebovi k upřímnosti dopomohlo pár skleniček, takže se divák nakonec dozví, že si náš malý rebel už v životě vyzkoušel téměř všechno, tedy krom homosexuálního styku, a to prosím několikrát zdůrazněno! Na mě to tedy jako celek působí poměrně věrohodně, nikoliv však objevně či ohromujícím dojmem. A víc muziky by taky neškodilo. Mám totiž kluky opravdu rád, a to především kvůli hudbě... nikoliv kvůli jejich světonázoru či duchovní rozpolcenosti.

    • 14.9.2014  17:36
    Ona (2013)
    *****

    Ona je po dlouhé době film, kterému chci dát pět hvězdiček. Určitě není dokonalý, ale dotýká se věcí, o kterých se mluví jen zřídka a to se cení. A už jen pro tu odvahu si plné hodnocení zaslouží. Pod pláštíkem romance mezi hlavním hrdinou a jeho operačním systémem s rošťáckým hlasem Scarlett Johansson se v rámci příběhu rozkrývají (na hollywoodský film) poměrně nezvyklé roviny. Odmysleme si na chvíli, že se jedná o vztah umělé inteligence a člověka a dosaďme si do rovnice dvě jakékoliv duševní entity. Vykašleme se na pohlaví, stereotypní vnímání našeho soužití a na systémy zavedených pořádků. Jakmile tohle uděláme, otevře se nám pole s mnoha zajímavými transpersonálními, ale kdesi v nitru ještě pořád lidskými otázkami. Může bytost milovat jen jednoho člověka? A když ne, kolik entit je v této snaze možno to, čemu zjednodušeně říkáme srdce, pojmout. Je možné milovat všechny stejnou intenzitou? Jsou virtuální vztahy stejně intenzivní jako ty reálné? Může někdo jiný než my odhadnout sílu našich vzájemných pout ke druhým a hodnotit je? Mám rád filmy, které pokládají otázky a nechají diváka, aby si na ně odpověděl sám. Navíc, není položená otázka mnohdy víc než odpověď? V tomhle je film Spike Jonze opravdu přesvědčivý. Co naplat, že občas tyhle myšlenkové konstrukty trochu pokulhávají, protože přece jen nakonec potřebujeme, aby někdo na ten film do kina přišel a tak uděláme takový konec, kdy jsme stejně jako vždy odkázáni na ten starý a zaběhaný řád věcí. (Ale popravdě řečeno, dokázal jsem si představit i ještě daleko horší konec. Ke kýči jsme se alespoň filmovou optikou nepřiblížili.) Také uvěřit premise, že kybernetický systém je schopný generovat city a nějakým způsobem je rozvíjet, je myšlenka, kterou jsem chvíli skousával. Nicméně přesvědčivý a čistý vizuál a zdařilá hudba nenápadně čerpající ze severských vod tohle všechno vynahrazuje a tak mi z toho vychází nebývale povedené dílko, které není bez chyb, ale které už svou přítomností samou zahřeje mé orosené srdce.

    • 7.2.2012  11:08
    Odcházení (2011)
    ****

    Těžko dát Odcházení méně než čtyři hvězdičky, neboť si Havla jako dramatika nesmírně vážím. A rozhodně to nemá nic společného s jeho politickou kariérou ba ani s jeho ikonizací v poslední době. Havel pro mne prostě byl jedním z čelních představitelů absurdního dramatu u nás a jeho hry jako Vyrozumění (ptydepe) nebo Horský hotel se na dlouho zapsali do mé top ten. Rozumím tomu, že lidé, kteří nemají k absurdnu tak vřelý vztah jako já, a kteří neinklinují k divadlu, mohou být z filmového Odcházení zklamáni. Ano, je to výsostně divadelní, lehce stylizované, s převahou dialogů a téměř bezsyžetové, ale je to o něčem! A navíc je to zábavné, provokující, sebeironizující a chytré. Takže zatímco divadelní představení by u mě dostalo bodů 5, film, na nějž musíme uplatňovat jiná kritéria, by dosáhl na necelé čtyři. Ale myšlenkově strčí tohle dílko do kapsy všechny své současné souputníky na filmovém poli. A to není vůbec málo.

    • 13.12.2011  22:07
    Dorothy (TV film) (2006)
    *

    Nelogické, povrchní, pseudointelektuální, užvaněné a papírem smrdící antidrama, které nezlepší ani Diane Keaton. Jen se znovu a znovu musím tázat: "Proboha proč? A jak dlouho ještě?!" Ach jo...

    • 8.9.2011  14:29
    Přelud (1996)
    **

    Tenhle film je důkazem, že ani ty nejlepší ingredience nutně nemusí dohromady vytvořit delikátní sousto. Haley Joel Osment je vynikající představitel dětských rolí, který mě vždycky strhne. Tentokrát nic. Whoopi a Gérard mnohokrát dokázali, že hrát umí...ale zde jaksi nemají co. Norman Jewison nesčetněkrát předvedl, že je přinejmenším zručný režisér, ale tentokrát se mu to nějak vymklo z rukou. Tak co tu vlastně nefunguje? Milné je už žánrové zacílení filmu. Komedie to není, romantický film stěží a fantasy jen omylem. Je to takový prapodivný a unylý hybrid výše uvedeného a to ještě předžvýkaný, doslovný a plný klišé. Takže scénárista by si zasloužil pranýř. Nebo ještě lépe, naordinoval bych mu projekci tohoto filmu po dobu jednoho týdne nepřetržitě. Myslím, že by se, co se napětí týče, docela poučil.

    • 6.9.2011  22:10
    Ten kluk (2007)
    *****

    Pořádně silný kafe, jen co je pravda. Jestli vám nevadí komorní a intimnější snímky, nerozpakujte se a běžte do tohoto kousku po hlavě. Hned v první scéně snímku vás dostane odzbrojující Andrew Garfield, který roli nehraje, ale žije! A pak se před vámi zprvu nenápadně začne odhalovat osud Kluka A, stydlivého chlapce od vedle. Promyšlené záběry, detaily tváří, které zprostředkovávají mnohdy víc, než nadbytečná slova a sofistikované vyprávění, jenž nevyhnutelně vede k tomu, co naše zkurvená společnost dělá sama sobě a především lidem, kteří to ještě nevzdali. Zatracenej hyenismus a zpropadená touha lidí bažit na senzacích hlava nehlava. Už aby někdo tuhle podlou lidskou vlastnost konečně zprovodil ze světa jednou provždy. Ale kdo? A co by nás to všechny stálo...

    • 5.8.2011  09:06
    Tarik El Hob (2001)
    ****

    Člověk se připraví na romantickou story, jak je psáno hned v úvodních titulcích a ejhle, ona se ani tak nekoná. Místo ní dostaneme poměrně nahrubo otesaný, ruční kamerou natočený a chvílemi dokumentarizující snímek o comming outu jednoho Alžířana. Formálně je snímek zajímavější než příběh samotný. (Co také po stopadesaté točit o comming outu, že?) Je to právě zakomponování až dokumentárně působících sekvencí o historii života homosexuálních menšin v Maghrebu (oblast na severu Afriky, západně od Nilu zahrnující například Alžír, Maroko, Lybii, Tunisko...), exotické prostředí a poměrně syrové snímání všedních dní hlavního hrdiny, co člověka upoutá na tomhle filmu. Stejně tak jsem ocenil pozvolné a jemné náznaky věcí příštích. Takhle decentně a bez intimností natočit milostné vzplanutí hlavního hrdiny ke svému prvnímu muži tak, aby to diváka nenudilo a aby to snímku neubralo na atmosféře, je obdivuhodné. Škoda jen toho zbytečně nakýčovatělého konce. (V roce 2003 obdržel režisér a spoluator scénáře Rémi Lange za snímek hned tři ceny na minoritních festivalech a IMDB hlásá 7.2 bodů z 10.)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace