HydraCZ

La La Land. Můj nejoblíbenější film vůbec. Damien Chazelle po výborném a nervy drásajícím Whiplashovi přivedl v roce 2016 na svět svůj vysněný snímek a nejkrásnější/nejtragičtější love story v dějinách kinematografie. Obecně miluju filmy, které umí využít spojení obrazu a hudby, v La La Landu jsou jednotlivé scény tak skvěle choreograficky odvedené, výborně natočené a s hudbou perfektně navázané, že zažívám naprostou euforii při každém sledování. Úplně nejradši mám pak skladbu/scénu Someone in the Crowd. Nezapomenutelný a emocemi nabitý soundtrack Justina Hurwitze mi v hlavě žije rent free a hlavní téma Mii & Sebastiana mluví samo za sebe... Jednoduchý přesto tak emočně silný příběh o vztahu dvou lidí, kteří si chtějí splnit své sny. Nikdo jiný se dle mě nemohl zhostit těchto postav lépe než právě Ryan a Emma. Každým dalším zhlédnutím nahlížím na příběh a na film samotný z úplně jiné perspektivy a všímám si nových detailů. I proto se mi tenhle film nikdy neomrzí a budu ho nepřetržitě zbožňovat. Jo a pokud z nějakého důvodu nemáte rádi jazz, po tomhle filmu ho budete milovat.

Epická, intenzivní a vizuálně podmanivá výprava dvou britských vojáků Schofielda a Blakea, kteří musí během WWI projít nepřátelským územím a předat důležitou zprávu o zastavení útoku předurčenému k neúspěchu. To vše natočené pomocí unikátní iluze jednoho záběru Rogera Deakinse se skvělou režií Sama Mendese. Hrozně mi film svojí atmosférou, napínavým soundtrackem a tou až videoherní kamerou, která často zachycuje postavy z třetí osoby, připomíná The Last of Us Part II, nemluvě o výborném využití skladby Wayfaring Stranger v obou těchto dílech. Je fascinující bez jakýchkoliv střihů sledovat vývoj hlavní postavy, její cestu a všechno, čím si za ten necelý den projde. Zbožňuju tu symboliku třešňových květů, které v nejtěžší chvíli Schofieldovi dodají naději pokračovat v cestě. Finální běh podél zákopů je pak asi jeden z nejlepších záběrů vůbec a Benedictův quote na konci je sakra úderný. "There is only one way this war ends. Last man standing." 

První Duna působí ve srovnání s druhým dílem jen jako prolog. Teprve až druhá část totiž začíná vyprávět epický příběh Paula coby fremenského válečníka Muad'Diba a spasitele Duny. Pokračování je tak o dost velkolepější, akcí nabitější a divácky přístupnější blockbusterovou podívanou a naprosto vtahujícím audiovizuálním zážitkem, který by si neměl žádný fanoušek Sci-Fi žánru nechat ujít. Po prvním filmu, který jsem si postupem času a po začtení se do knihy naprosto oblíbil, jsem nečekal jak majestátní, dějově bohatý a zvraty nabitý druhý díl bude. Tam kde jednička sázela na postupné budování prostředí a vztahů postav a měla méně výrazných akčních momentů, tam je dvojka šíleným obratem a těchto highlightů servíruje nespočet. Jízda na červovi, vztah Paula a Chani, souboj v harkonnenské aréně, útok na těžební vozidlo, Paulův mesiášský proslov anebo závěrečný duel s Feyd-Rauthou. Timothée Chalamet s Božským komplexem i psychotický Austin Butler tady hrajou jak nikdy, Zimmer přinesl opět nadpozemský soundtrack a nebojím se říct, že Villeneuve společně s Fraserem za kamerou vyprodukovali jeden z nejlepších science-fiction zážitků posledních let. Bezchybný film a ohromující blockbuster, jenž se pravděpodobně během několika dalších let žádné konkurence nedočká. Chci víc! 10/10