HydraCZ

Epická, intenzivní a vizuálně podmanivá výprava dvou britských vojáků Schofielda a Blakea, kteří musí během WWI projít nepřátelským územím a předat důležitou zprávu o zastavení útoku předurčenému k neúspěchu. To vše natočené pomocí unikátní iluze jednoho záběru Rogera Deakinse se skvělou režií Sama Mendese. Hrozně mi film svojí atmosférou, napínavým soundtrackem a tou až videoherní kamerou, která často zachycuje postavy z třetí osoby, připomíná The Last of Us Part II, nemluvě o výborném využití skladby Wayfaring Stranger v obou těchto dílech. Je fascinující bez jakýchkoliv střihů sledovat vývoj hlavní postavy, její cestu a všechno, čím si za ten necelý den projde. Zbožňuju tu symboliku třešňových květů, které v nejtěžší chvíli Schofieldovi dodají naději pokračovat v cestě. Finální běh podél zákopů je pak asi jeden z nejlepších záběrů vůbec a Benedictův quote na konci je sakra úderný. "There is only one way this war ends. Last man standing." 

La La Land. Můj nejoblíbenější film vůbec. Damien Chazelle po výborném a nervy drásajícím Whiplashovi přivedl v roce 2016 na svět svůj vysněný snímek a nejkrásnější/nejtragičtější love story v dějinách kinematografie. Obecně miluju filmy, které umí využít spojení obrazu a hudby, v La La Landu jsou jednotlivé scény tak skvěle choreograficky odvedené, výborně natočené a s hudbou perfektně navázané, že zažívám naprostou euforii při každém sledování. Úplně nejradši mám pak skladbu/scénu Someone in the Crowd. Nezapomenutelný a emocemi nabitý soundtrack Justina Hurwitze mi v hlavě žije rent free a hlavní téma Mii & Sebastiana mluví samo za sebe... Jednoduchý přesto tak emočně silný příběh o vztahu dvou lidí, kteří si chtějí splnit své sny. Nikdo jiný se dle mě nemohl zhostit těchto postav lépe než právě Ryan a Emma. Každým dalším zhlédnutím nahlížím na příběh a na film samotný z úplně jiné perspektivy a všímám si nových detailů. I proto se mi tenhle film nikdy neomrzí a budu ho nepřetržitě zbožňovat. Jo a pokud z nějakého důvodu nemáte rádi jazz, po tomhle filmu ho budete milovat.

HANUUUUŠ! 😭😭😭😭

První Duna působí ve srovnání s druhým dílem jen jako prolog. Teprve až druhá část totiž začíná vyprávět epický příběh Paula coby fremenského válečníka Muad'Diba a spasitele Duny. Pokračování je tak o dost velkolepější, akcí nabitější a divácky přístupnější blockbusterovou podívanou a naprosto vtahujícím audiovizuálním zážitkem, který by si neměl žádný fanoušek Sci-Fi žánru nechat ujít. Po prvním filmu, který jsem si postupem času a po začtení se do knihy naprosto oblíbil, jsem nečekal jak majestátní, dějově bohatý a zvraty nabitý druhý díl bude. Tam kde jednička sázela na postupné budování prostředí a vztahů postav a měla méně výrazných akčních momentů, tam je dvojka šíleným obratem a těchto highlightů servíruje nespočet. Jízda na červovi, vztah Paula a Chani, souboj v harkonnenské aréně, útok na těžební vozidlo, Paulův mesiášský proslov anebo závěrečný duel s Feyd-Rauthou. Timothée Chalamet s Božským komplexem i psychotický Austin Butler tady hrajou jak nikdy, Zimmer přinesl opět nadpozemský soundtrack a nebojím se říct, že Villeneuve společně s Fraserem za kamerou vyprodukovali jeden z nejlepších science-fiction zážitků posledních let. Bezchybný film a ohromující blockbuster, jenž se pravděpodobně během několika dalších let žádné konkurence nedočká. Chci víc! 10/10

Poor Things je velmi autorské surrealistické dílko, unikátní svým vizuálem, storytellingem a skvělými hereckými výkony. Film je svým způsobem poněkud bizarní a nedrží se vůbec zkrátka, hlavně co se týče sexuálních scén. Pro Emmu Stone je tak tohle dost odvážná role, a i díky jejímu výbornému výkonu v roli Belly Baxter, mladé ženy přivedené zpět k životu, se u mě Emma herecky vyhoupává na úplně novou úroveň herectví. Film za svoji stopáž stihne rozebrat či jen naťuknout mnoho důležitých a zajímavých témat jako objektivizace, osvobození se od společenských mezí, utrpení chudých apod. Zkrátka přesně ten typ filmu, o kterém ještě několik dní po zhlédnutí přemýšlíte, ať už o hlavní myšlence nebo o vizuálním zpracování. Z výčtu filmů za minulý rok je tento určitě jeden z těch nejvýraznějších. Naprosto předčilo mé očekávání! 8/10

Po novém Wonkovi jsem musel dát šanci i původní verzi s Genem Wilderem, no a nestačím se divit jak legendární a ve všech ohledech výborné tohle zpracování je. Doposud jsem si nemyslel že může "nějaká stará" verze Wonky trumfnout Burtonovo jedinečné zpracování a Deppovo podání, na kterém jsem samozřejmě vyrostl a hlášky hrdě cituji dodnes. Ovšem Mel Stuart zde představil Wonkovu továrnu tak barevně až psychedelicky kouzelně, že nejde jinak než to zbožňovat. Do toho přidejte fenomenální výkon Gena Wildera (Už jen za scénu na konci v kanceláři, by si býval zasloužil nějakou tu cenu.) a nejlepší ztvárnění pana Wonky vůbec. Mimo to, film předává to důležité poselství o Wonkovu předání své firmy dítěti, protože jen ono může být natolik věrné aby se o továrnu postaralo a nevyzradilo výrobní tajemství, na což nové verze trochu zapomínají. No a Pure Imagination je asi nejkrásnější píseň, jaká kdy pro film vznikla.

„Come with me and you'll be in a world of pure imagination.“ – zpívá Wonka v jeho novém filmu, a je tomu přesně tak. Paul King po vzoru Paddingtona opět představuje velmi pohádkově fantazijní a hřejivě sladký snímek, tentokrát o původu nejslavnějšího tvůrce čokolád Willyho Wonky. Tenhle muzikálově pojmutý origin má řadu skvělých a zapamatovatelných písníček a tanečních čísel. Timmy Šalamán do hlavní role sedí skvěle a jde vidět, že roli si moc užívá. Nejde nezmínit ani komický padesáti centimetrový Hugh Grant jako Oompa Loompa. Příběhově se jedná o slabší záležitost a jsou zde předvídatelné chvilky, ale film po celou dobu neztrácí tempo a nikdy vyloženě nenudí. Své silné stránky nachází ve Willyho vynalézavosti, jeho neustálé pozitivní idgaf energii a vztahu s postavou Noodle nebo Willyho matkou. Co víc, film se hodně odkazuje na původní verzi s Genem Wilderem z roku 1971 – za mě bezkonkurenčně nejlepší zpracování Karlíkova a Wonkova příběhu. Hřejivý rodinný film tohoto rázu tady poslední roky chyběl a proto byla taková radost ho sledovat. 8 čokoládových laskominek z 10.

Scott Pilgrim šel na věc a neskutečně překvapil! Scotta Pilgrima, jeho svět a příběh jsem doposud nebral tak vážně a hraný film jsem bral pouze za skvělou, ovšem velmi praštěnou komiksovku. Nové anime zpracování mě krom návratu původního, dnes již ikonického castu, zaujalo hlavně tou stylizací, která vychází z původní předlohy a která je pro mě osobně tou nejhezčí stylizací a 2D animací, kterou jsem kdy viděl. Hrozně se mi líbí ta jednoduchost, barevnost a roztomilost vizuálu, animace a charakterů. Samotný děj nabral překvapivě úplně jiný směr, než kdokoli očekával. Ramona se stává hlavní postavou, vyšetřuje Scottovo náhlé zmizení a spíš než, že by bojovala se sedmi zlými ex, se zde Ramona se svými bývalými usmiřuje a přiznává, co na jejich vztazích bylo špatně. Vedlejší postavy tak dostávají mnohem více prostoru a dává nám to nový svěží a alternativní pohled na tento příběh. U těchto vedlejších linek, ale epizody občas ztrácí tempo a sledovat je holt není tak zajímavé. Sice nejde o bezchybnou minisérii, ale jde o skvělou adaptaci, Scott Pilgrim si cestu k mému srdci našel a já jsem tomu propadl. Srdcuju ten opening!

Já naprosto adoruji Fincherův styl a na jeho návrat k thrilleru jsem se samozřejmě nemohl netěšit. Ačkoliv nejde o režisérovo vrcholné dílo, což jsem od filmu ani nevyžadoval, je Zabiják skvělým pohledem do mysli nekompromisního nájemného vraha. Atmosféra a zachycení napětí je tady "on top", nevím jak to Fincher dělá, ale opět se mu to povedlo udělat skvěle vtahující. Druhá půlka, kterou zachraňuje medvědí vtip Tildy Swinton, už je bohužel poměrně slabší. Honbě za pomstou chybí více prokreslenější motiv a výraznější tečka na konci. Od scénáristy Sedm bych hold čekal víc. Na druhou stranu Michael Fassbender si hlavní roli dává jak pán a už teď se pro mě řadí mezi největší filmové sigma muže. No a kdo by neměl rád The Smiths, že jo?

Loki svojí druhou řadou dokazuje, že je jedním z nejlepších, ne-li tím nejlepším, projektem současného MCU. Hrátky s časovým skluzem, vizuální styl a neustále překvapující zvraty v ději nabízejí úžasnou hravost a nápaditost, jenž ve srovnání s první řadou posouvají laťku o několik úrovní výš. Chemie mezi Lokim, Mobiusem, Sylvií, ale také mezi nově představeným OBm či Victorem Timelym funguje na jedničku, a jejich vzájemné přátelství je silným pilířem celého děje. Seriál si hodně vyhrává s velmi symetrickou kamerou a paletou barev. Je to správně alternativní, emocionální a chytře napsaný. Je to něco, co v dnešním MCU jde jen těžko hledat. Poslední díl má skvěle vykonstruovaný finále, které nejenže uzavírá tuto a předchozí řadu, ale i Lokiho cestu napříč celým jeho působením v dosavadních filmech. Je skvělý vidět, kam až se tato postava za celou dobu dostala. A je vtipný vidět jak Loki, jako postava i jako seriál, doslova zachraňuje MCU vesmír.