Dudek

Dudek

Lukáš Jangl

okres Brno
ירושלים

202 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 12 22 33 43
    • 5.4.2021  19:09

    Snímek, u kterého může trochu divákovi trvat, než se na něj naladí. Bo Widerberg má však docela jasno o tom, co a jak chce vyprávět. Příběh z drsného Švédského severu se nesnaží vyvolávat laciné emoce, ale události, o kterých vypráví podává jakoby mimochodem. Děj je jasně zacílen na dlouhou a pomalou destrukci jedné rodiny a vše okolo musí jít stranou. Kvůli tomu v některých momentech působí zkratkovitě až legračně. Stačí si vzít hned prvních pár minut, které mohou působit až nepatřičně. Hned v první scéně můžeme vidět oběšeného otce, následuje příchod Ola, který rodině oznámí, že vzhledem k dluhům, které otec navršil přechází jejich dům do jeho vlastnictví a že budou muset platit nájem. První rok jim však nechává dům k užívání zdarma, tento rok je ale ve filmu okamžitě přeskočen. Následně však jasně vychází najevo, že snímek bude zachycovat pouze ty momenty, ve kterých dochází ke konfrontaci Tea s Olem a Karlem. Rok za rokem stále stejná situace pořád dokola... Oba obchodníci sami sebe neustále uvádějí jako chápající lidi, kteří se snaží Tee vycházet co nejvíce vstříc, ale okolnosti a pravidla je nutí k tomu, že ústupky nemohou být absolutní. Zároveň se snaží rodinu dostat co nejvíce dostat pod svůj vliv a postupně ji destruují. Hlavní ženská postava však jen málokdy vzdoruje, a přijímá své břímě stejně jako drsné severské počasí. Cesty hada na skále využívají jen minimálně hudební doprovod, vystačí se ve většině scén bez něj, a pokud je k němu třeba sáhnout, jedná se o doprovod diegetický. Z celkově nastavené schématu pak vybočí až závěr, který nepřináší žádné rozuzlení a rozhodně není očekávaným vyvrcholením.

    • 4.4.2021  17:30

    Druhý snímek z barevné Mattssonovi pentalogie o detektivech Hillmanových. Oproti předchozímu filmu získává body zejména v obrazové kvalitě. Barevnost tu ději opravdu v mnohém prospěla a je třeba uznat, že se s ní pracuje velmi dobře. Divácky atraktivnější je i prostředí. Venkov tu je nahrazen módním domem La Femme, ve kterém se rozehrává zápletka až hororového ražení. Ta zní ale lépe na papíře, než vypadá ve skutečnosti. Přitom celé to dění kolem Thyry a dýk, které mají krom jí samé jen její dědicové nabízela docela slušný potenciál. Vyšetřovací linie tu však hraje až druhé housle a spíše než k vyšetřování dochází ke střídání konverzačních částí, ve kterých se dostáváme hlouběji do spleti mezilidských vztahů uvnitř La Femme a scén, kdy je ve vzduchu cítit předzvěst dalšího činu nebo blízkost možných pachatelů. Přičemž ve druhém případě se Mattsson nebojí vyvolávat až mysteriózní atmosféru. Samotný závěr sice působí docela dobře, ale spíš jako docela slušně natočená scéna z mnoha, než jako vyvrcholení celého předcházejícího dění. Téměř dvě hodiny jsou opravdu mnoho a některé momenty by klidně stály za vystřižení. Přiznivcem rozverného pomocníka Freddyho se asi nestanu nikdy.

    • 3.4.2021  20:20

    Úplně vidím, jak by tenhle snímek chtěl být něčím jako ve své době Amores Perros. Ani náhodou se mu však nedaří dosáhnout syrovosti a údernosti svého předchůdce. K náhladu do života mexické omladiny tu používá čtveřice postav, do jejichž běžného dne máme možnost se pomocí tohoto snímku podívat. Nejedná se o příběhy, které by byly ostře ohraničeny začátkem či koncem, ale o prosté vtržení do životů postav v jejich průběhu. Tvůrci se ve vyprávění snaží poukazovat na některé současné problémy spojené s dopíváním, ale i životem v Mexiku jakoby nenuceným způsobem. Daří se jim ale spíše docílit toho, že jednotlivé příběhy jsou nevyvážené a jen těžko se jim podaří diváky zasáhnout stejným způsobem. Navíc ve filmu jen stěží narazíme na nějaký prvek, který by měl šanci nějak více zasáhnout. Pořád se spíše jedná o výlevy ze života postav, které nás vlastně ani moc nemusí zajímat a bohužel i často sklouzává k přílišné povrchnosti a zjednodušování. Asi jediné momenty, kdy se filmu podaří nějaký přesah jsou ty, kdy postava Pedra promluví španělsky. V první scéně se jedná o jeho naprostou prohru, v druhém pak o vítězství. Je to však pro plnohodný film dostatečné množství? A neměl by mít snímek, který se snaží být odrazem obyčejného života být blíže svým divákům a něco sdělovat?

    • 3.4.2021  20:06

    Ukryté v mlze disponují slušnou sortou hlavních postav, které spolu často docela zábavně interagují a díky tomu rychle posouvají děj kupředu. To je asi hlavní deviza, protože zápletka samotná není nic moc. Klasická vyšetřovačka, která tak nějak psedochytře doběhne do svého konce se tu sice opírá o zajímavou "dvojitou" vraždu, ta ale slouží spíše jako záminka pro rozdělení děje na dění před Lorou a po jejím nalezení. To přichází krátce před polovinou snímku a značně mění situaci v pátrání. Detektiv totiž Loře odhalí, že střílela už pouze do mrtvého těla svého muže a není tedy vražedkyní. Použití zatmívaček pro přechod mezi scénami je tu ale nesmírně otravné.

    • 25.3.2021  08:22

    Docela svižný film, který se po téměř celou stopáž pere zejména se svou uvěřitelností. Základní dějová linie je bez problému, ale jednotlivé události, minimálně tak jak jsou tu podány, nutně vedou minimálně k pozvedlému obočí. Nepříliš uvěřitelné jsou tu jak menší a pro děj méně podstatné scény jako například Essmanova drzá návštěva u Siv v ložnici nebo větší celky, které jsou skoro vždy postaveny na až neuvěřitelných náhodách. Je škoda, že ty nejsilnější ingredience, jako neznámý host, který přichází na oslavu Štědrého dne, velice rychle ztrácejí na síle a vyšumí do ztracena. Díky své krátké stopáži, ve které se stále něco děje Host přichází dokáže docela slušně bavit a odsýpá, vlastní nelogičnosti a zvláštní scénáristické zkratky jej však bohužel tahají dolů.

    • 23.3.2021  17:06
    F1: Touha po vítězství (TV seriál) (2019)
    ****

    Drive to Survive rozhodně není dokument, ale spíše reality show z prostředí formule 1. K něčemu co by se dalo nazvat náhled do pozadí dochází tak maximálně v první sezóně, které je ještě umírněná, snaží se diváka místě poučovat a seznamovat s prostředím závodních týmů a strukturou celého mistrovství světa. Jako jediná je též chronologická a jako časová osa jí slouží samotný šampionát. Díky tomu dochází i k něčemu, co bychom mohli nazvat pozvolnou gradací. V dalších řadách máme možnost sledovat více týmů, které pochopily, že jim Netflix umožňuje získat mediální prostor, o které, zatím ani nepomýšlely. K divákům týmy samozřejmě nepustí nic co by nechtěly a spíše si vytvářejí nablýskané selfpromo. Celá tahle podívaná je pompézní a dělá z téměř všech postav až ikony. V jednotlivých dílech stačí aby se jednotliví protagonisté procházeli po padocku za doprovodu dynamické hudby a je to prostě zatraceně cool a tohle dokáží tvůrci udělat skoro z každé události. V první řadě stálo za zmínku, že si autoři dokázali pro jednotlivé díly vybrat určité malé příběhy a dodat jim na hloubce, v dalších řadách už tyhle příběhy skoro až sami vytvářejí. Trochu mi to občas připomínalo The Amazing Race, kdy je divák na konci některých dílů nervózní, protože závěrečný běh vypadá v televizi neskutečně vyrovnaně, i když týmy dělí dlouhé desítky minut. Ale ono to vůbec nevadí, protože to funguje opravdu skvěle.

    • 19.3.2021  20:07

    V jednoduchosti je krása, řekl bych. Primární zápletka je zajímavá, a během prvních několika momentů se zdá, že tenhle snímek bude trefou do černého. Mladý muž přijíždí do Stockholmu a nemá nejmenší tušení proč tam přijel a kdo je vlastně zač. Z hlasité rozpravy žen v kavárně se dozvídá o sexuálním násilníkovi, který utekl z psychiatrické léčebny a minimálně svým oblečením se mu nápadně podobá. Krom hledání vlastní identity, se mu tak do hlavy začnou vkrádat i jisté pochyby o vlastní příčetnosti a bezpečnosti. Jenže tuhle hru s nejasnou hlavní figurou tvůrci hodí rychle do koše a zaplétají se do vlastní zápletky plné náznaků a snových frekvencí, která se jim postupně začíná rozpadat pod rukama. Občasné až osudové momenty jsou pak směšné a absolutně nezapadají do celkového rytmu filmu. Celkový dojem je tedy rozpačitý a po nadějných prvních pár minutách se film jen horkotěžko udržuje v průměru.

    • 18.3.2021  20:49

    Od prvního dílu barvené pentalogie o soukromých detektivech Hillmanových jsem čekal trochu více, než vyčpělý thriller s nepříliš zdařilým pokusem o mysteriózní zápletku. Uznávám, že nevtíravé vyšetřování případu formou dialogů má něco do sebe, problémem ale je, že tu příliš nefunguje chemie mezi jednotlivými postavami. Ty jsou spíše než cokoliv jiného nezajímavé a jejich interakce jen těžko dokážou vtáhnout diváka do víru dění. Na druhé straně snímek ke svému závěru docela příjemně graduje. Kameraman Sven Nykvist totiž dokáže občas vyčarovat docela zajímavé záběry a to zejména v interiérech. Samotné rozřešení případu je překvapivé, bohužel ale spadne detektivnům do klína, když pachatele chytí při činu. Dovysvětlení jeho motivů ex post samozřejmě ztrácí na divácké atraktivitě, což si asi uvědomili i tvůrci, protože je vyloženě odfláknuté.

    • 14.3.2021  09:52

    Söderkåkar je snímkem, který zcela zřetelně vychází ze stejnojmenné divadelní hry. Převod na stříbrné plátno tu vůbec nevyužívá možnosti, které filmové médium nabízí. Nůzná čtvrť se odehrává jen v minimálním množství kulis a nevykazuje příliš velkou snahu o přepracování scénáře tak aby lépe využil absence limitů divadelního prostředí. Zůstává tak stále onou veselohrou, která se snaží diváka pobavit repetičností některých situací a naprostou jednoduchostí děje. Přestože se jedná o snímek, který je naprosto naivní a v některých momentech až hloupý, nedá se mu upřít velmi slušná práce s rytmem. Veškeré scény na sebe navazují s lehkostí a pokud pomineme hudební vložky je rytmus po celou stopáž vyvážený. Pro mě osobně první zkušenost s lidovým pilsnerfilmem, ve kterém samozřejmě mají dle nejlepší tradice největší roli ženy, alkohol a peníze.

    • 8.3.2021  18:16

    Příjemná jednohubka, která vypráví prostý příběh o tom, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Někdy je dobré se zastavit a užívat si života jaký je, protože nově nakoupené věci ani cestování do vzdálených míst samo o sobě život člověku nezlepší. Čistý průměr s moderním soundtrackem (M83, Florence and the Machine nebo třeba Kings of Convenience), protože elektronickou hudbu, tu Švédi umí.

    • 7.3.2021  12:52

    Harryho dcery mají velmi dobrý náběh, který však bohužel Richard Hobert nedokáže úplně dobře zužitkovat. Zpočátku idylický příběh o dvou sestrách, které jsou obě v očekávání, se po úmrtí plodu jedné z nich zvrtne v psychologické drama, které by bylo rádo hodně hutné, ale nedaří se mu to. Problém je, že režisér dokáže naznačovat a párkrát se mu podaří příjít s poměrně hutnou scénou, nicméně nikdy nepřekročí pomyslnou linii, ba spíš pokaždé podivně couvne a nechává předešlé dění zapomenuté. Je to škoda, protože Harryho dcery nejsou špatným filmem a v několika momentech se opravdu zdá, že dokáže využívat koncept nespolehlivého vypravěče skrze rodinou anamnézu a dobře dávkovat pocit beznaděje a schizofrenie. Závěrečné rozuzlení patří však do ranku až bizarních. Celý příběh se rozuzlí absurdně jednoduše a během několika sekund je vše co jsme doposud mohli sledovat zahozeno. Totéž nejde říct o hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera, který jakoby snímek tlačil ještě o jeden level dál, směrem k psychologickému hororu, o kterém se režisérovi možná snilo...

    • 28.2.2021  08:23
    Bílý tygr (2021)
    *

    V první řadě je třeba napsat, že Bílý tygr není indický film. Prostředky, které využívá k vyprávění jsou ryze západní a patří do ranku těch nejpovrchnějších a nejnudnějších. Snaha do příběhu občasně zatáhnout kasty, či náboženské problémy je trapná a zůstává spíše jen u pár slov či gest. Dějově je snímek značně rozdrobený a ke spojení jednotlivých fragmentů a dovysvětlování používá vnitřní komentář hlavní postavy. Díky tomu na povrch jasně vystupují kontury knižní předlohy, která nebyla úplně zdatně převedena do filmové podoby. I tak bylo po delší době fajn vidět Priyanku Chopru, která svou hereckou přirozeností vyniká nad ostatními protagonisty.

    • 27.2.2021  09:01
    MasterChef Česko: Souboj nejlepších (TV pořad) (2021)
    odpad!

    Naprosto zoufalá snaha narychlo vykřesat z osvědčeného konceptu další diváky a reklamní prostor. Nova se tu snaží diváky nalákat na duel mezi účastníky pořadu, nicméně v tomto krátkém formátu o vaření vůbec nejde. Je to jen pouhá snaha o opodstatnění rekapitulačních dílů, které na hlavní vysílací stanici jinak nemají co dělat.

    • 27.2.2021  08:38
    Spása (2014)
    ****

    Vynikající přímočará žánrovka, která zkušeně pracuje s osvědčenými filmařskými postupy. Na tomhle filmu je krásně vidět, že není vždy třeba se pokoušet o originalitu, zvláště u podobných čistě žánrových snímků. Chápu, že někomu může vadit spousta digitálního balastu, nicméně na obranu je třeba říct, že ačkoliv je ho opravdu hodně, nikdy není v popředí scény a nestává se tedy výraznou součástí děje.

    • 27.2.2021  08:36
    V síti 18+ (2020)
    **

    Je třeba uznat, že Vít Klusák opět dokázal silně zasáhnout české kulturní prostředí a zanechat díky svému dokumentu silný otisk ve spoustě lidí. Problém, kterému se věnuje se tak stal více vnímaným a na určitou dobu i velice diskutovaným v mediálním prostoru. Tím to naprosto splnilo svůj účel. Nicméně nelze pominout, že V síti takto funguje jen protože se snaží zasáhnout ty nejpřístupnější lidské receptory. Nejedná se o dokument, který by byl jako onen pověstný kamínek v botě. Nesnaží se aby divák o tématu více přemýšlel, protože tady nejde o vyvolání složitější diskuze o problematice samotné. Cílem je kolektivní ukázání prstem a rychlé vzedmutí emocí, které bohužel i podobně rychle vyprchá. Tím se stává V síti spíše povedeným marketingovým konstruktem. Bohužel nejsem schopen posoudit, na kolik je tato verze odlišná od té původní. Doufám, že jediným rozdílem není explicitní zobrazení intimních partií. Nicméně krom toho jsem si nevšiml ničeho, co by nemohlo být dostupné i mladší populaci. Ale bylo fajn vidět Šimona Štefanidese jednou i před kamerou.

    • 24.2.2021  10:42

    Joseph Chen-Chieh Hsu svým filmařským stylem velmi připomíná Hirokazu Koreedu. Podobně jako on nahlíží na osudy lidí z téměř až dokumentárního hlediska. Nejde mu ani tak o zobrazení divácky atraktivních momentů plných vyhrocených emocí, ale spíše se soustředí na jejich důsledky a jemné detaily v životech jednotlivých postav a tím nejdůležitějším prvkem, stejně jako u Koreedy, jsou tu samozřejmě interakce mezi nimi. Gu wei vychází z velmi podobné premisy jako Koreedovo drama Umimači diary. Snímek je též zaměřen na ženské postavy a soustředí se rodinu, která se musí opětovně vyrovnávat se ztrátou svého otce, manžela, dědečka a přítele, jakožto i se svými démony z minulosti. Přestože oba snímky postupně spějí k usmíření a soustředí se na hodnotu rodiny, jejich ráz je v mnohem odlišný. Gui wei je snímek vyprávěný v dlouhých záběrech, velmi pozvolném tempu a jasně vychází z východní kultury. Jedná se ale o film, který mluví o životě, rodině, střetu starého a nového, či smíření, tedy tématech, které jsou snadno srozumitelné divákům po celém světě.

    • 23.2.2021  15:36
    Mrakodrap (2011)
    **

    Záměrně absurdní coming of age alegorie z prostředí dánského venkova, které docela chytrým a hlavně originálním způsobem vykresluje zvláštní vztah mladého páru a spolu s ním i další problémy, které souvisí s dospívání. Hlavní postavy jsou zde téměř až groteskní a každá z nich zůstává z trochu jiných důvodu i na prahu dospělosti dítětem. Právě sociální neobratnost je tím, co jejich cesty svede dohromady, aby společně prošli iniciačním rituálem a dokázali vstoupit do vlastních dospělých životů. Skyskraber se docela dobře dotýká sexu, jako oné posvátné mety, které je třeba v životě dosáhnout a která všechno změní. Zároveň na sex i dobře navazuje klasické téma, kdy se rodiče bojí dne až jejich děti dospějí. Jonův otec, tak odmítá řešit synovu fimózu, likviduje zdejší autobusovou zastávku, které je spíše symbolickým místem pro zdejší omladinu a otec Edith se neváhá úmyslně zranit, jen aby si jeho dcera nemohla vyjít s ostatními. Snímek na sebe však vrší jednu absurdní situaci za druhou a záleží tak spíš na divákovi, zde se mu podaří naladit na jeho notu. Hromada narážek a dvojsmyslů totiž samozřejmě není něčím, co by samo o sobě dělalo divácky atraktivní podívanou.

    • 20.2.2021  11:57

    Velmi divadelně pojatý snímek, který postupně rotuje v několika lokacích, z nichž pro film jsou podstatné jen dvě, soud a domov důchodců. Ostatní místa nejsou v ději nijak ukotvena, režisér je nezvýrazňuje a hrají v podstatě jen velmi malou roli. Samotný nápad je slušný, režisér nepředstavuje divákům žádnou sympatickou postavu a ani mu nedopřeje Marlin přerod v hrdinku, se kterou by bylo možné se ztotožnit. Tím dělá z diváků v podstatě cyniky, které by mělo bavit vidět jednotlivé postavy trpět. To se ale neděje, protože postavy tu na sebe nedokážou navázat vůbec žádné emoce, tedy ani ty negativní. Je to dáno i tím, že až na začátek a konec totiž postavy nejsou hybatelem děje, ale stávají se obětí osudu, který je rozpohybován jedním nešťastným rozhodnutím. A ačkoliv je soustava událostí relativně svižná, rozhodně není zábavná. Nedochází k téměř žádné interakci mezi oběma strany barikády a o něčem jako vývoji se tady nedá ani mluvit.

    • 19.2.2021  18:14
    Zkouška (2019)
    ****

    Herecký koncert Niny Hossové, které se daří pozvednout snímek na vyšší úroveň. Příběh ženy, která bojuje se svými nenaplněnými ambicemi a snaží se s nimi vyrovnat skrze velký tlak, který klade na své okolí, není dějově sám o sobě totiž ničím originální. Hlavní protagonistka však dokáže velmi dobře svými pohledy a jemnými grimasami jasně vystihnout co se v jí ztvárněné postavě děje. Režisérka si většinou postačí se scénami beze slov, v nichž vynikají pouze ruchy či hudba. Když už přijde na dialogy, většinou se jedná o pouhá intermezza, která spíše dovysvětlují či dobarvují děj, aniž by měla reálný dopad na jeho posun. Závěrečná katarze je zbytečně doslovná, dopad na diváka je ale takový, jaký by měl být.

    • 14.2.2021  10:01

    Snadno čitelný snímek o akceptaci sebe samého a morálních hodnotách, kterému se daří velmi dobře postupně gradovat. Zpočátku spíše představuje postavy a ničím příliš nevyniká, ale když postupem času začne divákovi objasňovat motivace postav a jejich pozadí, začne do sebe celý děj příjemně zapadat. Velmi civilně pojatý film, který si na nic nehraje a zanechává po sobě příjemné pocity.

    • 7.2.2021  09:58

    Z nějakého důvodu brutálně přepálené, protože tenhle snímek má dějově maximálně tak na 70-80 minut. Takhle se to celé neustále topí ve zbytečné omáčce a ke konci diváka skoro už dohání k šílenství. Z filmů podobného ranku, které vznikly v poslední době bych doporučil Doru a ztracené město, která se vyhýbá neduhům tohoto filmu obloukem. Co však zamrzí nejvíce je absolutní nepřirozenost všech mezilidských kontaktů. Přestože se zde vypráví hodně o rodině, veškeré interakce postav působí příliš strojeně. Hodně, hodně slabé, technicky však na úrovni.

    • 7.2.2021  09:52
    Terje Vigen (1917)
    **

    Dějově a svou výpovědní hodnotou zajímavé dílo, které vypadá ale mnohem lépe na papíře než na plátně. Sjöströmův film je divácky úmorný, v jednotlivých scénách velmi pomalý a v těch klíčových postrádá jakoukoliv údernost. Tradiční skandinávský důraz na přírodu je tu však zachycen velmi dobře a propojení Terjeho emocí s mořem je sice vyumělkované, ale perfektně zapadá do celého vyprávění.

    • 5.2.2021  18:24

    Victor Sjöström patří k nejznámějším evropským režisérům a tenhle snímek jasně dokazuje, proč je to zaslouženě. Ingeborg Holmová je vyspělým filmovým dílem, kterému se daří i přes absenci mluveného slova vyprávět komplexní příběh destrukce jedné rodiny a totálního společenského propadu jedné ženy. To co tu funguje na výbornou je ale podání jednotlivých scén. Sjöström neskutečným způsobem pracuje s celou zabíranou scenérií a daří se mu využívat ji v celém prostoru. Skvělá je scéna společného stolování z prvního dějství, ve kterém se postavy trousí z různých místností a téměř všude se něco malého děje. Díky tomu jsou i relativně dlouhé scény docela zábavné, protože není třeba sledovat jen dvojici herců, kteří se spolu beze slov baví.

    • 4.2.2021  21:27
    Byl by to hřích (TV seriál) (2021)
    **

    Strašně vyprázdněné postavy, které jsou jen prostými nositeli určitých znaků a osobnostních rysů. Až na Ritchieho neprojdou žádným vývojem a je velmi těžké aby diváka dokázaly něčím oslovit. Například chudák Colin má jen umřít, aby ukázal, že k nákaze HIV není třeba být promiskuitní extrovertní osobnost. Nejhorší to mají postavy ženské, které jsou v tak silně gay seriálu zastoupeny minimálně a jejich role se dají rozdělit na pečovatelky a hysterky. Jinak jsou ty téměř čtyři hodiny samozřejmě úplně přepálené a děj seriálu by se dokázal vtěsnat do průměrně dlouhého filmu. Spousta prvků a témat je jen načrtlých, jen aby kolem nich seriál rychle projel v jasně daných kolejích a radši se v nich moc nešťoural. V tomhle u mě zatím na plné čáře vyhrává procedurální 120 BPM, na který jsem s radostí vzpomínal i díky skladbě Smalltown Boy na konci prvního dílu. Na konec jsem ale rád, že vznikl seriál, který se tématu AIDS věnuje. Jen škoda, že se Daviesovi nedaří na diváka uvrhnout ani desetinu té nepředstavitelné bezmocnosti, kterou museli v té době lidé prožívat. Pořád je to moc učesané a uspěchané, takové dnešní... Celkovým vyzněním se to podobá třeba staršímu švédskému seriálu Torka aldrig tårar utan handskar.

    • 4.2.2021  21:12

    Dost možná první němý film, který jsem měl možnost vidět zcela bez hudebního doprovodu a světe div se, bylo to snesitelné. Pouť do Kevelaeru vypráví příběh mladého muže trpícího zármutkem po své zemřelé milé. Jeho matka se rozhodne, že nejlepším lékem bude požádat o pomoc Panu Marii, která dokázala věřícím vyléčit již nejednu bolístku. Snímek kombinuje aktuální dějství se vzpomínkami, které občas nechává různými postupy blednout. Nejsem schopen dobového srovnání řemeslné úrovně filmu, ale z hlediska dějového se jedná o film, který může diváka překvapit svým vyzněním. Pokud by dle podobné básně vznikl film nyní, pravděpodobně by si nesl v duchu Erbenovy kytice. Závěr, ve kterém Pana Marie sestoupí ke spícímu mladíkovi a spolu s utrpením mu odebere i život, nese však v Hedqvistově snímku překvapivě pozitivní poselství. Pohledem dnešní doby je ale značně znepokojující.

    • 25.1.2021  08:16

    Svižná jednohubka, které se poměrně dobře daří pracovat s různými kulturními odkazy a fenoménem VOD jako takovým. Samozřejmě mohu jen těžko soudit, nakolik se tvůrcům podařilo vystihnout aktuální generaci středoškoláků, ale celkově z toho mám mnohem lepší pocit, než u Sex Education. Typově velmi dobře obsazené.

    • 24.1.2021  08:49
    Spirála (2019)
    *

    Nic moc, ale rozhodně ne úplný průšvih. Největším problémem Spirály je, že neobsahuje nic, co by stálo za zapamatování. Jedná se snímek bez jiskry, nápadu a bohužel i bez jakékoliv silné scény, Celý se nese v takovém divném oparu mezi amatérským filmem a festivalovým kouskem. Snaha o narušení diváckého komfortu skrze nejasné vyprávění a oscilaci mezi neznámou sektou a psychickými problémy jedné z postav bohužel troskotá na faktu, že je zatraceně těžké mít vůbec zájem o zjištění pravdy či některou z postav. Samozřejmě je fajn, že se někdo pokusil obrodit žánr hixploitation a přenést do něj aktuální problémy. Tenhle průnik minorit do klasického bělošského maloměsta však zaspal na půli cesty.

    • 17.1.2021  17:57
    Lupin (TV seriál) (2021)
    **

    Efektivní a divácky atraktivní seriál plynoucí v relativně rychlém tempu, který doplácí na svou snahu dělat ze sebe něco chytřejšího než skutečně je. Klasický konstrukt, který na diváka pomrkává tak viditelně, až je to spíše k smíchu. Zároveň mi není příliš sympatické takové to hraní na série u seriálů, kdy se jedná o jeden stále plynoucí děj a poslední díl série tak ve skutečnosti nezavršuje vůbec nic.

    • 15.1.2021  16:45

    Tenhle snímek mě chytl velmi rychle použitím výmluvně skladby od skupiny Placebo, bohužel stejně rychle mě nadšení opustilo. Dávka štěstí je totiž povrchní a celý drogový příběh Vesely bere letem světem. Vlastní invence je poskrovnu a většinou je spíše trapná, než že by dokázala něčím vážně zaujmout. Vyloženě směšná je závěrečná alegorie, kdy se při cestě taxíkem Vesela zmítá na scestí mezi slunnou budoucností a feťáckým životem. Téma drog je však samozřejmě poutavé samo o sobě a je také v podstatě jediným hnacím pohonem tohoto filmu. To, že postavu Vesely ztvárňuje její biologická dcera je ale zajímavé a svým způsobem to dodává Dávce štěstí špetku osobitosti.

    • 9.1.2021  14:58
    Hra (2019)
    ***

    Hodně slabé ve svém sdělení, na druhou stranu je Hra jedním z mála českých počinů, kterým se daří věrohodně zobrazovat vztahové peripetie a dokonce jsou tam konflikty sehrány bez tradičního přehrávání. S celkovou stylizací nemám žádný problém, černobílý formát tomu rozhodně sluší mnohem víc než ty nezdařilé barvy, které naše kinematografie většinou produkuje. Celková výstavba děje pak jasně kopíruje prvky tradičního divadelního dramatu od expozice až po katarzi. Jednotlivé části jsou od sebe rozděleny scénou přelepování plakátu v divadelní vitríně. Celku pak vévodí hudební doprovod, který napomáhá spojovat realitu s divadelním prostředním. Vtipné jsou pak scény, kdy divadelní děj glosuje události z Petrova civilního života. Mít to nějakou významnou myšlenku a chytřejší scénář, možná bych na konci i tleskal ve stoje. Tohle ale glosuje i jedna z postav, která naráží na snahu o vytvoření komplexního a náročnějšího díla slovy "a ono je něco náročnějšího než vášeň a láska?"

<< předchozí 1 2 3 4 12 22 33 43