Dudek

Dudek

Lukáš Jangl

okres Brno
ירושלים

199 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42
    • 12.5.2020  20:45

    Asi nejsem tou správnou cílovou skupinou. Řídím se jen dojmy a nedokážu vnímat filmy očima dobového diváka. Tuhle povídku si docela dobře umím představit na papíře a jsem si jist, že tam by na mě fungovala o poznání lépe. Takhle jsem se prostě do nesympatického chlápka, který se potuluje vylidněným městem a má potřebu něco neustále nahlas glosovat, vcítit nedokázal. Celkový dojem pak podtrhuje nepříliš přesvědčivé herectví oné hlavní postavy. Pointa je v dnešní době doufám už z ranku přežitých.

    • 12.5.2020  16:12

    O poznání pompéznější, luxusnější a nabušenější než dánský originál. Schweigerova verze nejenže pěkně nakynula ve stopáži, ale zároveň se přiklonila k mnohem větší expresivitě. Nejlépe je to vidět na scénách, které převzal z originálního snímku. Ten se, ačkoli jsou v něm též hojně zastoupena témata jako holení pohlavních orgánů, hemeroidy nebo zaseknutí varlat v lavici, pohybuje na míle od hranice trapnosti. Til Schweiger se nebojí tuto hranici často překračovat. Na druhé straně naprosto opomíjí některá další témata, která reflektovala v Dánské verzi krizi středního věku, třeba test kvality spermatu. Některé vlastní epizody by bylo lepší odstranit - kontrola hemeroidů na mole - jiné zase fungují docela slušně - nově přidaná postava dcery Lili napsaná pro Schweigerovu dceru. Ačkoliv bych sám ocenil kratší stopáž, je třeba uznat, že tempo si téměř celou dobu Třidní sraz drží velmi dobré.

    • 10.5.2020  23:00

    Od internetové televize bych čekal něco co bude originální, nápadité a možná progresivní. Tohle je však k uzoufání nudný dialog převedený do vizuální formy tím nejméně originálním způsobem jaký existuje. Ani tu není co hrát. Statický přednes, nulové emoce a celé se to unyle táhne tak, že už po chvíli jsem se přistihl, že vůbec nevnímám, co si tam ti dva říkají. Skoro bych řekl, že po Troškově Kameňáku tvůrci pochopili, že k vytvoření děje nestačí převést vtipy do formy rozhovoru. Ale barvičky to má pěkné.

    • 10.5.2020  20:13

    Je to slušné, ale rozhodně ne pro každého. Terrence Malick natočil dílo, které si určitě najde velké množství odpůrců. Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo doposavadní velmi pozitivní přijetí ve zdejších komentářích. A Hidden Life je totiž poetický film se vším dobrým i špatným co k tomu patří a pokud k němu divák přichází nepřipraven, může být cesta k jeho příjetí kostrbatá. Takovým divákem jsem i já. Úplně první potíž, kterou jsem se tímto filmem měl je jeho jednoduchost. Myšlenky, které podává skrze ústa jednotlivých postav jsou děsivě banální, ba, pokud to trochu přeženu, urážející. Často je podání některých myšlenek podbízivé až kýčovité. Kamera se pomalu posouvá, aby v celku zabrala nádherné lokace a chraplavý hlas přednáší fráze typu: Ten kdo stvořil tenhle svět, stvořil i zlo. Laciné je například i zmlácení dozorcem, které máme možnost sledovat očima hlavní postavy. Další věcí, která mě zaujala, je až adorování obrazu. Mizanscéna je tu pečlivě budovaná, ale záměrně neposkytuje malebnou ani romantickou atmosféru, ke které by snad alpské prostředí mohlo svádět. Malick nabízí krásné scenérie, ale mírnou desaturací barev, centralizací postav a destrukcí obrazu pomocí zvoleného ohniska nebo častého používání rybího oka jde rozhodně proti proudu obyčejné líbivosti. Používáním ne úplně tradičních záběrů - ať je to například zabírání postav bez hlav, či časté podhledy - se mu daří dostat do víru dění a divák má tak téměř pocit, že se v tyrolské vesničce ocitl osobně. To co se Malickovi povede ve stránce vizuální se mu však nedaří zvukově. Použití angličtiny znovu zmiňovat nebudu, chápu jej, i když nepůsobí příliš přesvědčivě. Nevhodně pak ale působí částečné podbarvení němčinou, která většinou doplňuje jako ten špatný jazyk negativní dojem z několika scén. Howardovo hudební podbarvení je klasickou, a občas dost násilnou, nápovědou k tomu, jaké emoce má scéna vyvolávat. Terrenci Malickovi se tak podařilo natočit téměř až agrikulturní poém, který nastoluje jednu důležitou otázku: Může být něco takového jako otázka morálky vůbec banální?

    • 9.5.2020  16:13
    Bankéř (2020)
    ***

    Dvě hodiny, které utečou jako voda. Pokud Bankéř něčím na první dobrou zapůsobí, pak je to řemeslné zpracování. Není to pro mě překvapením, zatím všechno co Apple TV+ vypustil funguje řemeslně opravdu výtečně. Bankéř však není jen dobrým řemeslem, ale i velmi slušně odvyprávěným snímkem, ve kterém jsou krystalicky jasné motivace všech zůčastněných a bohužel i směřování děje. Sympatické postavy se tu zmítají v podivných zákonech, které jsou pro nás už těžko pochopitelné, ale k beznaději mají daleko. Bankéř je příběh o cílevědomosti, která jde těmto zákonům navzdory. Je to pozitivní drama, které nemá sklony ke chmurům a naštěstí ani nudným procedurálním pasážím. Jako pohodový víkendový film to šlape bez problému, jen konec je bohužel úsečný a příliš dobře nefunguje.

    • 9.5.2020  08:48
    Kopfplatzen (2019)
    ***

    Kopfplatzen přináší téma, o kterém se příliš nemluví a když už se na něj dostane, je z toho nepříjemné mrazení. I snímek samotný je takový. Chladné barvy, zpočátku nepřístupné vyprávění, které do popředí staví Markusovi emoce, i když není zřejmé, čím jsou vyvolány. Režisér Ceviz v prvních záběrech nepřináší děj, ale s pomalým střihem nabízí odosobněné střípky, které až postupem času začnou zapadat do celkového rámce. Příliš divákovi ani sobě nevypomáhá hudebním podkresem, což je pozitivní, protože takovou pomoc ani nepotřebuje. Nechává tohle drama o třech osobách mluvit samo o sobě. Problémem je, že v interakcích mezi postavami není tak silný jako v onom odosobněném vyprávění a scény, které mají vyjadřovat emoční rozpolcenost Markuse jsou zase hereckým oříškem pro Maxe Riemelta. Kopfplatzen je snímek, který je nejsilnější v částech, kde se nemluví, a které se soustředí jen na Markusovo balancování nad propastí. V těch momentech je jako onen pověstný kamínek v botě a dokáže být divácky velmi nepříjemný. K lacinosti sklouzává naštěstí jen se slabým podobenstvím ve formě vlka.

    • 8.5.2020  18:09

    Po dlouhé době jsem si pustil film, který jsem neměl žádnou potřebu vidět, ale přesvědčila mě jeho divácké přijetí. A v podstatě jsem za to rád. Dějově se sice o jedná spíše o zklamání, protože se Waititi příliš nesnaží vystoupit z vyjetých kolejí, nicméně hlavní devizou je tu atmosféra. Králíček Jojo je pečlivě střiženou satirou, jako jsme tu už neměli možnost vidět hodně dlouho. Není totiž vystavěn na křečovitě dětinském humoru, jak by se mohlo zdát z ukázek, ale právě na hravé atmosféře plné barev. Jako pozitivum beru i fakt, že mi Scarlett Johansson připomněla, jak je skvělou herečkou.

    • 2.5.2020  18:34
    Výjimeční (2019)
    **

    Je strašně sympatické, že Hors normes nejdou milionkrát vyšlapanou cestičkou a snaží se o osobitý přístup. Prim tu tak nehraje ani citové vydírání skrze srdceryvné osudy postav a jejich okolí, ale ani hurónské scény plné "legrandy", které se snaží ukázat, že jsme všichni stejní a humor vládne světu. Vypravěčská struktura je překvapivě nedivácká a točí se v úmorné a jen pomalu se vyvíjející smyčce, která nakonec dospěje k z tempa vybočujícímu a trochu lacinému finále. Je však třeba uznat, že tohle pomalé schéma je v případě podobného tématu logicky vybrané a odpovídá prožívání postav. Zajímavý je krátký vhled do židovské religiozity a zejména zvláštnosti jménem šiduch.

    • 28.4.2020  20:43

    Ženě v kleci se dá opravdu hodně věcí vytknout. Nepříliš silnými postavami a slabou interakcí mezi nimi počínaje, překombinovanou motivací zločince konče. Nicméně vypravěčská struktura je rozhodně zajímavá a zejména ve druhé polovině tahle jednoduchá kombinace aktuálního a minulého dění akceleruje ke klasickému, leč stále funkčnímu finále.

    • 24.4.2020  11:23
    Složka 64 (2018)
    **

    Rozhodně nejdospělejší snímek celé série. Řeší se mnohem více vztahy mezi postavami a na povrch vyplouvají aktuální sociální témata. Samotný případ není z hromady podobných zaměnitelných zápletek, ale regulérním píchnutím do vosího hnízda. Tahle vážnost a dospělost však upadá ve fádním finále, kde veškerý punc originality a vážnosti ztrácí. Posledních několik minut v nemocnici mnohem spíše připomíná vykalkulované akční snímky let dávno minulých než uvědomělý čtvrtý díl skandinávské kriminální série. Moment, kdy hlavní záporná postava v monologu vysvětluje co bude dále následovat, je směšnou scenáristickou zkratkou, která je trnem v patě celému snímku. Oproti předcházejícím dílům tu také chybí vnitřní tenze a napínavá druhá polovina. Je to dáno tím, že spravedlnost a sociální aspekt tu převzaly otěže od prosté záchrany lidských životů. Vyšší předvídatelnost děje celku též nenapomáhá. Je tedy otázkou zda divák více ocení dospělé téma Složky 64 nebo dravost a jednoduchost předcházejících dílů.

    • 1.12.2019  17:37
    Bez vědomí (TV seriál) (2019)
    ***

    Audiovizuálně nesmírně silné, osobité a v české tvorbě rozhodně vymykající se průměru. Už se mi dlouho u audiovizuálního díla nestalo, abych si užíval všechny ty rušivé zvuky, které vydává okolí. Bez vědomí diváka dokonale obklopuje trojrozměrným zvukem, a to je něco co mám rád. Ivan Zachariáš dokázal vytvořit seriál, který rozhodně vtahuje diváka na přelom 80. a 90. let a pamětníci si určitě užijí spoustu různých detailů. Přesto je však nutné si uvědomit, že Bez vědomí není rekonstrukcí, ale fiktivním seriálem, který v rámci děje občas prostě přichází s prvky, které by se v dané době třeba nestaly. Až na tu trapnou epizodu s Ralskem to naštěstí není problém. Nicméně ona akční návštěva vojenského prostoru je něco nad čím zůstává rozum stát.

    • 1.12.2019  17:31

    Boardwalk Empire ve druhé řadě moc pěkně využívá všeho, co bylo vytvořeno v první sérii. První série totiž hlavně budovala. Pomalu, rozvláčně, ale zevrubně uvedla diváka do seriálového světa, nastolila jasné vztahy mezi postavami, vysvětlila motivace a nastínila směr. Série druhá je o výbušnější, i když rozvážnost - neplést z rozvláčností - najdeme i tady. Vztahy, které byly v první sérii navázány jsou tu ve velkém porušovány, dochází k většímu množství konfliktů a k posouvání děje dochází skrze vyhrocenější situace. A to rozhodně seriálu sluší.

    • 10.11.2019  20:16

    Dějově velmi jednoduchý animák, který se snaží zaujmout jak svou vizuální stránkou, tak i vypravěčskou strukturou. Sběratel Ruben Brandt není úplně diváckým snímkem, ale ve víru své imaginace zaostává například za legendární japonskou Papurikou. Pokud vás baví hledat odkazy napříč celým uměleckým spektrem, má vám rozhodně snímek, který už jménem hlavní postavy odkazuje na Rubense a Rembrandta, co nabídnout. Nicméně jedná se o odkazy milé, ale rozhodně nikoliv opojné. Přesto je však celý snímek milou reminiscencí, která se široce obrací k filmům noir, avantgardě i dekadenci. Vizuální stránka i roztodivné postavy se však docela brzy okoukají, a Rubens Brandt bohužel nemám moc co jiného nabídnout. Příběhově je epizodický a divoce přeskakuje mezi scénami, které netrvají tak dlouho jak by mohly. Navíc je i škoda, že snímek, který dokáže po většinu stopáže docela hezky nabourávat klasická divácká schémata, se v jedné z dějově podstatných částí nechá spoutat průměrností a vysvětlení, které poskytuje je až obyčejně doslovné.

    • 3.11.2019  18:01
    Miliardy - Série 4 (série) (2019)
    ***

    Čtvrtá série na všechny předchozí docela dost ztrácí. To čím si mě seriál dokázal udržet je spíš než vlastní kvalita něco jako sounáležitost s postavami, či snad víra v lepší zítřky. Problém je samozřejmě v samotném jádru. Dějová linie vestavěna na silném konfliktu mezi Chuckem a Bobbym byla minimálně o dvě úrovně nad tím co tu můžeme sledovat teď. Rozpad na Chuck vs. Jock a Bobby vs. Taylor je prostě slabota. Části zastupované Jockem respektive Bryanem není věnován dostatek prostoru, takže těžko dokáže vzbuzovat nějaké emoce, Taylor vs. Bobby je zase absolutně nezajímavá, utahaná a jen těžko lze někomu nějak zásadně fandit. Zakončení pomocí scenáristického konstruktu je sice divácky vděčné, ale nedá zapomenout na tu upachtěnost co tomu předcházela. Zbytečně namachrované.

    • 30.10.2019  10:44
    Rafiki (2018)
    **

    Není to úplně špatné, ale je třeba si přiznat, že z filmového hlediska se jedná o čistý průměr. To čím Rafiki může bodovat je náhled do krajin, z nichž se k nám příliš filmů nedostává. Africká barevnost, občas docela zajímavé vedlejší postavy a možnost alespoň částečně nahlédnout do jiné kultury je něco co evropský divák určitě ocení. Trochu toporné herecké výkony a nepříliš silnou chemii mezi hlavními postavami pak nejspíš ne.

    • 30.10.2019  10:39
    Černobyl (TV film) (2014)
    odpad!

    Ochotnické představení, které má náběh na to stát se u někoho slušným guilty pleasure. Dějově je to opravdu bizarní a některé scény mohou vyvolávat u diváků salvy smíchu. Stopáž je ale zbytečně přepálená a Černobyl jako celek je tak zbytečně úmornou ztrátou času. Nicméně je třeba uznat, že vizuální stránku to má mnohem lepší než většina našich televizních seriálů a filmů.

    • 14.6.2019  17:40
    Trhlina (2019)
    *

    Udivuje mě, že Trhlina je vážně myšlený film, který zamířil do kin. Nezapůsobil by totiž ani jako film absolventký či dokonce amatérský. Obrazová stránka je totálně laciná, snad jako by se snažila evokovat dojem home made videa. To však není největší problém. Tím jsou výrazové prostředky a scénář. Postavy jsou totálně nevěrohodné a jen těžko lze chápat motivace jejich činů, v podstatě to co sledujeme nedává od prvního záběru vůbec žádný smysl. Snaha lekat, děsit nebo udělat z diváka osobu citově zainteresovanou je směšná a většinu publika naprosto mine.

    • 25.5.2019  15:22
    My (2019)
    ****

    Jordan Peele mě už podruhé ohromně baví. Ale podobně jako v prvním případě, se mu ta jeho skládačka začíná s blížícím se závěrem docela rozpadat nebo minimálně na první zhlédnutí to tak vypadá. Us je každopádně snímkem, který se nese v úplně jiném rytmu, než Get Out. Jisté pojící prvky jako žánrová ambivalentnost a sžíravá sociální kritika jsou jim však oběma společné. Us nemá onu klaustrofobickou a tísnivou atmosféru, ale jedná se o dílo uhrančivé, které si chytře pohrává s diváckými očekáváními. Peele je po dlouhé, hodně dlouhé době, autorem, jehož humor mi extrémně sedí. Velký palec nahoru za hudební doprovod a naprosto boží Lupitu Nyong'o.

    • 21.5.2019  12:42

    Tyhle umírací filmy umí být snad jen plačtivé nebo až afektovaně veselé. Nicméně ani v tomto případě jsem se nedokázal naladit na vlnu a cítit ke dvojici podvodníků nějaké pozitivní emoce. Poslední prázdniny se s podobnou zápletkou dokázali vyrovnat o něco lépe. I když neměly krásné záběry na africkou přírodu.

    • 21.5.2019  11:56
    Pad Man (2018)
    ***

    Arunachalam Muruganantham je určitě zajímavou postavou s dechberoucím a silným příběhem. Muruganantham neustále sváděl boj mezi tím, co považoval za důležité a okolím, které jeho počínání nechápalo a silně odsuzovalo. Je to příběh srdceryvného odříznutí se od důležitého okolního světa pro vyšší zájem a Padman si z tohoto příběhu bere ty nejdůležitější momenty. Kumar v roli Lakshmiho odvádí svým civilním projevem a emocemi v obličeji kus dobré práce. Je v něm vidět ten dobrák, který bojuje okolí, ale i se sebou samým. Film samotný mu však dějově není přílišnou oporou. Jeho edukativní charakter je jasný, ale nemůže se stát jediným ani hlavním hodnotícím kritériem.

    • 19.5.2019  21:51
    Klec (TV film) (2019)
    **

    Klec je snímek, který je nejsilnější v komornosti, každý vedlejší motiv je zbytečně rozbředlý a celkovou strukturu narušuje. Marek Epstein bohužel nedokáže spoustu situací řešit elegantně a zbytečně se pouští do odboček a otoček, které dílo jako celek oslabují. Překvapilo mě režijní vedení Jiřího Stracha, který naprosto ctí onu komorní atmosféru. Soustředí se na jeden byt, konfrontaci dvou lidí a dává prostor diegetickým zvukům, jednoduchý hudební doprovod se ozve jen občas. Vizuální stránka bez problému, takhle by měl televizní film vypadat. Extrémně problematický je ale závěr, který sází spíše než na logiku na efekt. Celému snímku ale vráží kudlu do zad a ukazuje slabost scénáře v celé jeho nahotě.

    • 19.5.2019  12:06
    MasterChef Česko 2 (TV pořad) (2019)
    ***

    První český Masterchef, kterého jsem opravdu poctivě sledoval. Líbí se mi, že Nova našla slušný balanc mezi originálem a lokálními potřebami. Není tak vyhrocené ani svižné jako americká verze, na druhou stranu to nemá ani tu otravnou repetičnost a někdy až absurdní dramatičnost. Porotci působí nápomocným dojmem, až se zdá, že jsou přítomni opravdu po celou dobu vaření. Těžko ale říct. Jejich vztah k soutěžícím na míle vzdálený tomu z originální série. Tady se až tak nehraje na jejich absolutní nadřazenost, ale spíše je vše na vlně rovnosti. Což je mimochodem někdy na škodu, a nemyslím si, že by porotci museli ze sebe dělat tak často šašky. Pod úrovní je někdy i jejich komunikace se soutěžícími, kterou mi hlava nebere… Na rozdíl od americké verze jsou porotci hlavně kuchaři a ne televizní hvězdy. Je to cítit hlavně v částech, kdy musí mluvit. To totiž není jejich silná stránka a někdy působí trošku úsměvně. Některé díly se ale pohybují dost za hranou a celek hodně shazují. Strašný průšvih je třeba vaření v pražském hotelu s divadelním představením ze strany hostů. To je fakt trapas, a ačkoli zpráva, kterou autoři předávali je jasná, šíleně to skřípe. Účast jednoho z porotců přímo v kuchyni, který měl soutěžícím “šlapat na krk”, ale dostává se spíš do vedlejší role přicmrnádavače je taky zbytečná. Další velký průser je díl, kde soutěžící museli pracovali s hmyzem. Absolutně nechápu, proč tam podobnou “legraci” autoři dávali. Porotci nad výslednými produkty div nezvrací, dělají si z toho srandu a jeden dokonce dává soutěžící do vlasů kobylky. WTF? Tenhle humor ze základní školy by úplně neměl být součástí vážně míněné kuchařské šou. Více respektu k jídlu by tomu tedy rozhodně slušelo více. Nepochopitelný je i díl, ve kterém soutěžící, kteří již soutěž opustili mají šanci na návrat. Zpět se dostane třeba žena, která vaří všechna jídla na jedno brdo (halušky na španělský způsob?), nebo mladík, který porotcům naservíruje nepoživatelné jídlo, protože při vaření neochutnával! Na druhou stranu to má i silné momenty. V dílu s hmyzem například dostanou soutěžící za úkol napodobit signature dish jednoho z porotců. Ač jsem o něm neměl úplně valné mínění, jakmile se pustí do vaření, je jasnou hvězdou dílu. Najednou není tak ztrnulý a je ve svém živlu. Jeho vaření je jeden z nejsilnějších momentů celé soutěže. Tahle řada Masterchefa je rozhodně velkým pokrokem, a až na některé nepříliš vydařené momenty spíše funguje. Pokud budou tvůrci ve své práci pokračovat, věřím, že vytvoří silnou kuchařskou reality show, na kterou bude radost se dívat v každý její moment. Hodnocení přidám až po zhlédnutí posledního dílu, komentář si spíše odkládám, v případě potřeby ještě doupravím.

    • 17.5.2019  17:46
    Survivor: David vs. Goliath (TV pořad) (2018)
    ***

    Po delší době soutěžící, kteří nejsou úplně sterilní. Jediné co to kazí je formát, ve kterém se Probst snaží šokovat a mění věci, které po několik let úspěšně fungovaly. Vypadnout se správně použitou skrytou imunitou je totiž hodně smutné. Divácky se asi může jednat o atraktivní akt, ale z hlediska daných pravidel hry to úplně košér není. Na můj vkus je těch imunit pořád docela hodně a jejich hledání je čím dál větší trapas. Posledních několik řad jsem do konce neviděl. Nicméně pokud se nepletu, tohle je jedna z mála, kde se podařilo využít dokonale všechny možné výhody a to ještě v jedné kmenové radě. David vs. Goliath rozhodně nepatří mezi řady s předvídatelným průběhem. Postavy u moci se stále mění a vzhledem k charakteru jednotlivých soutěžících lze jen těžko předpokládat kdo s kým půjde. Jinak tedy k soutěžícím. Je jich tu hned několik, které se budu minimálně týden pamatovat, což je pozitivní. Vítěz bohužel mezi nimi není. Angelina je fakt úlet, podobně smýšlející figurku, která žije ve vlastní dimenzi jsme tu už dlouho neměli. Gabby, která se psychicky hroutí i při tom, když říká jak je silná a vymýšlí velké tahy, OMG. Zbytek spíš v pozitivním, Christian a Davie mají ještě relativní potenciál. Oba za sebou nechali pěkný příběh bez zbytečné hořkosti. Přestože docela dobré, příští řadu pravděpodobně zase vynechám. Mám spíš než pocit radost pocit strašné spousty ztraceného času.

    • 17.5.2019  17:35
    Mamon (TV seriál) (2015)
    ***

    Dost to kazí závěr, i když Mamon jako celek funguje dobře. Ten závěrečný díl je prostě trochu úlet, zbytečné dovysvětlování, trapné pomrknutí nakonec, postavy, které najednou jen tak na jednu žádost mění svůj charakter. No nic moc. Ale jinak je to opravdu dobré a funguje to ve většině ohledů. Je samozřejmě třeba přistoupit na tu hru a příliš neřešit.

    • 17.5.2019  15:46
    To (2017)
    odpad!

    Dost špatné, ale už při pohledu na trailer druhého dílu mi došlo, že tohle točil tvůrce Mámy. Dost se tomu filmu podobá. Průser je, že scény, které mají být děsivé absolutně nefungují, a že si autoři nedokázali poradit s faktem, že knižní předloha 1. nemá děj, 2. má dvě naprosto svázané části, které není úplně snadné oddělit (a nebo hůře prezentovat jako dva díly). Nejvíc to trpí naprostou uspěchaností. Trochu věřím, že kdyby To vzniklo jako seriál, mohlo by spoustu věcí lépe doznít. Takhle je to v několika momentech zkratkovité a zároveň doslovné. Až to působí směšně. Trvá se tu na některých scénách nebo slovech z předlohy, které takhle samostatně a odtrženě naprosto postrádají svou sílu a působí spíš legračně. Bill Skarsgard je super, nic prosti němu, ale Pennywise je tu degradován na figurku, která se prostě neustále někde objevuje a nic z toho. Hodně se také sází na IT, ale je to hnus. Staré dobré masky dokážou odvést mnohem více práce. Slet "děsivých" scén, které ovšem nestaví na atmosféře, ale na prostém "šokování" a "útočnosti" tak prostě na poli celovečerního filmu nemůže fungovat. Možná jako film atrakcí, pokud někoho ty jednotlivosti zaujmou. Dle hodnocení soudím, že ano. Pro mě díky své dementnosti velmi obtížně sledovatelné.

    • 17.5.2019  15:38

    Tyhle pomalé sranděry se docela často dokážou tvářit, že jsou chytřejší než ve skutečnosti jsou. Sledovat Toni Collette jak v tmavé místnosti pomalu staví své modely, to v sobě nějakou atmosféru má samo o sobě. Je to snad pohled do nitra? Vyrovnává se s posledními dny? Blázní? Tyhle otázky létají ve vzduchu a ve filmu se toho až tak moc nestane. Tvůrci to nechávají na postavách. Nuda. Ale vlastně, občas tam něco je. Něco co docela funguje. Nehoda. Model nehody. Minimálně to zapůsobí. A pak posledních pár minut. Ty jsou tu občas nazývány masakrem, i když o žádný masakr se nejedná. Ten závěr je ale protipól. Dneska v podstatě máme artové horory, které jsou plíživé. Nebo se jim tak alespoň říká. Jsou pomalé a většinou si nabubřele hrají na velká niterná dramata. A pak horory, kde matky chodí po stropě a mlátí do něj hlavou. Nebo se sekají a divně hýbají rukama. Hereditary obě tyhle sračky spojuje do jednoho filmu. A to je vlastně docela originální. Jinak i při plném uvědomění co vlastně sleduji jsem tomu taky skočil na špek. Pár scén mě bavilo.

    • 14.5.2019  19:22

    Bláznivá dovolená docela slušně balancuje za hranou trapnosti a nebojí se padnou obličejem až hluboko do největších sraček. Klobouk dolů. Hodně by ale pomohlo, kdyby tvůrci občas ubrali z plynu a soustředili se více než na chrlení jednotlivých gagů na jejich načasování.

    • 14.5.2019  19:19

    Zdá se, že Zloději zelených koní mají všechno k tomu, aby byly zdařilým počinem. Zajímavé postavy, mezi kterými je jasně citelné pnutí, ne úplně běžné téma s puncem dobrodružství, jasné motivace a něco nepříjemného, co všudypřítomně pomrkává z pozadí. Velmi pravděpodobně jsou tato pozitiva dána předlohou Jiřího Hájíčka, ale zrovna tuto knihu jsem nečetl, takže těžko soudit. Film s danými proprietami pracuje, ale bohužel se mu rozpadají. Částečně je i na vině i Pavel Liška, který svým herectvím zastiňuje všechny ostatní a ztrhává na sebe veškerou pozornost. Marek Adamczyk mu bohužel nedokáže ani sekundovat a jeho postava se i přes svou nespornou důležitost dostává až někam na třetí koleje.

    • 10.5.2019  10:44

    Mám pocit, že tomu hodně (ne)pomáhá zvolená forma. Díky ní získávají Teheránská Tabu na snové atmosféře a spousta neduhů zůstává skryta pod ní. Snímek ale ze stejných důvodů ztrácí i velikou část ze své naléhavosti. Nepůsobí jako by byl ukotven v aktuálním čase a nějakém jasném prostoru. Co se zvolených témat týče, je dobré, že nejsou většinou šokující a ani autoři nemají ambice výrazně útočit a burcovat. Většina věcí je podána věcně a postavy je řeší podobně jako další životní rutiny. Celé je to zabaleno do naprosto běžných životů ne úplně průměrných lidí žijících v životem tepající íránské metropoli a působí téměř jako běžné hořké drama, které seznamuje diváka se stinnými stránkami jedné části světa.

    • 10.5.2019  10:07
    Pose (TV seriál) (2018)
    *****

    Hodně silné, ambiciózní, ale hlavně nečekaně osobní. To poslední seriálu hodně pomáhá, vypadá to, že v tomto případě si celý štáb neskutečně sedl, díky čemuž má Pose strašně pozitivní flow, který dokáže strhnout i diváka. Silné postavy, které jakoby byly odrazem opravdu existujících osobností. Bezvadně zahrané, daří se přenášet snad každou emoci na diváky. Murphy není přehnaně doslovný, spoustu věcí není vysvětleno skrze nudné monology, ale stačí jediný pohled. Necítím se dostatečně fundovaný k tomu vynášek tak silná oznámení, ale i vzhledem k tvůrčímu týmu a obsazení se dost možná jedná o největší queer událost v dějinách televize. Hodně dobře to funguje, a to i přes to, že samotným bálům jsem v průběhu na chuť nepřišel, ale působí na mě podobně jako například reklamní vložky v Six Feet Under.

<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42