Dudek

V prvé řadě funkční film, který se nesnaží vnucovat nikomu svůj názor, ba naopak se pokouší vyvolat diskuzi. Myslím, že se mu to do jisté míry povedlo. Bez zbytečně přehnaného sentimentu nás seznamuje s jednou naprosto obyčejnou třídou se vším všudy. A když píši se vším všudy, opravdu to tak myslím. V tomto snímku se totiž podařilo perfektně podchytit mentalitu všech postav a hierarchie třídy je vyobrazena na jedničku.Tvůrci se nám nesnaží ukázat více než je třeba (snad jen scéna z večírku z tohoto schématu vybočuje) a už vůbec se nepokouší nastartovat v divákovi citovou vazbu ke kterémukoli z hrdinů. Klass je perfektní ukázkou snímku, který stojí na své realističnosti a ničem jiném. To jak je všechno přirozené a přesně trefené opravdu nahání husí kůži. Šikana není nijak zvlášt přehnaná, působí věrohodně a její postupné narůstání je očekávatelné a přijatelné, nelze se nad ním podivovat. Rozdělení snímků do jednotlivých kapitol skvěle koresponduje se snahou ukázat šíkanu v jejím přirozeném vývoji. Postupné navyšování napětí mezi jednotlivými postavami však bohužel skončilo přesně tak jak jsem očekával. A ten závěr se mi zdál příliš zbytečný a nezapadající do celkového konceptu. Jen kvůli němu nemohu tento snímek označit za sofistikovanou filmovou studii šikany, tím totiž jeho většina opravdu je.

Kazzašský dovoz, Timur Bekmambetov, dokazuje, že stopáž je pouze relativní. Jedním slovem strhující jízda, kde scéna střídá scénu takovým fofrem, že většina diváků ani nestačí vydechnout. Jistým odpočinkem je prostředí část, která ač nemá tak šílené tempo, neustále funguje a baví. Wanted není snímkem, který by si chtěl od začátku zakládat na brilantním nápadu a promyšleném scénáři, ale filmem, který chce hlavně bavit (a vydělávat) a to se mu daří na jedničku. Audiovizuální bomba, která dokáže bavit každou sekundou. Navíc opět v hlavní roli Česká republika, které poslední dobou může spousta známých postav děkovat za svou existenci.

Letošní rok se ještě zdaleka nepříblížil svému konci, a ač nás čeká ještě spousta filmových lahůdek, nebojím se napsat, že pixarovský animák WALL-E je filmem roku. Perfektně zvolený příběh má ten pravý punc i díky skvělému načaqsování. Příběh o první lásce, dětské naivitě a fascinaci vším novým umístěný do nepříiš lákavé budoucnosti musí totiž nutně zapůsobit na každého. WALL-E totiž není jen dalším animákem, ale hlavně perfektně vymyšleným snímkem, ve kterém má každá věc své opodstatnění. Pečlivě vsunuté hrané prvky jsou do snímku naroubovány až s překvapivou precizností a jedná se kouzelně zvládnutou spojnicí mezi minulosti (v podstatě současností - dobou kdy lidé ještě žili na Zemi) a současností (dobou kdy se planeta stala definitivně neobyvatelnou). WALL-E však není jen ekologickou agitkou, jak se může vzhledem k okolním komentářům zdát. Jedná se o příběh téměř až biblický. Vždyť narážky na první příběh o lásce (Adama a Eva) nebo dokonce osidlování planety jsou více než zjevné. Tomuto snímku se podařilo představit dospělý animovaný film bez zbytečných berliček. WALL-E stírá rozdíly mezi animovaným a hraným. Miluji tenhle film.

Geniální, bralintní, bezchybný - to jsou slova, která bych s filmem nepojil, ale rozhodně bych se nebál tyto superlativy použít při hodnocení jednotlivých scén. Úvodní přepadení banky, útěk Jokera z věznice to jsou scény, které v mé hlavě zůstanou ještě sakra dlouho a nejsou jediné. Dark Knight je perfektní film, ale perfektní hlavně z hlediska posledních několika let. Letošní rok je vůbec příjemným probuzením, neboť se opět začaly točit snímky, které dokáží zapůsobit. Ovšem stejně jako většina ostatních hitů má i tento své mouchy a tentokrát nejsem schopen se přes ně přenést. První část je, řekl bych, otřesná. Sice je tu opět spousta nesmírně povedených scén, ale jen ty bohužel nestačí. Nejhorší slabinou je dějová linie okola Harvey Denta (výborný Aaron Eckhart) a nepříliš povedená je i samostatná vyšetřovací část. Batman zde příliš prostoru nedostává, což je nám "vynahrazeno" zbytečnými akčními scénami - třeba hned ta druhá v prvních deseti minutách, kde se zcela nepochopitelně objevuje na pár vteřin Scarecrow. Ale rád bych se vrátil k prvně jmenovanému. Nolan se tentokrát rozhodl vyhovět zejména těm, kteří příliš neopěvovali psychologickou rovinu sledující postupný zrod legendy, takže tentokrát se na psychologii téměř vybodl a nastavil jen nepříliš vyvedený odvar s chabou motivací, kde se nic moc neděje a najednou je tu Two face. Ačkoli druhý záporák na mě zapůsobil mnohem více než hlavní Joker (a jeho podivně ukončené řádění), musím konstatovat že je velmi pokažený a opět spíše zbytečný. Většina neakčních scén s Harvey Dentem totiž jen stojí na tom, že divák ví co se s ním stane - ano, chytré... Jenže druhá část tohoto filmu je diametrálně odlišná od té první, řekl bych téměř (!) dokonalá - konečně se totiž něco děje. Nezačíná jak by se mohlo zdát tou velkou akční scénou na motocyklu, ale o něco později, uvězněním a vyslýchání Jokera, po němž následuje brilantní akce, kdy máme možnost sledovat zároveň několik dějů - záchraná akce, útěk Jokera, rozhovor Harveyho s přítelkyní - (podobné jako útok na karavan v Hill have eyes, ale mnohem intenzivnější a funkčnější), po téhle části se totiž stane hned několik věcí. Více prostoru dostane Batman, můžeme sledovat zajímou - i když nereálnou - scénu dvou lodí, ze scény zmizí Harvey Dent a jeho zbytečné okecávačky. A děj má hned správný rytmus. Jako třešnička na dortu přijde originální - i když nudná - netopýři bitka se sonarem a hlavně můj oblíbený Two face, který však dostane trestuhodně málo prostoru. Nebýt té stominutové nudy obohacené o pár perfektních scén, nad plným hodnocením bych neváhal ani sekundu. Nakonec bych se ještě rád vyhádřil k ohodnocení Heatha, budiž mu země lehká, jeho výkon vůbec není zlý, naopak hraje dobře, ale je třeba uznat, že není výborný on, ale Joker, postava samotná. Takhle se se smutkem musím pohybovat v nižších patrech, pěkné tři jsou dostačující. Kde jsou Ti, co kritizovali, že Bond přestal být Bondem? Kde je komix? Proč jste tak vážní?

Harold & Kumar rozhodně není snímek, který si bez mrknutí oka zasluhuje plný počet hvězd, ale jedná se o solidní zábavu, která má několik příjemně překvapivých momentů. Tato až šokujícně nekorektní komedie začínáji, přiznejme si trochu jinak než jsme čekali. Zpočátku se totiž může zdát, že hlavním hnacím pohonem tu bude důraz kladený na fekální humor v těch nejméně vhodných okamžicích. Ale není to pravda. Jen co uběhne několik minut, dozvídáme se, že Harold & Kumar Escape from Guantanamo Bay je nejen komedie z příběhem, ale hlavně s dokonale uhozenou zápletkou, která dovede vytáhnout vtipy i z míst, kde bych je nikdy nečekal. Na jednu stranu se nejedná o žádný velký humor, ale jak řekl (napsal) EdaS spíš o "nezávaznou letní blbinu", na stranu druhou si nelze všimnou absolutně přesného timingu jednotlivých vtípků, které v celkovém kontextu fungují opravdu skvěle. Stačí se jen odreagovat a naladit se na správnou vlnu, Harold & Kumar, vám s tím však rádi pomohou. Komedie, překračující tabu, která si dělá srandu z věcí, o kterých se nevtipkuje.

Ač jsem měl chuť podívat se i na starší Zombieho počiny, po tomhle znásilnění hororvé legendy mě nějak přešla chuť. Horor bez napětí a jediného záchvětu atmosféry, u kterého při nejhorším usnete nudou. Zombie se rozhodl jít tou nejlehčí cestou a ač slibovat vyřešení Michaelovi motivace soustředí se jen na co nejvíce obětí. Jednotlivě vraždy jsou jasnou ukázkou samoúčelnosti, která je tak vytýkána druhému dílu (mnohem lepší než tenhle paskvil), a ač krev vypadá kurevsky dobře, plazící budoucí mrtvolky nedokážou vzbudit soucit. Navíc u většiny mordů si režisér až příliš lacině dopomáhá burácejícím hudební doprovodem a volume "vyhuleným" na maximální možnou míru. Na druhou stranu je třeba uznat, že Zombie vystavil remake na vlastní vizi příběhu a daří se mu příliš se nepodobat originálu, i když některé citace jsou příjemným překvapením... Bohužel přidaná psychologie působí více než trapně a funguje tak akorát k natažení děje o dalších čtyřicet minut. Michaelovo zatčení a následný vývoj ve vraždící němé monstrum nepůsobí příliš uvěřitelně, za což krom dementního scénáře může i nepřesvědčivý tlouštík v hlavní dětské roli. Sice je tu nějaký náznak trapného schovávání vlastní identity za maskou ("Mami nasaď mi posím masku...", první vražda a závěrečné seznamování se sestrou), ale tím veškerá psychologie končí. Kamarádství s vězeňským uklizečem (přístup do cel mají absolutně nedůvěryhodné osoby) nakonec dopadne další vraždou, která je již jasným úkazem, že efektivnost je důležitější než prosté bezeemotivní zabití, které by mělo být Michaelovou doménou. Tedy příběh si i několikrát odporuje a volí nelogické odpočky. Jistou funkčnost děje zaznamenává až druhá polovina, která se více blíží k originálu, i když pomalé sledovací pasáže jsou nahrazené rychlými vraždami - zajímavé že i okoukané scény pozbyly jakéhokoli napětí. A zejména závěr, který sice opět nemá grády ani atmosféru, ale působí mnohem lépe než celý zbytek filmu a hlavně skvěle pracuje s postavou Laurie, která se ukazuje jako zkušená divačka hororových filmů a dokáže se slušně bránit. Poslední scéna ovšem opět působí dost nepatřičně, úplná eliminace působí spíše namachrovaně, než že by se jednalo o záchranu série. Není nefunkční ale z pohledu režiséra na mě dýchla dojmem, že nikdo jiný než Zombie se zpracování Halloweenu chopit nesmí. SPOILER Na druhou stranu kdoví, neviděli jsme že by Michaela do té hlavy střelila :)

Bousmanův nejsouvislejší díl (kde se paradoxně pojí současnost s minulostí a dvěma různými liniemi), který vypadá spíše jako cvičení se v prolínačkách. Saw IV není až tak hrozný film, jak se dle mého hodnocení může zdát, kvalitativně se přibližuje spíše dvojce než trojce (ta měla krom solidního začátku hlavně povedené pasti), ale doplácí na minimum opravdu dobrých nápadů. Dějová linie je tentokrát dá se říct dobrá, hlavně začátek je nesmírně podařený, tedy scéna, kdy je vyšetřovatel lapen ve svém vlastním bytě, a z důvěrných prostor se tak stává nebezpečná velká neznámá. Jenže pak už to jde s příběhem jen z kopce a sledujeme klasickou nepříliš zábavnou natahovačku, která by měla skončit šokujícím twistem na závěr. Jenže ani to se tentokrát vyloženě nepovedlo. Závěrečná pointa ztrácí údernost předchozích dílů a o její povedenosti by se dalo dlouze polemizovat.

Příjemně minimalistické, s důrazem kladeným na uvěřitelnost. Povedlo se, předpokládaný vztah a následný vývoj příběhu se po hodině a půl ukázal jako přesný. Ne, to tentokrát není problém, ale naopak, klad příběhu... Na jednu stranu dobře odvedená práce - a několik parádních detailů - na druhou stranu jen těžko pochopitelná postava Roberta, která mě po celou dobu neskutečně iritovala. Plusem je i němčina, který opět dokazuje, jak krásným jazykem navzdory názoru je, mínusem pak zbytečně nadužívaná cigareta, jejíž důvody jsem sice chápal, ale tentokrát nedokázala posloužit jako zvýrazňující motiv, jak se tomu daří u většiny filmů. Celkově mírně nadprůměrná podívaná, která navzdory pomalu plynoucímu ději a nevýraznému příběhu uteče jako voda...

Naprosto příšerné, trojice medvídků se ve společnosti starého pána toulá lesem, což radostně doprovází naprosto zcestný komentář... Není to dojemné ani roztomilé, spíše nechutně vlezlé a odporné. Osobně neznám dítě, kterému by se tenhle večerníčkový odpad líbil, ale netvrdím, že žádné neexistuje... Dobrou noc.

Pilot Franka Darabonta je vcelku chutnou jednohubkou, která ovšem dokáže navnadit na další díly. Podařilo se mu efektivně skloubit atmosféru staré dobré krimi školy a současného moderního seriálu. Jeff Goldblum, ač jej sám nepovažuji za herce-tahouna, skvěle pasuje do své role a dává dokonce vzpomnout na takové detektivní velikány jako je třeba Poirot nebo Waltariho Palmua. Přesto se však nejedná o žádnou staromilskou nudu bez akce. Raines však sází na něco uplně jiného, vcelku originální prvek, kdy hlavní hrdina seriálu v podstatě diskutuje s dušemi zavražděných. Jediným problémem je, že oni mrtví jsou vlastně jen jeho představa, takže o případu vědí přesně totéž co vyšetřovatel sám. V podstatě se tak jedná o praktickou složku příběhu, která má divákovi přiblížit Rainesovi myšlenkové pochody (jakési nahrazení hlasu mimo obraz), o nic víc či míň. Jediným překvapením v pilotním díle byl příjemný konec, který je takovou třešničkou na dortu - a teď se raduji, že jsem nečetl obsah, ze kterého je tento konec zcela jasný. Zatím tedy spíše mírný nadprůměr, uvidíme jakým směrem se bude seriál dále ubírat...