ladynka

Nostalgický příběh "opravdové" lásky...

Election 2 je na tom filmařsky stejně jako první díl, snad jen vztahy jsou v obrazcech prezentovány ještě jasněji a s větší intenzitou. Propojuje jednotlivé postavy pomocí obdobných činností, aranžuje do stejných situací s tím, že vztahy se mezitím proměnily (a vytváří napětí, protože o proměněných vztazích ma jasno např. jen jedna postava a divák). Znovu se zaměřuje na hlavní postavy (Jimmy a Lok) a jejich prostředky, kterými se propracovávají k dosažení svých cílů. Lokova charakteristika je daná, vývoj prodělává Jimmyho charakter. Na něm a jeho vztazích snímek líčí obecnější roviny volby mezi loajalitou a přátelstvím proti moci a bohatsví. Dochází k nejrůznějším volbám a rozdělení cest (ve filmu symbolicky naznačené - viz Jimmy vs. Jet). Vyústění filmu dává varovný signál o setrvání ve společnosti, kde se jinak než nasilnými praktikami nelze prosadit. Organizace si tě přizpůsobí k obrazu svému (Jimmyho monstrózní stín poté, co se aktivně zapojil do špinavých způsobů). Tradiční triádnická loajalita už neexistuje, je přebitá touhou po penězích. PS: Podle mě jeden z nejdůležitějších (nejpolitičtěji zaměřených) filmů v období po roce 1997 v Hong Kongu.

Můj komentář

Každé dva roky si rada starších ze společnosti Wo Sing volí nového předsedu. Tentokrát přichází v úvahu dva hlavní kandidáti. Lok, který má respekt starších a proti němu ambiciózní Big D. Pro předsedu je však také nutné získat tzv. Dračí hlavu, symbol moci a vlády ve Wo Sing. Volba a pokusy o nalezení Dračí hlavy rozpoutají zápas mezi příznivci protivníků ale také mezi samotným Lokem a Big D… První myšlenka, která mě při sledování filmu napadla, byla, že Johnnie To opouští svou hravost (naštěstí ne docela), aby natočil dospělý film reflektující současnou situaci v Hong Kongu. Volí vděčné téma politických manipulací v hongkongské mafiánské organizaci. Děj je postaven na dvou povahově odlišně působících postavách: Na jedné straně symbol klidu a tradic (Lok), na straně druhé vláda peněz a násilí (Big D). Zároveň s nimi ožívá svět, kde je zákonem přání vůdce, úskoky, podplácení a násilí jako řešení problémů jsou naprosto běžné. Tím se film stává trochu problematický pro případného nevstřícného diváka. Není tu žádná vyloženě sympatická, "hrdinsky" vděčná postava, žádný charakter k identifikaci. A pokud si divák myslí že ano, závěr ho vyvede z omylu. Žánr gangsterského filmu je tedy jasný. Kde by však jiný režisér vytvořil rutinní snímek (např. Jiang Hu), Johnnie To originálně aranžuje (práce s mizanscénou) a komponuje záběry (střídání otevřené a uzavřené formy). Děj a žánr je pro film pouze základ, zbytek dotváří právě svébytný režisérův styl. Postavy jsou podle často proměnlivých vztahů komponovány do širokoúhlých záběrů, další informace vnáší otevřená forma záběru. Úhly kamery jsou přizpůsobeny pozici osoby nebo se váže na jejich stav (klasicky řadoví členové snímaní z nadhledu, prohrávající osoba usazená níže). Ve výsledku se Election jeví jako plnohodnotná studie soudobého gangsterského světa, kde nejsou důležité jen dialogy ale také filmová řeč, zejména díky výraznému autorskému stylu režiséra. Triáda Wo Sing je sice založena na demokratickém principu volby, ale jako mocenská organizace zrozená na zločinu a stavějící na násilí a korupci se nemůže oprostit od svých kořenů a podmiňuje tak jednání svých členů. Jakže to promlouvá jeden ze strýčků k Jimmymu: "Jimmy, if you stay in the Triad make sure you get absolute power… Otherwise, leave now…" PS: Wo Sing Society, jež ve filmu figuruje, je jedna z nejpočetnějších a nejznámnějších Triád (spolu s Yee On a 14K).

Mission, to je esence stylu Johnnie Toa. V podstatě jednoduchý příběh (co také natočit za 18 dní takřka bez scénáře :-) dává režisérovi prostor k experimentování. Žánr gangsterského filmu posouvá díky novému pojetí akce a komponování mizanscény. Důležitá tady totiž není samotná akce, ale i okamžiky před ní (tzv. statické záběry nehybných postav vytvářejících dojem spoutané energie skloubením pohybů kamery, střihu a hudby). Vztahy řadových členů triády odlehčuje černým humorem ("Je to jen jeden prst..."), prostor dostává i typický znak Milkyway snímků, princip náhody versus osud.