Adramelech

Název filmu: Mezi morem a politickou korektností. Žánrové zařazení: historický, mysteriózní, erotický, satirický. – Děj začíná v roce 1713 za poslední velké morové epidemie v Čechách, odehrává se na různých místech Evropy a končí opět v Čechách, ale v současnosti. Hlavním hrdinou je alchymista, který hledá lék proti moru a vynalezne elixír života propůjčující člověku relativní nesmrtelnost. Zhruba jednou za šedesát let požije alchymista dávku elixíru, jež mu umožní přetrvat dalších šedesát let v příjemném věku mezi třiceti až čtyřiceti roky; trochu stárnout přece jenom musí, aby nebyl nápadný. Elixír jej kromě toho činí imunním vůči nákaze jakoukoli chorobou nebo ideologií. Sledujeme osudy tohoto výjimečného muže, který během času prochází různými historickými epochami, politickými režimy a ideologickými proudy. Jeho manželky, družky a děti i jejich potomci umírají sešlostí věkem, zatímco on pouze jednou za čas změní své jméno, totožnost a zemi pobytu, což se ovšem v důsledku stále se zdokonalujícího systému evidence obyvatel stává pořád náročnějším. Adeptův modus vivendi mu umožňuje pohlížet na lidské dějiny objektivněji nežli těm, kteří mají k dispozici jen několik málo desetiletí aktivního života, a společenské i politické dění se mu jeví jako vývoj bez pokroku. Má lidský život smysl? Má význam o něco usilovat? Ano, pokud kvůli něčemu stojí za to žít, tak jsou to ženy. Jenom škoda, že mají tak krátkou trvanlivost.

Vlevo Lucifer, uprostřed Lilit, vpravo autor (26. 4. 2003)

Sen o ČSFD

(v noci ze 3. na 4. května 2022)

     Recentní podnět snu: V pondělí 2. května jsem odnesl do opravny monitor a zůstal jsem bez možnosti používat počítač a internet, což mi dost vadilo. V úterý jsem ze zoufalství vyluxoval koberce a utřel prach v bytě. Potom jsem si vzpomněl, že jsem ještě nepřečetl jednu knížku, kterou jsem si objednal z ciziny, a asi během hodiny jsem těch cca třicet řídce tištěných stran přelouskal. V noci se mi pak zdál následující sen.

     Listuji v brožurce The Chaldean Oracles. Na první pohled je patrné, že jde o lajdácké, tzv. čtenářské vydání. Chybí odkaz na zdroj, z nějž se překládalo, a chybí i jméno překladatele. Je tam pouze jméno editora. Asi někdo jenom přepracoval starší anglický překlad. Ještě větší průšvih je, že chybí číslování jednotlivých fragmentů. Dal bych přednost kritickému vydání s bohatým poznámkovým aparátem, nejlépe zrcadlové řecko-německé edici, protože němčina má lepší vyjadřovací možnosti než anglický pajazyk. V kapitole Hypostáze archontů se zarazím nad jednou větou. V duchu ji přeložím do češtiny a pak ji vyslovím nahlas, abych mohl posoudit, jak to zní. Zní to dost blbě. Takhle to autor určitě nemyslel. Chvíli přemýšlím nad lepším překladem a navrhnu jiný. Ten už celkem dává smysl.

     Náhle zmizí jedna stěna mého bytu, lépe řečeno promění se v mírně konvexní plochu skleněného vzhledu, která připomíná staré televizní obrazovky nebo počítačové monitory, dokud ještě fungovaly na bázi obrazových elektronek. Plocha začne poblikávat a potom skrz ni do pokoje vstoupí tři postavy. Že by se na mě přišli mrknout archonti? Ale kdepak, jsou to lidé, dva muži a jedna žena. Představí se mi jako osoby z vedení ČSFD. Jejich tváře ostatně znám z jejich tzv. avatarů, velcí šéfové své podoby neskrývají.

     Sdělí mi, že jedna americká firma vyvinula poměrně revoluční technické zařízení, které je však zatím ve fázi testování. Firma se obrátila na ČSFD s žádostí, aby testováním pověřila sto uživatelů, protože musí jít o osoby, jež často sledují filmy na webu. Poté obdržím příslušné elektronické hejble, které vypadá jako modem zkřížený s wifinou, z níž kouká kabel zakončený USB portem. Připojím-li tohle zařízení k počítači, objeví se dole na liště ikona s nápisem 5D. Když na ni kliknu, začne se mi film ukazovat na stěně bytu bez ohledu na to, jestli u ní stojí nábytek nebo na ní visí obrazy apod. Jenom není radno přibližovat se k „promítacímu plátnu“, protože to by mohl divák vpadnout do filmového děje, což by kupříkladu u některých hororů nemuselo být dvakrát příjemné. Zhruba za měsíc uspořádá ČSFD sraz uživatelů, kteří zařízení testovali, za účelem zjištění, jak byli s vynálezem spokojeni. Srazu se zúčastní i zástupci americké firmy, kteří budou platit pohoštění. Říkám, že to rád vyzkouším.

     Přišel jsem na sraz uživatelů. Koukám, že je tam i jeden můj známý. Z jeho nicku jsem nepoznal, že je to on. Dáme se do řeči. Ptám se, jestli zná osobně nějaké uživatele ČSFD a jací jsou. On na to: „Jsou celkem v pohodě. Jenom nedoporučuji bavit se s nimi o politice. Jejich názory pokrývají celé politické spektrum, takže nevíš, na koho narazíš, a nemá smysl se v hospodě hádat o politice, když se dá mluvit o filmech a vůbec o kultuře.“

Světlo poznání hledáme

jak můry nad plamenem

a to málo, co poznáme

stejně zas zapomenem

Světlo poznání hledáme

jak krtci v temné noře

a když už něco poznáme

bývá výsledkem hoře

Máme rozumu pochodeň

světlo ducha nám svítí

přesto bloudíme den co den

všude tma jak v psí řiti

:-)

Sen o Mesiášce

(v noci z 13. na 14. dubna 2022)

     Ocitl jsem se v roce 2010, ale pamatuji si celou „budoucnost“ až do velikonoc 2022. Volá mi nějaký chlápek, že by pro mě měl práci. Ne, nemusím se bát, že bych musel ráno vstávat. Byla by to práce na dvě odpoledne v týdnu plus dvakrát měsíčně noční směna. Plat takový, že by mi jej mohl závidět leckterý manažer. Bližší informace by mi sdělil osobně. No dobrá, domluvíme si schůzku v restauraci.

     Sešli jsme se. Muž má vizáž a vystupování bankovního ředitele. Říká, že aby mi mohl učinit nabídku, musí mi nejprve sdělit nějaké tajné informace, o nichž bych měl pomlčet i v případě, že bych o práci neměl zájem. Dozvídám se, že v Praze žije inkognito budoucí Mesiáška, Spasitelka světa. Na veřejnost vystoupí teprve až jí bude třiatřicet let, ale zatím se musí skrývat. Momentálně je jí dvacet. Církev, jejímž představeným je právě tento muž, proto shání někoho, kdo by jí obstarával nákupy a občas jí dělal společnost. Musí to být někdo, s kým se dá mluvit o magii, takže volba padla na mě. Kromě toho bych ji měl dvakrát měsíčně doprovázet na jejích nočních pochůzkách, kdy Spasitelka svazuje a rozvazuje věci, a dohlédnout na to, aby ji nikdo neobtěžoval. Jednou měsíčně bych obdržel šek a vybral bych v bance peníze, z nichž bych si vzal svůj plat a zbytek peněz bych odevzdal Mesiášce na její životní potřeby. První šek mohu převzít ihned. Ptám se, jestli si slečna nemůže objednávat zboží přes internet. To tedy fakt nemůže, protože oficiálně neexistuje a nevlastní občanský průkaz ani žádné jiné doklady. Zatím musí žít v naprostém utajení. Zajímám se, kde se slečna narodila a co je vůbec zač. On na to: „My věříme, že se nenarodila, nýbrž že se objevila. Když přišla do naší modlitebny, bylo jí deset let. To jsme ještě byli evangelická církev. Dívenka prohlásila, že je Boží dcera a Spasitelka světa. Aby nás přesvědčila, udělala pár zázraků a my jsme v ni uvěřili. Od té doby se o ni staráme, což budeme dělat až do doby, kdy se ujme svého poslání.“ Táži se, zda vůbec někdy chodila do školy. Ne, pokud je známo, tak nechodila. Vzdělává se sama. Už v deseti letech ovládala všechny hlavní světové jazyky a několik mrtvých jazyků. Můj další dotaz zní, kdo jí dělal společnost v době mezi jejím desátým a dvacátým rokem. Odpověď: „Už několik osob, ale všechny vyzradily tajemství a záhy poté zemřely.“ Chci vědět, jak zemřely. „Staly se obětí Božího hněvu. Někoho zabil blesk, někoho roztrhal tygr...“ A zdalipak si holka sama vaří, pere a uklízí? Odpověď: „Říká se, že ji obsluhují andělé. Možná je to pravda, možná ne. Každopádně jsem ji nikdy neviděl něco dělat, tedy kromě toho, že by četla, kouřila nebo pila víno, aby se posílila pro svůj budoucí úkol.“ Říkám, že tu práci beru. Obdržím první šek a její adresu.

     Zazvoním u domovních dveří. Slečna mě pustí do domu a pak do bytu. Představí se jako Mařena. Je to velmi pohledná a mimořádně inteligentní žena se smyslem pro humor. Předám jí obálku s bankovkami, obdržím seznam věcí, co jí mám koupit, a zároveň i peníze na nákup. Hm, dva kartony cigaret, šest lahví vína atd. až po dámské vložky. Vracím se s nákupem a slečna mě pozve dál. Povídáme si, popíjíme a posléze skončíme v posteli. Hleďme, tak jsem právě ojel Boží dceru... Za dva dny mě čeká noční směna. Božská děva půjde rozvazovat a svazovat budoucnost světa a já ji budu doprovázet. Setkáme se před domem v 19 hodin.

     Sešli jsme se a já koukám, že si na to oblékla minisukni. Jsem zvědavý, co se bude dít. Slečna mě vede do baru a začne pařit jak o život. Mám co dělat, abych jí stačil. Posléze se mě zmocní únava a ona se zdá být také trochu malátná. Vytáhne z kabelky hrst bankovek, podá mi je a přikáže: „Dojdi koupit koks. Za všechno. Támhle od toho chlápka v rohu.“ Přinesu žádané, dáme si lajnu a jsme zase svěží. Napadne mě, že není divu, že se budoucnost v následujících dvanácti letech vyvíjela tak, jak se vyvíjela, když ji řídila podnapilá a zfetovaná ženská. Ona zachytí moji myšlenku a uklidňuje mě, že všechno běží podle Božího plánu, a že svět je třeba nejdřív pořádně rozesrat, aby jeho spása byla tím velkolepější.

:-)

Sen o stavební firmě

(v noci z 5. na 6. srpna 2021)

     Objednal jsem si stavební firmu, aby mi zvětšila byt, protože už nemám kam dávat knihy. Tato firma to umí udělat tak, aniž by tím jakkoli ovlivnila poměry v domě. Včera se tu motali dva její zaměstnanci a několik hodin něco proměřovali v předsíni. Pak ještě změřili laserem vzdálenost okenních tabulek v kuchyni od okenních tabulek v ložnici a odešli s tím, že po zbytek pracovní doby budou i nadále pracovat na mé zakázce, ale na jiném místě. Dnes přišli znovu a přitáhli s sebou jiné přístroje než včera.

     Jeden z pracovníků na mě volá, abych se šel na tu novou cimru podívat. Vejdu z kuchyně do předsíně, ale žádnou změnu nevidím. „Pojďte za námi,“ vyzve mě pracovník. Jdu a ocitnu se v novém pokoji. Říkám, že mám dojem, že jsem v předsíni prošel stěnou, na které mám věšák na šaty. „Ten věšák klidně můžete používat dál,“ poučí mě druhý pracovník, „teď tu ale máte navíc ještě vchod do dalšího pokoje.

     Rozhlížím se po místnosti. Není tak úplně prázdná. Je v ní psací stůl a židle, na stole stojí počítač, na židli sedí zrzavá slečna. Koukám, že ji znám. Je to Šárka N., moje bývalá kolegyně z ČTK. Šárka zapne počítač, který ovládá hlasovou komunikaci s uživatelem, a začne jí nabízet přehrání zpráv z různých zahraničních zdrojů. Šárka oznámí, že by chtěla slyšet zprávy těch a těch televizních a rozhlasových stanic. Pak si nasadí sluchátka a začne ťukat do počítače český překlad. Oslovím ji, ale zdá se, že mě neslyší. Položím jí ruku na rameno, ale nereaguje. Pak jí ještě sáhnu na prsa, protože toho si ženy většinou všimnou, ale ona nezaznamená ani to.

     „Jak víte,“ vysvětluje mi jeden z pracovníků, „zvětšujeme byty tím způsobem, že někde vyřízneme kus prostoročasového bochníku a přeneseme jej do klientova bytu. Někdy se však stane, že tam uvízne nějaká časoprostorová smyčka, třeba menší dinosaurus nebo zrzavá slečna. Podle předpisů ji musíme odstranit. Ta holka by vám stejně k ničemu nebyla a jenom by vám tady zabírala místo. – Franto, přines tu dočišťovací mašinu!“

V světě chtěl jsem rozpoznat

skrytá Boží slova

Naivní jsem jako had

hloupý jako sova

Vlastniti jsem toužil kdys

pravdy velký krajíc

Jsem však slepý jako rys

pomalý jak zajíc

Kde jsou moje cíle dnes?

Proč mám program jiný?

Nevěrný jsem jako pes

jak mravenec líný

Nespatřím tkát světa stav

v nitru Boží dílny

ač jsem skromný jako páv

a jako vlk mírný

Neděsí mě Boží hněv

raděj koukám jinam

Jsem už slabý jako lev

jak slon zapomínám

K čertu s touhle robotou

křídla zlomila se

Přec má duše čistotou

září jako prase

Sen o Posledním soudu

(v noci z 9. na 10. března 2021)

     Na webu se objevila zpráva, že letos přijde Poslední soud. Je tam uvedené přesné datum a hodina s tím, že událost začne na Letenské pláni v Praze. Pomyslím si, že lidem už fakt hrabe. Je to typický fake. Poslední soud se přece má odbývat v nebi a ne na nějakém plácku a když už, tak by snad lépe posloužil kopec, třeba Vyšehrad nebo aspoň Petřín, tedy pokud to nutně musí začít v Praze. Přesto se tam ze zvědavosti jdu podívat.

     Shromáždili se tam nějací lidé, ale není jich nijak mnoho. Nic se neděje. Najednou se na pláni objeví tři andělé s pozouny. Měří dobré dva metry a mají křídla jako husy. Jeden má lidskou hlavu, druhý tygří, třetí hlavu divokého kance. Lidé začnou s až nedůstojným spěchem ustupovat. Já naopak vykročím andělům vstříc.

     „Zdravím, pánové,“ oslovím je. „Vy jste henochiánští, že? A jakpak to, že tady vidím jenom tři polnice, když podle Apokalypsy jich má zaznít sedm?“ Odpoví mi anděl s lidskou hlavou: „Na smetení toho vašeho bordelu budou stačit tři.“ No dobrá, nebudu se hádat se třemi dvoumetrovými borci. Těším se, že ještě před koncem světa uvidím tygra a kance troubit na pozoun.

Svoboda projevu je iluzorní pojem. Jen zkuste jít do ulic a demonstrovat proti homosexuálům či ukrajinským banderovcům, za národní socialismus, propagovat kanibalismus anebo lidské oběti. Se zlou se potážete!

Chceš silou ducha prorazit

a směle pohnout dějinami?

Dej si, človíčku, raděj klid

Dějiny spíše hýbou námi

a lidské lodi hrdá příď

už nenávratně míří v řiť

Totéž téma zpracované pro osoby s idealistickým světovým názorem:

Člověk hoří jako knot

duch plamen rozdmýchává

už nastal obratu bod

zvadnem jak loňská tráva

Tu a tam se to stává

že Bůh svou vůli mění

měla nás čekat sláva

čeká nás znicotnění

Prý kosmickému dění

neprospěl lidský kvásek

je zapotřebí změny

jak herců, tak i masek

Budu si s Bohem prostě hrát

neb on si s námi také hraje

Svou paměť si chci zachovat

a pronést ji přes smrti kraje

Až budu zase do plen chcát

až dětské blafy budu jísti

tak budu v duchu počítat

staré lásky a nenávisti

A až si budu dudlík brát

ten dětský roubík proti křiku

zopakuji si vícekrát

starohebrejskou gramatiku

Vím, celkem není o co stát

však spatřím znovu krásy Prahy

Pod ženské sukně koukám rád

čeká mě výhled od podlahy

:-)

Již delší čas si vedu snový deník. Občas se mi zdají neexistující filmy. Jeden takový záznam zde na ukázku zveřejňuji.

Sen o elektřině a elementálech

(v noci z 18. na 19. dubna 2019)

     Sen měl formu filmového příběhu. Většinu děje, který se odehrával v alternativní minulosti, jsem zapomněl. Shrnuji aspoň hlavní ideje.

     K objevu elektřiny došlo už ve středověku. Elektrická energie se zatím používá výhradně ke svícení. Při hradech a tvrzích se staví malé vodní nebo větrné elektrárničky, které vyrábějí proud pro obloukové lampy. Prostý lid se o tuto panskou extravaganci nijak zvlášť nezajímá. Moci svítit jenom tehdy, když vítr otáčí nějakou vrtulkou, je přece hloupost, když louč nebo olejovou lampičku či člověk může zapálit pokaždé, když v noci potřebuje v baráku světlo. Stavět tepelné elektrárny s parními turbínami nikomu nepřišlo na mysl, protože princip parního stroje není znám. Každopádně však lidé vykročili na cestu technického rozvoje, který asi půjde rychle kupředu, protože jej církevní autority nezakazují a vrchnost jej dokonce podporuje.

     Vynálezce si je vědom nedostatků obloukové lampy a vymýšlí žárovku. Všimnul si, že spirála z kovového drátu se může rozžhavit natolik, že až svítí. Jenomže jak to zařídit, aby neshořela? Co takhle umístit ji do skleněné baňky, z níž by se odčerpal živel vzduchu? Skláři mu podle jeho náčrtu zhotovili několik vodních vývěv, které uspokojivě fungují, ale z jakého kovu udělat ten drátek, aby to pořádně svítilo a mělo to nějakou rozumnou životnost? Těžká věc, když o existenci wolframu se zatím neví. Vynálezce se rozhodne invokovat gnómy, kteří se, jak známo, vyznají v kovech, aby mu poradili, jak tento technický problém vyřešit. Vůbec netuší, že tím píchne do vosího hnízda.

     V přírodě žije množství živlových duchů, po lidských osadách i za jejich humny se potlouká celá řada strašidel a jiných jemnohmotných bytostí. Všechny tyto entity sledují lidské pokusy s elektřinou s obavami, neboť tuší, že technika by se v budoucnu mohla člověku vymknout z rukou, což by kromě lidí odskákali i oni. Je proto v jejich zájmu tomuto vývojovému trendu zabránit. Gnómové vodí vynálezce za nos a radí mu, aby místo kovové spirály použil zuhelnatělé bambusové vlákno a baňku naplnil dusíkem, ale nejsou schopni nebo ochotni mu vysvětlit, co to je bambus nebo dusík a kde se to dá sehnat. Vynálezce zapřísahá duchy, aby nemluvili v hádankách. Posléze podplatí gnómy sladkým vínem a oni mu ukážou ložisko rudy, z níž však hutníci nedokážou vytavit žádný kov. Gnómové připouštějí, že zpracování wolframové rudy je poněkud složitější.

     Jedna víla se materializuje, aby jej svými půvaby odvedla od nežádoucího a světu neprospěšného bádání. Dramatický příběh se rozvíjí a vstupuje do něj i lidská žena. Odhalí gnómové vynálezci tajemství zpracování wolframové rudy? Prosadí krásná svůdkyně, aby se lidé přiklonili k ekonomice s nulovým růstem? Jak dopadne soupeření obou žen o přízeň geniálního muže?

     Bohužel si nevzpomínám, jak to skončilo, ale byl to fakt parádní film.