Poslední recenze (1 041)
The Florida Project (2017)
Film ukazuje, jak žijí deklasované vrstvy americké společnosti. Hlavní hrdinkou je žena bez vzdělání a bez práce (pokud nepočítáme příležitostné krádeže a občasnou prostituci) s dětmi bez vychování, která horko těžko platí nájem, ale peníze na marihuanu má. Také už seděla v kriminále. „Nemůžu se zas nechat zavřít,“ vysvětluje své dceři. Prostě tak zvaná bílá spodina. Děti, jimž je ve filmu věnována velká pozornost, dovedou akorát tak dělat lumpárny a žebrat. „Nemáte nějaké drobné? Doktor říkal, že máme astma a musíme jíst hodně zmrzliny.“ Kromě toho se občas baví žhářstvím. Film byl zjevně natočený s cílem dojmout diváky a posbírat nějaké ty ceny za – blablabla. U mě se však minul účinkem, protože se nerad dojímám a osudy amerických socek mi můžou být ukradené. Kladně hodnotím herecké výkony, díky nimž film působil velmi realisticky.
Vesmírní žraloci: Nenažraná strana Měsíce (2022)
Ptákovina je to naprosto příšerná, ale kdyby Američané natočili tento film dříve, konkrétně tak, aby se v našich kinech začal promítat v září 1968, měl by veliký úspěch, protože diváci by jej vnímali jako protisovětskou satiru. To je důvodem, proč jej nemohu hodnotit jako odpad.
Dnes neordinuji (1948)
Jedna z posledních prvorepublikově-protektorátních limonád. Ničím mě to nezaujalo. Půvab němých filmů, kdy se tvůrci teprve učili zacházet s pohyblivými obrázky a zkoumali možnosti tohoto nového oboru umění, už nemá, a na to, že film může nést i nějaké sofistikovanější myšlenkové poselství, se ještě nepřišlo, aspoň ne v Čechách. Filmové triky byly prakticky neznámou věcí, takže film nemohl uchvátit vizuálem, a ženské se ve filmech ještě nesměly svlékat, pročež i tento bonus chyběl. V tehdejších filmech se nezřídka zpívalo. Zpěv je dodnes k slyšení ve starších filmových pohádkách, v některých parodiích a samozřejmě v muzikálech, což je zvláštní filmový i divadelní žánr, jemuž se vyhýbám. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby se filmové umění vyvíjelo jinak a zpívané vložky by ve filmech dodnes byly samozřejmostí. Tak třeba píseň vetřelce z filmu Vetřelec: „Když na sebe pohlédnu, tak se musím pochválit...“ To se mu to snadno chlubí, když mu design dělal H. R. Giger.
Poslední deníček (15)
Synopse filmového scénáře
Název filmu: Mezi morem a politickou korektností. Žánrové zařazení: historický, mysteriózní, erotický, satirický. – Děj začíná v roce 1713 za poslední velké morové epidemie v Čechách, odehrává se na různých místech Evropy a končí opět v Čechách, ale v současnosti. Hlavním hrdinou je alchymista, který hledá lék proti moru a vynalezne elixír života propůjčující člověku relativní nesmrtelnost. Zhruba jednou za šedesát let požije alchymista dávku elixíru, jež mu umožní přetrvat dalších šedesát let v příjemném věku mezi třiceti až čtyřiceti roky; trochu stárnout přece jenom musí, aby nebyl nápadný. Elixír jej kromě toho činí imunním vůči nákaze jakoukoli chorobou nebo ideologií. Sledujeme osudy tohoto výjimečného muže, který během času prochází různými historickými epochami, politickými režimy a ideologickými proudy. Jeho manželky, družky a děti i jejich potomci umírají sešlostí věkem, zatímco on pouze jednou za čas změní své jméno, totožnost a zemi pobytu, což se ovšem v důsledku stále se zdokonalujícího systému evidence obyvatel stává pořád náročnějším. Adeptův modus vivendi mu umožňuje pohlížet na lidské dějiny objektivněji nežli těm, kteří mají k dispozici jen několik málo desetiletí aktivního života, a společenské i politické dění se mu jeví jako vývoj bez pokroku. Má lidský život smysl? Má význam o něco usilovat? Ano, pokud kvůli něčemu stojí za to žít, tak jsou to ženy. Jenom škoda, že mají tak krátkou trvanlivost.