Adramelech

První český film v historii, kde herečka ukázala prsa. O hlavní roli měla velký zájem Adina Mandlová, ale její přítel Hugo Haas jí exhibování před kamerou zakázal. Role byla nakonec svěřena vídeňské herečce Hedy Lamarrové, která se tak zapsala zlatým písmem do dějin kinematografie. Tabu bylo prolomeno, ale ženy mužům dřívější útisk nezapomněly a dodnes jim jej oplácejí feminismem. Film vyniká dobrou kamerou a zapojením symbolických motivů do děje, mám na mysli zvláště motiv koně coby symbolu pudových sil. Také je tam krásný návod na svádění žen, i když nevím, zda by ještě dnes fungoval. Muž umístí do květu rostliny včeličku a rostlinu ženě podá. Ona cudně sklopí zrak, protože dobře chápe, že je to míněno jako výzva k souloži. Ne že by hned řekla „No tak jo, taky na to mám chuť,“ neboť ví, že slušná žena nezpřístupňuje svoji bliznu každému čmelákovi, který krouží kolem, ale nechá si věc projít hlavou a později za oním mužem přijde sama. Po romantickém úvodu následuje něco jako psychologické drama a film končí oslavou práce, budování a dělnické třídy. Záběry jak z padesátých let. Gustav Machatý musel být vizionářem, protože tím závěrem předběhl svoji dobu o dvacet let.

Z mého pohledu jde o čiročirý odpad. Vkus však může být různý. Na Zemi vyprodukované filmy o invazích mimozemšťanů platí mezi mimozemšťany za nejlepší komedie v celé galaxii. Dabují se do množství mimozemských jazyků nebo se aspoň opatřují titulky a prostřednictvím intergalaktu se dostanou i na ty nejodlehlejší planety. A diváci se všude válejí smíchy. Právě uměleckým hodnotám filmů, jako je tento, vděčíme za to, že Země byla vyhlášena za filmový skanzen galatického významu, a že pro mimozemšťany platí zákaz zasahování do pozemských záležitostí.

Film demonstruje ukázku vskutku originálního způsobu aplikace principu mumiální hermetické medicíny. Strašení, které tam předváděli, moc strašidelné nebylo, naproti tomu nevadila poměrně tmavá obrazovka, protože se tam většinou nic nedělo, takže aspoň nebylo třeba si domýšlet, co se tam děje. Sledoval jsem v ruském dabingu se slovenskými titulky. Ruština ve mně vyvolávala dojem, že film je ruský a odehrává se v Rusku, takže mě překvapilo, když si muži do stakanů místo vodky nalévali whisky. Není to vysloveně špatný film, ale postrádá nápady, které by příběh učinily dynamičtějším.

Film ukazuje, jak žijí deklasované vrstvy americké společnosti. Hlavní hrdinkou je žena bez vzdělání a bez práce (pokud nepočítáme příležitostné krádeže a občasnou prostituci) s dětmi bez vychování, která horko těžko platí nájem, ale peníze na marihuanu má. Také už seděla v kriminále. „Nemůžu se zas nechat zavřít,“ vysvětluje své dceři. Prostě tak zvaná bílá spodina. Děti, jimž je ve filmu věnována velká pozornost, dovedou akorát tak dělat lumpárny a žebrat. „Nemáte nějaké drobné? Doktor říkal, že máme astma a musíme jíst hodně zmrzliny.“ Kromě toho se občas baví žhářstvím. Film byl zjevně natočený s cílem dojmout diváky a posbírat nějaké ty ceny za – blablabla. U mě se však minul účinkem, protože se nerad dojímám a osudy amerických socek mi můžou být ukradené. Kladně hodnotím herecké výkony, díky nimž film působil velmi realisticky.

Ptákovina je to naprosto příšerná, ale kdyby Američané natočili tento film dříve, konkrétně tak, aby se v našich kinech začal promítat v září 1968, měl by veliký úspěch, protože diváci by jej vnímali jako protisovětskou satiru. To je důvodem, proč jej nemohu hodnotit jako odpad.

Jedna z posledních prvorepublikově-protektorátních limonád. Ničím mě to nezaujalo. Půvab němých filmů, kdy se tvůrci teprve učili zacházet s pohyblivými obrázky a zkoumali možnosti tohoto nového oboru umění, už nemá, a na to, že film může nést i nějaké sofistikovanější myšlenkové poselství, se ještě nepřišlo, aspoň ne v Čechách. Filmové triky byly prakticky neznámou věcí, takže film nemohl uchvátit vizuálem, a ženské se ve filmech ještě nesměly svlékat, pročež i tento bonus chyběl. V tehdejších filmech se nezřídka zpívalo. Zpěv je dodnes k slyšení ve starších filmových pohádkách, v některých parodiích a samozřejmě v muzikálech, což je zvláštní filmový i divadelní žánr, jemuž se vyhýbám. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby se filmové umění vyvíjelo jinak a zpívané vložky by ve filmech dodnes byly samozřejmostí. Tak třeba píseň vetřelce z filmu Vetřelec: „Když na sebe pohlédnu, tak se musím pochválit...“ To se mu to snadno chlubí, když mu design dělal H. R. Giger.

Předně bych si dovolil vyjádřit nesouhlas s tvrzením, které zaznělo ve filmu, totiž že zrzky nosí smůlu. Je tomu právě naopak a když se povedou, jsou pro muže skutečným požehnáním. Dají se najít všude, kde v populaci přetrvávají keltské geny, tedy hlavně v Anglii, Skotsku a Irsku, ale vyskytují se i v Čechách, byť vzácněji. Ta ve filmu docela ušla, i když to byla hrozná šprtka. – Během sledování filmu se mi v popelníku nahromadil větší počet vajglů odpovídající počtu přestávek na kouření, z čehož je patrné, že jsem se příliš dobře nebavil; filmy o infekcích u mě od doby covidové nějak ztratily na oblibě. Kdybych byl stejný systematik jako ta zrzka, spočítal bych po každém filmu vajgly v popelníku a před puštěním dalšího filmu bych popelník vysypal. Dále bych musel vypracovat způsob přepočtu množství vajglů na zde používanou pětibodovou hodnotící stupnici, přičemž by bylo třeba určitým způsobem zohlednit stopáž filmu. Na takové hračičky jsem však příliš líný, takže hodnotím odhadem.

Film o tom, jak afričtí migranti obohacují euroamerickou kulturu. Možná není natočený úplně nejlíp, ale námět se opírá o skutečně existující fenomén a bez ohledu na to, jak trapně je příběh opentlený, má toto filmové dílo do jisté míry etnografickou hodnotu. Popis konkrétního případu, který se stal v září roku 2001 v Anglii, kde bylo v Temži nalezeno torzo asi pětiletého černošského chlapce, viz zde: https://www.securityoutlines.cz/muti-vrazdy-temna-strana-africkeho-lecitelstvi/ - - - K problematice afrického čarodějnictví toho česky moc nevyšlo. Zájemcům o toto téma doporučuji: J. H. Neal: Kouzlo džu-džu hrozí (Praha 1969), Jaroslav Mareš: Jezero krokodýlích čarodějů (Pardubice 2002), Kateřina Mildnerová: Můj soused je čaroděj (Brno 2011), Malidoma Patrice Somé: Z vody a ducha (Ústí nad Labem 2007).

Bezvýznamný, nezajímavý film. ODPAD!

Každá doba má témata, proti nimž se vymezuje a která démonizuje, a pak zase jiná témata, jež propaguje a předkládá občanům, aby věděli, jaký mají, ba přímo musí mít názor. Tento film je ukázkou toho, vůči čemu se vymezoval režim, který zde panoval v padesátých letech minulého století. Tříminutový sestřih filmů z oblasti pozitivní propagandy z oné doby lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=OA0ewf5CS5Y  - - - Zvláště jsem ocenil scénu, která začíná v 0:25:50. Protirežimní aktivista utíká se štosem kopií textu Charty 77 a pronásleduje jej příslušník SNB. Kdyby byl disident dopaden, byl by zadržen, obviněn, souzen a uvězněn nebo by ho přinejmenším vyhodili z práce, tedy pokud někde pracoval. V parku natrefí na muže a ženu a žádá muže, aby u sebe kompromitující materiály schoval. Muž odmítá s tím, že se o politiku nezajímá, ale statečná žena si ochotně strčí papíry pod kabát a pak ještě pošle esenbáka špatným směrem. Možná jsem to trochu popletl, ale nějak takhle to v tom filmu bylo. Občané, kteří smýšlejí jinak, než se od nich vyžaduje, jsou pronásledováni státní mocí bez ohledu na momentálně vládnoucí režim, jenom míra represí se liší. Někdy jsou popravováni, někdy zavíráni do vězení, jindy jen šikanováni, ostrakizováni nebo očerňováni, aby tak či onak zmizeli z veřejného života. Mimochodem by mě zajímalo, kam zmizel protislámský politický aktivista Martin Konvička. Na Wikipedii údaje o jeho osobě končí rokem 2019. Pak se po něm nějak slehla zem. V každém totalitním režimu samozřejmě existuje také cenzura, jejíž snahou je potlačovat názory a informace, které jsou v rozporu s tím, co hlásá oficiální propaganda. Příklad ze současnosti viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-nevratne-poskozeni-albatros-nevyda-knihu-zpochybnujici-transgenderovou-identitu-40465793#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz  - - - Zkrátka mi to všechno přijde v principu furt stejné, stejné, stejné, přestože politické režimy se střídají jak apoštolové na orloji. Ale proč tady tohle všechno vykládám? Inu proto, abych divákům nabídnul pohled na toto filmové dílo v trochu širším kontextu.