Adramelech

Film je docela roztomilá oddechová blbůstka, ale já bych trochu přepsal scénář a pozměnil název: Sesterstvo putovních kalhotek. Kalhotky jsou totiž více než džíny předurčené k tomu, aby nosily štěstí. Proto je někteří muži – hlavně v mládí – sbírají. Znal jsem kluka, který je in natura ukládal do zábrusových prachovnic a každou nádobu označil štítkem se jménem jejich nositelky a datem sběru. V pozdějším věku tato mužská záliba ustupuje, protože člověk si nemůže z bytu udělat sklad dámského prádla. V mém pojetí by tento film asi vyzněl jako soft porno, ale i jedna z mých knižních publikací vydaná v roce 2020 byla řadou čtenářů hodnocena jako okultní pornografie, ačkoli se jednalo o ryze odbornou studii opírající se o seriózní, tři roky trvající výzkum.

Drama, z nějž plyne poučení, že když chlapovi uteče manželka, neměl by hned začít zmatkovat, a že za soumraku se na motocyklu nemá jezdit se zhasnutým světlem. Poctivě odvedený kus filmařské práce, ale samotný příběh se příliš okatě snaží brnkat lidem na city, což vnímám jako nedostatek. Ale ta mladá prodavačka byla dobrá: zdálo se, že je vysazená na zralé muže. A to ten mastičkář vypadal stejně zpustle jako já. Čekal jsem, že mu nakonec dá přednost před „grófem čínským“ (?), ale vyvrbilo se to jinak, byla to totiž – spoiler! – jeho dcera. Fakt melodrama, že by se z toho člověk... rozslzel. Přikládám záznam snu, který s tématem volně koresponduje a jehož děj je méně srdceryvný. - - - Sen o panně (v noci z 25. na 26. června 2021) - - -     Sedím s Martinem v hospodě a povídáme si. Přisedne si k nám nějaká mladá slečna a dá se s námi do řeči. Hovoří o tom, jaká je dnes skvělá doba a jak úžasné možnosti člověku nabízí. Například ona má v plánu studovat v zahraničí. Pak se zmíní o tom, že má jeden problém. Ačkoli je jí už osmnáct let, je pořád ještě pannou. Nechtěl by ji někdo z nás dvou uvést do sexuálního života? Sjedu holku pohledem. Není to žádná časopisová krasavice, ale rozhodně není ošklivá. Proč si o to neřekne nějakému svému věkovému vrstevníkovi? Třeba je vysazená na zralé muže. Stejné myšlenky se asi honí hlavou i Martinovi. Slečna na náš nedostatek nadšení zareaguje sdělením, že tomu, kdo na ní vykoná požadovaný skutek, zaplatí odměnu 200,- Kč. Zjevně jde o odměnu pouze symbolickou, protože dvě stovky nejsou v dnešní skvělé době nijak mnoho.      Říkám, že pro důchodce je to moc práce za málo peněz a že bych do toho nešel. Ale snad kolega, který je středního věku... Martin se vyjádří v tom smyslu, že by to bral, ale že od slečny žádné peníze nechce. Rozloučím se s oběma, abych jim poskytl příležitost domluvit se na organizačních podrobnostech, a když odcházím, zaslechnu, že Martin slečně vykládá o tom, na jak strašné problémy nám EU zadělala a že jejich důsledky dopadnou hlavně na mladou generaci. Nedivil bych se, kdyby slečna po jeho výkladu ztratila chuť na sex a šla skočit z mostu.

I na pohádku je to hodně naivní a nelogický příběh. Pochválit lze snad jen Madlin dekolt, o němž se zde už nejeden recenzent kladně zmínil, a ani já nemohu takový film označit za odpad. Dát aspoň jednu hvězdičku je v takovém případě slušnost.

Kdybych nečetl literární předlohu, asi bych byl s filmem spokojenější. Sice není vůbec špatný, ale ducha Grinova textu právě dvakrát nevystihuje.

Hlavními hrdiny filmu jsou dva mladí muži spíše prostšího ducha a jedna praštěná a úchylná holka. Přitom je to docela příjemné pokoukání. Řekl bych, že Jan Svěrák zde naťuknul archetyp, vůči němuž je česká duše vnímavá. (Nejblíže se nachází archetyp ztělesněný Švejkem. Jeho budějovická anabáze je také svého druhu „road movie“ a také se odehrává v Jižních Čechách: Tábor – Milevsko – Květov – Vráž – Malčín (Malčice) – Čížová – Sedlec (Sedlice) – Horažďovice – Radomyšl – Putim – Štěkno (Štěkeň) – Strakonice – Volyně – Dub – Vodňany – Protivín – Putim – Písek. A ani Švejk není právě prototypem intelektuála. Švejkova story je ovšem zcela asexuální, zatímco v Jízdě to dost eroticky jiskří.) Nedivím se, že film získal různá ocenění, i mně se líbil, ačkoli bych těžko dokázal specifikovat, co se mi na něm vlastně líbilo – kromě stavebních památek ve stylu jihočeského selského baroka a tehdy ještě mladičké A. Geislerové, samozřejmě.

Ke Kingově povídce Mlha se rád vracím. Včera jsem ji přečetl znovu a dnes jsem si podruhé pustil její filmovou verzi. Film je rozhodně dobrý, ale povídce se nevyrovná. Řada detailů vypadla a něco bylo pozměněno. V povídce je znamenitě vylíčena postava nesympatického právníka Nortona včetně podrobného popisu jeho vzhledu. Zmiňovaný je např. jeho sestřih vlasů za 40 dolarů a to, že při rozcuchání mu vlasy komicky odstávaly nad ušima. V textu mimo jiné čteme toto: „Norton byl bílý jako kus starého tvarohu.“ (Mlha, Praha 2007, strana 79) Ve filmu však hraje Nortona černoch, o němž toto rozhodně říci nelze. Také mu vlasy nemohly odstávat nad ušima, když byl ostřihaný prakticky dohola. To byl takový problém sehnat bílého herce odpovídající typu s vhodným účesem? O tom, co mě ve filmu zklamalo, bych mohl psát ještě dlouho. Toto byl jenom příklad. Nechápu, proč autoři, aspoň ti žijící, nezakážou realizaci filmových verzí svých próz. Aha, ony jim z toho vlastně plynou prachy. – Svého času se plánovalo natočení pornofilmu podle jednoho sexuálně-magického rituálu, který jsem sestavil. Ve filmu jsem se měl též mihnout ve vedlejší roli, avšak hlavně jsem měl být přítomen u natáčení kvůli tomu, abych pohlídal okultní stránku věci, aby nevznikl paskvil. Překvapivě tehdy protestovala moje přítelkyně, jíž se nezamlouvala představa, jak ve společnosti českých satanistů tančím kolový tanec proti směru pohybu hodinových ručiček a intonuji vokál U, zatímco uvnitř kruhu se činí dvě lesby v akci. Argument, že z toho budou peníze, ale přesvědčil i ji. Film se však nakonec nerealizoval. Proč? Protože na jeho natočení chyběly peníze...

Šimek a Grossman v jednom ze svých testů inteligence pro ženy pokládají tuto otázku: „Co dělá žena, když čeká miminko?“ a nabízejí tyto tři dopovědi: a) Sedí u okna a vyhlíží čápa. b) Zvýší spotřebu alkoholu. c) Nakupuje výbavičku pro dítě. – Morbidní historky o dětech, jež uslyšíme v jedné ze scén na začátku filmu (návštěva těhotné ženy u její matky a příbuzných), vzbuzují tušení, že by film mohl být určen příznivcům černého humoru, ale potom se to nějak zvrtne směrem k mysterióznímu psychotičnu. Co tím tvůrci chtěli říci? Že by strašidlo neomarxismu obcházelo už i Latinskou Amerikou? Nevím, ale tento film mě zrovna moc neuchvátil.

Z úvodního výkladu k filmu jsem vyrozuměl toto: Íránci nejdřív svrhli nějakého monarchu a zavedli u nich levicový režim, který znárodnil ropu na íránském území, kterou z mně neznámého důvodu vlastnili Američané. To se Američanům nelíbilo, tak se postarali o svržení levicového režimu a dosadili tam proamericky orientovaného šáha. Íránci jej po čase také svrhli, protože o amerikanizaci Íránu nestáli (sem je situovaný děj filmu) a výsledkem bylo, že tam začali mít teokracii čili zřízení ještě horší než předtím, co se tam začali montovat Amíci. Ze zkušenosti víme, že kam se nakýblují USA, tam to vždycky dopadne špatně, protože Ušáci nakonec potupně utečou a ponechají politicky rozvrácenou zemi jejímu osudu. Jiným příkladem je Afghánistán. Ne že bych fandil ručníkářům, ale závidím jim jejich temperament, s jakým tu revoluci provedli. Ludvík Vaculík svého času glosoval v jednom fejetonu zprávu o nějakém politickém převratu: „Už zase někde nějaký převrat, to je strašné. Ale když se nic nepřevrací, je to také strašné.“ Připojuji část záznamu tematicky korespondujícího snu z října 2012. - - -     (...) Náhle mě někdo zezadu pevně obejme pažemi. Všímám si, že ruce patří nějakému černochovi. Uvědomuji si, že bych prudkým pohybem hlavou dozadu mohl útočníkovi rozbít nos, ale nemám pocit, že by šlo o útok. Uchopím chlápka za zápěstí, ruce mu s jistou námahou roztáhnu a obrátím se k němu. Spatřím černého muslima a drahém společenském obleku s fialovým turbanem na hlavně. Přátelsky se na mě usmívá. Vedle něj stojí pěkná černoška ověšená šperky. Muslim prohodí nějaký bonmot. Mluví perfektní češtinou. Říká, že žiji v krásné zemi, která je však ke škodě občanů bohužel sužována hnusným režimem. Pak se rozhovoří o politice a o nutnosti svržení kapitalismu. Mezitím přijdeme do nějaké pasáže, kde i v tuto hodinu jsou v provozu restaurace. U stolků posedává a popíjí pár hostů. Napadne mě, že by mě černoch, jehož sako určitě stálo tolik, že já bych z těch peněz vyžil měsíc, mohl pozvat na pivo. Nikde ho ale nevidím. Rozhlížím se, a on stojí asi deset metrů ode mě a kyne mi, že se vrátíme stejnou cestou jako jsme přišli, jako kdyby chtěl, aby ho se mnou vidělo co nejvíc lidí.      Zastavíme se u nějakého zábradlí. Muslim říká, že hned teď půjde svrhnout kapitalismus v České republice, a že se za půl hodiny vrátí. Zajisté je mi známo, že islámský terorismus se ve světě těší jisté proslulosti. Ptám se, jestli muslimové mají v ČR nějaké zájmy. „Pokud vím, tak snad ani ne, nebo jenom tak normálně,“ odvětí muž. Tak proč nám chce pomáhat? Jeho odpověď mě dostane: „Protože já se na tu vaši neschopnost už nemohu dívat.“ Mám prý na něj na tomto místě počkat, ale určitě, a pak to spolu oslavíme. Když to říká, poprvé použije nějakou gramaticky chybnou vazbu. Zmocňuje se mě tušení, že černoch půjde provést kdoví co a potom to navlékne tak, že mě seberou místo něj. Podívám se na hodinky a odpovím: „Při Alláhovi, každá hodina je dobrá ke svržení režimu, tak proč by se to nemohlo stát ve čtyři ráno, ale že tady budu čekat ještě za půl hodiny, to neslibuji.“ Najednou je tu zase ta ošperkovaná černoška a šeptá muslimovi něco do ucha. Zaslechnu, co mu říká: „On to potřebuje s legendou.“ Žena se ke mně obrátí a začne mi vyprávět pohádku ve stylu Šeherezády, přičemž půvabně gestikuluje rukama a upírá na mě oči, jako by mě chtěla zhypnotizovat: „Byla, nebyla – Alláh to ví nejlíp – ve střední Evropě jedna malá, nešťastná země...“ Klíží se mi oči. Usínám. Vize se vytrácí.

Pro současného diváka bude tento film asi už jen nepříliš srozumitelnou alegorií kritizující někdejší, již poměrně dávné politické poměry. Nyní máme jiné poměry a jiné problémy a dnešní pocity nesvobody, tísně a strachu jsou jiné, než byly ty tehdejší. Proto je těžké s tímto filmem pocitově rezonovat. Ryze archivní záležitost.

Výrazně slabší než první díl. Pár sexuálních vtípků, trochu akce a jeden retard, to je zhruba vše. Satirický osten, v jedničce jasně citelný, je tady už hóóódně otupený.