Lima

Lima

Libor M.

Česko

3253 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
    • 16.4.2018  18:04
    Pokoj (2003)
    *****

    Při sledování tohoto neskutečnýho fláku jste v pozici laboratorní myši, či křečka, hozených do akvária ke kobře královské. To, co vidíte, se vám hnusí, ale jste tak hypnotizování pohledem kobry, že jen fascinovaně zíráte do jejích oči, tak dlouho, až vás had spolkne. Od tohohle exkrementu nespustíte oči, tím, jak je až galakticky hloupý, má své nepopiratelné charisma, ač to zní absurdně. Je to jako když hodíte do velkého mixéru Velmi křehké vztahy, Deníky červených střevíčků, Ulici, Ordinaci v Růžové zahradě, Esmeraldu, decentně pojatý libovolný díl Emanuelly a kompletní bibliografii Rosamunde Pilcher, smíchali to s Bleskem a Aha!, Tinou, Doteky štěstí, Moje chvilka pohody a Moje sladké tajemství, okořenili to Zdeňkem Troškou, Ovčáčkem, tureckými Hvězdnými válkami a nočními TV přenosy esoteriků na TV Barrandov, pořádně zamíchali a tuhle sračku vypili na ex, nebo se v ní rovnou utopili. Tohle si dám minimálně ještě jednou s dobře naladěnou partou. ___PS: Díky dramaturgům ´Festivalu otrlého diváka´ za vynikající titulky!!

    • 12.4.2018  21:47

    Dlouho, opravdu dlouho nepamatuji tak ladně plynoucí film. P.T. Anderson je Umělec, Day-Lewis předvádí nesnesitelnou lehkost herectví, Vicky Krieps je obrovský herecký objev a ta hudba, ta geniální hudba, ladí k filmu stejně jako Woodcockovy šaty k ženám. To, jak příběh vygraduje a cynicky se zakončí, to byla pastva pro moje smysly a černohumornou duši. Fantastický zážitek.

    • 11.4.2018  21:37

    Tvorbu Alexander Paynea mám moc rád a zatím mě nikdy vysloveně nezklamal, ale tady šlápl pořádně vedle. Prvotní nápad je fajn, chápu myšlenku, co chtěl publiku sdělit, ze začátku to hýří zajímavými výjevy a nápady, ale v poslední třetině se to režisérovi úplně rozpadne pod rukama, kdy máte pocit, že si z vás Payne buď solidně střílí, anebo prokazuje ztrátu soudnosti. Už tam chyběli jenom Monty Python v objetí s Aštanem Šeranem, asi takhle nechtěně sebeparodicky to na mě působilo. No prostě úlet, co vám mám povídat.

    • 26.3.2018  23:19

    Opravdu jsem to viděl, nebo se mi to jenom zdálo? ´The Cloverfield Paradox´ je vesmírný ´The Room´, který se svojí hloupostí letí až někam za hranice nevkusu, kde si podává ruku s ´Robot Monster´, tureckými Hvězdnými válkami a míří až do nekonečna. Julius Onah, společně se scenáristy, je nový Tommy Wiseau. Věřím, že tohle bude za pár let hvězdný přírůstek do ´Festivalu otrlého diváka´, za asistence podpůrných alkoholových prostředků by to mohl být interesantní skupinový zážitek, asi jako když diváci ´The Room´ při půlnočních projekcí bombardují plátno plastovými lžičkami. Hell, yeah!

    • 26.3.2018  16:05

    Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených.

    • 8.2.2018  20:32

    Plakátové info: JE NELIDSKÝ! JE NEPŘEMOŽITELNÝ! JE NEZASTAVITELNÝ! KŘIK JAKO REAKCE ŠOKU, Z PLÁTNA NAPUŠTĚNÉHO 300.000 VOLTY HRůZY!!! ___ Neřekl bych, že Lone Chaney Jr. tady ostatní herecky převyšuje, jak tady chlapci píšou. Spíš je to smutný pohled, na kdysi hororovou hvězdu. Za celý film, vyjma začátku, nepronese jedinou větu (jak mu velel scénář „volty mu zničily hlasivky“), sem tam sejme nějakého poldu, gangstera, či vlastníma rukama zvedne auto, jinak je pořád mírně shrbený, ruce v kapse a do toho detailní prostřihy na jeho tvář, kdy vypadá, jak by měl zrovna zácpu a tlačil ven něco nepěkného. Jak říkám, smutný to pohled. Oceňuji, že většina filmu se odehrává v zajímavých exteriérech L.A. namísto nudných kulis, finále je patřičně explozivní (doslova), ale jinak moc zábavy tenhle přímočarý revenge filmeček nenabízí. Snad jen pobaví skutečnost, že Chaney přežije jako správný nezničitelný muž zásah pancerfaustem a grilování plamenomety, což mu sice uškvaří obličej, ale košile, ta zůstane neporušena. Snad aby hvězda neukázala tukové faldíky, či co :o)

    • 8.2.2018  09:56

    Plakátové info: ZABÍJÍ, ALE NEMůŽE BÝT ZABITO!! VYCHÁZÍ Z HLUBIN ZEMĚ, ABY ROZPUSTILO VŠE, CO MU STOJÍ V CESTĚ!! KULKY Z PUŠEK, ANI PLAMENOMETY HO NEZASTAVÍ!! ___ Legendární studio Hammer po úspěchu ´Quatermass´ série ještě chvíli obcovalo s několika málo monster-horrory, tenhle je jeden z nich. Existuje několik TV verzí, protože kino-verze byla na svou dobu dost „násilná“, jak usoudili tehdejší cenzoři. Takže ve většině TV kopií nejsou vidět ty scény, jak se roztavují lidské tváře. Dneska už by to nikoho nešokovalo, ale ve své době na to lidé nebyli zvyklí a mělo to podobně šokující účinek, jako třeba stejně starý ´Monster of Piedras Blancas´, kde se v detailním záběru zjeví uříznutá lidská hlava. Bohužel je menším problémem jinak tohoto vcelku sympatického horůrku, že není příliš vizuálně přitažlivý. Vše se točí kolem zabláceného vojenského cvičiště, do toho přijde pár záběrů z nemocnice a vědeckého centra a první smrtící sliz se naplno objeví až deset minut před koncem filmu. Hollywood by to opepřil nějakými efektními triky, bombastickými předními, či zadními projekcemi, tady nic takového není (když pominu těch pár několikasekundových záběrů na valící se sliz ulicemi) a ten středobod filmu, to zablácené kamenité cvičiště není pěkné na pohled a není magnetem na hezké záběry kamerou. Je to škoda, protože herci jsou jinak sympatičtí, v závěru to celé pěkně graduje, ale celkový dojem je takový ….jak to říct ….ušmudlaný. Nízký rozpočet je tady prostě znát více, než je zdrávo.

    • 6.2.2018  23:32

    Plakátové info: LÁKÁNA DO DOMU NESTVůR, ODKUD NENÍ ÚNIKU!!! ZARUČENĚ SE BUDETE BÁT!!! ___ V 30. a 40. letech frčel v kinech hororový subžánr, jejichž středobodem byl šílený vědec, podnikající své ještě šílenější experimenty (Bela Lugosi by mohl vyprávět). V 50.letech to přestalo být pro diváky zajímavé a tak s filmy jako ´Bride of the Monster´(1955), ´The Fly´(1958) atd. tenhle subžánr zvolna z kin vymizel. Společně i s tímto dílkem, který díru do světa příliš neudělal, i když obsazení přes nízký rozpočet měl pozoruhodný - jména jako Carradine, Tor Johnson a Allison Hayes (padesátistopá žena!), to už byli protřelí mazáci béčkových filmů. Asi se přidám ke zdejším komentujícím a částečně budu v opozici. Na tom filmu není vysloveně nic špatného, oprvadu blbého, že byste mlátili hlavou o zeď. Není tak pitomý, abych se mu mohl smát, ani tak zábavný, abych se bavil, je prostě jenom nezáživný. Celý se odehrává v jednom domě, ven se kamera dostane krátce jenom dvakrát a to „zdravé jádro“ hororu, tj. zvrhlé experimenty a chlupatá monstra, tu jsou v podstatě na vedlejší koleji a zabírají mizivou část stopáže. Jinak se tu hodně povídá, řeší mezilidské vztahy a asi sedm minut (!!!) operuje, aniž by kamera cokoliv ukázala. Jediné, proč si ten film budu pamatovat, je to, že jsem poprvé uslyšel Tora Johnsona mluvit (!!). Pronese pár vět, jinak se klasicky mračí a mručí, tak jak ho známe třeba z filmů Eda Wooda.

    • 5.2.2018  23:00

    V zámoří již klasika půlnočních promítání, u nás prakticky neznámý film. Co se týče téma „infiltrace mimozemské rasy do lidské society“, tak patří mezi ty lepší kousky. Z úvodní půlhodiny by dokonce Hitchcock měl radost. Napětí se stupňuje jak v papiňáku, prvotní zjevení monstra (to krásné alienovské chapadlo!) ve své době asi zvýšilo nejednomu diváku tep, herci hrají znamenitě, na to, že to je v podstatě béčková produkce. Jenže potom se film postupně překlápí do nechtěně zábavně blbinky, kde se hodně umírá (včetně zvířátek), ke konce hodně střílí a mimozemšťani se roztékají do rosolové hmoty. Když se vyloží karty na stůl a alien v manželově těle vyjeví hlavní hrdince svou identitu a vysvětluje své pohnutky, napětí se vytratí a už to není tak zajímavé. Tady se prostě ukazuje, že Gene Fowler byl spíš dělník filmového pásu a ne vizionář, jako Jack Arnold, nebo Don Siegel, takže třeba žánrově a tematicky spřízněné ´Invasion of the Body Snatchers´ je přeci jenom jiná liga. Ale i tak dávám palec nahoru a trošku nadhodnotím, celkový dojem je slušný i v porovnání s většinou filmové produkce té doby.

    • 3.2.2018  23:49
    7 životů (2017)
    **

    Nápad dobrý, ale naloženo s ním bylo trestuhodně. Celá zápletka a pointa byla stejně trapná, jako botox Glenn Closeový. Jediný, kdo to drží nad vodou, je nasazení Noomi, ale bohužel snažila se v mizerným filmu. Poslední čtvrthodina je jak ze špatný parodie, koho tyhle filmový konce jak přes kopírák ještě baví?

    • 30.1.2018  02:47
    Bába z ledu (2017)
    ****

    Tak na tomhle dělal Sláma pět roků svého života? V porovnání s jeho předchozími filmy je sdělení Báby z ledu až příliš banální. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, ale v porovnání s jinou českou produkcí i tohle Slámovo dílko září jako oáza na poušti, plná osvěžující vody. Což je vlastně dost nelichotivá zpráva o stavu dnešní české kinematografie. Sláma je dneska, v době kdy i ten Hřebejk pomalu upadá, jedna z mála jistot a jeho práce s herci je pořád, pořád obdivuhodná. A pořád mě ty jeho scenáře se sociálním ostnem o lidech, jejichž život je mírně řečeno v prdeli, nebo je v prdeli u jejich nejbližších, moc baví a ještě se neokoukaly.

    • 30.1.2018  02:31

    Emmerichovatější, než Emmerich samotný......a stejně tak pitomé. Vlastně ne, vůbec ne, tohle bylo zdaleka mnohem pitomější. Jenže zatímco Emmerich svoje pohádky bere s nadhledem, tady se samou vážností sere mramor. Devlin toho od kámoše moc dobrého neodkoukal. A že to má tři prdele triků? Ty už dneska nikoho neohromí. Dneska jsou CGI triky standartem, nikoliv výsadou dobrého filmu. Devlin zaspal dobu tak o 20 let a tahle nablblá splácanina zaslouženě v kinech propadla.

    • 28.1.2018  23:03

    Vtipně a s nadhledem napsáno, fantasticky sestříháno a já prostě žeru ten Limanův dravý vizuální styl. A taky Toma Cruise, který v šestapadesáti vypadá jako někdo, kdo by z fleku mohl balit čerstvý maturantky :o) On je taková lidská Věc Makropulos.

    • 26.1.2018  23:55
    matka! (2017)
    *

    Takhle to dopadá, když sebestředný tvůrce podlehne představám o své vyjímečnosti.

    • 9.1.2018  00:55
    Mindhunter (TV seriál) (2017)
    *****

    První díl, paradoxně od Finchera, asi nejslabší - prostě se jen tak pozvolně vyloží karty na stůl a v té přemíře dialogů to není bůhvíjak zajímavé, ale od druhého dílu, od setkání s Edem Kamperem, se to začně rozjíždět a vy jen fascinovaně sledujete přerod hlavního hrdiny od bezejmenného ucha k arogantnímu geniálnímu vyšetřovateli. Výslech týpka v posledním díle považuju vůbec za to nejlepší, co jsem za poslední roky v seriálové tvorbě viděl. Okamžitě sem s 2.sérií!

    • 20.12.2017  21:13

    Předchozí ´Rogue One´ mě nadchlo, protože učinilo odvážnou odbočku, vykašlalo se na Sílu a ukázalo válku jako něco, co zatraceně bolí. ´Last of Jedi´ naopak zase vrací Star Wars ke kořenům, k odkazu páté episody. Ať jde o lokace (bílá planeta) ,Síla je tu hmatatelná (na rozdíl od Abramsova filmu), rozvržení Síly dobra a Síly zla se překrývá (hlavní postavy o sobě a významu Síly pochybují) a vůbec jde o nesrovnatelné zlepšení oproti sedmé episodě. Ať jde o zacházení s postavami (Kylo Ren je konečně charismatický badass a ne puberťácký spratek z Bradavic, který vypadal v Abramsově filmu, jako by mu právě ukradli kouzelnou hůlku), o scénář , který je spletitý a zajímavý, že se těšíte na každou další scénu (výcvik Rey a její hledání sebe sama na opuštěném ostrově s Lukem považuji vůbec za to nejlepší, co tahle série nabídla) a konečně také přišel humor, který tak zdobil stařičkou trilogii. Takhle to má vypadat! Takže abych to uzavřel – pro mě jde po ´Impériu vrací úder´ o jasně nejlepší zářez do Star Wars univerza.

    • 13.12.2017  23:41
    Halloween 3 (1982)
    *

    Že to vůbec nebylo o Michaelu Myersovi, mi nevadilo. Odklon od Halloween univerza mi přišel sympatický, námět si tykal s tím, co se točilo v 50. a 60.letech, tedy byl patřičně uhozený, ale tím milým, zajímavým způsobem, ale ta jeho filmová realizace je naprosto, naprosto příšerná. Takhle to dopadá, když točí někdo sice s vizí, ale s nulovým filmařským talentem. Zde se spojily nulová produkční hodnota, absence napětí, scény, které nechtěně parodují samy sebe a celé to je nefukčně sestříhané. Utrpěných 97 minut, kde potěšilo aspoň závěrečných pár sekund.

    • 7.10.2017  18:46

    Není snad většího obdivovatele původního Blade Runnera, než jsem já, takže……předně si nemyslím, že takovýhle film potřeboval nějaké – jakékoliv – pokračování. Z hlediska příběhu se to tady má jako s Matrixem. Tam se v dalších dvou dílech na sílu rozvíjela mytologie, tady se mermomocí rozvíjí příběh, který sice dává smysl, ale původní film nijak neobohacuje. Čistě řemeslně je to solidní kus filmařiny, ale ta atmosféra Scottova drahokamu, ta „babylonská“ směsice kultur a národů s převahou asiatského prvku, kde se snadno stanete anonymní figurkou, ta se na mně v tomto filmu nepřenesla. Deakins čaruje, ano, ale ta atmosféra, ta chybí a kdo tvrdí opak, ten nedokázal procítit jemné nuance prvního Blade Runnera. Chyběla mi tady nějaká zajímavá postava, jako byl v prequelu třeba J.F.Sebastian a jeho elektronické hračky, chyběla mi tady osudová postava, jakou byla Pris, chyběl mi tady výrazný záporák, jakým byl Roy Batty, jehož jste nenáviděli a zároveň litovali. Nic z toho ve Villeneuvově filmu není, pouze terminátorka v sukni a nevýrazný Leto. Díky aspoň za holografickou Joi, asi jednou zajímavou postavu ve filmu. Prostě….neubráním se mírnému zklamání.

    • 5.10.2017  20:58

    Kultovní status, který si toto poliziotteschi v Itálii nese, je tak trošku nezasloužený. Franco Nero, na kterém celý film stojí a padá, je skvělý herec, s širokým výrazovým rejstříkem, ale tady ho Castellari tlačí do polohy, která mu není vlastní. Připomíná spíš králíčka Azurita na speedu – rychle mluví, nebo spíš křičí, hodně a přehnaně gestikuluje, prostě až směšně přehrává a nekouká se na to hezky. Zápletka je sice sofistikovanější, než u jiných poliziotteschi filmů, ale než se začně opravdu něco zajímavého dít, uteče poměrně dlouhá doba. Akce je pomálu, a spíše než no-brain zábavy jsem se dočkal hodně pletichaření s věčně rozčileným Nerem.

    • 4.10.2017  18:31

    Italové se v 70.letech s tím opravdu moc nepárali, na politickou korektnost se tady nehrálo. Tak jakou zde máme bilanci? Jedno popravené šestileté dítě, těhotná žena střelená do břicha, zhruba 25 mrtvých a několik automobilů zničených granátem k tomu. Tenhle v Itálii kultovní snímek, společně s HIGH CRIME (1973), odstartoval módu tzv. poliziotteschi filmů, kde se to násilím, zločinci, policajty a zkorumpovanými politiky jenom hemžilo. Zdejší motivace hlavního hrdiny, suspendovaného policisty, je sice sporná, protože navzdory zákonům je poháněn pouze mstou (na to Italové v 70.letech slyšeli, kdy každoročně v jejich zemi se událo přes 2000 zločineckých či teroristických útoků), dějově to je prostinké, ale je to velmi svižné, akce střídá akci a Merenda v hlavní roli nepostrádá charisma, ačkoliv hrát moc neumí. Nechybí ani protikorupční apel a vůbec je to takový sympaticky nekompromisní náhled na italskou společnost počátku 70.let.

    • 29.9.2017  21:01

    Výprava a triky super, jak to umí jen bezedná Bruckheimerova peněženka, ale páté setkání s Jackem Sparrowem je jako setkání s opilcem, který vám vypráví veselé historky a vy ho už poslouchat nechcete, protože vám leze krkem. Prostě opilecky drmolí dlouho a opakuje se a vás už to nebaví :o)

    • 16.9.2017  22:15

    Vynikající dokument, krásně přehledný, přehledně strukturovaný, i díky zajímavě podané grafice, kterou často v dokumentech nevídáme. Ze začátku se dozvíte, v čem byli Italové v 50.-70.letech mistři, na celém světě (ne)chvalně proslulí jako ti, co kopírují filmové žánry, co zrovna frčí v Americe a na západním trhu. Takže hollywoodské westerny nahradily SPAGHETTI-WESTERNY (Sergio Leone by mohl vyprávět, nebo těch x-klonů Djanga, které se potom staly inspirací pro Tarantina), sandálové filmy v 50.letech byly zkopírovány do žánru s názvem PEPLUM (všichni ti Herculesové, Maciste atd.), potom následovalo GIALLO a začátkem 70.let, jako odpověď na Coppolova KMOTRa a FRANCOUZSKOU SPOJKU vypukla v Itálii móda žánru zvaný EUROCRIME!, nebo také italsky POLIZIOTTESCHI. Jsou tu zmíněny všechny zásadní filmy, např. EXECUTION SQUAD (1972) a HIGH CRIME (1973) s Francem Nerem, jehož ohromný úspěch odstartoval tu produkční mašinérii žánru (poliziotteschi filmů se dá spočítat na stovky). Vysvětluje se společenského pozadí toho úspěchu, kdy v Itálii 70.let bylo cca 13 tisíc kin a točilo se 400-500 filmů ročně, o které byl zájem, protože italská TV byla uzavřena světu (to ještě nebyly satelity a VHS), měla jen 2 celostátní kanály, které vysílaly pouhé 2 premiéry týdně. Návštěva kina se tak stala společenským fenoménem, kdy průměrný Ital chodil do kina i čtyřikrát až pětkrát týdně. Jsou tu představeni největší hvězdy žánru té doby (Franco Nero, Henry Silva, Richard Harrison, Tomas Milian, Lee Van Cleef a také Maurizio Merli, po Nerovi největší hvězda, která ho připomínala vizáží i tím, jak ho ve všem napodobovala), mluví se tu o významných režisérech (Ferdinando Di Leo, Enzo Castellari, Sergio Martino), z nichž největší prostor dostane Umberto Lenzi, nejúspěšnější režisér poliziotteschi té doby. Jsou tu jasně vysvětleny výrazné aspekty žánru, tj. společenská kritika (Itálie 70.let byla pěkně divoké místo, jen v roce 1977 se tu událo 2080 teroristických útoků, ať už od fašistických bojůvek, či třeba tzv. „Rudé brigády“), dlouhé prsty mafie a to všechno ve znamení NÁSILÍ (na rozdíl od Hollywoodu se Italové neštítili ničeho, takže např. mrtvé děti, zohavené genitálie a mučení a znásilňování žen nebylo nic vyjímečného). Itálie 70.let byla macho společností, takže ženy ve filmu byly pouhými oběťmi, znásilňované, mlácené a jen vyjímečně vzaly právo do vlastních rukou. Jsou zmíněni i italští kaskadéři, kteří co do umu převyšovali ty z Ameriky a zajímavým faktem je to, že hlavní hvězdy se nenechaly zastupovat, po vzoru v celé Evropě populárního Belmonda. Vyprávění se končí faktem, že s příchodem VHS a lepší technologie TV antén (a tedy rozšířením nabídky) návštěva kina přestala být koncem 70.let společenským fenoménem, 10 a pů tisíce kin v Itálii se zavřelo a poliziotteschi žánr pomalu vymřel.

    • 15.9.2017  22:50
    Metallica - koncert v Nimes (koncert) (2009)
    ****

    Člověk si jenom uvědomí, jak propastný rozdíl je mezi skladbami prvních 4 geniálních alb (od KILL ´EM All po JUSTICE FOR ALL) a a tím zbytkem po lehce nadprůměrném "Černém albu", tedy nuda, nuda a šeď. Starý dobrý časy 80. a první půle 90.let se už prostě nevrátí. Ale stejně je to obdivuhodné. Kapela, jejíž problémy jsou známy (na nahrávání nových skladeb a zkoušení si zvou psychologa, protože se vzájemně nesnáší, ve zkušebně je vždycky pochmurná atmosféra), tak i přesto nepřipomínají navenek něco, co by již několikrát prošlo syndromem vyhoření. Hrát totiž dvě a půl hodiny v plném nasazení, to je hodno obdivu. Akorát ubrat méně těch nudných nových kousků a přidat více klasiky (prostě neznám žádného svého kamaráda, či vrstevníka, který by poslouchal Metallicu a přitom by ho oslovovala jejich současná tvorba), a bylo by to na plný počet.

    • 8.9.2017  19:06

    Poslední opravdu dobrý film Lucia Fulciho. Jeho typický fetiš na oči je zde sice dohnán do extrému (nekecám, když napíšu, že je tu dobrých 30 detailních záběrů na oči), ale děj dává poměrně smysl, protože se opírá o dobrou povídku E.A.Poea (s jejíž některými motivy úspěšně koketoval i Roger Corman v 60.letech), některé mordy jsou úsměvně naivní a některé naopak solidně zrealizované a na poměry Fulciho filmů je tu opravdu slušná hudba. Co se týče pro Fulciho tak typického násilí, to tu není tak naturalistické a s krví poměrně šetří, ale celé to kočíruje s přehledem spolehlivého řemeslníka.

    • 7.9.2017  22:08

    „YOU CAN´T RAPE ME! I LOVE SEX!“, aneb jak říkal Roger Corman: „Všechno je to jenom o zadcích, kozách a akci.“ ___ Jo, ve Filipínách, tam bylo v druhé polovině 60 a v 70.letech blaze. Filipíny byly Američanům vděčné za osvobození od japonské nadvlády a hollywoodští filmaři cítili, že tady by se daly točit výživné snímky. Máte džungli, máte pláže, máte holky, máte zbraně a všechno LEVNĚ! A tenhle dokument z drtivé části vypráví o produkci společnosti ´New World´, která tam zaťala své produkční drápky, spojila síly s místními talentovanými (i když, to je možná silné slovo) filmaři a jelo to jak na horské dráze. Ty filmy pak do světa nebyly prodávány jako „filipínské filmy“, ale jako „jungle action movies“. Vše začali Gerardo de Leon a hlavně pak Eddie Romero, dvě filipínské režisérské legendy, které pod heslem „Co se nejlépe prodává? 3 Bé! Blood, Breasts and Beasts!“, začaly točit levná obskurní exploatační béčka. Začal to TERROR IS A MAN (1959) a následovaly perly jako BRIDES OF BLOOD (1968), BEAST OF BLOOD (1971), MAD DOCTOR OF BLOOD ISLAND (1968), atd. atd., vše pod režijním dohledem zejména Romera. Začátkem 70.let pak drtivě nastoupil Roger Corman, který coby producent spojil síly hlavně s Romerem a poté, co jeho film o nemravných zdravotních sestřičkách slavil komerční úspěch, dostal nápad na film o ženách v zajateckém táboře, kde by nechyběly nahé scény ve sprše, nějaké to mučeníčko, lesbický sex atd. Corman zprodukoval film THE BIG DOLL HOUSE (1971), ten slavil velký úspěch a započal éry žánru s názvem „women in prison“. Následovaly třeba WOMEN IN CAGES (1971), THE BIG BIRD CAGE (1972) atd. Představily novou hvězdu – Pam Grier – kterou dodnes obdivuje Tarantino (hrála v jeho JACKIE BROWN) a kterou její herecký kolega Sid Haig výstižně charakterizoval slovy: „Měla všechno, co diváci milovaly. Jiskru, dobře vypadala, měla velký kozy a byla chytrá.“ „Women in prison“ filmy pak vystřídaly akční, za kterými stál další legenda – Cirio H. Santiago – a jeho TNT JACKSON (1974), kde po v rámci obliby blaxploitation filmů a jejich výhradně černošských herců představil v hlavní roli kung-fu černošku, v megaúspěšném FIRECRACKER (1981) naopak kung-fu bělošku, ve FLY ME (1974) třeba kung-fu letušky atd. Sám Tarantino několikrát přiznal, že Santiago byl jeho inspirační zdroj. Zmíněna je zde i obskurní filipínská hvězdička Weng-Weng, malý lilipután, který ve vážně míněných „bondovkách“ představuje agenta 000, kde ze svého malého tělíčka chrlí kung fu, létá ve vznášedlu, místo padáku používá deštník a klátí krásné modelky. Mluví se tu také o Cormanových filmech, coby reakci na obrovský úspěch Spielbergových Čelistí, jako např. UP FROM THE DEPTHS (1979), se směšně vypadajícím smrtonosném žralokem, jako perličky jsou zde zmíněny třeba i THE TWILIGHT PEOPLE (1973), kde je hlavní postavou ´The Bat Man´ - filipínec s netopýřími křídly, který měl natáhnout do kin Batmanovy fanoušky. Je tu i zmíněn diktátor Ferdinand Marcos, který byl otevřen filmařům, kdy nejpikantnější zmínka je ta, jak Coppolovi, jehož slavná APPOCALYPSE NOW, která se rovněž točila na Filipínách a zmínka o ní celý film uzavírá, půjčoval do filmu vrtulníky, které krátce před scénou bombardování „vietnamské“ vesnice skutečně zabíjely vzbouřence na jihu země. Dokument končí zmínkou, proč se přestalo na Filipínách točit (kvůli muslimských extrémistům na jihu nechtěly banky pojišťovat filmová natáčení) a HLAVNĚ – všechno změnily STAR WARS z roku 1977!!! Od jejího uvedení se změnil vkus diváků, diváci začali vyžadovat velkorozpočtové trikové filmy, grindhouse kina začala mizet a to byl konec low-budgetovým filmům v kinech, které se přesunuly hlavně na VHS, kdy i Filipíny začaly být drahé.

    • 4.9.2017  23:03

    Svět filmu nabízí mnoho překvapivých obskurností a tohle je jedna z nich. Tak co tu máme? Mexický pohádkový guláš, ve kterém jsou Karkulka s Palečkem, zlá čarodějnice, která proměňuje vesničany na poslušné hopkající opice (doslova), je tu vlk z Karkulky a jeho přítel Malý Obr, kteří jsou odsouzeni ke smrti za svoji neschopnost rozpůlením vedví cirkulárkou, protože ve svých pohádkách selhali, máme tu roboty, chlupaté jeskynní muže, draka coby úděsné loutky šlehající plameny, hodnou vílu a další postavy, které si v tom dějovém bordelu ani nezapamatujete. 90% filmu je natočeno v celkém pěkných kulisách, naproti tomu masky jsou ohavné a nepodařené (i Peter Jackson ve svých začátcích pekl doma v troubě hezčí pro svůj Bad Taste), těch pár písniček celkem zkousnete, ale ten dějový galimatyáš už ne. Jsem rád, že jsem to viděl, protože béčkové obskurnosti, to je moje hobby, ale podruhé už bych to nedal. Nakonec nejchytlavější na tom celém je ten název, Červená Karkulka vs. Příšery, no kdo by to nebral.

    • 5.8.2017  23:34
    Santa Claus (1959)
    *

    Západnímu publiku známý jako kultovní špatný film a bizarní zážitek v jednom. V poměrně unikátních kulisách (celá ta studiová výprava musela stát strašný peníze) se tu vypráví příběh Santa Clause, který jakoby po vzoru KGB špicluje děti (dalekohledem, odposlouchávacím zařízením v podobě ucha na satelitní anténě), jestli jsou hodné a nedělají neplechy, zaměstnává kouzelníka Merlina pro výrobu „snícího prášku“, dále kováře s bizarně nalepenými chlupy na hrudi kvůli výrobě patentního klíče, který odemyká všechny dveře, vibračním pásem si masíruje břicho, aby shodil kila a vešel se tak do komínů a neustále, NEUSTÁLE, se celý film směje jako zkouřený. Jeho protivníkem je tady čert, navlečený v rudém overallu, který má za úkol přesvědčovat děti, aby kradli a rozbíjeli okna kamenem a hlavně se snaží vyšachovat Santu, což pokud se mu nepodaří, bude se za trest stravovat jenom polárkou, což jak praví, mu „nedělá dobře na zažívací ústrojí“. Děti pronášejí moudra jako „krást je zlo a já nechci být zlá“, všechno je to takové pozitivní a sluníčkové, že se vám skoro chce fandit těm třem malým hajzlíkům, co čekají na Santu na střeše u komína, aby ho svázali do pytle a „udělali z něj svého otroka“. Do toho zní neustále „Rolničky, rolničky“ (furt dokola a dokola, až vám mozek chce vyskočit z hlavy), a pokud přežijete úvodní příšerně nudné čtvrthodinové defilé dětí celého světa, kdy se Santovi na monitoru zjevují názvy států celého světa a jejich obyvatelé – děti – zpívají místní lidovky, tak potom přežijete už všechno. Neuvěřitelný bizár, kdy jste na konci z toho všeho tak psychicky unavení, že ani ten Santa nepomůže.

    • 24.7.2017  20:13
    Dunkerk (2017)
    *****

    Pomo, ty jsi to prostě jenom nepochopil. Tohle není „nefukčne zostrihané“, ale naopak geniální tvůrčí záměr Nolana. To, jak v tomhle filmu pracuje s časem, jak vypráví tři dějové linie skrze různá časová rozpětí a pak je s chirurgickou přesností mistra hodináře slepuje a na konci nechá protnout, aby tak dosáhl katarzního účinku, to je zkrátka obdivuhodné. Brilantní scenáristická práce. Navíc tenhle film má tak vysoké produkční hodnoty, že bych ho neváhal přirovnat k válečným epikám Davida Leana. Holt, kdo umí, ten umí. O tomhle filmu se v budoucnu budou psát rozsáhle slohové práce na filmových školách a filmoví teoretici ho budou rozebírat do aleluja. Oscary už teď jisté.

    • 16.7.2017  10:57

    Tenhle film má „ksicht“. Jde jednak maximálně naproti fanouškům herní série, ale zároveň se snaží o osobité umělecké pojetí assassinského univerza. V pasážích ze středověkého Španělska je vizuálně nádherný, zobrazení Animusu je odvážně jiné (a lepší!), než známe z her a i když mě to emocionálně nechalo chladným, oceňuji osobitost, kterou přinesl Kurzel a cítím z toho jeho snahu natočit co nejlepší film, který nebude jen nudným popisným převodem hry. Výsostně umělecky zaměřený Kurzel mě prostě baví. Škoda, že lidé jeho poctivý přístup nedocení a že nebude pokračování.

    • 6.7.2017  01:03

    Režisér James Gray jako by ani nepatřil do současného světa. Takhle se filmy vyprávěly v 50. a 60. letech, v době přemýšlivých velkofilmů Davida Leana, tj. pomalu, rozvážně, s důrazem na vykreslení postav, s výrazným hlavním představitelem (charismatický Hunnam byl ideálním volbou). Dnešní zpovykaná děcka, odkojená ´Rychle a zběsile´, marvelovkami a podobnými blbinami na steroidech, nechť popojdou o dům dále, ty tohle neocení. Tady se upřednostňuje silný příběh, a tak to mám rád. __ PS: Charlie Hunnam je borec. Není v současnosti mnoho charismatičtějších herců, než je on. Doufám, že komerční neúspěch jeho posledních dvou filmů mu u producentů nezlomí vaz.

<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace