Lima

Jednička mi přišla lepší, byla dějově sevřenější a v uvozování do fantaskního světa Arrakisu tak nějak poutavější, hloubavější, víc jsem chápal pohnutky jednotlivých postav. A přitom ani tam Denis nezapomínal na obrazové kouzlení – příjezd Leta Atreida a jeho dlouhý let ornithopterou byl tak vizuálně sexy :o) I ta Zimmerova hudba mi v prvním díle přišla zajímavější. Dvojka je v tomhle ohledu vlastně úplně jiná, zejména ve druhé půli dějově rozháraná, ALE …. když na mě Denis vybalil několik ikonických scén, počínaje první jízdou na červu, přes černobílou arénu, až po frontální atak červů, se sedícími fremeny a jejich vlájícími šálami, měl mě zase ve své hrsti. První díl byl potravou pro smysly a mozek, druhý už jenom pro ty smysly, ale víte, já jsem jednoduchý člověk, mě ke štěstí stačí i to, že na mě Villeneuve tahá výborné vizuální nápady jak Houdini králíky z klobouku :o) Jenom ten Zimmer už mi přijde v posledních letech trochu unavený a místo svého typického dunění by neškodilo v jeho případě zase sáhnout po nějakém kompozičním melodickém nápadu.

Taková běžná denní rutina rodinky běžných spořádaných občánků. Na zahrádce pěstují kedlubny a karafiáty, doma udržují vzorný pořádek, hladí pejska a cachtají se v bazéně a všechno to zaštiťuje hlava rodiny, která každý den chodí vzorně do práce a která – jen tak mimochodem – dělá ředitele nejzrůdnějšího koncentračního tábora.  A která, opět jen tak mimochodem, v práci řeší třeba efektivnější spalování židů v pecích, a dělá to se stejným emočním zapojením, jako když vy s manželkou řešíte, co si v Kauflandu koupíte k večeři.  A za zdmi pozemku téhle středostavovské rodinky, za těmi zlověstnými zdmi, je lidský Mordor, kde se dějí ty nejzrůdnější akty proti lidskosti a vy díky geniální práci se zvukem a zlověstnými vizuálními detaily v dáli, jako jsou kouř z pecí, či z lokomotiv, přivážející další a další lidské topivo, pociťujete nesmírnou tíseň. Ten film vám do chřtánu hrůznými výjevy nepere, jak je holokaust zrůdný, dělá to na podprahové bázi, pracuje s vaším podvědomím a o to je to vlastně horší. Bylo mi zle, ale zároveň se klaním Jonathanu Glazerovi za tenhle odvážný filmový experiment, který o nás lidech řekne víc, než byste čekali.

Vlastně dokonalá detektivka, takovýho klasickýho střihu, kde nich nechybí, ani nepřebývá. Je tu paranoidní atmosféra, je zde nahánění vrahouna v temných uličkách Paříže a vrcholí to výslechovým „grilováním“ pachatele, mimochodem výborně natočeném a vygradovaném. A Gabin byl a vždycky bude tím nejlepším Maigretem, kdy snoubí v sobě vášeň a živelnost se stoickým klidem a charismatem alá Hrušinského major Kalaš, a vy jenom s úžasem můžete pozorovat, kterou ze svých charakterových vrstev ze sebe při výsleších podezřelých zrovna použije. Taková mnohovrstevnatá policejní figura není zas tak v kriminálním žánru běžná a Gabin jí uchopil fenomenálně. Snad jsem jenom postrádal nějaký větší moment překvapení, protože vrah se nabízel zřetelně již od půle, ale i tak jsem si to užil vrchovatě.

Spojení Nic Pizzolatto a filmy není žádná hitparáda, ale v seriálech se vysloveně našel. Počínaje vynikajícím ´The Killing´ a konče tímhle osmihodinovým požitkem, jako kdybyste seděli v přepychové restauraci, ujídali prvotřídní kaviár a zalévali to padesátiletým Rieslingem. Překvapivě to TROŠIČKU, ale opravdu jenom drobet kazí Matthew svým místama přepáleným herectvím, intonací, kterou mu tolik nevěříte, ale po scenáristické stránce to nemá chybu. Příběh překlene mnoho let, přitom charakterový vývoj obou borců je uvěřitelný a v závěru to krásně graduje. Prostředí Louisiany vysloveně vybízí k nějaké redneck hnusotě, místní burani jsou správně buranští a vrah správně vrahounskej :o) A to, jak scenář chvílemi relativizuje hranici mezi dobrem a zlem je přímo požitek.

Bez poslední půlhodiny, kde tomu filmu mohutně spadne řetěz, bych se i obešel, ale do té doby je to strhující freska, s protiválečným apelem v samotném závěru, který je v dnešní době putinovskýho řinčení zbraní potřeba jak sůl.

A cenu za nejsehranější hereckou trojku roku vyhrává … kuchařka, Giamatti a jeho student. Žádný jiný film mě letos tak nepohladil, jako tohle souznění tří osamělých duší. Tohle bude jednou vánoční klasika, s Paulem Giamattim, který tady naprosto září a připomene dosud nejlepší  Payneův film ´Bokovku´. Tam žil jen pro víno a všechno s ním spojené a tak trochu i pro ženy a tady, tady žije jen pro svoje studium, pro starověké Řecko, pro antickou historii a ženy jsou tentokrát na vedlejší koleji. A díky jeho hereckému umu a jeho fyziognomii by se na tu roli nehodil více nikdo jiný, než právě lehce oplácaný Paul. Díky za zaslouženou oscarovou nominaci. A nejen Paul, ale i Alexander Payne je po předchozím malém zaváhání opět v plné síle a dokazuje, proč je hvězdou nezávislé tvorby. Payne tu zlehka bruslí mezi lehce depresivními náladami, které tu přináší hlavně vynikající herecký debutant Sessa, a těmi pocitově příjemnými, hladivými, všechny ty dialogy Giamattiho a kuchařky, to je radost poslouchat. A i když to nakonec končí, jak to končí, tak hořkosladce, máte z toho všeho strašně fajn pocit.

Někdy se říká, že film je tak dobrý, jako je dobrý jeho záporák. No a 'Pearl' nemůže mít pevnější oporu. Mia Goth je totiž neuvěřitelná. Na malé ploše dokáže zahrát naivní holčičku, zlomenou ženu, démony zmítanou čubku i totální psychopatku. Všechno ve svém hereckém rejstříku má. Její skoro desetiminutová zpověď v závěru, točená na jeden zátah, mě naprosto rozsekala. Navíc je to celé podpořeno scenářem, který přirozeně plyne, má logický vývoj a po psychologické stránce téměř dosahuje levelu Phoenixova 'Jokera'. A ty vizuální hrátky s kamerou, ten úvod s klasickou hudbou ve stylu starého dobrého Hollywoodu! Jsem prostě šokován, že po zpackaném předchozím 'X' byl Ti West schopen něco takového splodit. Tohle je malá hororová laskominka, natočená s láskou a umem, cílená na filmové fajnšmekry.

Kdybych si měl určitě vybrat jedinou popkulturní událost, která proběhla před mým narozením a kterou bych chtěl zažít, byl by to určitě první Woodstock, nasát tu atmosféru a svobodnou pospolitost těch lidí. San Francisco konce 60.let, rocková hudba právě čerstvě vylíhnutá z vajec a všechny ty radosti okolo, jo, to je moje :o)

Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´,  a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl.

George Mélies, jeden z mých nejmilovanějších filmových tvůrců, tak to bylo, je a vždycky bude. Navždy v mém srdci. Vynálezci filmového pásu byli sice bratři Lumiérové, ale zakladatelem filmové podívané a prvním průkopníkem trikového filmu byle právě Mélies, což říkali i sami Lumiérové. Byl i prvním člověkem na světě, který postavil filmový ateliér. Byl zároveň režisérem, kameramanem, scenáristou, střihačem i hercem, což je v dějinách kinematografie ojedinělé. Pořád v zápřahu, spal minimálně, ale pro něj to byla radost, ne práce. Pravý vizionář. Škoda jen hořkého konce nemalé části jeho díla, kdy v záchvatu zoufalství spálil všechny své filmy na zahradě jeho domu a jen díky sběratelům a americké filmové knihovně se dochovalo cca 200 filmů z těch pětiset, které přivedl na svět. Za souborné vydání jeho díla na blu-ray bych upsal duši ďáblu :o)