Lima

Plakátové.info: BUDETE ZDĚŠENÍM KŘIČET O ŽIVOT!! ZŘETE OHAVNÉ UPÍRY V PLANOUCÍ BARVĚ!!!___Tak bohužel. Plakát a reklamní výkřiky sice slibovaly mnohé, ale přílišná zábava se nekonala. Přitom scénář není úplně marný (samozřejmě na béčkové poměry tehdejší doby). Jde zde v podstatě o to, že vrchní maskér a stvořitel masek monster Pete Drummond (vlkodlaci jsou jeho hlavní specialita) dostane padáka od nových pohlavárů filmového studia American International, s odůvodněním, že jeho práce již netřeba, protože lid si žádá komedie a humor a tak se studio zaměří pouze na muzikály. Drummond se s tím nehodlá smířit a pomocí speciální masti si dočasně podmaní (spíš by se dalo říct „zhypnotizuje“) dva mladé začínající herce, kteří v maskách vlkodlaka (mimochodem moc pěkná maska) a Frankensteina plní jeho vůli a vraždí studiové pohlaváry. Premisa slušná, ale ani tři mordy nezaženou statickou nudu, která zcela postrádá i guilty-pleasure prvek. Za zmínku snad pouze stojí fakt, že zde nechybí v tomto žánru zcela regulérní muzikálové pěvecké číslo a také, že posledních 10 minut bylo natočeno v barvě. Ale důvod proč plýtvali Technicolorem mi trochu uniká (když pominu rudé plameny závěrečného požáru).

Plakátové.info: JAKÉ PRIMITIVNÍ VÁŠNĚ, JAKÉ ŠÍLENÉ TOUHY S NÍM ZMÍTAJÍ? NIC HO NEMOHLO ZADRŽET, ABY SI NEPŘIVLASTNIL TUTO ŽENU A DRŽEL JÍ V SEVŘENÍ SMRTÍCÍHO TERORU!!!___Taková notně béčková variace na Dr.Jekylla a Mr.Hydea. Tím „doktorem“ je zde profesor Groves, který se vědecké obci, za všeobecného posměšku, snaží dokázat, že staří neandrtálci měli vyvinutější mozek, než současný homo sapiens sapiens, panem Hydeem je pak jeho alter ego – primitivní neandrtálec v kalhotách, bílé košili a se srandovní maskou – do kterého se proměnil po žilním aplikování speciálního séra. Ta pravá zábava začíná až po polovině filmu, kdy chlupatý Groves běhá po horách, sejme tři chlapy a psa, unese vřeštící ženskou a nakonec se porve se šavlozubým tygrem (jeho bývalá kočka, kterou také injekcí proměnil). Exteriérové záběry pohoří Sierra tvoří tak 5 procent filmu, zbytek se potácí po levných kulisách s umělými stromky a domu pana profesora. Grovesova pravěká maska se moc nepovedla, iluze šavlozubého tygra je pak utvářena záběry na obyčejného tygra, asi vypůjčeného z cirkusu, kombinovanými s asi pěti detailními záběry masky hlavy s umělými řezáky, přičemž oba pohledy k sobě vůbec neštimují.

Plakátové.info: TEROR NA AKADEMICKÉ PŮDĚ!!! KRÁSKA UVĚZNĚNA ZRŮDOU!!! STUDENTI OBĚTÍ TERORU MONSTRA!!!___Ani ne tak blbé, aby to bylo zábavné, ani tak nadprůměrné, abych si to znova kdy pustil. Každopádně nehodné jména Jacka Arnolda, asi nejlepšího tvůrce ´Zlatého věku sci-fi´. Tohle totiž mohl natočit průměrný řemeslník své doby a výsledek by byl stejný. Celé gró se točí kolem poslední přeživší pravěké ryby, kterou si prof.Blake nechal přivézt do své laboratoře. Třikrát se od ní nakazil (říznutí o chrup, nechtěné šlukování rybí krve z fajfky, do níž se dostala od nakažené vážky a do třetice experiment s vpichem přímo do žíly) a pokaždé se na chvilku proměnil v - heh – NEANDRTÁLCE!! Při první transformaci zabije svoji kamarádku, v druhém případě detektiva, který po něm jde a v posledním případě běhá co by člověk doby kamenné po krajině, s roztrženou kostkovanou košilí a sekerou v ruce a vydává hrozivě mručivé zvuky :o), což je dost v protikladu se zbytkem filmu, kdy filozoficky přemítá nad úzkou hranicí mezi tím „být člověk“ a „být zvíře“. Za pochvalu stojí maska – zdařilá prostetika s chlupama, škoda že cca 4 minuty čistého času, kdy masku divák vidí, není tolik, aby si jí plně vychutnal.

Dost to připomíná THE INCREDIBLE SHRINKING MAN. V důsledku pomsty šíleného vědce Dr.Thorkela (který vypadá jako plešatý Himmler) je partička jiných vědců, kteří jsou u něj na návštěvě, speciálním přístrojem zminiaturizováni do velikosti loutky a v nehostinném prostředí domu a posléze i džungle bojují o přežití. Tak nějak už jsou mi Schoedsackovy filmy synonymem pro trikové orgie a i tady Mistr nezklamal, je zase na co se dívat. Spousta funkčních zadních/předních projekcí, optických kouzel a zejména studiové navození dojmu malinkosti hlavních postav - těch nadživotních modelů předmětů každodenní potřeby by jste se nedopočítali – obří nůžky, kalamář, stůl, knížky, židle, kufřík, puška a spousta, spousta jiných. V džungli to jsou zase obří kořeny, skalka, samo sebou rostliny a mega člun u břehu. A nechybí ani útočící kočka, krokodýl a pes, který s nechápajícím výrazem kouká na svého miniaturního páníčka :o) Snad jenom zneškodnění hlavního záporáka bych si dokázal představit efektněji, jak slibovaly hrátky s obří puškou, ale jinak nemám sebevětších výhrad. Moc příjemné scifíčko.

90 minut nevěrohodných emocí. Už samotný námět je dost uhozený a tuctové zpracování výslednému dojmu nenapomáhá, i když herci se očividně snaží (jediná zajímavá postava je Forest Whitaker). Ale snaží se ve špatném filmu.

Dlouho jsem neměl takové potěšení z hereckého výkonu, jak zde v případě Michelle Williams. Ta sice postrádá tu sexy jiskru, jako měla skutečná Marilyn Monroe, ale zato dokonale odkoukala její gestikulaci, pózy a herecké manýry a ta řada filmových ocenění, kterou si Michelle za to odnesla, je zcela zasloužená.

Velmi výrazný režijní otisk v nejdepresivnější podívané za poslední roky. Možná, že až příliš moc tlačí na pilu. Každopádně, Tilda Swinton je na Oscara.

Mám rád staré hollywoodské velkoprodukce, jako točil třeba David Lean a jiní, ale tohle byl jen takový dietní čajíček, který nesahá Bondarčukově verzi ani po kotníky. Sovětská verze tuto americkou předčí ve všem – je nesrovnatelně výpravnější (rozdíl několika set hlavého hollywoodského komparzu versus 120 tisíc ruských komparzistů, převážně povinně nahnaných vojáků Rudé armády, je sakra znát, nehledě na to, že jde dodnes o nejnákladnější filmovou produkci všech dob), je režijně mnohem invenčnější, zajímavější, exteriérově bohatší (počet 168 lokací, kde se sovětské verze natáčela, je v zápisu Guinessovy knihy). V porovnání s tím je Vidorova verze taková…...strojená, bez života, bez vášně a bez emocí. A i když miluju Audrey Hepburn, ani ta by neobstála ve srovnání s Ljudmilou Saveljevou a jejím půvabem, vášní a neodolatelnou bezprostředností.

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka).

Problémy a sváry „světa dospěláků“ nahlížené očima malé holčičky. Maria Procházková podědila dobré scenáristické a umělecké geny a třebaže její příběh není nijak objevný a byl už zde dříve v mnoha variacích, obtiskla do svého filmu jedinečné výtvarné cítění, díky němuž se film vyniká, pokud by šlo o srovnávání. Vyniká se i díky tomu lehce naivnímu a hravému podtónu, přesně takovému, jakým je vnitřní život malého dítěte s bujnou imaginací. Škoda, že ten film v kinech tak propadnul.