Lima

Krejčík opět zaválel. Svého času veliký hit mezi mladými u nás i v zemích ´východního bloku´, který udělal z mladičké Jany Brejchové mezinárodní hvězdu. Bez jakkýchkoliv náznaků ideologizace generační výpověď mladé generace, která se v poststalinské době pozvolna tajících ledů může začít zhluboka nadechovat, rebelantství a nesměle nastupující rock´n´roll. Vynikající Petr Kostka ve svém hereckém debutu. Závěrečná optimisticky laděná scéna znovusetkání byla i přes nesouhlas Krejčíka dodána na popud schvalovatelů.

Nějak mi uniká "genialita" tohoto díla. Spousta slovní vaty, pointy většiny scén snadno odhadnutelné dopředu, sexuálně podbarvené dialogy jak z nějaké ´prcičkoidní´ ptákoviny (že holčina přeblafla 36 týpků, či pokus o samo-orál s následkem smrti mi bránici rozhodně netrhá), i ty životní postřehy, jako by odtamtud vypadly. Jediné, co pobavilo, byla přítomnost cool týpka Jasona Mewese alias Jaye a jeho "taneček". Ani se mi nechce věřit, že o pět let mladší inteligentní a vtipná Dogma je od stejného tvůrce. PS: Naštěstí sequel Clerks 2 je tak o dvě třídy lepší.

Typická peckinpahovské ´dance macabre´se tu ještě nekoná, ale jeho deziluze z doby Divokého západu a poněkud svojský přístup k ženským postavám je zde už patrný. Film má nečekaně pomalý rozjezd, ale od příjezdu do zlatokopecké kolonie chytne a už nepustí. Menší pihou na kráse byla těžko uvěřitelná náhlá změna chrakteru Gila Westruma v čestného muže v samém závěru, jinak bez výhrad.

Jízda, při které střídavě přesedáte z Trabantu do závodní formule. Ale za vidění tenhle nevyrovnaný mix zdlouhavých obkecávaček, přeplácaného děje a ďábelské akce stejně stojí. Už jenom kvůli úžasnému Billy "Davy Jones" Nighymu, který dokazuje, že i pouhýma očima a sugestivní modulací hlasu se dají uhrát zázraky.

Nechvalně proslulá historická etapa "zlatokopectví" našich českých holubičích povah v pohraničí je zde pochopitelně vykreslena v poněkud světlých barvách, je to malinko nasáklé pozvolna prorůstající ideologizací, ale nejvíc zaujme, že 42-letý Bohuš Záhorský hraje 70-ti letého shrbeného staříka a světe div se, on skutečně na těch sedmdesát vypadá. A byl to hit. Tenhle nenápadný a v našich televizích vyjímečně uváděny snímek svého času vidělo na 2,5 milionu lidí.

Renč dokazuje, že je schopný řemeslník a ten správný člověk za kamerou (svižná režie, fajn kamera a soundtrack), ale ve spojitosti s Vieweghovým scenářem mě napadá slovo ´karikatura´. Předně karikatura humoru jako takového. Tváří se to jako vtipný a trefný piedestal ženy a jakési popraviště muže (kde muži jsou redukováni na jakousi "domácí potřebu", na jedince, kterým při přežírání nechutně odpadávají drobky z pusy, dobrácké mouly, povrchní omezence s úzkým obzorem, karikaturu mužství, či děvkaře, "které je třeba vykastrovat"), ale v konečném výsledku to rafinovaně poníží oba. Z pojetí mezilidských vztahů je člověku až smutno. Glorifikuje se tu slepice, která "....se vztekala, když o ní nikdo nestál a přitom když o ní někdo stál, tak hned koukala, kde by roztáhla jinde." (citát mé přítelkyně). Zlatej Pažout. Nepopírám, že některým ženám tahle sonda do povrchního "Cosmopolitan Universa" nesmírně sedne, pro mě to byla ale hodina a půl utrpení. PS: Něrgešová je STRAŠNÁ herečka!!!

"Kurte, zase sis neumyl ruce po kakání? A nespláchnul si! A nedívej se pořád do tý mísy, je to nevkusné!!"......No, zkrátka si myslím, že některé lidské činnosti by měly být skryty pod rouškou naprostého soukromí....

Na westernové poměry solidně brutální podívaná, jejíž závěrečný masakr s kulometem v Aqua Verde patří mezi nezapomenutelné scény v dějinách filmu. Sam Peckinpah prostě má rád násilí, Divoká banda v tomhle ohledu nevypadá nijak uhlazeně a má velmi realistický náboj. To platí i o mnoha scénách, při nichž si museli "užít" zejména koně (vypíchl bych zpomalené záběry kutálení po písečné duně a pádu z podminovaného mostu do řeky, které nabývají až bizarně estetického dojmu). Výprava s působivými dobovými mexickými reáliemi se špinavými zarostlými Mexikány je přímo neuvěřitelná. V drsném světě drsných mužů v pojetí Peckinpaha nemají ženy místo, ty tu hrají pouze podřadnou roli "obšťastňovaček", případně proradných mrch. A v neposlední řadě je třeba zmínit Williama Holdena (Sunset Blvd.), který svým charismatickým výkonem dal vzpomenout na svá úspěšná 50.léta.

V konečném výsledku geniální obžaloba stalinistických čistek v sovětské armádě konce 30.let. Ze začátku film klame tělem, Michalkov přehršlí humorných situací a zobrazením idylického rodinného zázemí plukovníka Kotova ukolébává diváka, aby ho pak na konci pořádně chytil pod krkem a ukázkou praktik agentů NKVD pořádně přidusil. Laskavý i hrůzný je Michalkovův a Imbragimbekův film a Oscar je v těch nejsprávnějších rukouch. A co bych také rád vyzdvihl, jsou herecké výkony všech zúčastněných, zejména samotného Michalkova a jeho skutečné dcerušky Naděždy, která je se svojí bezprostředností naprosto odzbrojující, jakoby stát před kamerou byla ta nejlehčí věc na světě.

V těžkých dobách plíživé ideologizace se Martin Hollý se svým štábem a tehdejší slovenskou hereckou špičkou sebral a odjel do krásných končin tatranských hor natočit baladický příběh tří kamarádů, do jejichž života zasáhne femme fatale v podání půvabné Emílie Vašáryové. Film plný opravdových citů, které nikdy nesklouznou do kýče, věrného přátelství, lásky, žárlivosti, humoru i tragiky. Kamera jakoby přímo milovala tatranské štíty, Liškova hudba zas filmu dodává ten správný emocionální říz. Na velkém širokoúhlém plátně s restaurovanou kopií to byla přímo mňamka.